Redwood National and State Parks (zkratka RNSP) je uskupení čtyř parků v severní Kalifornii ve Spojených státech amerických. Památka se skládá z národního parku Redwood a státních parků Del Norte Coast, Jedediah Smith a Prairie Creek.
Celou rezervaci tvoří celkem 133 tisíc akrů„Seznam historie statistiky rozlohy v akrech do 31. prosince 2010“ – Divize přírodních zdrojů, správa národního parku, obnoveno… (542 km²). V parku se nachází 45 % porostu sekvoje vždyzelené, je to nejvyšší strom na Zemi. Ovšem v parku nejsou jen lesy, ale také množství obyvatel z živočišné říše, travnaté prérie, kulturní střediska, části řek a dalších toků.
V roce 1850 byly porosty sekvojí vždyzelených na kalifornském pobřeží mnohem větší než dnes: až 2 miliony akrů (8 100 km²). Severní část této zóny, osidlovaná domorodými indiánskými kmeny, přitahovala v období kalifornské zlaté horečky zlatokopy. Začali zde kácet stromy ve snaze vytěžit zlato.
Ve 20. letech 20. století došlo k vytvoření tří státních parků, Redwood National Park byl založen až v roce 1968. Při jeho vytvoření však bylo už vytěženo kolem 90 % všech sekvojí zde rostoucích. National Park Service (NPS) a Oddělení parků a rekreací Kalifornie (CDPR) administrativně sloučili všechny národní parky do jednoho celku. 5. září 1980 byl park zapsán na seznam světového dědictví UNESCO.
Žije zde také množství ohrožených živočišných druhů, jako například puštík karibský severní, losos čavyča a lachtan ušatý. Mezi místní ohrožené druhy pak patří pelikán hnědý nebo Eucyclogobius newberryi z hlaváčovitých.
Historie náhled|200px|Rekonstrukce obydlí kmene Yurok, použito dřevo ze sekvoje vždyzelené. Ještě dnes zde žijí indiánské kmeny. Archeologové prohledávali okolí ve snaze zjistit, kdy se sem tyto kmeny přistěhovaly a určit co nejpřesnější období. Archeologické studie ukázaly, že zde indiánské kmeny žily již před 3 tisíci lety. V dnešních letech indiánské kmeny zde žijící, jako např. Yurok, Tolowa, Karok a Wiyot, mají historické vazby k tomuto území. Sčítání lidu v roce 1852 ukázalo, že kmen Yurok byl nejpočetnější z indiánské civilizace – bydleli v 55 vesnicích a čítali 2,5 tisíc obyvatel. Užívali dřevo právě ze sekvoje vždyzelené, jejíž vnitřní linie jsou v lineárním sledu. Podél těchto linií dřevo osekali na plaňky a používali jej jako stavivo na domy, lodě a malé vesničky. Pro obydlí plaňky musejí být vměstnány k sobě strana na stranu v úzkém příkopu, nahoře seříznuté pro střechu, kde rovněž použili dřevo z již zmíněné sekvoje.
Před badatelem Jedediashem Smithem v roce 1828 žádný jiný badatel z nížinaté Evropy ještě nebádal ve vnitrozemském regionu od pobřeží. Nález zlata kolem řeky Trinity River v roce 1850 vedl k menší druhotné zlaté horečce v Kalifornii. To přivedlo zlatokopy do této oblasti a mnoho z nich zde zůstalo poté, co se jim nepodařilo rychle zbohatnout. Příliv nových obyvatel však vedl ke konfliktům s domorodci.„Historie oblasti – Američtí Indiáni“ – odstavec American Indians, článek Area History Kolem roku 1895 zůstala v jedné skupině vesnic jen asi třetina Yuroků. Kolem roku 1919 prakticky všichni členové kmene Chilula zemřeli nebo byli začleněni do ostatních kmenů.„Indiáni v Redwoodu“ – Hlavní článek The Indians of the Redwoods, podsekce The Chilula Zlatokopové káceli sekvoje na stavbu dřevěných srubů; po skončení zlaté horečky se pak někteří vrátili znovu k dřevorubectví. Předtím na více než 2 milionech akrů (8.100 km²) Kalifornie a jihozápadního pobřeží Oregonu byl prales sekvojí, ale po roce 1910 rozsáhlé kácení přimělo ochránce přírody začít usilovat o zachování stávajících stromů, které byly káceny v alarmující rychlosti.„Historie oblasti – Kácení“ – odstavec Logging, článek Area History V roce 1911 americký reprezentant John Edward Raker z Kalifornie se stal prvním politikem představující legislativu pro vytvoření národního parku Redwood. Nicméně, žádný další krok v tuto dobu americký Kongres neučinil.
Organizace spojených národů navrhla národní park Redwood zapsat na seznam světového dědictví UNESCO 5. září 1980. Vyhodnocovací komise poukázala na 50 prehistorických archeologických nalezišť, zahrnující přibližně 4500 let. Také se odvolávala na přetrvávající výzkum v parku vedeným Státní univerzitou v Humboldtu, mimo jiné i dalšími. Park je součástí Biosférické rezervace California Coast Ranges, která byla vyhlášena 30. června 1983.California Coast Ranges – MAB Biosphere Reserves Directory, podorganizace vzdělání, vědy a kultury OSN
Správa parku Nedostatek peněz zamezil rozsáhlejším změnám, nicméně lesní průmysl zde vysel množství druhů stromů, které nejsou pro danou oblast charakteristické. Pobřeží, zahrnující písečné oblasti a pobřežní prérie, byly zaplaveny exotickými druhy, nejspíš díky uhašení lesních požárů před rokem 1980. Protipožární plán nyní umožňuje vypalování porostů jako jeden z prostředků k navrácení původního stavu rezervace. Poté, co byly sekvoje pokáceny i v nepřístupných místech, velké množství původního porostu bylo izolováno od ostatních, někdy dokonce i několik kilometrů. V tomto případě se může stav parku, v závislosti na rozpočtu, vrátit i o mnoho desetiletí zpět.
V rezervaci bylo pár zmapovaných tras přeměněno na vyhlídkové cesty pro veřejnost. Ty sice nezahrnují dnešní bezpečnostní standardy, ale ze začátku nelze financovat jejich zlepšení. Struktura rezervace, jako například návštěvnická centra a ubytování pro zaměstnance, také potřebuje rozsáhlé změny kvůli vzrůstajícím požadavkům. Zaměstnanci parku požadují zlepšení kvality vzduchu a vody, monitorovaní ohrožených druhů a spolupracování se správou národní památky kalifornských břehů (Úřad správy pozemků).„Fiscal Year 2004 Annual Performance Plan“ – Národní park redwood, obnoveno 15. listopadu 2008 Hlavní sídlo parku leží v Crescent City v Kalifornii. V roce 2005 bylo parku povoleno rozrůst se o dalších 25.000 akrů (100 km²) pro zahrnutí oblasti rozvodí řeky Mill Creek.„Často kladené otázky“ – správa národního parku, 17. listopadu 2008
Přírodní bohatství náhled|200px|Háj sekvojí zahalených v mlze Národní park Redwood tvoří jeden z nejvýznamnějších chráněných oblastí ekoregionu pobřežních lesů severní Kalifornie.
Rostlinné porosty Je zřejmé, že prales sekvojí jednou pokrýval kolem 2 milionům akrů (8.100 km²) pobřeží severní Kalifornie.„Boj za národní park Redwood“ – Základní historická data parku, správa národního parku, 15. ledna 2004, obnoveno 15. listopadu 2008 Téměř 96 % pralesa bylo pokáceno a téměř polovina (45 %) zbývajících sekvojí se nachází v národním parku Redwood. Park chrání necelých 39 tisíc akrů (157,8 km²) pralesa téměř stejně rozdělených do 19.640 akrů (79,5 km²) federální a 19.342 akrů (78,27 km²) státní správy. Porosty sekvojí existovaly podél kalifornského pobřeží alespoň 20 milionů let a jsou příkladem druhů stromů, které zde rostou již přes 160 milionů let.
Původní rozsah sekvojí byl od severního kalifornského pobřeží až po jižní oregonské pobřeží. Sekvoje vždyzelené jsou nejvyšší stromy na Zemi, což potrvdil nález nejvyššího stromu v parku Hyperionu s výškou 115,5 metrů. Hned za ním byly nálezy stromů Helios (114,7 m) a Icarus (113,1 m).Martin Glen, 7. září 2006: „Eureka! New tallest living thing discovered.“ (přibližný překlad: Hle, nalezen nejvyšší živý exemplář!), časopis San Francisco Chronicle Největší strom, co se týče objemu, je Lost Monarch s 1.205 kubíky. Nachází se v části parku Jedediah Smith Redwoods State Park. Zralé sekvoje žijí v průměru 500 až 700 let, přičemž u několika z nich bylo zjištěno, že jsou až dva tisíce let staré. To z nich učinilo nejdéle žijící orgamismy na Zemi.„Podobnost sekvoje vždyzelené a sekvojovce obrovského“ – The Redwoods of Coast and Sierra, správa národního parku, obnoveno 15. listopadu 2008
Kromě zmíněných sekvojí zde ještě rostou borůvky, ostružiny a Rubus spectabilis. Tyto rostliny poskytují živiny pro většinu zástupců fauny v parku. V parku lze nalézt i vzácné druhy pěnišníků, zejména v pralesních částí,„Rostlinstvo“ – Příroda a věda, správa národního parku, 1. září 2006, obnoveno 15. listopadu 2008 a Polystichum munitum, zpravidla u dostatečného zdroje vody. V části parku Prairie Creek Redwoods State Park je velmi známa rokle Fern Canyon hluboká kolem devíti až patnácti metrů. Stěny této rokle jsou obaleny kapradím (odtud název rokle).
Fauna náhled|200px|Poddruh puštíka západního – puštík karibský severní (Strix occidentalis caurina)Strix occidentalis caurina – puštík karibský severní – definice na stránkách priroda.cz – žije v oblasti redwoodského národního parku jako jeden z obecně ohrožených druhů. Ekosystém v národním parku obsahuje pestré množství živočišných druhů, zahrnující především druhy ohrožené. Tyto druhy se vyskytují ve všech skupinách ekosystémů v parku, které Vás mohou napadnout: např. řeka, pobřeží, pralesy anebo travnaté prérie. Pelikán hnědý a Eucyclogobius newberryi jsou federálně zařazeni do seznamu ohrožených druhů žijících u tichomořského pobřeží. Orla bělohlavého najdeme většinou u zdroje vody, podle IUCN je řazen jako málo dotčený druh, dle Kalifornie je řazen jako druh ohrožený. Losos čavyča, puštík karibský severní a lachtan ušatý jsou dalšími ohroženými druhy v parku.„Zvěřstvo“ – správa národního parku, 17. dubna 2008, obnoveno 15. listopadu 2008
Zde bylo zdokumentováno přes 40 druhů savců, např. medvěd baribal, puma americká, rys červený, bobr kanadský, vydra severoamerická, jelenec černoocasý, wapiti a kojot prérijní. Podél pobřeží, kolem břehů, malých ostrůvků a útesů, žijí lachtan kalifornský, lachtan ušatý a tuleň obecný, delfíni a plejtvákovci šedí obvykle žijí blízko pobřeží Kalifornie. Wapiti západní je jedním z největších živočišných druhů v parku. Mnoho malých savců žijí ve vyšších vrstvách lesního ekosystému. Různé druhy letounů, například netopýr hnědý, nebo ještě menší savci, např. čikarí Douglasův nebo poletuška severní, tráví většinu svého života vysoko nad přízemní vrstvou lesa.
Pelikán hnědý a kormorán ušatý jsou nejvíce vidět na útesech podél pobřeží, zatímco slukovití a rackovití preferují pobřeží a vnitrozemské zázemí. Morčák velký, orlovec říční, káně páskovaná, volavka velká a sojka Stellerova, jakožto druhy ptáků závislých na sladkovodních zdrojích, jsou pečlivě zaznamenány jako druhy žijící v parku. Alespoň 400 druhů zde bylo zaznamenáno.
V parku lze také nalézt plazy a obojživelníky. Nejvíce lze zahlédnout užovku tečkovanou, skokana červenonohého, mlokany a tarichu zrnitou.
Invazní druhy V parku se nyní nachází kolem 200 exotických druhů rostlin, přičemž třicet jich bylo zjištěno jako invazních. Deset jich ohrožují ekosystémy a místní druhy v parku. Exotické druhy nyní čítají kolem čtvrtiny celkového rostlinstva v areálu parku. Asi jedno procento rostlin v pralesních částí je exotických, zatímco horské a prérijní oblasti obsahují 50 až 75 procent exotických druhů.„Exotická vegetace“ – správa národního parku Zahraniční druhy se také od sebe velmi liší, příklady jsou břečťan popínavý, chrpa skvrnitá a bolehlav plamatý. Zvláště chrpa skvrnitá a bolehlav plamatý jsou na žebříčku nejvíce pozorovaných invazních rostlin.„Seznam exotických rostlin“ – správa národního parku
Geologie