Kostel svaté Anny v Benešově je barokní filiální římskokatolický kostel benešovské farnosti. Tvoří dominantu Masarykova náměstí ve středočeském Benešově a jeho součástí je i piaristická kolej. Iniciace vzniku kostela byla spojena s příchodem piaristického řádu do Benešova. Architektem stavby byl Giovanni Battista Alliprandi. Výstavba kostela proběhla v letech 1705–1710. Slavnostní vysvěcení se uskutečnilo 9. července 1710. V dnešní době je ve správě římskokatolické farnosti Benešov.
Historie vlevo|náhled|upright|Čelní pohled na kostel svaté Anny vlevo|náhled|upright|Interiér kostela
Okolnosti vzniku Před výstavbou kostela svaté Anny byly v Benešově už dva kostely. Prvním byl kostel svatého Mikuláše a druhým minoritský klášter na Karlově. Příčiny vzniku dalšího kostela najdeme v potřebě vytvořit nové centrum vzdělanosti v okolí Podblanicka. Jezuité, kteří měli v českých zemích na starost vzdělávaní, měli v 17. a 18. století povinnosti týkající se rekatolizace v klíčových oblastech Čech. Vzhledem k tomuto faktoru nemohli být povoláni pro obnovu školství na Podblanicku. Proto po delších jednáních zaujali jejich místo v Benešově piaristé.
Příchod piaristů Příchod piaristů do českých zemí nastal v době pobělohorské – na pozvání Františka kardinála z Ditrichštejna, který na přelomu 17. století působil jako olomoucký biskup. V roce 1631 začali piaristé působit v Mikulově a v dalších letech se místa jejich působení rozšiřovala. Příchod piaristického řádu do Benešova je datován do roku 1703. Už v 17. století však piaristé působili v okolí Podblanicka. Významná je jejich podpora bosých karmelitánů při snaze zakládání nových kolejí a škol v Pacově a Pelhřimově.Bartůšek, s. 8–11.
náhled|upright|Erb rodu Sinzendorfů
Působení piaristů v Benešově dalo vzniknout řeholní tradici, na níž navázal i jezuitský řád, který v koleji od roku 1933 až do období druhé světové války působil, než jeho působení bylo pozastaveno fašistickými okupanty. Stopa působení piaristů se vryla z práce, kterou řeholní instituce na Podblanicku vykonaly, kromě neopakovatelné epizody slovanské liturgie v sázavském klášteře, do myslí minulých i současných obyvatel Podblanicka nejvíce. Neboť právě oni se stali završiteli řeholního vývoje v benešovském regionu.Bartůšek, s. 8–12.
Založení koleje Konopišťské panství společně s Benešovem přešlo roku 1701 od Sinzendorfů do vlastnictví Přehořovských z Kvasejovic. Počátkem 16. století se rod Přehořovských usadil v Táboře. Postupem času tento ambiciózní rod získával na moci, v pobělohorské době konvertoval ke katolické víře, roku 1643 byl Kryštof Karel Přehořovský povýšen do panského stavu a roku 1694 obdržel i titul hraběcí. Konopišťské panství zakoupil syn Kryštofa Karla František Karel, který se velkou měrou zasloužil o založení piaristického gymnázia a koleje s kostelem svaté Anny v Benešově.Bartůšek, s. 14. Stavba však nebyla dokončena jejím fundátorem a dobudování celého komplexu přesáhlo až do období správy rodu Vrtbů. Nad bočním vstupem do piaristické koleje lze dnes nalézt dobovou ukázku erbovní aliance Františka Karla Přehořovského a jeho druhé manželky Juliany Doroty, rozené hraběnky Jörgerové z Tolletu. Tato alianční spojení erbů manželských párů byla v baroku velmi častá.Bartůšek, s. 15–16.
Na bohatší šlechtice i na větší poddanská města se vyvíjel tlak, aby se na své teritorium přijali nějaký z církevních řádů, a tak napomohli rekatolizaci. Provoz takovýchto klášterů byl ekonomicky náročný, ale přinášel svému okolí kulturní rozvoj a zvyšoval tehdejší společenskou prestiž svého působiště. S příchodem piaristického řádu tak značný kulturní rozvoj čekal i Benešov, který se stal do určité míry kulturním centrem celého regionu a jedním z nejdůležitějších měst Kouřimského kraje, do něhož do roku 1751 Benešov náležel.Bartůšek, s. 42.
První pokus o založení piaristické koleje souvisel se snahou tehdejšího majitele konopišťského panství hraběte Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu o zlepšení jeho hospodářské situace. Jednou z cest k tomuto cíli mělo být i ekonomické, demografické (byl vydán zvací list pro nové obyvatele) a kulturní zvelebení Benešova. Ambiciózní a hospodárný majitel panství dobře věděl, že piaristický řád nebude pro jeho poddanské město zátěží a že kulturní rozvoj, který by zde po založení piaristických škol měl nastat, naopak městu ještě přinese nové zdroje příjmů. Také piaristům by se založení benešovské koleje velmi hodilo, neboť se z Benešova mohl stát opěrný bod v jejich houževnaté snaze o založení piaristické koleje v Praze, o které tehdy v sedmdesátých letech 17. století usilovali. První plány se začaly objevovat už okolo roku 1676. Uvažovalo se o podobě budoucí fundace koleje, a dokonce již v Benešově probíhalo vyměřování na místech, kde by se mohlo v budoucnu počítat se stavbou koleje. Prováděli je piaristé, kteří toho roku Benešov navštívili. Při jednání o podobě budoucí koleje se však ukázalo, že není zatím možné, aby k založení koleje došlo v tak krátké době, jak by si obě strany přály (konopišťská vrchnost a piaristický řád). Jednání o povolení usídlit se v Benešově, které bylo nutné získat od pražského arcibiskupa (tehdy Jana Fridricha z Valdštejna), o výši fundace i o jejím zaknihování v deskách zemských na Hradčanech, kterou měl schválit i generál piaristického řádu v Římě, se protáhla až do roku 1680. V první polovině roku 1679 byly již podmínky ze strany vrchnosti pro novou fundaci připraveny. Počítalo se s částkou asi 1300 fl. a s materiálním zabezpečením, avšak v létě došlo k jejich pozdržení kvůli úmrtí regenta Františka Campiona, jehož nástupcem se stal od konce roku 1679 Fridrich Mörtl.Bartůšek, s. 42–43.
K mimořádnému zvýšení intenzity jednání mezi konopišťskou vrchností a zástupci piaristického řádu došlo v roce 1680. Při jednání se znovu objevily dřívější neshody. Samotný výkup nejvhodnějšího, nedávno nově vybraného místa by si vyžádal větší částku peněz a náklady, které chtěl Sinzendorf věnovat na stavbu koleje, se piaristům zdály nedostačující. Neshody se objevily v odhadu množství materiálu na stavbu, v získávání dřeva a v dodávání piva (během stavby i při později zamýšleném chodu koleje). Obě strany se nemohly dohodnout, co by vlastně mělo být zaknihováno do desek zemských. Chybělo stále schválení nového založení od pražského arcibiskupa. Bartůšek, s. 44–45
Návštěva piaristů v Benešově v únoru 1680, s níž souvisel asi také vznik nejstaršího plánku města, byla asi poslední oficiální návštěvou piaristů na konopišťském panství. Otázka, proč došlo k přerušení poměrně slibných jednání a k neúspěchu prvního pokusu piaristického řádu usídlit se v Benešově, zůstává stále nezodpovězena. V roce 1680 se totiž objevilo několik příčin, které mohly vést k nezdaru jednání. Hlavní důvod na zkrachování jednání měla asi velmi špatná finanční situace budoucího fundátora hraběte Jiřího Ludvíka ze Sinzendorfu. V tomto roce byla totiž odhalena korupční aféra, která znamenala nejen ztrátu úřadu prezidenta dvorské komory, ale měla i trpkou finanční dohru. Podmínky pro jednání zkomplikovala jistě i morová epidemie, která v Čechách propukla v roce 1680.Bartůšek, s. 45.
Snahy o založení piaristické koleje v Benešově se znovu objevily po dvaceti letech. Na začátku 18. století začal vyjednávat o založení piaristické kolej v Benešově další majitel konopišťského panství hrabě František Karel Přehořovský z Kvasejovic. Stavba piaristické koleje měla být jedním z velkorysých stavebních podniků nového majitele města Benešova. Hospodářská moc i kariéra nového zakladatele tehdy vrcholila. První jednání o novém založení proběhla pravděpodobně již v roce 1702. Lze tak usuzovat z toho, že o možnosti založit novou kolej v Benešově byl již v lednu roku 1703 informován generál piaristického řádu P. Petrus Franciscus Zanoni a Conceptione B.V.M. Ten na žádost reagoval souhlasným dopisem dne 20. ledna 1703.Bartůšek, s. 45–46.
Na jednáních se snad největší měrou podílel rektor piaristické koleje v Ostrově u Karlových Varů P. Clemens Teng a S. Philippo Nerio, s nímž jednal hrabě Přehořovský při svých lázeňských pobytech v Karlových Varech. Celá záležitost kolem vzniku piaristické koleje se urychlila tím, že se P. Teng stal roku 1703 provinciálem. V červenci roku 1703 se při své vizitační cestě po piaristických kolejích setkal nový provinciál s hrabětem Františkem Karlem Přehořovským z Kvasejovic (pravděpodobně v Praze), což bylo rozhodujícím krokem pro založení nové koleje. Tehdy byl schválen projekt nového založení, který přesně určoval hospodářské podmínky obou stran zainteresovaných na chodu koleje. Projekt stanovil požadavky pro činnost piaristů v Benešově. Ta spočívala především ve vzdělávání mládeže. Mladí hoši, kteří přišli do škol, se zde měli učit především čtení, psaní a základům počtů. Gymnázium mělo mít plný počet tříd (tedy 6). Piaristé měli příkladným náboženským životem působit na veřejnost i na své žáky. Všechny důležité hospodářské náležitosti měly být zaknihovány v deskách zemských. Dohoda byla ještě sjednána mezi majitelem konopišťského panství hrabětem Františkem Karlem Leopoldem Přehořovským z Kvasejovic a piaristickým provinciálem P. Placidem Feierem a S. Bernardo.Bartůšek, s. 46–48.
Počátek stavby Se stavbou budovy piaristické koleje a chrámu se začalo v roce 1705. Dříve než výstavba kostela svaté Anny, byla zahájena stavba školní budovy. Datum počátku prací souviselo pravděpodobně s majetkoprávní stabilizací fundace v Benešově, jak to může potvrzovat i žádost provinciála řádu P. Placida o přesné stanovení podmínek fundace od hraběte Přehořovského, zejména pokud se tyká majetkového zabezpečení. S tím souvisel i projekt koleje, který tohoto roku vstoupil v platnost. Jak se zdá, získali tehdy po neúspěšných pokusech s koupí domů v Praze piaristé jistotu, že nejvhodnějším místem pro založení nové koleje může být skutečně Benešov, odkud se dají, při snaze usídlit se v Praze, vést další jednání.Bartůšek, s. 51.
Ještě během stavby koleje se však často vyskytovaly některé, zejména majetkoprávní otázky, které bylo nutné průběžně projednávat podle momentálního stavu situace, ačkoliv mnohé z nich se asi již začaly řešit v prvním kole jednání v 17. století. Velmi citlivou otázkou byl např. vztah ke zřícenině někdejšího minoritského kláštera a tedy k minoritům vůbec. Hejtman panství Matyáš Zalužický z Rosenthalu totiž nařídil s vědomím arcibiskupa, aby se na stavbu koleje užíval kámen ze zřícenin minoritského kláštera. Dozvěděl se o tom provinciál minoritského řádu P. Longinus a stěžoval si u pražského arcibiskupa a přímo v Benešově u hejtmana panství. Piaristé museli sjednat nápravu tím, že materiál, který odvezli, oplatili v naturáliích minoritskému konventu v Jílovém u Prahy.
Stavbu koleje i chrámu svaté Anny, který s ní byl spojen, naplánoval a v letech 1705–1708 též provedl architekt italského původu Giovanni Battista Alliprandi. Ten vedl i jiné stavby hraběte Františka Karla Přehořovského z Kvasejovic i piaristů, např. stavbu jeho paláce v Praze, a později, kolem roku 1713 přestavoval piaristický kostel v Litomyšli ve velkolepý barokní chrám a pracoval též pro piaristy v Kosmonosech. Budova koleje začala sloužit roku 1706, kdy byla dostavěna a slavnostně otevřena. Nový chrám svaté Anny byl zaklenut v roce 1708 a zhruba dokončen roku 1710, kdy byl též vysvěcen. Vlastní kolej tvořila kvadratura. Kolejní kostel měl presbytář obrácený k jihu a v půdorysu tvar kříže.Bartůšek, s. 52.