náhled|Paleta textilních vzorů
Textilní vzor je kresebný výraz (design) ozdobného motivu vytvořeného tkaním, pletením, potiskováním, vyšíváním, paličkováním,háčkováním a podobnými technikami strojní nebo ruční výroby.
Návrh na vzor může být vzácné umělecké dílo, výsledek obsáhlého studia historie a současnosti módypokus o zdokonalení známých vzorů nebo spontánní nápad amatérského autora (zpravidla u ručně zhotovených textilií), který se přímo realizuje jako výrobek.
Vzorování Vývoj střihů a tvorba výrobních pokynů se u některých ručně vyráběných textilií ukazují jako relativně jednoduché.
Vzorování ve smyslu přípravy technických podmínek ke zhotovení textilie podle nového vzoru strojovou technikou však zpravidla vyžaduje vysoce kvalifikovanou práci . Např. při tkaní žakárových vzorů probíhá vzorování přibližně podle schéma:
návrh (fotografie, vzorek tkaniny, náčrt) – kreslení vzornice – zhotovení technické vzornice (včetně seřízení stroje a výběru barev příze) – vytloukání vzorovacích karetNg/Zhou: Innovative Jacquard Textile Design Using Digital Technologies, Elsevier 2013, , str. 1-106 Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 686-687
Digitální vzorování (CAD) "Klasické" vzorování je nákladné, zdlouhavé a jeho kvalita je značně závislá na schopnostech a subjektivním vlivu dezinatéra.
Pokusy o digitalizaci vzorování začaly v 80. letech 20. století v Japonsku, v Evropě a v USA jsou začátky známé z 90. let a od začátku 21. století se těžiště vývoje přesunulo do Číny.
náhled|upright=1.8|Digitální vzorování plátnové vazby tkaniny Digitální vzorování se provádí v principu následujícím postupem:
Návrh – digitalizace návrhu – snímek návrhu na obrazovce – výběr barev příze – tkaní vzorku (s 3× opakovaným vizuálním porovnáváním s původním vzorem) – digitální technická vzorniceGong: Specialist Yarn and Fabric Structures: Developments and Applications, Elsevier 2011, , str. 223-261
(Na snímku vpravo je schéma plátnové vazby tkaniny (vlevo), ručně kreslené vzornice (uprostřed) a digitální vzornice (vpravo))
Digitální vzor
Způsoby získávání informací se dají rozdělit do dvou skupin:
1. Na bázi optické analýzy: rozptylováním (1986) nebo fotoelektricky (1996)
2. Na bázi analýzy snímku: frekvencí, prostorově nebo ostatními metodami (cca 1999-2010)
Všechny metody jsou zaměřeny na zhotovení technické vzornice digitalizaci snímků tkaniny obsahující vybrané barvy příze a technické podmínky výroby. Přesnost zobrazení dosahuje oproti manuální dezinatuře v průměru více než 97 %.
Údaje technické vzorkovnice se vloží do paměti ústrojí na vytloukání programových karet a digitální programová karta se může přes počítač spojit přímo s elektronickým žakárovým strojem (CAM).
Aplikace nového vzoru od rozboru návrhu až po první sériový výrobek trvá u složitých žakárových vzorů při uplatnění „klasického“ vzorování (asi do 80. let 20. století jediná známá metoda) až několik měsíců. Vzorování s použitím CAD a CAM např. s žakárem bez zdvižných šňůr se dá stejná operace provést za několik hodin.
Galerie textilních vzorů
Odkazy
Reference
Literatura Hradecká: Škola interiérového designu, Grada Publishing 2013, Häberle: NC-Musterprogrammierung für die rechnerintegrierte Textilfertigung, Springer-Verlag 2013,
Související články Žakárové vzorování textilií, Vazby tkanin, Vazby pletenin
Externí odkazy
Kategorie:Textilie