Červená nad Vltavou (též jen Červená, nebo Tscherwena an der Moldau, ) je zaniklá vesnice v okrese Písek v Jihočeském kraji. Nacházela se v nadmořské výšce 340 m n. m. na obou březích řeky Vltavy u románského kostela sv. Bartoloměje. Pravobřežní část byla rozdělena mezi katastrální území Jetětic a Vůsí, levobřežní část spravovala obec Oslov. Červená byla zbořena na konci 50. let 20. století v souvislosti s výstavbou orlické vodní nádrže. První písemná zmínka pochází z roku 1190.Růžková (2006), s. 226

Historie náhled|vlevo||Václav Špála: Vltava na Červené

Jméno vesnice je odvozeno od Červeného potoka.Kytka (2003), s. 73 Před rokem 1190 pravděpodobně Zdislava, matka Jiřího Milevského, nechává postavit na pravém vltavském břehu v románském slohu kostel svatého Bartoloměje. Kostel je v písemných pramenech označován jako Ruffa nebo Ecclesia Ruffa (Červený kostel). Vesnice patřila ke statkům premonstrátského kláštera v Milevsku. Za husitských válek byl klášter vypálen a pobořen a tento jeho majetek císař Zikmund Lucemburský v roce 1420 zastavuje zvíkovskému panství. Od Rožmberků koupili roku 1473 statky milevského kláštera Švamberkové. Roku 1575 císař Maxmilián II. Habsburský převedl veškerý pozemkový majetek kláštera Kryštofovi II. ze Švamberka jako dědičné jmění.Kytka (2003), s. 82 Po bitvě na Bílé hoře koupil roku 1623 zkonfiskovaná švamberská panství Zvíkov a Orlík Jan Oldřich z Eggenbergu. Posledními šlechtickými majiteli byli od roku 1710 Schwarzenbergové.

Červená patřila v roce 1843 v rámci fideikomisního panského velkostatku Orlík do majetku knížete Bedřicha ze Schwarzenbergu.Palacký (1848), s. 334 V této době vesnici tvořilo 31 konskripčních čísel, ve kterých bydlelo 220 obyvatel.

Červená se nejpozději k roku 1869 administrativně dělila na tři díly.Kytka (2003), s. 75 I. díl se rozkládal na pravém břehu řeky od Saníku po Hrejkovický potok, spadala sem většina vesnice a spravovala jej obec Jetětice. II. díl v katastrálním území Vůsí pokračoval severně k potoku na Bráníkách a nacházely se zde pouze kostel, fara, škola a hřbitov. III. díl ležel na levém břehu a měl vlastní faru i školu v Oslovu. Roku 1930 měla Červená I. díl 29. domů a 127 obyvatel, Červená II. díl 2 domy a 4 obyvatele, Červená III. díl 9 domů a 27 obyvatel.

Ve 20. letech 20. století se Červená stala vyhledávaným turistickým letoviskem. Vilu s názvem Božena si zde nechal postavit člen orchestru Národního divadla v Praze Václav Frabša,Čáka (1998), s. 207 pobýval zde i malíř Václav Špála. Od roku 1898 Červenou pravidelně navštěvoval i budoucí zemský prezident Podkarpatské Rusi Antonín Rozsypal, který byl roku 1937 na místním hřbitově také pohřben.Hrbek (2012), s. 8 Odbor klubu českých turistů v Milevsku otevřel roku 1938 v Rukávečské oboře stezku inspektora Václava Levého.Kytka (2003), s. 71 Vedla z Květova na Červenou kolem Hrejkovického potoka, který překonávala na několika mostcích, a na obou koncích byla uvozena pomníkem. Pomník stojící u červenské školy se nedochoval, květovský stojí v současnosti u silnice vedoucí z Květova k Tyrolskému domu.

Za kostelem čekaly na plavce pověstné Červenské proudy.

Dne 19. února 1945 byl poblíž vesnice vysazen v rámci operace Cottage Vlastislav Žuk. Kvůli zranění a především rozbití radiostanice však nemohl splnit úkol, kterým byl sběr zpravodajských informací a jejich odeslání do Londýna.

Současnost Původní obec zanikla v roce 1960 po vybudování orlické přehrady.

Nástupcem Červené I. dílu je část obce Jetětice Červená, pod kterou spadají osady Jetětické Samoty, Truhlařov, Pazderna, Kopanický, hájovna Habr a několik chatových osad a rekreačních areálů. Prochází jí železniční trať Tábor–Ražice a leží zde železniční nádraží Červená nad Vltavou.

II. díl pod názvem Červená II potom označuje část katastrálního území Vůsí (část obce Květov), kde se nachází kostel svatého Bartoloměje, který byl jako jediný z celé vesnice přenesen nad úroveň zátopové čáry.

Obyvatelstvo + Vývoj počtu obyvatelhttps://csu.gov.cz/docs/107508/91383d01-e75c-b8b8-1ad8-c68f49014ad3/130084150314.pdf?version=1.0 část obce 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 Červená I 218 176 159 140 134 140 127 95 Červená II – 7 13 12 11 14 4 4 Červená III 56 51 47 38 24 28 27 21

+ Vývoj počtu domů část obce 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 Červená I 30 24 22 21 24 23 29 33 Červená II – 3 3 2 2 2 2 2 Červená III 6 6 6 9 8 8 9 10

Stavby

Červená I náhled|vpravo|upleft|Stavba železničního mostu a Šejharův mlýn Železniční most přes Vltavu byl vystavěn v letech 1886–1889 jako součást nově otevřené železniční trati Tábor–Ražice. Ve své době se jednalo o druhý nejvyšší most v Rakousku-Uhersku.Čáka (1998), s. 206 Šejharův mlýn (čp. 12). Podle dřívějších majitelů nazývaný též Honsův mlýn. Mlynář Šejhar budovu po roce 1902 vybavil dynamem, moderní turbínou a elektrickým osvětlením. Pazderna (též Pazdera, čp. 16) Kopanický (též Kopaniny, čp. 18) Pepřil (čp. 19) Saník. Mlýn Saník (čp. 21) a chalupy (čp. 20, 33 a 34). Od majitelů bratří Šejharů koupila mlýn v roce 1922 společnost Přemysl Bečka a společníci a přestavěla jej na továrnu, kde na 40 dělníků vyrábělo závitníky a další nástroje pro kovoprůmysl.Čáka (1996), s. 205 Výroba šroubárny se po napuštění přehrady přesunula do objektů dnešní restaurace U Šáchů. Jílovec (čp. 23). Na levém břehu. Skleněný zámeček. Charakter Červené jako vyhledávaného turistického letoviska si v roce 1928 vyžádal stavbu penzionu, který nabízel 24 pokojů a 60 lůžek.Kytka (2003), s. 74 Poštovní úřad. Budova z roku 1907. Blažej. Samota. Šimek. Samota. Podle ní je v současnosti nazvána Šimkova strouha. Myslivna. Schwarzenberská myslivna z poloviny 19. století navržená v pseudogotickém slohu. Poříční stráž. Vila Božena. Vilu si zde nechal postavit člen orchestru Národního divadla v Praze Václav Frabša. Pazourkův penzion a restaurace. Dříve Souhradova restaurace. Plavecké pohostinství s 33 pokoji a 70 lůžky. Četnická stanice (čp. 4). Malá roubená chalupa s šindelovou střechou. Adámkův mlýn. Dříve Maškův mlýn. Mlel na Hrejkovickém potoce dvěma vodními koly. V létě roku 1927 si zde pronajal pokoj malíř Václav Špála a během svého pobytu namaloval několik pláten s tematikou červenského údolí.Čáka (1998), s. 208

Červená II Kostel svatého Bartoloměje. Jednolodní kostel z konce 12. století s presbytářem sklenutým křížovou žebrovou klenbou. Při přenesení nad úroveň zátopové čáry ztratil svůj románský charakter. Zvonice. Postavená v barokním slohu a vybavená dvěma zvony. Při přenosu kostela byla postavena její replika. Hřbitov. Tříposchoďový s márnicí. Při zrušení farnosti exhumován. V roce 1937 na něm byl pohřben bývalý zemský prezident Podkarpatské Rusi Antonín Rozsypal. Fara. Budovu nechal v roce 1729 postavit kníže Adam ze Schwarzenbergu. Škola. Při faře vznikla v roce 1729 jednotřídní škola. V roce 1755 byla postavena nová školní budova, kterou navštěvovalo na 140 žáků z Červené, Vůsí, Kučeře, Květova a Jetětic. Mlýn. Zanikl v roce 1729.Čáka (1998), s. 210

Červená III Saník. Samota Křenek (čp. 24), Matouškův mlýn (čp. 30) a chalupa (čp. 31). Staňkův penzion. Pohostinství. Váňův penzion. Pohostinství.

Ve vesnici se nacházel přívoz ve vlastnictví orlického velkostatku.

Správa Červená byla sídlem římskokatolické farnosti pro okolní vesnice Jetětice, Kučeř, Květov, Saník a Vůsí. Usedlosti na levém břehu spadaly pod církevní správu Oslova s farním kostelem sv. Linharta. Po zatopení osady vodami orlické přehrady přebrala farní agendu od 1. listopadu 1959 nová kolatura Květov s farním kostelem sv. Jana Křtitele a Panny Marie u osady Svatý Jan.

Soudně spadaly Červená I. a II. díl do okresu Milevsko, Červená III. díl potom do okresu Písek.

V rámci vrchnostenské správy náležela Červená pod velkostatek Orlík.

Na Lothově mapě z roku 1847 je Červená zakreslena v hranicích historického Prácheňského kraje. V době krajského zřízení v letech 1855–1862 se předmětným samosprávným krajem pro Červenou I. a II. díl stal kraj táborský, pro III. díl kraj písecký. Od roku 1948 až do svého zániku příslušela vesnice do Českobudějovického kraje.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura CACÁK, František – RYBÁK, Jaroslav. Vltava v zrcadle dobových pohlednic. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2007. ČÁKA, Jan. Zmizelá Vltava. Beroun: BAROKO & FOX, 1996, s. 206–214. HANESCH, Josef. Velkostatek Orlík nad Vltavou. 1969. HRBEK, Antonín. Schopný manažer a úředník Antonín Rozsypal. In Podkarpatská Rus: Časopis Společnosti přátel Podkarpatské Rusi. Vlastním nákladem, 2012 (4), s. 8–9. KYTKA, Josef. Milevsko a jeho kraj: turistika, památky, historie. Milevsko: Spolek pro rozvoj kultury v Milevsku, 2003. MERHAUTOVÁ, Anežka. Raně středověká architektura v Čechách. Praha: Academia, 1971. PALACKÝ, František. Popis království českého. Praha: Knihkupectví J. G. Kalve, 1848. PIXOVÁ, Jaroslava. Když Vltava zpívala: Od Lipovska po Zvíkov. Putim: Blanice, 2022, s. 181–274. PODLAHA, Antonín – ŠITTLER, Eduard. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu milevském. Praha: Archeologická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1898. RENNER, Josef – PAROUBEK, Otakar G. Popis Okresního hejtmanství Píseckého. Praha: F. Kytka, 1889. RŮŽKOVÁ, Jiřina a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. I. díl. Praha: Český statistický ústav, 2006. TYL, František. Paměti zvíkovské: Obraz místopisný a dějepisný Zvíkova, hradu i panství. Praha: Vlastním nákladem, 1888.

Související články Kostel svatého Bartoloměje (Červená) Starý železniční most u Červené nad Vltavou Saník Jetětice Vůsí Oslov

Externí odkazy

Červená nad Vltavou na webu Zaniklé obce Červená nad Vltavou na webu Stará Vltava Adámkův mlýn na webu Zaniklé obce Adámkův mlýn na webu Vodní mlýny Šejharův mlýn na webu Zaniklé obce Šejharův mlýn na webu Vodní mlýny

Kategorie:Jetětice Kategorie:Květov Kategorie:Oslov Kategorie:Sídla na Vltavě Kategorie:Zaniklá sídla v okrese Písek Kategorie:Zaniklé vesnice v Česku Kategorie:Zatopená sídla v Česku