James Joseph „Gene“ Tunney (25. května 1897 New York – 7. listopadu 1978 Greenwich) byl americký profesionální boxer irského původu aktivní od roku 1915 do roku 1928. Od roku 1926 do roku 1928 byl mistrem světa v těžké váze, americký titul v polotěžké váze držel dvakrát mezi lety 1922 a 1923. Knokautoval Georgese Carpentiera a dvakrát porazil Jacka Dempseyho (nejprve v roce 1926 a znovu v roce 1927). Tunneyova úspěšná obhajoba titulu proti Dempseymu zůstává jedním z nejznámějších zápasů v historii boxu (Zápas s dlouhým odpočítáváním). Po vítězství nad Tomem Heeneyem v roce 1928 odešel na odpočinek jako neporažený mistr světa v těžké váze (časopis The Ring ho jmenoval boxerem roku).
Mládí Mary Lydonová z Culleen House v Kiltimaghu v hrabství Mayo v severovýchodním Irsku emigrovala do Spojených států po velkém hladomoru . Usadila se v New Yorku, kde potkala Johna Tunneyho, také z Kiltimaghu. Vzápětí se vzali a měli spolu sedm dětí; jeden syn byl zavražděn kolem roku 1920, další byl detektivem policejního oddělení v New Yorku v letech 1924 až 1951 (zemřel v roce 1971), Gene se stal slavným mistrem světa v těžké váze v boxu.
Gene Tunney se narodil 25. května 1897 v New Yorku. V roce 1912 nastoupil ve společnosti Ocean Steamship, kde zůstal až do začátku válka s Německem v roce 1917. Inspirován prezidentem Theodorem Rooseveltem tužil si svoji fyzickou kondici – běhal, plaval, vesloval a o poledních přestávkách na úřadě boxoval se spolupracovníky. V roce 1917 nastoupil k americkému námořnictvu a odjel na frontu do Evropy.
Kariéra vlevo|náhled| Tunney v námořní uniformě Tunney se i v armádě věnoval sportu a v boxu si vydobil titul mistra americké expediční jednotky v Paříži v polotěžké váze v roce 1919. Po návratu trénoval v New Yorku, kde také studoval – anatomii a dějiny sportu. V roce 1920 porazil ve své váze několik boxerů, většinou k. o.
Zimu roku 1921 strávil jako dřevorubec v severním Ontariu pro společnost JR Booth Company. Vysvětlil to tak, že „chtěl samotu a namáhavou práci v lesích, aby se připravil na kariéru, která se před ním objevila“.
V roce 1922 porazil před 15 tisíci diváky mistra světa v polotěžké váze Levinského. O několik týdnů později jej vyzval Harry Greb, jediný boxer, který Tunneyho dokázal porazit. Ve třech dalších zápasech s tímto boxerem však už Tunney nezaváhal.
Když v roce 1923 získal zpět titul mistra světa v polotěžké váze, začal vyzývat boxery v těžké vázy. Postupně porážel velké boxery, jež ve své kariéře porazil stávající mistr světa Jack Dempsey – Erminia Spallu, Georgese Carpentiera, Jeffa Smithe a Tommyho Gibbonse.
23. září 1926 se odehrál zápas o titul mistra světa Jack Dempsey v. Gene Tunney před 120 tisíci diváky v americké Filadelfii. Do čtvrtého kola byl aktivnější Dempsey, od pátého kola se karta obrátila. Po desátém kole je vyhlášen nový mistr světa: Gene Tunney.
O rok později byla odveta v Chicagu. Ve čtvrtém kole poslal Dempsey Tunneyho k zemi. Po úderu se však nevrátil do neutrálního rohu, a tak rozhodčí počítání přerušil, aby ho napomenul. Poté se k počítání vrátil a Tunney vstal až na číslo 9. Ležel tedy nejméně 14 vteřin. Zápas, ve kterém nakonec Tunney titul obhájil, vstoupil do dějin boxu pod přezdívkou Zápas s dlouhým odpočítáváním.
V roce 1928 porazil jediného dalšího vyzyvatele Darcy Heeneyho z Nového Zélandu v jedenáctém kole k.o. a pak dal titul mistra světa všech vah k dispozici.
Tunney byl považován za extrémně zručného boxera, který vynikal v obraně. Pro jeho chytrou techniku se mu přezdívalo matematik ringu. Tunney boxoval v 68 oficiálních profesionálních zápasech. Prohrál jen jednou s Harrym Grebem v roce 1922. Kromě toho bylo ještě mnoho zápasů, jejichž bodování bylo neoficiální. Ani z nich ale žádný neprohrál. Ještě jednu prohru sám na sebe prozradil, a to rozhodnutím rozhodčích po deset kolech zápasu u námořnictva proti Tommy Loughranovi, ještě než oba začali profesionální kariéru.
Tunney si zahrál ve filmu The Fighting Marine v roce 1926, z něhož se bohužel nedochovala žádná kopie.
V roce 1928 byl zvolen prvním boxerem roku v časopisu Ring Magazine. V roce 1980 byl zvolen do Světové síně slávy boxu, v roce 1990 do Mezinárodní síně slávy boxu a v roce 2001 do Sportovní síně slávy námořních sborů Spojených států.
Osobní život V roce 1928 se Tunney oženil s Mary „Polly“ Lauderovou (24. dubna 1907 – 19. dubna 2008), jejímž dědečkem byl miliardář George Lauder, první bratranec a obchodní partner průmyslníka a filantropa Andrew Carnegieho. Podle biografie z roku 2007, Tunney slíbil Polly, že zanechá boxu. Před sňatkem byl v roce 1927 žalován za porušení zásnubního slibu paní Katherine King Fogartyovou.
V roce 1931 navštívil Sovětský svaz, který na něj zprvu udělal dobrý dojem, ale když mu byla předvedena továrna, kde se tavily kostelní zvony a dozvěděl se o masovém ničení pravoslavných ikon, byl šokován a jeho reportáže pro týdeník Collier's byly vesměs negativní.
Po odchodu z profesionální kariéry manželé žili ve Stamfordu v Connecticutu a vychovali čtyři děti.https://www.leagle.com/decision/1981154242mhtcm150011197 Měli jednu dceru a tři chlapce, z nichž John Varick Tunney (1934–2018) byl americkým poslancem a senátorem z Kalifornie od roku 1965 do roku 1977.
Smrt Tunney zemřel v Greenwichské nemocnici v Connecticutu ve věku osmdesáti let po selhání oběhového systému. Byl pohřben na Long Ridge Union Cemetery ve Stamfordu v Connecticutu.
Bojový styl a úspěchy vpravo|náhled| Tunney na Trinity College v Dublinu, 1928 Tunney byl myslící bojovník, který vnímal boxerský zápas jako šachovou partii, což nebylo populární v době, kdy byli středem pozornosti tvrdí a přímočaří boxeři jako Jack Dempsey, Harry Greb a Mickey Walker. Tunneyho styl byl ovlivněn dalšími známými boxerskými mysliteli, jako byli James J. Corbett a Benny Leonard. Přesto je nepřesné považovat Tunneyho za předchůdce Muhammada Aliho. Především v pěti zápasech proti lidskému větrnému mlýnu Grebovi byl stejně tvrdým boxerem jako jeho současníci.
Tunney, který se spoléhal na svůj pohyb a levý hák, studoval své soupeře od první vteřiny zápasu. Obecně dával přednost obrannému pohybu kolem ringu a rychlým protiútokům, kterými vyvedl soupeře z rovnováhy. V jeho zápasech proti Jacku Dempseymu může dnešní divák vidět Tunneyho styl: ruce držené nízko kvůli razanci, rychlá práce nohou, kterou se dokázal přizpůsobit každému pohybu soupeře, a rychlé přesné protiútoky zleva zprava.
Tunney nebyl nikdy knokautován, sražen k zemi byl jen jednou a to v druhém zápase s Dempseyem s nechvalně známým dlouhým odpočítáváním. Je tak jedním z pouhých pěti mistrů v těžké váze, spolu s Rocky Marcianem, Riddickem Bowem, Sultanem Ibragimovem a Nicolaim Valuevem, který opustil profesionální dráhu, aniž by o titul přišel porážkou v ringu. Tunney, spolu s Marcianem, Lennoxem Lewisem a Vitalim Kličkem, je jedním ze čtyř šampiónů v těžké váze, který opustil ring jako šampión a ukončil svou kariéru vítězstvím v boji o titul mistra světa. Poté, co pomstil svou jedinou porážku s Harrym Grebem, a poté ještě jednu remízu, se Tunney připojil k Ingemarovi Johanssonovi, Rocky Marcianovi, Lennoxu Lewisovi a Riddicku Bowovi jako jeden z pět šampionů v těžké váze, kteří odešli do důchodu po vítězství nad každým soupeřem, kterému čelili jako profesionálové.
Publikace vpravo|náhled|215x215pixelů| Poštovní známka s Tunneyho podobiznouV 1932, Tunney publikoval knihu Muž musí bojovat (A Man Must Fight), ve které komentoval svou kariéru a techniku boxu.
Ohlasy v kultuře V písni Ona Twists the Knife Again z alba Richarda Thompsona z roku 1985 Across a Crowded Room, je verš: „Jsem v pěstním souboji / ona si myslí, že je Gene Tunney!“ („I'm in a fist fight/She thinks she's Gene Tunney!“)
V prvním jednání hry o Smrti obchodního cestujícího od Arthura Millera říká Willy svým synům, že má boxovací pytel s Tunneyho podpisem.
V filmu s boxerskou tematikou Vítěz bere vše (Winner Takes All), postava Jimmy Kane, kterou hrál James Cagney, lamentuje nad snahou, aby se vzdělal, že William Shakespeare byl „tím, kdo zničil Gene Tunneyho“.
Profesionální boxerský záznam
No.VýsledekSkóreProtivníkTypKolo, časDatumMísto utkáníPoznámka8882–1–4 Tom HeeneyTKO11 (15), 26 Jul 1928 obhajoba titulu mistra světa v těžké váze8781–1–4 Jack DempseyUD1022 Sep 1927 obhajoba titulu mistra světa v těžké váze8680–1–4 Jack DempseyUD1023 Sep 1926 zisk titulu mistra světa v těžké váze8579–1–4 Dan O'DowdKO2 (10), 29 Dec 1925 8478–1–4 Johnny RiskoNWS1218 Nov 1925 8377–1–4 Bartley MaddenKO3 (10)25 Sep 1925 8276–1–4 Italian Jack HermanKO2 (10)3 Jul 1925 8175–1–4 Tommy GibbonsKO12 (15)5 Jun 1925 8074–1–4 Harry GrebNWS1027 Mar 1925 7973–1–4 Jeff SmithNWS158 Dec 1924 7872–1–4 Buddy McHaleTKO2 (8)10 Nov 1924 7771–1–4 Harry FoleyTKO1 (8), 27 Oct 1924 7670–1–4 Ray NeumanPTS1027 Sep 1924 7569–1–4 Harry GrebNWS1017 Sep 1924 7469–1–3 Joe LohmanTKO8 (12)18 Aug 1924 7368–1–3 Georges CarpentierTKO15 (15), 24 Jul 1924 7267–1–3 Erminio SpallaTKO7 (12)26 Jun 1924 7166–1–3 Jimmy DelaneyNWS1017 Mar 1924 7065–1–3 Martin BurkePTS1515 Feb 1924 6964–1–3 Ray ThompsonKO2 (10)24 Jan 1924 6863–1–3 Harry FoleyNWS1015 Jan 1924 6762–1–3 Harry GrebUD1510 Dec 1923 obhajoba titulu mistra USA v polotěžké váze6661–1–3 Dan O'DowdPTS1231 Jul 1923 6560–1–3 Jimmy DelaneyNWS1016 May 1923 6459–1–3 Jack CliffordTKO8 (10)7 May 1923 6358–1–3 Harry GrebSD1523 Feb 1923 zisk titulu mistra USA v polotěžké váze6257–1–3 Chuck WigginsPTS123 Feb 1923 6156–1–3 Jack RenaultNC4 (8)29 Jan 1923 6056–1–3 Charley WeinertKO4 (15)29 Nov 1922 5955–1–3 Jack HanlonKO1 (12), 3 Nov 1922 5854–1–3 Chuck WigginsPTS1027 Oct 1922 5753–1–3 Tommy LoughranNWS824 Aug 1922 5653–1–2 Charley WeinertNWS1217 Aug 1922 5552–1–2 Ray ThompsonKO3 (10)4 Aug 1922 5451–1–2 Fay KeiserPTS127 Jul 1922 5350–1–2 Harry GrebUD1523 May 1922 ztráta titulu mistra USA v polotěžké váze5250–0–2 Jack BurkeTKO9 (10)10 Apr 1922 5149–0–2 Fay KeiserNWS103 Mar 1922 5048–0–2 Whitey WenzelTKO4 (8)11 Feb 1922 4947–0–2 Jack CliffordTKO6 (12), 11 Feb 1922 4846–0–2 Battling LevinskyPTS1213 Jan 1922 zisk titulu mistra USA v polotěžké váze4745–0–2 Eddie O'HareKO6 (8)22 Dec 1921 4644–0–2 Wolf LarsenTKO7 (12), 25 Oct 1921 4543–0–2 Jack BurkeTKO3 (8)14 Oct 1921 4442–0–2 Herbert CrossleyPTS726 Sep 1921 4341–0–2 Eddie JosephsPTS1218 Aug 1921 4240–0–2 Martin BurkePTS104 Aug 1921 4139–0–2 Soldier JonesTKO7 (8)2 Jul 1921 4038–0–2 Johnny AmbroseKO1 (12), 28 Jun 1921 3937–0–2 Leo HauckNWS107 Dec 1920 3836–0–2 Leo HauckNWS625 Nov 1920 3735–0–2 Paul Samson KoernerNWS1025 Oct 1920 3634–0–2 Sergeant Ray SmithTKO2 (8)22 Oct 1920 3533–0–2 Ole AndersonTKO3 (10), 28 Jun 1920 3432–0–2 Jeff MaddenTKO2 (12)7 Jun 1920 3331–0–2 Jack CliffordKO3 (10)9 Apr 1920 3230–0–2 K.O. SullivanKO1 (8), 5 Apr 1920 3129–0–2 Ed KinleyKO5 (8)4 Mar 1920 3028–0–2 Al RobertsKO8 (8), 2 Feb 1920 2927–0–2 Jim MonahanKO1 (8), 26 Jan 1920 2826–0–2 Bud NelsonKO1 (8)20 Jan 1920 2725–0–2 Whitey AllenKO2 (8)1 Jan 1920 2624–0–2 Bob PearceKO2 (8)29 Dec 1919 2523–0–2 Dan O'DowdNWS816 Dec 1919 2422–0–2 Ted JamiesonPTS1026 Apr 1919 zisk titulu mistra amerických expedičních sil v polotěžké váze2321–0–2 K.O. SullivanPTS1014 Apr 1919 2220–0–2 Dare LewisKO331 Mar 1919 2119–0–2 Indian LewisKO124 Mar 1919 2018–0–2 Bob MartinPTS427 Jan 1919 1917–0–2 Victor MarchandKO29 Jan 1919 1816–0–2 Tommy GaviganPTS1020 Dec 1918 1716–0–1 Howard MorrowKO610 Dec 1918 1615–0–1 Johnny NewtonKO620 Nov 1918 1514–0–1 Hank WerhlKO61 Nov 1918 1413–0–1 Young GueriniKO1 (8)8 Jul 1918 1312–0–1 Hugh WeirKO2 (10)15 Jan 1918 1211–0–1 Joe BorrellKO2 (10)28 Dec 1917 1110–0–1 K.O. SullivanNWS102 Oct 1917 109–0–1 Victor DahlNWS102 Feb 1917 98–0–1 Sailor WolfeKO2 (10)29 Dec 1916 87–0–1 George LeahyNWS622 Dec 1916 76–0–1 Young SharkeyKO6 (10)15 Dec 1916 65–0–1 Young GueriniTKO8 (10)8 Dec 1916 54–0–1 KO JaffeNWS1021 Jul 1916 44–0 Billy RoweNWS61 Dec 1915 33–0 George LeahyKO2 (6)28 Aug 1915 22–0 Battling GenrimoKO3 (10)6 Aug 1915 11–0 Bobby DawsonTKO8 (10)3 Jul 1915
Reference
Externí odkazy