náhled|Ostrovy, které jsou součástí Mauricijské republiky náhled|Pedro Mascarenhas, místokrál Portugalské Indie, po němž jsou pojmenovány Maskarény náhled|Nizozemské aktivity na pobřeží Mauricia a první publikované zobrazení ptáka dodo (vlevo), 1601 náhled|Bitva o Grand Port mezi francouzskými a britskými námořními silami (20. až 27. srpna 1810) Mauricius (, mauricijskou kreolštinou Moris), plným názvem Mauricijská republika, je ostrovní stát v Indickém oceánu asi 2 000 km jihovýchodně od afrického kontinentu, na východ od Madagaskaru. Je tvořen hlavním ostrovem Mauriciem, ostrovy Rodrigues a Saint Brandon a Agalegskými ostrovy. Ostrovy Mauricius a Rodrigues jsou spolu s blízkým Réunionem (francouzský zámořský departement) součástí Maskarénských ostrovů. Hlavní a největší město Port Louis se nachází v severovýchodní části Mauriciu, žije zde necelých 142 tisíc obyvatel. Země se rozkládá na ploše 2 040 km2, a má výlučnou ekonomickou zónu o rozloze 2,3 milionu kilometrů čtverečních. Ostrov je sopečného původu. Výsledkem erupce před 8 miliony lety je prstenec horských pásem s centrální plošinou ve výšce 670 m. Nejvyšší vrchol ostrova‚ Piton de la Petite Rivière Noire, měří 828 m. Sopka již dnes není aktivní.https://www.eximtours.cz/mauricius/mauricius/historie-kultura
Vzhledem ke své geografické poloze a staletí kolonialismu jsou lidé na Mauriciu velmi různorodí v etnickém původu, kultuře, jazyce a víře. Je to jediná země v Africe, kde je hinduismus nejvyznávanějším náboženstvím. Vláda ostrova se řídí westminsterským systémem a Mauricius je vysoce hodnocen z hlediska demokracie, ekonomické a politické svobody. Je také jedinou africkou zemí, která je v indexu lidského rozvoje v kategorii „velmi vysoký“. Podle Světové banky je země klasifikována jako ekonomika s vysokými příjmy. Mauricius je také hodnocen jako nejkonkurenceschopnější a jedna z nejrozvinutějších ekonomik v africkém regionu. Země je sociálním státem. Vláda poskytuje bezplatnou všeobecnou zdravotní péči, bezplatné vzdělání až po terciární úroveň a bezplatnou veřejnou dopravu pro studenty, seniory a handicapované. V roce 2021 byl Mauricius hodnocen jako nejklidnější africká země podle Světového indexu míru.
Spolu s ostatními Maskarénskými ostrovy je Mauricius známý svou rozmanitou flórou a faunou. Mnoho druhů na ostrově je endemických. Ostrov byl jediným známým domovem ptáka dodo, který spolu s několika dalšími ptačími druhy vyhynul v důsledku lidské činnosti poměrně brzy po osídlení ostrova.
Objev ostrova Kolem roku 975 objevili arabští námořníci neobydlený ostrov a nazvali ho Dina Arobi. Nejstarší potvrzený objev byl v roce 1507 portugalskými námořníky, kteří se o ostrov příliš nezajímali. Jelikož je ostrov sopečného původu, neposkytoval zlato ani drahé kovy a suroviny. Nizozemci se ho zmocnili v roce 1598 a pokusili se ho kolonizovat. Francie převzala kontrolu nad ostrovem v roce 1715 z nedalekého francouzského zámořského území Réunion. Ostrov přejmenovali na Île de France (v překladu Ostrov Francie). V roce 1810 se ostrova zmocnila Velká Británie a o čtyři roky později Francie postoupila Mauricius a jeho državy Velké Británii. Jako britská kolonie byl Mauricius tvořen ostrovy Rodrigues, Agaléga, St. Brandon, Tromelin, Čagoskými ostrovy a do roku 1906 i Seychelami. Suverenita nad Tromelinem je sporná, protože nebyla konkrétně zmíněna v Pařížské smlouvě. Mauricius zůstal primárně plantážní kolonií Spojeného království až do své nezávislosti v roce 1968.
Cesta k suverenitě V roce 1965, tři roky předtím, než se Mauricius stal nezávislým, oddělilo Spojené království Čagoské ostrovy od mauricijského území a také oddělilo ostrovy Aldabra, Farquhar a Desroches od Seychel, a vytvořilo Britské indickooceánské území. Místní obyvatelstvo bylo násilně vyhnáno a největší ostrov Diego García byl pronajat Spojeným státům americkým. Spojené království omezilo přístup na Čagoské ostrovy a zakázalo vstup turistům, médiím a bývalým obyvatelům. O suverenitu Čagoských ostrovů se vedou spory mezi Mauriciem a Spojeným královstvím. V únoru 2019 vydal Mezinárodní soudní dvůr poradní stanovisko nařizující Spojenému království, aby co nejrychleji vrátilo Čagoské ostrovy Mauriciu, aby tak byla dokončena dekolonizace ostrova. Mezinárodní tribunál pro mořské právo vydal začátkem roku 2021 rozsudek, z něhož vyplývá suverenita Mauricia nad Čagoskými ostrovy. Navázal tak na poradní posudek Mezinárodního soudního dvora z roku 2019. Spojené království ale Mauriciu odmítá předat kontrolu nad ostrovy a argumentuje bezpečnostním rizikem.
Etymologie První historický důkaz o existenci ostrova nyní známého jako Mauritius je na mapě vytvořené italským kartografem Albertem Cantinem v roce 1502. Z této mapy vyplývá, že Mauricius nesl jméno Dina Arobi. V roce 1507 navštívili neobydlený ostrov portugalští námořníci. Ostrov se na prvních portugalských mapách objevuje s portugalskými názvy Cirne nebo Do-Cerne, pravděpodobně podle jména lodi z expedice. Další portugalský námořník, Dom Pedro Mascarenhas, dal souostroví jméno Maskarény.
V roce 1598 přistála v Grand Port nizozemská eskadra pod vedením admirála Wybranda van Warwycka a pojmenovala ostrov Mauritius na počest prince Mořice (Maurice) Nasavského, místodržitele Spojených provincií nizozemských. Později se ostrov stal francouzskou kolonií a byl přejmenován na Île de France. 3. prosince 1810 Francouzi během napoleonských válek ostrov postoupili Velké Británii. Pod britskou nadvládou se název ostrova vrátil na Mauricius. Je také běžně známý jako Maurice a Île Maurice ve francouzštině, Moris v mauricijské kreolštině.
Historie Ostrov Mauritius byl před svou první zaznamenanou návštěvou portugalských námořníků na začátku 16. století neobývaný. Jméno Dina Arobi bylo spojováno s arabskými námořníky, kteří jako první ostrov objevili.
Portugalský Mauricius (od 1507) Tordesillaská smlouva měla dát Portugalsku právo kolonizovat tuto část světa. V roce 1507 přišli na neobydlený ostrov portugalští námořníci a založili zde základnu. Diogo Fernandes Pereira, portugalský mořeplavec, byl prvním Evropanem, o kterém bylo známo, že přistál na Mauriciu. Ostrov pojmenoval „Ilha do Cisne“ („Ostrov labutí“). Portugalci zde nezůstali dlouho, protože se o ostrovy sopečného původu bez jakéhokoliv bohatství nezajímali.
Maskarény byly pojmenovány po Pedru Mascarenhasovi, místokráli Portugalské Indie, po jeho návštěvě ostrovů v roce 1512. Ostrov Rodrigues byl pojmenován po portugalském průzkumníkovi Diogu Rodriguesovi, který na ostrov poprvé přišel v roce 1528.
Nizozemský Mauricius (1638–1710) V roce 1598 nizozemská eskadra pod vedením admirála Wybranda Van Warwycka přistála v Grand Port a pojmenovala ostrov „Mauritius“ po princi Mořicovi Nasavském (nizozemsky: Maurits van Nassau) ze Spojených provincií nizozemských. Nizozemci osídlili ostrov v roce 1638. Kolonie žila převážně z těžby ebenového dřeva, částečně také z plantáží cukrové třtiny přivezené z Jávy. Byla sem přivezená domestikovaná zvířata a jeleni. Právě odtud se nizozemský mořeplavec Abel Tasman vydal hledat Velkou jižní zemi a zmapoval části Tasmánie, Aotearoe/Nového Zélandu a Nové Guiney. V roce 1639 dorazili na Mauricius otroci z Madagaskaru. Roku 1710 však Nizozemci, potýkající se s různými problémy (cyklóny, sucha, přemnožení škůdců), Mauricius opustili. V té době byly vykáceny prakticky všechny lesy a mnoho zvířecích druhů zdecimováno, nebo vyhubeno, např. pták dodo (Dronte mauricijský, blboun nejapný).
Francouzský Mauricius (1715–1810) Francie, která již ovládala sousední Île Bourbon (nyní Réunion), ovládla Mauricius v roce 1715 a přejmenovala jej na Île de France. Příchod francouzského guvernéra Bertranda-Françoise Mahé de La Bourdonnais v roce 1735 se shodoval s rozvojem prosperující ekonomiky založené na výrobě cukru. Guvernér založil město Port Louis jako námořní základnu a centrum stavby lodí. Ve městě vyrostly četné budovy, z nichž řada dodnes stojí. Patří mezi ně část Government House, Château de Mon Plaisir a Line Barracks, sídlo policejních sil. Ostrov byl pod správou Francouzské Východoindické společnosti, která zde zůstala až do roku 1767. Během francouzské nadvlády byli otroci přiváženi z částí Afriky, jako je Mosambik a Zanzibar. Počet obyvatel se tak během třiceti let zvýšil z 15 000 na 49 000. Na konci 18. století tvořili afričtí otroci asi 80 procent populace, bylo jich na ostrově až 60 000. Na začátku roku 1729 dorazili na Mauricius Indové z Puduččéri na palubě lodi La Sirène. Pracovní smlouvy pro tyto řemeslníky byly podepsány v roce 1734 v době, kdy získali svobodu.
Od roku 1767 do roku 1810, s výjimkou krátkého období během Francouzské revoluce, kdy obyvatelé ustavili vládu prakticky nezávislou na Francii, byl ostrov pod kontrolou úředníků jmenovaných francouzskou vládou. Jacques-Henri Bernardin de Saint-Pierre žil na ostrově v letech 1768 až 1771, poté se vrátil do Francie, kde napsal milostný příběh Paul a Virginie, který proslavil Île de France všude tam, kde se mluvilo francouzsky. V roce 1796 se osadníci odtrhli od francouzské kontroly, když se vláda v Paříži pokusila zrušit otroctví. Dva slavní francouzští guvernéři byli Vicomte de Souillac a Antoine Bruny d'Entrecasteaux. Ten se postaral o to, aby Francouzi v Indickém oceánu měli sídlo na Mauriciu místo v Puduččéri v Indii. Charles Mathieu Isidore Decaen byl úspěšným generálem ve francouzských revolučních válkách a v některých ohledech i rivalem Napoleona I. V letech 1803 až 1810 vládl jako guvernér Île de France a Réunionu. Britský námořní kartograf a průzkumník Matthew Flinders byl, v rozporu s rozkazem Napoleona, na ostrově zatčen a zadržen generálem Decaenem v letech 1803 až 1810. Během napoleonských válek se Mauricius stal základnou, ze které francouzští korzáři organizovali až do roku 1810 nájezdy na britské obchodní lodě. Poté byla vyslána expedice britského královského námořnictva vedená komodorem Josiasem Rowleym, anglo-irským aristokratem, aby ostrov obsadila. Navzdory vítězství v bitvě u Grand Port, jediném francouzském námořním vítězství nad Brity během těchto válek, Francouzi nedokázali zabránit Britům ve vylodění na Cap Malheureux o tři měsíce později. Formálně se vzdali ostrova pátý den invaze, 3. prosince 1810, za podmínek, které osadníkům umožnily ponechat si jejich zemi a majetek a používat francouzský jazyk a právo Francie v trestních a občanských záležitostech. Za britské nadvlády se název ostrova vrátil na Mauricius. Rychlé dobytí Mauricia bylo beletrizováno v románu Výprava na Mauritius od Patricka O'Briana, který byl publikován v roce 1977. náhled|Britské síly obsadily francouzský ostrov (2. prosince 1810)
Britský Mauricius (1810–1968) 1830–1835: Britská vláda a reforma Rychlé sociální a ekonomické změny přišly se sirem Robertem Farquharem (prvním britským guvernérem), který přinesl britskou administrativu. Úspěšné změny však byly poskvrněny Ratsitataninem. Ratsitatanin, synovec krále Radamy z Madagaskaru, byl přivezen na Mauricius jako politický vězeň. Podařilo se mu uprchnout z vězení a zosnovat vzpouru, která by osvobodila mauricijské otroky. Byl zrazen svým společníkem Laizafem a chycen skupinou milicionářů vedených francouzsko-mauricijským právníkem Adrienem d'Épinayem a popraven. Byl sťat v Plaine Verte 15. dubna 1822 a jeho hlava byla vystavena na výstrahu proti možným povstáním otroků.