Rostovské knížectví () je označení jednoho z ruských knížectví, historického území či státního útvaru existujícího v různých intervalech a hranicích mezi roky 988 až 1474 v částech Kyjevské Rusi.
Území Rostovské knížectví v 11. století zahrnovalo území mezi řekami Okou, Severní Dvinou a Volhou. Mezi významná opevněná města patřila města Beloozero, Suzdal a Jaroslavl. Ve 13. století přibyly ještě pevnosti Uglič a Usťug.
Historie Nejstarší dějiny Rostov je písemně poprvé zmiňován v roce 862. V roce 911 a je uváděn jako jedno z pěti významných sídel Kyjevské Rusi v době vlády knížete Olega.
988–1015 Rostovské knížectví vzniklo kolem roku 988, kdy Vladimír I. Veliký rozdělil Kyjevskou Rus mezi své syny. Prvním knížetem byl Jaroslav Moudrý. Kolem roku 1010 se nástupcem stal jeho nevlastní bratr Boris a Jaroslav se stal knížetem v Novgorodu. V roce 1015 byl Boris zavražděn svým nevlastním bratrem Jaropolkem v souvislosti s bojem o trůn Vladimíra Velikého. Rostov byl připojen k Novgorodskému knížectví.
V roce 1054 za vlády Vsevoloda I., jednoho z Jaroslavových synů, připadlo území ke Knížectví perejaslavlskému.
1113–1125 V roce 1113 (nebo 1096) se Jurij Dolgoruký stal rostovským knížetem a v roce 1125 přenesl hlavní město do Suzdali.
1207–1474 V roce 1207 se znovu vyčlenilo menší Rostovské knížectví pod žezlem Konstantina Vsevolodiče. V roce 1219 se knížectví rozdělilo na tři menší knížectví: Jaroslavské, Ugličské a Rostovské.
V roce 1238 byla země vypleněna po nájezdu zlaté hordy. Roku 1474 se nakonec stalo součástí Velkoknížectví moskevského pod žezlem caraIvana III.
Související články Seznam rostovských knížat
Literatura PICKOVÁ, Dana. Velké ruské dějiny I: Od Rusi k moskevskému carství. Praha: Nakladatelství Epocha, 2023. Владимирское великое княжество, in Энциклопедический словарь Брокгауза и Ефрона, Petrohrad 1890—1907
Externí odkazy
Kategorie:Kyjevská Rus Kategorie:Ruská knížectví Kategorie:Dějiny Vologdské oblasti Kategorie:Zaniklé státy Ruska