Priština ( nebo , ) je hlavní město Kosova a sídlo Opštiny Priština a Prištinského okruhu. Priština je rozlohou i počtem obyvatel největším městem Kosova a je obývána převážně Albánci, z nichž tvoří po albánské Tiraně druhé největší hlavní město obývané Albánci. Na ploše 507 km² bydlí asi 200 tisíc obyvatel.
Oblast Prištiny byla obývána lidmi již od prehistorických dob a byla domovem několika ilyrských národů. Dardanský král Bardyllis ve 4. století př. n. l. sjednotil různé kmeny a založil Dardanské království.The Cambridge ancient history: The fourth century B.C. Volume 6 of The Cambridge ancient history, Iorwerth Eiddon Stephen Edwards, , , Authors: D. M. Lewis, John Boardman, Editors: D. M. Lewis, John Boardman, Second Edition, Cambridge University Press, 1994 , . Dědictví klasického období představuje osada Ulpiana, která byla považována za jedno z nejvlivnějších římských měst na Balkánském poloostrově. Po rozdělení Římské říše na západní a východní polovinu zůstala oblast mezi 5. a 9. stoletím v područí Byzantské říše. I když v polovině 9. století byla postoupena první bulharské říši, než se na počátku 11. století opět dostala pod byzantskou okupaci a nakonec od konce 11. století do druhé bulharské říše.
V pozdním středověku byla Priština významným městem středověkého Srbska tvořícím královský majetek srbských králů. Po dobytí Balkánu Osmanskou říší se Priština díky své strategické poloze v blízkosti bohatého hornického města Novo Brdo stala důležitým hornickým a obchodním centrem. Město bylo známé svými obchodními trhy a výrobky, jako jsou kozí kůže a kozí srst a také střelný prach. První mešita v Prištině byla postavena na konci 14. století, když byla pod srbskou nadvládou.
Priština je hlavním městem a hospodářským, finančním, politickým, obchodním a kulturním centrem Kosova, a to díky své poloze ve středu země. Je sídlem moci kosovské vlády, pracovním sídlem prezidenta a premiéra Kosova a sídlem kosovského parlamentu. Priština je také nejdůležitějším dopravním uzlem Kosova pro leteckou, železniční a silniční dopravu. Mezinárodní letiště Priština je největším letištěm v zemi a patří mezi největší v regionu. Z města vychází řada rychlostních silnic a dálnic, například R 6 a R 7, které ho spojují s Albánií a Severní Makedonií.
Etymologie
Název města by mohl být odvozen od praslovanského nářečního slova *pryščina, které znamená "pramen (vody)" a je doloženo i v moravských nářečích češtiny; je odvozeno od slovesa *pryskati, které znamená "šplíchat" nebo "stříkat" (v současné srbštině prskati). Toponymum Priština se objevuje také jako název vesnice u města Teslić v dnešní Bosně a Hercegovině.
Ernst Eichler vidí souvislost s římským císařem Justiniánem I., o němž se předpokládá, že nechal Prištinu postavit. Pojem Priština považuje za složeninu jeho jména.
Slovinský jazykovědec Marko Snoj navrhuje odvození od slovanské podoby *Prišьčь, přivlastňovacího přídavného jména od osobního jména *Prišьkъ, (dochovaného v kajkavském příjmení Prišek, ve staropolském osobním jméně Parzyszek a v polském příjmení Pryszczyk) a odvozovací přípony -ina 'patřící X a jeho příbuzným'. Jméno je nejspíše patronymem osobního jména *Prišь, zachovaného jako příjmení v lužickosrbském Priš, a polského Przybysz, hypokoristika slovanského osobního jména Pribyslavъ.SNOJ, Marko. 2007. Origjina e emrit të vendit Prishtinë. In: BOKSHI, Besim (ed.). Studime filologjike shqiptare: konferencë shkencore, 21–22 nëntor 2007. Prishtinë: Akademia e Shkencave dhe e Arteve e Kosovës, 2008, pp. 277–281. Podle Aleksandara Lomy by etymologie Snoje předpokládala vzácný a relativně pozdní slovotvorný proces.
Falešná etymologie spojuje jméno Priština se srbským slovem prišt (пришт) ve významu "vřed" nebo "nádor", což odkazuje na jeho "vření".This etymology is mentioned in ROOM, Adrian: Placenames of the World, Second Edition, McFarland, 2006, page 304. Toto vysvětlení však nemůže být správné, neboť slovanská pomístní jména zakončená na -ina odpovídající buď přídavnému jménu, nebo jménu obyvatele, kterému tato přípona chybí, jsou utvořena z osobních jmen nebo označují osobu a nikdy se za těchto podmínek neodvozují od obecných podstatných jmen (SNOJ 2007: loc. cit.). Obyvatelé tohoto města se nazývají Prishtinali v místní ghegské albánštině nebo Prištevci (Приштевци) v místním srbském dialektu.
Geografie
Geograficky se Priština nachází na rozhraní centrální části Kosova a jeho severovýchodního okraje, v blízkosti místa historicky významné Bitvy na Kosově poli. Směrem na západ se nachází rovinatá krajina a obec Kosovo Polje, směrem na východ se krajina mírně zvedá směrem k pohoří Grmija, které se táhne v severo-jižním směru a jehož vrcholky mají nadmořskou výšku okolo 900–1000 m n. m.
Priština se rozkládá na ploše 572 km² v nadmořské výšce 652 m. Je lokalizovaná 185 km severovýchodně od Tirany v Albánii 250 km jižně od srbského Bělehradu, 180 km západně od bulharské Sofie a 70 km severně od severomakedonské metropole Skopje. Z Prištiny je dobrý výhled na pohoří Šar planinu, která leží několik desítek kilometrů na jih. Na západ od Prištiny leží dvě další města, Obilić a Kosovo Polje, která jsou již prakticky jejími předměstími.
Priština leží na náplavové rovině v oblastech Llap a Kosovo napříč Goljakovskými vrchy. K vodním plochám v prištinské obštině patří přehrady Batlavské jezero a Badovacké jezero a řeky Lab, Prištovka a Vellusha. Na východě Prištiny leží park Germia, který se rozkládá na severu u obcí Llukar a Kolovica a na jihu u Badovace.
Priština je jednou z městských oblastí s největším nedostatkem vody v Kosovu, její obyvatelé se musí denně potýkat s omezováním dodávek vody kvůli nedostatku dešťových a sněhových srážek, což způsobilo, že zásoby vody v Prištině jsou v hrozném stavu. Zásobování vodou pochází ze dvou hlavních přehradních nádrží Batlava a Badovac. S dodávkami vody z těchto dvou nádrží, které zásobují 92 % obyvatel Prištiny, je však mnoho problémů, a proto úřady zvýšily své úsilí o nápravu situace a o to, aby město podobné krize již nepostihly.
Středem Prištiny protéká jediná řeka (Prištevka), která však byla svedena do podzemních tunelů, a na povrch vystupuje až za městem. Prochází přibližně v blízkosti železniční trati.
Klimatické poměry Podle Köppenovy klasifikace podnebí spadá Priština do okrajové oceánické klimatické oblasti (Cfb) s průměrnou roční teplotou 10,6 °C. Nejteplejším měsícem v Prištině je srpen s průměrnou teplotou stoupající na 21,8 °C, naopak nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou klesající na −0,6 °C. Priština má mírné klima s průměrným ročním slunečním svitem 2910 hodin. Nejslunečnějším měsícem v roce je červenec s průměrným slunečním svitem kolem 11,5 hodiny denně a naopak v lednu je průměrný sluneční svit méně než 4,5 hodiny denně. Průměrná roční teplota v červenci dosáhne 30 °C, v lednu −0,6 °C. Na rozdíl od řady dalších měst v regionu je v Prištině o trochu chladnější podnebí, a to vzhledem k nadmořské výšce města (pohybující se okolo 550–730 m n. m. Prší po celý rok, více srážek spadne v květnu, červnu a v listopadu.
Životní prostředí vpravo|náhled|Park Grmija na východním okraji Prištiny. náhled|Koupaliště na okraji parku.|vlevo Ve městě je velmi málo parků a městských lesů. Parku i Qytetit (Městský park) patří spolu s parkem Taukbahçe a Arbëria k jediným skutečným zeleným místům ve městě. Mnohem větší přírodní park Grmija se nachází na východ od města, v pohoří stejného názvu. Kromě řady turistických tras se zde nachází také koupaliště a otevřené divadlo.
Po roce 2008 byl střed města modernizován a upraven. Vznikla nová pěší zóna (třída Matky Terezy) a v roce 2018 bylo renovováno náměstí A. Jashariho, které představuje jeden ze středů historického města.
Priština se i přes zlepšení v oblasti veřejné zeleně potýká s vysokou mírou znečištění ovzduší. Spolu s několika dalšími městy v regionu je na tom nejhůře na celém Balkáně.Článek na portálu ekolist.cz Problematická je doprava, vytápění a nedaleko existující zastaralé elektrárny (Kosovo A a Kosovo B).Článek na portálu balkanenergynews.com Řada průmyslových podniků vypouští do ovzduší škodliviny, aniž by byly filtrovány tak, jako je tomu v zemích EU. Hodnoty škodlivých částic bývají v zimních měsících několikanásobně nad limity povolenými kosovskými ale i evropskými normami. Město avizovalo program výměny topidel ve snaze snížit znečištění o více než 90 %.
Problematickou otázkou města je (stejně jako je tomu v celém regionu) i odpadové hospodářství; Priština se potýká s vysokou mírou znečištění odpadem i divokými skládkami.
Vodovodní síť nepokrývá všechny části města (vzhledem k bouřlivému rozvoji Prištiny v posledních 20 letech). Odpadní vody jsou vypouštěny do říčky Prištevky a dále do vodní krajiny; čističky odpadních vod jsou nedostačující nebo zcela chybí. V nápravě této situace pomáhají Prištině různé státy, včetně Česka, které zafinancovalo stavbu několika ČOV. Od roku 1999 bylo modernizováno v tomto směru 75 % místní infrastruktury.
Historie
Raný vývoj vpravo|náhled|Ulpiana hrála důležitou roli v rozvoji jednoho z nejdůležitějších měst v Dardanii. Oblast Prištiny byla osídlena lidmi již v prehistorických dobách několika neolitickými kulturami, mezi něž patřily kultura Badenská, Bubanj-Hum, Starčevo a Vinča. Nejstarší dochované doklady byly objeveny v Gračanici, Matiçanu a Ulpianě. Ve 4. století př. n. l. král Bardyllis sjednotil různé ilyrské kmeny a založil Dardanské království. Po dobytí Ilyrie Římany v roce 168 př. n. l. Římané kolonizovali a založili v regionu několik měst.Hauptstädte in Südosteuropa: Geschichte, Funktion, nationale Symbolkraft by Harald Heppner, p. 134
Ulpiana byla významným římským městem na Balkánském poloostrově a ve 2. století př. n. l. byla vyhlášena municipiem. Ulpiana utrpěla obrovské škody při zemětřesení v roce 518 n. l.Archaeological Guide of Kosovo Ministry of Culture, Youth and Sport, Archaeological Institute of Kosovo, Pristina 2012 Po rozdělení Římské říše na západní a východní polovinu zůstala oblast po následující staletí v Byzantské říši. Císař Justinián I. město přestavěl ve velkém lesku a přejmenoval ho na "Justiniana Secunda", avšak s příchodem Slovanů v 6. století osada opět zchátrala a v polovině 9. století byla postoupena První bulharské říši.
11. až 16. století vpravo|náhled|Sultánova mešita byla postavena na příkaz sultána Mehmeda Dobyvatele v 15. století. Na počátku 11. století se dostalo pod byzantskou nadvládu a oblast byla začleněna do provincie zvané Bulharsko. Od konce 11. do poloviny 13. století byla několikrát postoupena druhé bulharské říši. Město bylo královským majetkem Uroše II. Milutina, Štěpána Uroše III., Štěpána Dušana, Štěpána Uroše V. a Vuka Brankoviće. Nedaleký klášter Gračanica založil Uroš II. Milutin asi v roce 1315. První historická zmínka o Prištině podle jejího jména pochází z roku 1342, kdy byzantský císař Jan VI. Kantakouzenos popsal Prištinu jako "vesnici". V době Srbského království na počátku 14. století vedla přes Prištinu hlavní cesta mezi západním Balkánem a Konstantinopolí. Na přelomu 15. a 16. století v době Srbského despotátu byla Priština významným obchodním místem se stříbrem, přičemž mnoho obchodníků pocházelo z Raguské republiky.