Čchen Sien-čang (; 1428–1500) byl čínský neokonfuciánský filozof žijící a působící v mingské Číně. Oproti učení z knih začal klást větší důraz na meditaci a zkoumání vlastního nitra, což byl přístup k učení později rozvinutý Wang Jang-mingem.
Jména Čchen Sien-čang používal zdvořilostní jméno Kung-fu () a přezdívku Š’-čaj (). Nazýván byl také mistr Paj-ša () či Čchen Paj-ša () podle rodné vesnice Paj-ša. Jeho přínos k rozvoji konfuciánství byl oceněn udělením posmrtného jména Wen-kung ().
Život a dílo Čchen Sien-čang pocházel z jihočínského okresu Sin-chuej v provincii Kuang-tung. Jeho otec zemřel krátce před jeho narozením, vychovávala ho matka. Studoval konfuciánské klasiky a skládal úřednické zkoušky, provinční zkoušky složil v osmnácti letech, ale pak opakovaně propadl u zkoušek metropolitních. Studoval u Wu Jü-piho, poté studoval a meditoval doma v Sin-chueji. Postupně namísto učení z knih začal klást důraz na očištění mysli „sezením v klidu“, meditací. Získal pověst mudrce a roku 1483 byl povolán do Pekingu a obdržel místo v akademii Chan-lin, rozhodl se však k návratu domů, protože učení a sebezdokonalování směřující k dosažení moudrosti považoval za důležitější než úřední kariéru.
Jeho filozofie se od ortodoxního pojetí školy Čcheng-Ču s jejím důrazem na učení z knih liší zaměřením na vnitřní sebezdokonalování pomocí meditace, třebaže knižní studium nezavrhoval.
Důležitým pojmem jeho filozofie byla přirozenost a spontánnost (c’-žan), termín původem taoistický. U principu li méně zdůrazňoval jeho metafyzickou stránku a více kladl důraz na jeho roli sjednocující substance univerza, což vedlo k jeho odmítání dualismu mezi principem li a životní silou čchi. Věnoval se též promýšlení vztahu prázdnoty sü () a klidu ťing ().
Roku 1584 se mu dostalo mimořádné pocty, když byla tabulka s jeho jménem umístěna v Konfuciově chrámu. Během mingského období byli takto vyznamenáni pouze čtyři konfuciáni, roku 1571 Süe Süan (1389–1464), a roku 1584 společně s Čchen Sien-čangem také další Wu Jü-piho žák Chu Ťü-žen a o generaci mladší Wang Jang-ming. Obdržel také posmrtné jméno Wen-kung („Kulturní a uctivý“).
Jeho pojetí neokonfuciánské filozofie dostalo označení pajšaská škola, nebo také škola Ťiang-men.Yao, s. 24, heslo Baisha xuepai. Z jeho žáků měli největší význam především Čan Žuo-šuej (1466–1560) a dále Čang Sü (1455–1514), k dalším předním žákům patří Liang Čchu (1451–1527) a Che Čchin (1437–1510). Psal málo, jeho práce byl vydány pod názvem Sebrané spisy mistra Paj-ša (, Paj-ša sien-šeng čchüan-ťi).
Externí odkazy
Kategorie:Mingští filozofové Kategorie:Čínští konfuciánští filozofové Kategorie:Filozofové 15. století Kategorie:Narození v Kuang-tungu Kategorie:Narození v roce 1428 Kategorie:Úmrtí v roce 1500 Kategorie:Muži