Svatá Bertha, také Berta, Bercta či svatá Aldeberge (565 – 601 či po roce 601) byla královnou Kentu, jejíž vliv vedl ke christianizaci anglosaské Anglie. Římskokatolickou církví je uznávaná jako svatá, především za její roli v šíření křesťanství v anglosaské Anglii.
Život Bertha byla franská princezna, dcera Chariberta I. a jeho manželky Ingobergy, vnučka panujícího krále Chlothara I. a pravnučka krále Chlodvíka I. a Chrodechildy. Bertha byla vychována poblíž Tours. Její sňatek s kentským králem Æthelberhtem v roce 580 byl podmíněn tím, že jí bude umožněno i nadále praktikovat její náboženství. Do Anglie si sebou vzala svého kaplana Liudharda a byl pro ní obnovený bývalý kostel za městem Canterbury z doby římské nadvlády a zasvěcený sv. Martinovi z Tours. Zároveň to byla do příchodu mnicha Augustina její soukromá kaple. Současný kostel sv. Martina stojí na stejném místě a v kněžišti se nacházejí zbytky římského zdiva z původního kostela. UNESCO tuto stavbu uznalo nejstarším kostelem v anglicky mluvících zemích, v němž se nepřetržitě od roku 580 konají křesťanské bohoslužby. Kostel sv. Martina spolu s katedrálou v Canterbury a opatstvím sv. Augustina je součástí světového dědictví UNESCO.
V roce 596 vyslal do Anglie papež Řehoř Veliký misii vedenou Augustinem z Canterbury, aby v zemi obnovil křesťanství. Na jejím příznivém přijetí v roce 597 měla velkou zásluhu královna Bertha. Bez její podpory a Æthelberhtovy dobré vůle by klášterní osídlení a katedrála byla založena na jiném místě. V roce 601 adresoval papež Řehoř Veliký královně Berthě dopis, ve kterém ji chválil za její víru a vzdělanost.
Anglosaské záznamy zmiňují, že sv. Bertha měla dvě děti: syna Eadbalda a dceru Æthelburgu. Je uvedená v genealogiích různých středověkých opisů kentské královské legendy Vita Deo delectae virginis Mildrethae.
Přesné datum jejího úmrtí je sporné.
Historický odkaz Město Canterbury si připomíná královnu Berthu mnoha způsoby. Berthina stezka (Bertha trail), skládající se ze 14 bronzových plaket zasazených v chodnících, vede z Buttermarketu ke kostelu sv. Martina přes park Lady Wootton's Green. V roce 2006 byly instalovány bronzové sochy Berthy a krále Æthelberhta v parku Lady Wootton's Green jako součást projektu „Ethelbert and Bertha“ společnosti Canterbury Commemoration Society. Uvnitř kostela sv. Martina je dřevěná Berthina socha.
Odkazy Reference
Literatura Michael Lapidge et al. (Hrsg.): The Blackwell Encyclopaedia of Anglo-Saxon England. Wiley-Blackwell, Oxford u. a. 2001, ISBN 978-0-6312-2492-1. Nicholas J. Higham: The convert kings: power and religious affiliation in early Anglo-Saxon England, Manchester University Press, 1997, ISBN 978-0719048289, insbes. King Æthelberht: conversion in context, s. 53 ff. D. P. Kirby: The Earliest English Kings, Routledge, 2000, ISBN 978-0415242110, insbes. The Reign of Æthelberht, S. 24 ff.
Externí odkazy
Tento článek čerpá z The Catholic Encyclopedia, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Bertha, Queen of Kent“. Nihil Obstat. 1907. Remy Lafort, S.T.D., Censor. Imprimatur. John M. Farley, Archbishop of New York.
Kategorie:Angličtí svatí Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Anglikánští svatí Kategorie:Gregoriánská misie Kategorie:Králové Kentu Kategorie:Merovejci Kategorie:Narození ve Francii Kategorie:Narození v 6. století Kategorie:Úmrtí v 7. století Kategorie:Úmrtí v Canterbury Kategorie:Ženy Kategorie:Franské princezny