thumb|Bukolická scenérie od Salomona Gessnera alt="Pastýř z Arcadie", dílo Cesare Saccaggiho z Tortony Cesare Saccaggi|náhled|"Pastýř z Arcadie" (pastýř v bukolickém prostředí) dílo Cesare Saccaggiho z Tortony Bukolická poezie (bukolika) (z řeckého búkolikos = pastýřský) je poezie idylicky zobrazující pastýřský nebo venkovský život. Jejími žánrovými typy je idyla, ekloga a pastorála. Její děj, který spočívá ve stylizovaných hovorech pastýřů do nichž jsou volně vkládány různé písně, milostné historky a další vyprávění, bývá situován do bájné pastýřské země Arkádie.VLAŠÍN, Štěpán a kol. Slovník literární teorie, Praha: Československý spisovatel 1984. S. 51
Mnohdy se pro bukolickou poezii používá synomymum pastorála. V jiných poetických systémech je však tento název vyhrazen pouze pro objemnější idylické formy dramatické nebo prozaické.Ottův slovník naučný. 12. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1999. S. 483.
Historie thumb|150px|Theokritos Bukolická poezie vznikla v antice. Její tradici vytvořili Stésichoros, autor pastýřských písní (7. století př. n. l.), Theokritos, tvůrce idyly (3. století př. n. l.) a Vergilius, který vytvořil klasickou podobu eklogy (1. století př. n. l.). Výrazně k její oblibě přispěl také Longův bukolický román Dafnis a Chloé (asi 2. století př. n. l.). thumb|150px|left|Vergilius Nový zájem o bukolickou poezii, v souvislosti se snahou o napodobení antického životního stylu, vzbudila až renesance a baroko (Jacopo Sannazaro, Giovanni Boccaccio, Edmund Spenser, John Milton, Alexander Pope), kdy rovněž došlo k rozkvětu veršované pastýřské hry (pastorály). V době rokoka ztrácí idyla a ekloga přímou asociaci s pastýřským životem (idyla se transformuje do výchovně laděného obrazu měšťanského života a ekloga se postupně rozpouští v idylicky laděné přírodní a erotické lyrice). K významné aktualizaci chápání bukolického idylismu došlo pak v době osvícenství a preromantismu (Salomon Gessner).
V důsledku rozvíjející se civilizace se idylismus bukolické poezie stal neudržitelným, přesto se objevovaly pokusy o její vzkříšení (například Idyly královské od Alfreda Tennysona z let 1859 až 1885). V novodobé poezii se bukolická tematika objevuje jen zřídka, běžnější je oslava venkovského způsobu života vůbec.MOCNÁ, Dagmar. PETERKA, Josef a kol. Encyklopedie literárních žánrů. Praha a Litomyšl: Paseka 2004. S. 275-280.
V české literatuře vznikl v období baroka tzv. náboženský barokní idylismus (duchovní písně Adama Michny z Otradovic, vánoční pastorála Jesličky od Bedřicha Bridela nebo Zdoroslavíček v kratochvilném hájíčku postavený Felixe Kadlinského). Bukolická poezie byla pěstována i v počátcích národního obrození (Václav Thám, Antonín Jaroslav Puchmajer, Václav Hanka a další). Současně se objevuje snaha přizpůsobit ji domácím reáliím. Přírodní scenérie se začínají podobat českému venkovu a idyly jsou namísto do antiky situovány do idealizovaného slovanského dávnověku. Na tradici bukolické lyriky pak po svém navazují Vítězslav Hálek, Adolf Heyduk, Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický nebo Josef Svatopluk Machar.
Odkazy Reference
Související články Bukolický román Idyla Pastorála Ekloga
Externí odkazy Bukolická poézia - Encyclopaedia Beliana
Kategorie:Literární žánry Kategorie:Literární pojmy