Dana Vachtová (16. ledna 1937 Praha – 9. dubna 2023)PNP: Vachtová, Dana, 1937-2023 byla česká sochařka a sklářská výtvarnice.Profil v databázi Národních autorit ČR. [cit. 8. 4. 2020]

Život a dílo Výtvarná řeč Dany Vachtové se v soše, skle nebo kresbě od samého počátku obrací k tématům přírodního dění, má však i existenciální rozměr. Její plastiky odkazují k hloubce lidských emocí, k mytickým archetypům, k přírodním živlům; mají v sobě živou spontánnost i jemnou sochařskou preciznost.

Studium a raná tvorba Mezi lety 1952 a 1956 studovala na Střední výtvarné škole v Praze u Karla TondlaIS abART: Karel Tondl a následně v letech 1956 až 1963 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru skla u Josefa Kaplického, kde se tehdy sešla řada výrazných osobností.

Od počátku převládá v její tvorbě silný sochařský výraz uplatněný nejen ve skle, ale také v kovu a dřevě. Její rané studijní práce ve skle vynikají abstraktně malovanými dekory, vznikají ale už i drobné bronzové plastiky, jemně modelované protáhlé hlavy či expresivně rozervaná torza s existenciálním akcentem takřka klasického kánonu. Ke konci studia vytváří na základě tušových kreseb sérii skleněných talířů a váz se složitými leptanými vzory.náhled|Dana Vachtová: Sevřený živel, 1981, fotografie: archiv autorky

Od druhé poloviny 60. let se soustředěně věnovala figurální plastice, realizované především v leštěném hliníku a bronzu. Tato figurativní torza, pojatá v abstrahovaných liniích, představují v její tvorbě první vnitřně sjednocený významový celek;  do zvoleného materiálu vnáší měkkou, takřka těkavou křivku ve splývavé draperii, odkazující k české barokní tradici.

Cyklus Živly přírody Dynamicky abstrahovanou formu a organickou tekutost pak přenesla i do následujícího rozsáhlého cyklu, který vznikal v průběhu 70. a 80. let 20. století. V cyklu Živly přírody vytvořila vnitřně dynamické, expandující foukané tvary hutního skla s hladkým, avšak výrazně modelovaným povrchem, konfrontované s přísnými kovovými rámy či podstavci. Vachtová zde dociluje pevnější formy, živé organičnosti, jakou umožňuje sklářská materie, zároveň ji konfrontuje s technickou racionalitou kovu – jako by chtěla narušit sebevědomý, minimalisticky strohý řád zarezlých hranolů a rámů.

Objekt s názvem Sevřený živel z roku 1981 působivě zobrazuje kontrast mezi dvěma protikladnými silami. Těžký železný hranol svírá shluk křehkých v huti tvarovaných skleněných pramenů. Ty však navzdory vlastní křehkosti disponují nespoutanou přírodní silou. Přísnost řádu a živelná energie zde tak docházejí k pomyslné rovnováze.náhled|376x376pixelů|Dana Vachtová: Brána, 1982, fotografie: archiv autorkyNarušování jindy pravidelné a přesné formy je patrné také na jednom ze zásadních objektů s názvem Pražská dlažba z roku 1985, které vzniklo v rámci 2. ročníku Mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru. Temná plocha nesourodých kostek se v některých místech neznatelně propadá do neznámé, jen tušené hlubiny; jako by znejišťovala naše kroky, které vedou důvěrně známými místy, po cestách, jimiž procházíme i klopýtáme. Cyklus Zmizelé domovy Na přelomu 80. a 90. let Vachtová opouští foukané hutní objekty a zaměřuje svou pozornost k tavené plastice. Vznikají menší tavené plastiky a dříve expresivní tvary nahrazuje detailní modelace materiálu; abstrahované hladké tvary foukané skloviny přecházejí v sochařsky pojednaný skleněný reliéf, syrově modelovaný do taveného skla. Cyklus Zmizelé domovy z tohoto období je inspirován opuštěnými domy a usedlostmi, s nimiž se sochařka setkávala při svých toulkách Šumavou a jež si také ve zkratce zaznamenávala. Původní fotografie se bohužel nedochovaly, jsou však přeneseny do procítěných, surreálně působících tavených plastik a objektů. Torza staveb propadlá destrukci, lhostejnosti a mizení ční jako mlčenliví pozůstalí po ztracených lidských osudech: jako připomínky naší konečnosti, a tím ale i zavázanosti vezdejšímu životu, lidskému pobytu na světě.náhled|Dana Vachtová: Pražská dlažba, 1985, fotografie: archiv autorky Cyklus Zrození Výrazně prožívané téma těchto reflexí následně dovedlo autorku až k poslednímu cyklu Zrození, v jehož rámci pracuje s mytickými krajinami a kosmologickým motivem vejce. Tématem vznikání a druhotně i zanikání se tu sochařské dílo dotýká počátku i konce, světa i člověka zároveň. Opakuje ideový model Františka Šmejkala, ustavený v eseji Kosmické vejce: vejce jako onto-kosmogonický symbol všech budoucích zrození i příštích konců.František Šmejkal, Kosmické vejce: Příspěvek k problému archetypální symboliky, Umění, 23, 3, 1975, str. 226–258 Dana Vachtová je vnímá jako zázrak, který vystupuje ve svém jednoznačném, „bio-archetypálním“ tvaru, ve spojení s živly přírody – obstoupeno mytologickými hornatými krajinami, překryto nehmotným závojem, v nezpochybnitelné danosti i v křehké vzácnosti okamžiku zrození.

Nedokončen tak zůstal cyklus starozákonních a novozákonních témat (Jákobův žebřík, Třetího dne vstal z mrtvých, stejně jako varianty odkazu na knihu Genesis, Prvního okamžiku - počátku).

Ocenění 1977 Coburger Glaspreis 77, Ehrenpreis, Coburg 1992 Kristallnacht Competition, The American Interfaith Institute, Silver Award, Filadelfie náhled|Dana Vachtová: Skrýš, 1998, fotografie: archiv autorky

Zastoupení ve sbírkách Národní galerie Praha Uměleckoprůmyslové museum v Praze Moravská galerie v BrněDíla Dany Vachtové ve sbírkách Moravské galerie v Brně Severočeské muzeum v Liberci Východočeské muzeum v Pardubicích Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou Museum Kampa Corning Museum of Glass, New York Museum Jan van der Togt, Amstelveen Royal Museums of Art and History, Brussels Kunstsammlungen der Veste, Coburg Galerie Rob van den Doel, Haag Musée des Art Decoratifs de la Ville, Lausanne Lannan Foundation, Palm Beach, FL Museum of Contemporary Art, Jerevan Die Regionalbibliothek Weiden, Weiden Steinberg Foundation, Vaduz Fortna – klášter bosých karmelitánů na Hradčanech, Praha

Výstavy

Samostatné výstavy 1974 Galerie Lobmeyer, Vídeň 1974 Galerie Karolina, Praha 1977 Galerie Centrum, Praha 1980 Chebské muzeum, Cheb 1980 Divadlo v Nerudovce, Praha 1983 Galerie Rob van den Doel, Haag 1984 Galerie Fronta, Praha 1991 Heller Gallery, New York 1993 Galerie U prstenu, Praha 1994 Eliška Stölting Glasgalerie, Hittfeld, Hamburg 1995 Dům U Jonáše, Pardubice 1996 Moderne Glaskunst, Neue Rathaus, Weiden 1998 Skleněné plastiky, IPB, a.s., Praha 2004 Ztracené a nalezené, Galerie Gambit, Praha 2012 Galerie Pokorná, Praha 2017 Galerie Zlatá Husa, Praha

Společné výstavy (výběr) 1969 Výstava mladých, Mánes, Praha 1970 Současné české sklo, Mánes, Praha 1970 Expo 70, Osaka 1972 Exempla, München 1973 Sklo, Nová síň, Praha 1973 Metamorfózy skla, Moravská galerie, Brno 1973 Böhmisches Glas der Gegenwart, Museum für Kunst und Gewerbe, Hamburg 1976 Modernes Glas aus Amerika, Europa und Japan, Museum für Kunsthandwerk, Frankfurt 1977 Coburger Glaspreis 77, Coburg 1980 Visual Art '80, La Biennale di Venezia, Benátky 1981 9 žen, Dům kultury, Mělník 1981 Czechoslovakian Glass 1350‑1980, The Corning Museum of Glass, New York 1981 Glaskunst 81, Orangerie, Kassel 1982 Prostor I., Musaion, Praha 1983 300 let českého skla, Hokkaido Museum of Modern Art, Sapporo 1983 Prostor II., Veletržní palác, Praha 1984 Glass 84 in Japan, Odakyu Grand Gallery, Tokyo 1986 Prostor III.,Všemina 1987 Expressions en verre, Musée des arts décoratifs de la Ville, Lausanne 1987 Skleněná plastika, Vojanovy sady, GHM, Praha 1989 Verres de Boheme, Musée des Arts Décoratifs, Paris 1990 International Exhibition of Glass, Kanazawa '90, Kanazawa 1990 ART Hamburg Internationale Kunstmesse, Messegelände, Hamburg 1991 Configura, Kunst in Europa, Erfurt 91, Erfurt 1991 New Czech Sculpture, Heller Gallery, New York 1993 Výstava současného českého sochařství, Mánes, Praha 1996 Venezia Aperto Vetro, Palazzo Ducale, Museo Correr, Benátky 1996 Slyšme hlas (Socha v myšlenkách Starého a Nového zákona), Klášter premonstrátů, Praha 2003 Krajina domova třetího tisíciletí, S.V.U. Mánes, Galerie kritiků – Palác Adria, Praha 2005 Design in an Age of Adversity, Czech Glass 1945–1980, Museum Kunstpalast, Düsseldorf 2005 Opojná plasticita a ztělesnění duchovního světa (Figura v českém sochařství 20. století), Mánes, Praha

Odkazy Reference

Literatura Katalogy Dana Vachtová: Živly Dany Vachtové, 1980, Josef Kroutvor, katalog, Chebské muzeum Dana Vachtová: Skleněná plastika, 1984, Jan Kříž, katalog, Galerie Fronta

Souborné publikace Helmut Ricke (ed.), Czech Glass 1945–1980: Design in an Age of Adversity, 448 s., Arnoldsche, Stuttgart, 2005 Šindelář Dušan, Současné umělecké sklo v Československu, 112 s., Obelisk, Praha, 1970 Adlerová Kudělková Königová Alena, Současné sklo, 71 s., Odeon, Praha, 1979 (též ang. něm. vydání) Langhamer Antonín, Legenda o českém skle / The Legend of Bohemian Glass / Legende vom böhmischen Glas, 292 s., TIGRIS spol. s r. o., Zlín, 1999, Petrová Sylva, České sklo, 283 s., Gallery, Praha, 2001, Petrová Sylva, České sklo, 428 s., UMPRUM, Praha, 2018, (2. doplněné vydání)

Encyklopedie Nová encyklopedie českého výtvarného umění, ed. Horová Anděla, Academia Praha, 1995, Slovník českých a slovenských výtvarných umělců, ed. Malá Alena, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava, 2010,

Externí odkazy

Ivo Křen k dílu Dany Vachtové

ČRO Vltava, 2019, výstava Tání hrany Rozhovor s Danou Vachtovou Díla Dany Vachtové ve sbírkách The Corning Museum of Glass

Kategorie:České sklářské výtvarnice Kategorie:České sochařky Kategorie:Absolventi Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze Kategorie:Narození v roce 1937 Kategorie:Narození 16. ledna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 2023 Kategorie:Úmrtí 9. dubna Kategorie:Ženy