Myles Standish (kolem 1584 Lancashire – 3. října 1656, Duxbury, Plymouth) byl anglický vojenský důstojník najatý emigranty jako lodní kapitán na jejich plavbě do Ameriky a zároveň jako vojenský poradce pro novou kolonii Plymouth. Stal se kapitánem lodi Mayflower a hrál vedoucí roli v administraci a při obraně kolonie Plymouth od jejího založení.Philbrick, 84. Dne 17. února 1621 ho kolonisté zvolili prvním velitelem milicí a tuto funkci zastával až do smrti.Philbrick, 88. Řešil také záležitosti kolonie v Anglii, byl tajemníkem guvernéra a pokladníkem kolonie.Winsor, The History of the Town of Duxbury, 49. Byl jedním z prvních osadníků a také zakladatelem města Duxbury v Massachusetts.Wentworth, 3.
Standish jako vojenský velitel byl zastáncem preventivních akcí. Podnikl menší útoky proti Indiánům kmene Nemasket a vedl střet s domorodci v kolonii Wessagusset. V boji se Standish ukázal jako statečný a schopný velitel, ale dokázal být také brutální, čímž si rozhněval Indiány a zneklidnil umírněné členy kolonie.Philbrick, 153–156.
Jednou z jeho posledních vojenských akcí, které podnikl jako zástupce kolonie Plymouth, bylo obsazení francouzské obchodní stanice na řece Penobscot v roce 1635. Ve 40. letech 17. století opustil dráhu aktivního vojáka a usadil se na své farmě v Duxbury. Stále byl nominálně velitelem vojenských sil v rostoucí kolonii, i když už pravděpodobně pracoval pouze jako poradce.Jenks, 242. Zemřel ve svém domě v Duxbury v roce 1656 ve věku 72 let.Winsor, History of the Town of Duxbury, 95. Po celý svůj život podporoval a bránil kolonii. Neexistuje ale žádný důkaz o jeho připojení k náboženství kolonistů.
Po Mylesu Standishovi bylo pojmenováno několik měst a vojenských zařízení a byly mu stavěny památníky. Jedním z nejznámějších zobrazení v populární kultuře je báseň z roku 1858 The Courtship of Miles Standish od Henryho Wadswortha Longfellowa. Zcela smyšlený příběh představuje Standishe jako plachého romantika.Jenks, 182. Příběh byl velmi populární v 19. století a hrál významnou roli v utváření povědomí o úloze a historii Otců poutníků v americké kultuře.Browne and Forgit, 66.
Rané životní období O původu a raném životě Mylesa Standishe toho není mnoho známo. Místo narození bylo předmětem diskuse mezi historiky více než 150 let.Bangs,Myles Standish, Born Where? V centru debaty je závěť, napsaná v Plymouthu v roce 1656, týkající se dědických ustanovení. Standish napsal:
Místa pojmenovaná Standishem jsou všechna v Lancashire v Anglii, s výjimkou ostrova Man, což vede některé historiky k závěru, že se narodil v Lancashire – možná v blízkosti Chorley, kde část rodiny Standishů vlastnila panství známé jako Duxbury Hall. Mnoho jiných důkazů pro spojení Mylese s rodinou Standishes of Duxbury Hall se nepodařilo objevit. Jiná teorie se zaměřuje na jeho zmínku o ostrově Man a tvrdí, že patřil k manxské větvi Standishovy rodiny. V žádné z lokalit neexistuje jasný důkaz o jeho rodišti.
Kromě Standishovy závěti nejčasnějším zdrojem popisujícím Standishovu rodinu a jeho mládí je krátký záznam Nathaniela Mortona, tajemníka kolonie Plymouth, který uveřejnil v New England's Memorial (Památník Nové Anglie) z roku 1669. Píše, že Standish:
náhled|Sir Horatio Vere, velitel anglických jednotek v Nizozemsku během obléhání Sluis v roce 1604. Byl pravděpodobně Standishovým velitelem v této bitvě.
Ohledně rané Standishovy vojenské kariéry v Nizozemsku („nízké země“, o nichž Morton mluvil) jsou informace přinejmenším nejasné. V té době byly Spojené provincie nizozemské zapleteny do osmdesátileté války se Španělskem. Královna Alžběta I. Anglická se rozhodla podpořit nizozemské protestanty a vyslala vojsko do Nizozemska bojovat proti Španělsku. Historici se přou o jeho roli v anglické armádě. Nathaniel Philbrick hovoří o Standishovi jako o “žoldákovi”, který využil příležitosti nechat se najmout a jít bojovat do Nizozemska,Philbrick, 25. ale Justin Winsor tvrdí, že Standish se stal poručíkem v anglické armádě a následně byl v Nizozemsku povýšen na kapitána.Winsor, History of the Town of Duxbury, 97. Jeremy Bangs, přední vědec zabývající se historií Otců poutníků píše, že Standishovým velitelem byl pravděpodobně Sir Horace Vere, anglický generál, který mimo jiné najímal vojáky v Lancashire i na ostrově Man, a který velel anglickým jednotkám v době, kdy tam byl i Standish.
Standish zjevně přišel do Nizozemska kolem roku 1603 a podle historika Tudora Jenkse mohl sloužit v armádě během obléhání Sluis v roce 1604, do kterého bylo zapojeno anglické vojsko pod vedením Horacia Vera. Následné dvanáctileté příměří (1609–1621), uzavřené v Antverpách v roce 1609 mezi Španělskem a Spojenými provinciemi nizozemskými pravděpodobně ukončilo Standishovu službu v armádě.Jenks, 38. V roce 1620 byl určitě ještě v Nizozemsku a žil v Leidenu, když byl najat komunitou puritánů, kteří emigrovali z Anglie, aby jednal jako jejich vojenský poradce.Stratton, 19. V té době používal titul „kapitán“. Když puritáni zvažovali kandidáty na toto důležité postavení, nejprve se rozhodli požádat o tuto službu kapitána Johna Smitha, jednoho ze zakladatelů anglické kolonie v Jamestownu ve Virginii, který mimo to prozkoumal a zmapoval americké pobřeží. Požádali ho, zda by je doprovodil na cestě do Nového světa a on projevil zájem. Jeho zkušenost z něj činila atraktivního kandidáta. Nicméně nakonec se rozhodli proti němu. Cena, kterou Smith požadoval, byla pro budoucí osadníky příliš vysoká, a navíc měli obavu, aby ho jeho sláva, smělost a odvaha nevedla ke snaze stát se diktátorem.Philbrick, 59. Standish žil v Leidenu se svou ženou Rose a puritáni jej už zjevně znali, a tak se nakonec rozhodli pro něho.
náhled|Loď Mayflower v přístavu v Plymouthu, William Halsall, 1882
Cesta do Plymouthu náhled|The Embarkation of the Pilgrims, 1843, Poutníci na lodi, USA Kapitol. Myles a Rose Standishovi jsou vyobrazeni v popředí vpravo.
Dne 22. července 1620 (podle juliánského kalendáře) se první skupina emigrantů žijících v Leidenu nalodila na loď Speedwell. Loď byla zakoupena, aby budoucí kolonisty dopravila z Leidenu do Anglie. Tam měla být najata druhá loď a poté měly obě lodě plout do Ameriky. V této skupině byli převážně členové kongregace brownistů.Brownisté byli skupinou anglických disidentů nebo raných separatistů z anglikánské církve. Pojmenovali se po Robertu Brownovi, který se narodil v Tolethorpe Hall v anglickém Rutlandu v roce 1550. Většina Separatistů na palubě Mayflower v roce 1620 byli Brownisté a Pilgrims (poutníci) byli po 200 let známí jako Brownistická emigrace. Myles a Rose Standishovi byli na palubě spolu s rodinami Williama Bradforda, Edwarda Winslowa, Johna Carvera a dalšími. Malá loď o výtlaku 60 tun dorazila do Southamptonu s asi 30 cestujícími. Tam se měla připojit k mnohem větší 180tunové lodi Mayflower, na kterou se mělo nalodit dalších 90 cestujících. Speedwell nebyl v pořádku, bohužel stále nabíral vodu, a to už v přístavu. Cestující strávili v Southamptonu dva týdny, během té doby byl Speedwell opravován a cestující museli prodat některé své důležité věci, jídlo a nářadí, aby pokryli náklady a přístavní poplatky. Lodě opustily přístav 5. srpna 1620.The May-Flower and Her Log , Azel Ames, 1907, Houghton, Mifflin, and Co.
Po neúspěšných opravách a dlouhém zpoždění, kdy se lodě dvakrát vracely zpět do přístavu pro neschopnost Speedwelu bezpečně plout, bylo rozhodnuto Speedwell opustit a většina z cestujících na Speedwellu se nalodila na Mayflower. Speedwell pokračoval s několika cestujícími v plavbě do Londýna, kde byl znovu prodán. (Speedwell pro nového majitele absolvoval řadu úspěšných cest jako nákladní loď, ale nikdy se neplavil do Nového světa.) Cestující na Mayfloweru mezitím prodali některé další cenné zásoby, jako je máslo, aby znovu zaplatili přístavní poplatky a nakonec 6. září 1620 vypluli z anglického Plymouthu do severní části kolonie Virginie.
Cesta Mayfloweru přes Atlantik trvala více než dva měsíce. Na přeplněné lodi bylo 102 cestujících a asi 30 členů posádky. První měsíc plavby bylo moře poměrně klidné. V druhém měsíci plavby byla loď zasažena silnými podzimními vichřicemi, které ji silně poškodily. Do lodi zatékalo a cestující leželi v mokru a chladu. Zima, nedostatek jídla a špatné hygienické podmínky způsobily, že mnoho pasažérů onemocnělo. Jeden cestující zemřel na moři a další čtyři zemřeli po zakotvení v zálivu Cape Cod.Allison Lassieur Peter McDonnall The voyage of the Mayflower (Pub. Capstone Press, ©2006 Mankato, Minnesota)
náhled|Mayflowerská kompaktáta, autor Jean Leon Gerome Ferris
Dne 9. listopadu 1620 konečně uviděli zemi. Zjistili ovšem, že jsou asi 200 mil severovýchodně od svého plánovaného cíle, severní Virginie. Pokusili se opět vyplout směrem k jihu, ale krátce po vyplutí je silné vlnobití přinutilo k návratu na Cape Cod, do míst dnešního přístavu Provincetown.Stratton, 20. Počasí stále neumožňovalo plavbu na jih, rozhodli se proto zůstat. Nedostatek zásob (včetně dřeva a piva) a burácející Atlantik osadníky přesvědčili, že cesta do předpokládaného cíle ve Virginii by byla příliš nebezpečná. Proto 11. listopadu definitivně zakotvili a vůdci kolonie sepsali dokument Mayflower Compact, aby zajistili jistý stupeň práva a pořádku v budoucí kolonii. Myles Standish byl jedním ze 41 mužů, kteří dokument podepsali.Philbrick, 36.
Založení kolonie Mayflower zakotvila poblíž Cape Cod (Mys treska) a Standish naléhal na vůdce kolonie, aby mu umožnili s částí osadníků vyrazit na pobřeží a pokusit se najít vhodné místo pro založení osady.Philbrick, 61. Dne 15. listopadu 1620 vedl 16 mužů na průzkum severní část mysu, ale nenašli vhodné místo.Schmidt, 69. Proto 11. prosince nalodil skupinu 18 mužů, aby prozkoumali další část pobřeží.Stratton, 75. Noci trávili na břehu, chráněni jen provizorními barikádami z větví. Jednu noc na ně zaútočila skupina asi třiceti Indiánů. Vypukla panika, ale Standish muže uklidňoval a naléhal na ně, aby zbytečně neplýtvali střelivem.Philbrick, 71. K incidentu došlo v Easthamu v Massachusetts a stal se známým jako First Encounter (První střetnutí).
Během dalších průzkumů kolonisté vybrali koncem prosince 1620 místo v Plymouth Bay jako místo vhodné pro založení osady. Standish poskytl důležitou radu ohledně zbudování malé pevnosti, do které bylo umístěno dělo, a navrhl uspořádání prvních domů tak, aby je bylo možno dobře bránit. Nicméně Poutníci stihli postavit jediný jednopokojový dům, než je zasáhly nemoci. První zimu přežilo pouze 50 lidí ze zhruba stovky těch, kteří dorazili na Mayfloweru.Schmidt, 88. V lednu zemřela i Standishova manželka Rose.Jenks, 94.
Standish byl jedním z mála kolonistů, kteří neonemocněli. Později mu William Bradford děkoval za útěchu, kterou poskytoval přeživším a napsal, že byl zdrojem síly pro všechny trpící.Schmidt, 86. Standish se s Bradfordem během Bradfordovy nemoci sblížil, a tak začalo jejich dlouholeté přátelství.Haxtun, 17 Bradford zastával funkci guvernéra po většinu svého života a Standish byl jeho pravá ruka. Oba muži byli co do charakteru protiklady; Bradford byl trpělivý a rozvážný, Standish byl vznětlivý a prudký.Jenks170 Přes rozdílné povahy jejich spolupráce při správě kolonie fungovala a dokázali rychle reagovat na všechna nebezpečí.Philbrick, 114.
Obrana kolonie Do února 1621 kolonisté několikrát spatřili Indiány, ale nedošlo k žádnému kontaktu. Osadníci se rozhodli připravit se na možnost napadení kolonie domorodci. Takže 17. února 1621 vytvořili domobranu složenou ze všech zdatných mužů, a za svého velitele si zvolili Standishe. Na tuto funkci byl sice najat už před odjezdem, ale hlasování nyní potvrdilo jeho jmenování demokratickým procesem. Kolonisté jej do této funkce volili opakovaně. Zastával ji až do konce svého života. Jako kapitán milice pravidelně cvičil své muže a učil je používat zbraně.Philbrick, 89.