V roce 2009 proběhla na Fakultě právnické Západočeské univerzity plagiátorská aféra a skandál s údajnými podvody v procesu udělování akademických titulů a řádného studia.
Kauzy plzeňských práv
Plagiátorství V srpnu 2009 byl v MF DNES zveřejněn první text o tehdejších poměrech na fakultě. V září 2009 bylo v Lidových novinách zveřejněno, že proděkan fakulty Ivan Tomažič opsal desítky stran své disertační práce, kterou obhájil v roce 2006. Jeho školitelem byl další proděkan fakulty Milan Kindl a oponentem Jaroslav Zachariáš. I Zachariášův oponentský posudek je plagiátem, a to 12 let starého článku z časopisu Právní rozhledy. Zachariáš, Tomažič i Kindl se pod tlakem médií vzdali svých funkcí. Později rezignoval i šéf katedry správního práva Květoslav Kramář.
Rektor univerzity Josef Průša proto 29. září dočasně pověřil výkonem funkce děkana bývalého ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila (ODS), který byl posléze zvolen řádným děkanem na zasedání Akademického senátu fakulty dne 2. listopadu 2009. Ten pak potvrdil, že některé absolventské práce vznikly až dodatečně.
Na základě tohoto skandálu pak byly speciálním softwarem Masarykovy univerzity zkontrolovány další práce, které byly na fakultě obhájeny a jen u rigorózních prací vyšlo najevo, že 34 prací vykazovalo shodu s jinými do 10 procent, devět prací mezi 20 až 30 procenty a pět jich bylo více než z poloviny opsaných (z toho jedna byla kompletní plagiát).
Akreditace doktorského studia Na fakultě bylo dříve možné studovat v doktorském studijním programu (Ph.D.) Teoretické právní vědy obory Mezinárodní právo, Občanské právo, Obchodní právo, Právní dějiny, Správní právo, Teorie práva, Trestní právo a Ústavní právo (od roku 2004 však již bez oborů Správní právo a Teorie práva). Od roku 2007 se úrovní studia opakovaně zabývala Akreditační komise, podle které fakulta dlouhodobě neměla vlastní kvalitní vědeckou činnost, neodpovídalo složení zkušebních komisí, objevovaly se neadekvátní specializace, chyběl systém vnitřního hodnocení a dlouhodobá koncepce tohoto typu vysokoškolského studia apod.
Ministerstvo nakonec z těchto důvodů prodloužilo akreditaci pouze oborům Občanské právo a Trestní právo. U oboru Obchodní právo však byla Akreditační komise tehdejším vedením fakulty uvedena v omyl, proto byla prodloužena akreditace i pro tento obor, byť jen do konce roku 2009, a v prověřování jak doktorského studia (doktor – Ph.D.), tak rigorózního řízení (doktor práv – JUDr.), se dále pokračovalo. Nakonec Akreditační komise doporučila ministerstvu rozhodnout o časově neurčitém pozastavení přijímání studentů do doktorského studia a o podobném pozastavení realizace rigorózního řízení. K tomu skutečně došlo 15. ledna 2010, rigorózní řízení a udělování titulů JUDr. bylo ale nakonec obnoveno.
V červnu 2011 nicméně Akreditační komise navrhla mj. úplné odebrání akreditace pro veškeré doktorské (Ph.D.) studium na fakultě. Ministerstvo 7. listopadu návrhu vyhovělo a k 29. únoru 2012 fakultě akreditaci doktorského studia odebralo. Zároveň rozhodlo o tom, že fakulta už nemůže konat státní rigorózní zkoušky a udělovat titul JUDr.
Situace se ale později změnila, v únoru a v dubnu 2015 Akreditační komise na svých zasedáních zaujala kladné stanovisko k žádosti fakulty o novou akreditaci doktorského studijního oboru Občanské právo, stejně jako k obnovení rigorózního řízení. Na doktorské studium nemá být přijato více než 10 studentů ročně.
Uznávání diplomů ukrajinské univerzity Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká podala ke konci roku 2008 sedm správních žalob proti rozhodnutím Západočeské univerzity v Plzni, která nostrifikovala diplomy absolventů Zakarpatské státní univerzity (založena v roce 1995 a zanikla v roce 2013 spojením s tradiční Užhorodskou Národní univerzitou) z Užhorodu. Ukrajinské právnické diplomy zprostředkovával českým zájemcům Mezinárodní institut podnikatelství a práva, s.r.o., ale Česká advokátní komora odmítla uznat jejich platnost, když podle ní je právo v každé zemi jiné. Podle tehdejšího rektora Západočeské univerzity Josefa Průši však nebyl důvod tyto tituly nenostrifikovat, protože ukrajinská univerzita měla vzdělávat v oborech českého práva. Krajský soud v Plzni v roce 2010 podaným žalobám vyhověl a napadená rozhodnutí plzeňské univerzity zrušil, pouze jednu žalobu odmítnul. Celkem však šlo o 44 žalob, z nichž do konce června 2011 stihl krajský soud projednat 25, všem vyhověl a rozhodnutí o uznání ukrajinských diplomů zrušil. V šesti případech pak byla těmi, co jim byla nostrifikace takto oduznána, podána kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, všechny ovšem neúspěšně.
Rychlostudenti náhled|Bývalý děkan a proděkan Milan Kindl Fakulta také řešila studenty, kteří podle všeho nesplnili všechny požadavky na úspěšné ukončení studia, např. proto, že „studovali“ příliš krátkou dobu, nebo protože jim mělo být uznáno studium před rokem 1989. Na jiných právnických fakultách v České republice se takové problémy se studenty neprokázaly. V ohrožení svého akademického vzdělání se tak ocitli např. šéf plzeňské městské policie Luděk Hosman, náměstek policejního prezidenta Jan Brázda, vyšetřovatelka protikorupční policie Monika Kocourková, podnikatel Jan Harangozzo, který figuroval i v kauze konkurzních podvodů soudce Jiřího Berky, poslanec Marek Benda (ODS), primátorka Chomutova Ivana Řápková (ODS) či potomci zavražděného „kmotra podsvětí“ Františka Mrázka Michal a Monika Mrázkovi. Správní řízení, které nespočívalo v rušení titulů, ale ve zrušení neoprávněně vydaných diplomů, jakožto osvědčení o řádném ukončení studia, bylo zahájeno v celkem 69 případech. Z toho bylo 7 bakalářů (Bc.), 41 magistrů (Mgr.), 12 doktorů práv (JUDr.) a 9 doktorů (Ph.D.). Po prověření všech skutečností mělo ke zrušení diplomu dojít ale pouze u zhruba dvaceti absolventů, např. Ivany Řápkové, v jejím případě ovšem nakonec došlo k zastavení řízení.
Ke květnu 2011 fakulta už zrušila sedm magisterských diplomů. Mezi postiženými osobami byli Michal Mrázek a Monika Mrázková. Mrázková nezískala dostatečný počet bodů u přijímací zkoušky (14 bodů ze 40), děkan Kindl ji poté přijal na odvolání, měla absenci řady zápočtů a u existujících panovala nejistota pravosti, magisterský program pak absolvovala za rok a devět měsíců, diplomová práce není k nalezení a v datum oficiální státnice 20. října 2003 nezasedala žádná oficiální zkušební komise. Dalším byl Jan Harangozzo, který v Plzni vystudoval za pouhé dva měsíce a dva týdny. Hájil se tím, že mu bylo uznáno předchozí studium na bratislavské univerzitě, tam ale studoval jen jeden rok, než jej vyloučili. Ve věci zrušení diplomů šlo i o podnikatele Ladislava Cirhana, absolventa po 2,5 letech, či makléře a podnikatele Petra Matušku, který vystudoval už za 7 měsíců. U obou navíc nelze nalézt jejich diplomové práce. Diplom byl též zrušen šéfovi Sdružení sportovních svazů Zdeňku Ertlovi, kterému bylo uznáno předchozí studium elektrotechniky z roku 1987, nebo Barboře Havlové, která studovala měsíců devět, protože jí byly uznány znalosti nabyté na Vysoké škole cestovního ruchu. Podle právního experta celé univerzity a zároveň náměstka na ministerstvu spravedlnosti Františka Korbela měla být celá záležitost uzavřena do konce června 2011. Diplom byl nakonec zrušen pouze 7 magistrům (třem z nich zároveň i diplom o udělení titulu JUDr.), jednomu držiteli titulu Ph.D. a jednomu bakaláři. Tím byl bývalý šéf plzeňských městských strážníků Luděk Hosman, u kterého k tomu došlo ale až po roce, v červnu 2012. Jeho právní zástupce Radek Ondruš uvedl, že zrušení bakalářského diplomu napadne správní žalobou, protože diplom prý nelze po dlouhé době zrušit, kdyby to možné bylo, šlo by tak zrušit celou řadu dalších dokumentů, např. osvědčení o státním občanství. Podobnou žalobu pak podal i ve věci Jana Harangozza. Krajský soud v Plzni jejich argumenty uznal a rozhodnutí o odebrání vysokoškolského titulu Hosmanovi i Harangozzovi zrušil. Škola však proti tomu podala kasační stížnost a rozhodne tak ještě Nejvyšší správní soud.
V červenci 2012 bylo vyšetřování kauzy zastaveno. Policii a státnímu zastupitelství se totiž nepovedlo shromáždit dostatek důkazů, že by kdokoliv z bývalého vedení fakulty dopustil trestného činu. Státní zástupkyně Antonie Zelená se k tomu vyjádřila slovy: „K programu celoživotního vzdělávání neexistuje prakticky žádná dokumentace. Nedohledali jsme obsahovou náplň kurzů, nevíme, co se tam učilo a jak dlouho. Prostě nic.“
Odchod významných učitelů Během dočasného ročního vedení fakulty Jiřím Pospíšilem začala její stabilizace, po zvolení nového děkana Květoslava Růžičky v říjnu 2010 se ale situace opět vyhrotila. Na svou funkci proděkana a vedoucího katedry soukromého práva a civilního procesu např. rezignoval hlavní autor nového občanského zákoníku prof. Karel Eliáš. Později dokonce prohlásil, že chce z fakulty odejít, stejné stanovisko zaujali i doc. Bohumil Havel, Petr Bezouška nebo garantka trestního práva prof. Helena Válková, kteří považovali nové vedení za nekompetentní, nenakloněné reformám a spojené s bývalým vedením Jaroslava Zachariáše, Milana Kindla a Ivana Tomažiče. Ukončit svůj malý učitelský závazek chtěl i původní děkan a pozdější ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který ale právě Růžičku ve zvolení původně podporoval.
V květnu 2011 se ukázalo, že z fakulty kromě Karla Eliáše chce odejít dalších pět lidí, z toho dva docenti, dalších deset, z toho tři docenti, odchod zvažovali. Fakulta proto za ně hledala adekvátní náhradu. Nakonec počet odcházejích pedagogů stoupl na 29, z toho byli tři profesoři (Karel Eliáš, Pavel Šámal a Helena Válková) a dva docenti (Bohumil Havel a Petr Hůrka). Do prvního kola výběrového řízení na nové učitele se ale přihlásilo jen osm lidí.
V září 2011 vydala Bezpečnostní informační služba výroční zprávu, ve které mimo jiné uvedla, že nedošlo k vyvození jasné a konkrétní odpovědnosti v případech klientelismu a korupce plzeňské právnické fakulty. Reformní úsilí se podle BIS zaměřilo na postihování studentů či doktorandů, zatímco i po výměně vedení pokračovalo ovlivňování probíhajících kontrol, pozměňování dat v elektronických databázích fakulty, popřípadě i k jejich „ztrátě“. Podle BIS je varujícím především propojení vyučujících právnické fakulty s některými představiteli policie, advokacie, státní správy a samosprávy. BIS také zmínila, že podobné „dysfunkce“, jaké se vyskytly na plzeňské právnické fakultě, byly zaznamenány i na jiných vysokých školách. Mělo by se jednat především o školy se zaměřením na právo a veřejnou správu.
Snaha o zachování fakulty Akreditační komise v červnu 2011 navrhla úplně odebrat akreditaci pro doktorské studium (Ph.D.), neudělovat titul JUDr. a omezit akreditaci u magisterského studia (Mgr.) tak, aby nebylo možné přijímat nové studenty. Zdůvodnila to tím, že se fakulta se svými skandály nedokázala sama vypořádat. Na tomto základě bylo v listopadu 2011 rozhodnuto o ukončení doktorského studia i konání státních rigorózních zkoušek. Podobně dne 1. února 2012 akreditační komise rozhodla, že nevydá souhlasné závazné stanovisko k reakreditaci magisterského studia, která tak fakultě měla skončit na konci akademického roku 2011/2012. Do konce října 2012 fakulta dostala čas pouze pro převedení stávajících magisterských studentů na jiné české právnické fakulty, ty moravské se však k tomu postavily velmi rezervovaně: zatímco děkanka brněnské fakulty poukázala, že počet studentů na všech právnických fakultách je už i tak dost vysoký, olomoucká univerzita upozornila, že její platný statut všeobecně neumožňuje přestup studentů z jiných škol.