Howard Robard Hughes (24. prosince 1905 – 5. dubna 1976) byl americký letecký konstruktér, pilot, podnikatel, filmový režisér a producent. Byl znám jako nenapravitelný sukničkář, výstřední člověk a jeden z nejbohatších lidí na světě. Ke konci jeho života dosahovalo jeho bohatství výše 8 miliard dolarů, což bylo takřka astronomické číslo.
V roce 1953 založil Howard Hughes Medical Institute, jednu z největších soukromých organizací financujících biologický a lékařský výzkum ve Spojených státech amerických.
Dětství a dospívání vlevo|náhled|Howard Hughes v dubnu 1912 Narodil se ve městě Humble v Texasu 24. prosince 1905, ale uvedené datum narození někteří jeho životopisci zpochybňují. Dle NNDB.com „Hughes tvrdil, že se narodil na Štědrý den, ale podle záznamu o křtu se ve skutečnosti narodil 24. září“.http://www.nndb.com/people/653/000026575/ Jeho matka se jmenovala Allene Gano Hughes, otec Howard Robard Hughes st., vynálezce a vlastník patentu vrtného hrotu schopného pronikat i nejtvrdší horninou. H. R. Hughes st. v roce 1909 založil firmu Hughes Tool Company pro výrobu těchto vrtných hrotů, které začaly používat všechny naftařské společnosti, a díky tomu později nebývale zbohatl.
Howard v mládí vyrůstal pod velkým vlivem své matky, která byla posedlá ochranou svého syna před bakteriemi a nemocemi. Od svého otce zdědil zájem o všechny mechanické věci, v jedenácti letech si například sestavil svůj vlastní bezdrátový radiový vysílač a když mu bylo dvanáct let, otiskly jeho fotografii i místní noviny jakožto prvního chlapce v Houstonu, který vlastní jízdní kolo s motorovým pohonem, které si sám sestrojil.
Již od mládí se také věnoval létání a první lekci absolvoval už ve 14 letech na Fessenden School v Massachusetts.
Oba jeho rodiče zemřeli krátce po sobě během dvou let v období jeho dospívání. Jeho matka Allene Hughesová zemřela ve věku 39 let v březnu roku 1922 kvůli komplikacím v těhotenství. Ani ne o dva roky později, v lednu roku 1924, zemřel jeho otec na infarkt. Ačkoli měl tetu, která zemřela na tuberkulózu, nikdo z jeho rodičů nezemřel na žádnou infekční nemoc, která by mohla mít spojitost s počátky jeho pozdějšího strachu před nemocemi a posedlostí zdravotní prevencí.
Protože závěť jeho otce od smrti jeho matky nebyla pozměněna, zdědil 75 procent multimilionového dědictví, jehož součástí byly stále rostoucí zisky z důlních vrtů. Brzy po smrti svého otce předčasně ukončil studium na Rice University v Houstonu a v červnu roku 1925 se ve věku 19 let oženil s Ellou Riceovou (Ella Rice). Krátce nato se odstěhoval do Hollywoodu, kde měl v úmyslu proslavit se jako filmový režisér a producent.
Začátky u filmu a letectví vlevo|náhled|Howard Hughes se svým Boeingem 100A v roce 1940 V roce 1926 ho režisér a scenárista Ralph Graves přesvědčil, aby financoval krátkometrážní film Swell Hogan (1926), který Graves sám napsal a hrál v něm i hlavní roli. Hughesova produkce však dopadla katastrofálně a ani poté, co si zoufalý Graves najal zkušeného střihače, film nezachránil. Hughesovy další dva filmy Everybody's Acting (1926) a Two Arabian Knights (1927) však dopadly podstatně lépe a ten druhý dokonce vyhrál i Oscara za nejlepší režii komediálního snímku. I následující filmy jako The Racket (1928) a The Front Page (1931) získaly taktéž několik oscarových nominací.
Jeho asi nejznámějším filmem se stal v roce 1930 finančně velmi náročný (rozpočet 3,5 milionu dolarů) válečný snímek Pekelní andělé, který obdržel další nominaci na Oscara za nejlepší kameru. O dva roky později produkoval další velký hit Zjizvená tvář (1932), který však byl málem cenzurován kvůli (na tehdejší poměry) spoustě násilí. S podobnými problémy se nakonec potýkal i jeho další hit z roku 1943, snímek Psanec, který byl také málem zakázán kvůli příliš odhalujícím kostýmům Jane Russellové.
Hughes byl již od mládí také velký nadšenec do letadel a dalším z jeho komerčních zájmů se stalo letectví a letecký i obranný průmysl. Jeho koníček se mu však čtyřikrát stal málem osudným. V roce 1932 Hughes založil leteckou společnost Hughes Aircraft Company, jako odnož jeho společnosti Hughes Tool Company a v pronajatém rohu hangáru Lockheed Aircraft Corporation v Burbanku, se pustil do výroby svého prototypu Hughes H-1 Racer. Krátce po založení společnosti se mu také podařilo proniknout do American Airlines pod přezdívkou „Charles Howard“, kde přijal práci jako manipulátor se zavazadly a před jeho odhalením byl dokonce povýšen na druhého důstojníka.
Během druhé světové války svou společnost zaměřil i na obranu a stal se jedním z největších zaměstnavatelů v oblasti. Dva roky po válce začal produkovat i vrtulníky pod značkou Hughes Helicopters a postupně se dopracoval i mj. k výrobě kosmických plavidel, radarových, elektrooptických, počítačových i raketových systémů a sestrojil také první fungující laser.
V roce 1948 svou společnost proto rozdělil na několik dalších, jako Hughes Aerospace Group, Hughes Space and Communications Group a Hughes Space Systems Division. O 13 let později však byly nakonec spojeny zpět do jedné společnosti Hughes Aircraft Company. V roce 1985 byla po jeho smrti prodána společnosti General Motors za 5,2 miliardy dolarů, kterou však od roku 2000 vlastní společnost Boeing.
Od 40. let začal Hughes svůj vliv ve filmovém průmyslu čím dál více rozšiřovat a poté, co získal částečné vlastnictví společnosti RKO Pictures, která zahrnovala mj. i RKO Studios, řetězec kin RKO Theatres i sít rozhlasových stanic RKO Radio Network, už mu nestálo nic v cestě a v roce 1948 tak získal nad společností plnou kontrolu a hned na to začal dělat velké čistky. Během týdne tak propustil 700 zaměstnanců, což zmenšilo produkci studia na pouhých 9 snímku ročně, místo průměrných 30. v posledních letech. Jako zaujatý antikomunista také na šest měsíců zastavil výrobu a nařídil vyšetřování politických sklonů každého zbývajícího zaměstnance. Poté, co se o všech konečně ujistil, začal společnost dál normálně provozovat, avšak pod jeho vedením se jí už nikdy pořádně nedařilo, čemuž v roce 1953 nepřidal ani Hughesův soud v kauze Spojené státy americké vs. Paramount Pictures. Na Hughese začaly také proudit spousty žalob od akcionářů RKO, což nakonec vyřešil tím, že všechny jejich podíly odkoupil zpět, ale během 50. let se stejně zaměřil hlavně na výrobu letadel (z důvodů Korejské války) a řízení své společnosti TWA.
V roce 1954 získal zpět celkovou kontrolu nad RKO a za 24 milionů dolarů se tak stal i prvním jediným vlastníkem velkého hollywoodského studia od éry němého filmu. O šest měsíců později prodal své další studio General Tire and Rubber Company za 25 milionů, čímž své výdaje opět dorovnal, avšak brzy na to své 25leté angažmá ve filmovém průmyslu ukončil a od RKO odešel s osobním ziskem 6,5 mil. dolarů.
Rekordy, prototypy a havárie Za svou kariéru stanovil celkem tři rychlostní rekordy, z nichž každý předchozí znovu překonal a stanovil i 2 rekordy v rychlosti transkontinentálních letů bez mezipřistání. Jeho dalším rekordem se dne 14. července 1938 stal nejrychlejší let kolem světa, který zvládl za pouhých 91 hodin (tři dny, 19 hodin a 17 minut). Původní rekord (186 hodin) z roku 1933 překonal v dvoumotorovém letounu Lockheed Model 14 Super Electra o bezmála čtyři dny. Tímto rekordem však nechtěl pouze ukázat, že Amerika opět zvládla to, co ostatní nedokázali, ale jeho cílem byla hlavně propagace bezpečného cestování na dlouhé vzdálenosti. Díky tomu se také stal známějším nejen pro svůj milostný vztah s hereckou hvězdou Katharine Hepburnovou a za překonaný rekord získal i mezinárodní cenu Harmon Trophy, každoročně udělovanou vynikajícím letcům, či vzduchoplavcům. Na jeho počest bylo i letiště Williama P. Hobbyho (v té době známé jako Houston Municipal Airport) v Houstonu přejmenováno po Hughesovi. Jméno bylo však brzy změněno zpět, jelikož si veřejnost nepřála, aby se letiště jmenovalo po stále žijící osobě.
Za své prosazování vědy a letectví byl Hughes oceněn ještě několika dalšími cenami jako např. Bibesco Cup Mezinárodní letecké federace (1938), cenou Octave Chanute (1940) či zvláštní zlatou medailí Kongresu v roce 1939. náhled|Prototyp letounu Hughes H-1 Racer Počátkem roku 1937 začal Hughes vyvíjet nový prototyp stíhacího bombardéru pod názvem Hughes D-2. Jeho původním záměrem byl další pokus o rekordy, ale druhá světová válka mu tyto plány překazila. V roce 1939 se ho proto rozhodl prodat americké armádě. Prototyp byl dvoj až trojmístný, dvouramenný a se dvěma motory. Armádnímu letectvu se však nepodařilo najít pro D-2 tu správnou misi, jelikož se s letounem nedalo manévrovat tak jako se stíhačkou, a ani jako bombardér se neosvědčil. Projektem se však zabýval generál Henry H. Arnold, který jej stále „udržoval při životě“. V listopadu 1944 byl však stále upravovaný D-2 zničen při požáru hangáru. vlevo|náhled|Howard Hughes na obálce časopisu Time (19. července 1948) Ani Hughesovi se však letecké nehody nevyhýbaly; svou první utrpěl ve dvouplošníku při natáčení filmu Pekelní andělé, druhou při testovacím letu prototypu H-1 Racer a třetí na jaře 1943, kdy po téměř měsíčním testování letounu Sikorsky S-43 v Las Vegas, letěl spolu se dvěma leteckými inspektory, dvěma svými zaměstnanci a herečkou Avou Garner, k jezeru Lake Mead na pomezí Nevady a Arizony. Zde měl provést zkušební let, při kterém se však letoun zřítil do jezera. Hughesovi se podařilo přežít, pouze záchranou jednoho z ostatních přeživších. Inspektorovi Ceco Clineovi a Hughesovu zaměstnanci Richardu Feltovi se však havárie stala osudnou.
V září 1943 dostal Hughes od plukovníka Elliotta Roosevelta (syn tehdejšího prezidenta Franklina D. Roosevelta) příkaz na sestrojení 100 kusů průzkumného letounu D-2. Americké letectvo však velmi pochybovalo o splnění tak velké objednávky, ale po zafinancování generála Arnolda se projekt začal konečně vyvíjet kupředu. Svůj původní prototyp D-2 později přejmenoval na Hughes XF-11, avšak válka skončila dříve, něž byl dokončen jediný model a kontrakt byl proto zrušen. Hughes se však rozhodl projekt dotáhnout až do konce a první letoun XF-11 byl zhotoven v roce 1946 jako celokovový třímístný průzkumný letoun s dvojitým ramenem. Byl podstatně větší než D-2 a dokončeny byly nakonec pouze dva modely s různými typy vrtulí. náhled|Prototyp letounu Hughes XF-11 Dne 7. července 1946 se mu XF-11 stal také málem osudným, když se při prvním testovacím letu zřítil poblíž letiště Culver City. Únik oleje pravděpodobně způsobil obrácení rotace jedné vrtule, což v důsledku znamenalo prudké vybočení a rychlou ztrátu výšky. Hughes se nejprve snažil přistát na blízkém golfovém hřišti, avšak těsně předtím začal letoun dramaticky klesat a zřítil se přímo na Beverly Hills.
Až po zničení tří domů se letoun konečně zastavil, ale hned na to explodovaly palivové nádrže. Hughes se jako zázrakem z letadla dokázal dostat a brzy na to k němu přispěchal seržant William L. Durkin, který byl náhodou poblíž na návštěvě u přátel. Hughes nakonec vyvázl s více než 60 tržnými ranami jen na obličeji, se mnoha popáleninami třetího stupně, s rozdrceným hrudníkem i klíční kostí, se zhroucenou levou plící a jeho srdce se dokonce posunulo na pravou stranu hrudní dutiny. Žádná z těchto zranění mu však nijak nepoškodila mozek a lékaři považovali jeho následné uzdravení za téměř zázračné. Jeho proslulý knír, který poté začal nosit, údajně skrýval jizvu na horním rtu, právě z oné nehody. Ani tato jeho čtvrtá a nejhorší havárie ho však od létání neodradila a už na nemocničním lůžku plánoval, co bude na konstrukci XF-11 nutno změnit. náhled|Hughes H-4 Hercules