Pantelejmon Olexandrovyč Kuliš (, 7. srpna 1819 Voroniž u Černihova, Černigovská gubernie – 14. února 1897 Motronivka u Borzny, Černigovská gubernie) byl ukrajinský romantický prozaik, básník, dramatik, překladatel, etnograf, folklorista, jazykovědec, historik, literární kritik, publicista, redaktor, vydavatel a filozof. S Ivanem Nečujem-Levyckým a Ivanem Pavlovyčem Pulujem se podílel na překladu Bible do ukrajinštiny.Ottův slovník naučný, 15. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 1999. S. 345.
Život Pocházel z rodiny drobného šlechtice ze starého kozáckého rodu. Jeho matkou byla dcera kozáckého setníka. Od konce 30. let do roku 1841 studoval na Kyjevské univerzitě. Vzdělání nedokončil, protože byl vyloučen pro nedoložení svého šlechtického původu.HRALA, Milan a kol. Slovník spisovatelů – Sovětský svaz I.. Praha: Odeon 1978. S. 625-627.POSPÍŠIL, Ivo a kol.Slovník ruských, ukrajinských a běloruských spisovatelů. Praha: Libri, 2001. S. 349-351. left|thumb|Kuliš na obraze Tarase Ševčenka thumb|Kulišův pohřeb Motronivce Poté se stal soukromým učitelem a působil nějakou dobu v Lucku, v Rovně a nakonec v Kyjevě a zahájil svou literární činnost povídkami z ukrajinského života. V Kyjevě se seznámil s Tarasem Ševčenkem a Nikolajem Kostomarovem. Stal se členem Kostomarovy tajné proticarské organizace, Cyrilometodějského bratrstva, které šířilo panslavistické ideje a liberalizaci ruské společnosti. Roku 1847 se oženil s pozdější spisovatelkou Hannou Barvinok (vlastním jménem Oleksandra Mikhajlivna Bilozerska). Кулиш, Александра Михайловна. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, 1895, svazek XVIa.
Studoval jazyky, historii, kulturu a umění západoslovanských národů a byl za tímto účelem vyslán Petrohradskou akademií věd na studijní cestu po západoslovanských zemích, ale roku 1847 byl ve Varšavě zatčen v souvislosti s rozbitím Cyrilometodějského bratrstva carskými úřady. Byl uvězněn v Petropavlovské pevnosti a následně poslán do vyhnanství do Tuly. Roku 1850 po vlastních prosbách a prosbách jeho manželky a přátel mu bylo dovoleno usadit se v Petrohradě, avšak se zákazem publikovat. Po úplné amnestii roku 1856 pak rozvinul v Petrohradě bohatou literární, vědeckou a vydavatelskou činnost ve vlastní tiskárně a v letech 1861-62 redigoval petrohradský ukrajinský časopis Osnova (Основа).
Od šedesátých do poloviny semdesátých letech působil jako hlavní činitel ukrajinofilského dění v Haliči a otiskoval své povídky a verše v haličských časopisech Pravda (Правда), Večornyci (Вечорниці) a Meta (Мета). Podnikl také několik cest po západoevropských zemích a sloužil jako carský úředník v tzv. Kongresovém Polsku, kde studoval polské prameny k dějinám Ukrajiny. Roku 1873 získal vysoké místo na ministerstvu spojů v Petrohradě, ale poté, co si svými protichůdnými názory znepřátelil své příznivce, zanechal úřednické kariéry a roku 1882 se s manželkou usadil na své samotě Motronivka, (nyní součást obce Olenivka v Nižynském rajónu),kde hospodařil a tvořil až do své smrti. Je pohřben v Motronivce. Roku 1999 byl na místě statku v Motronivce, kde Kuliš s manželkou žili, vytvořen Historicko-památkový muzejní komplex Hannyna Pustyn. V jeho areálu se nachází nachází hroby Pantelejmona Kuliše i jeho ženy.Обласний історико–меморіальний музей–заповідник П. Куліша «Ганнина Пустинь». Музеї Чернігівщини. Dostupné online
Dílo thumb|Kulišův hrob v Motronivce Ve své tvorbě se Kuliš vyvíjel od romantismu až k etnografickému popisnému realismu. Je autorem povídek, románů a literárního zpracování pověstí z ukrajinského prostředí psaných rusky i ukrajinsky. Jeho nejvýznamnějším uměleckým počinem je první ukrajinský historický román Černá rada, napsaný ve stylu Waltera Scotta. Jako básník a dramatik příliš nevynikl a svou snahou překonat Ševčenka si proti sobě popudil ukrajinskou veřejnost. Význam jeho básní tkví především v defolklorizaci ukrajinské poezie.
Do ukrajinštiny překládal Shakespeara, Byrona, Goetha a Puškina a rovněž se významně podílel na překladu Bible.
Věnoval se rovněž lingvistice, zejména ukrajinské ortografii, a vytvořil vlastní fonetický pravopisný systém, tzv. kulišivku (kулішівка), kterým vytlačil dřívější pravopis etymologický a který se s jistými modifikacemi používá ve spisovné ukrajinštině dodnes. Vynikl též jako literární kritik, často ale subjektivní a zaujatý.
V mládí byl blízkým přítelem Tarase Ševčenka a jedním z prvních významných propagátorů jeho díla. Podílel se na vydávání jeho tvorby, zejména v Zápiscích o Jižní Rusi a v časopise Osnova. Měl velkou zásluhu na vydání jeho Kobzara z roku 1860. Později se však od Ševčenka názorově výrazně odklonil a začal Ševčenkovu poezii i jeho idealizaci kozácké minulosti kritizovat.
Ve svém nakladatelství vydal mimo jiné Gogolovy spisy, Lidové povídky Marka Vovčoka a roku 1860 vydal ukrajinský literárně-umělecký almanach Chata (1860, Хата).Хата, 1860: [Альманах]. Цифрова бібліотека історико-культурної спадщини. Dostupné online
Radikálními změnami jeho názorů prošlo především jeho dílo vědecké a publicistické, v němž dospěl od raného vyzdvihování kozáctva až ke koncepci negativního vlivu kozáků na obnovení ukrajinské kultury a státnosti.
Výběrová bibkiografie Próza thumb|Vydání vesnické poídky Orysja z roku 1901 thumb|Ilustrace k románu Černá rada z roku 1911 od Amvrosije Ždachy Maloruské povídky (1840, Малороссійскіe разсказы), rusky psané povídky na ukrajinské náměty. Ohnivý had. Povídka z lidových pověstí. (1841, Oгненный змей. Повесть из народных преданий), rusky zpracovaná fatastická ukrajinská pověst vydaná v Kyjevě v ruskojazyčném časpise Kyjevan (Киевлянин). Jádrem příběhu je dívka, která podlehne milostné vášni během pouti do Kyjeva a za porušení tradičních morálních a náboženských noremj je pak pronásledová démonickou bytostí z lidových představ, ohnivým hadem.Огненный змей. Повесть из народных преданий. Лаборатория Фантастики. Dostupné onlineОгненний змій. Бібліотека української літератури. Dostupné online Michajlo Černyšenko, aneb Malá Rus před osmdesíti lety (1843, Михайло Чарнышенко, или Малороссия восемьдесят лет назад), pod vlivem Waltera Scotta rusky napsaný historický román z prostředí ukrajinského kozáctva v 18. století odehrávající se v době nevyhnutelnosti ztráty kozáckých svobod a nutnosti loajálního přizpůsobení se novým podmínkám a zvyklostem v Ruské říši.CZYK, Denis. Biblioteka Nauki. Powieści Pantelejmona Kulisza i Waltera Scotta z początkowego okresu ich twórczości: typologia psychologizmu. Dpstupné online Orysja (1844, Орися), idylická vesnická povídka (selanka) vykreslující ideál ukrajinské dívky vydaná až roku 1867. Ukrajinské lidové pověsti (1847, Украинские народные предания), sbírka rusky zpracovaných historických i fantastických ukrajinských pověstí. Příběh Uljany Terentěvny (1852, История Ульяны Терентьевны, autobiografická povídka.ЯСЬ, Олексій, П. Куліш у 1840-і – на початку 1860-х років. Мислено древо. Dostupné online Černá rada. Kronika roku 1663 (1857, Чорна рада. Хроніка 1663 рокy), první historický román napsaný v ukrajinštině vycházející ze skutečné události, z tzv. Černé rady, která se po smrti Bohdana Chmelnického konala v Nižinu za účelem volby hejtmana Záporožské armády. První verze románu byla napsána v letech 1844-1846 v ukrajinštině i v ruštině a prvních pětruských kapitol vyšlo roku 1845 v petrohradském časopise Современник. Kvůli Kulišovu zatčení v případě Cyrilskéhometodějského bratrstva v březnu roku 1847 a spisovatelova vyhnanství do Tuly se zákazem publikování nemohl autor román dlouho vydat. Teprve o deset let později, v roce 1857, když Kuliš vypracoval novou verzi románu v ukrajinštině, román vyšel knižně. Ve stejné dobně vyšel román rusky v šasopise Русская Беседа. Dílo vyniká pestrost obrazů, mistrností kompozice a bohatým vyuřitím pramnenů lidové poetiky. Způsob zobrazení historických událostí odpovídá romanopisectví Waltera Scotta. Román má vlastně dvě dějové linie: historickou a osobní dobrodružně-milostnou. Černá barva v názvu označuje nejen nízkou sociální příslušnost účastníků rady, ale j také symbolem zkázy a anarchie, která maří státotvorné plány kozácké elity. Ukrajinská historie je prezentována jako boj destruktivních mocichtivých sil a těch, kteří se zasazují o nový společenský řád. Spolu s poetizací hrdinských činů kozáků a řadou scén a epizod Černé rady vytvořil autor mnohobarevný, všestranný, živý a plnokrevný obraz Ukrajiny v roce 1663.ЗEPOB, Микола. Куліш: "Чорна Рада". Енциклопедія людей та ідей. Dostupné online Listy z chutoru (1861, Листи з хутора), publicisticko-literární cyklus, ve které Kuliš kritizuje odlidšťující stránku velkoměstské civilizace, prosazuje návrat k přírodě a vyzdvihuje jednoduchý život, práci a mravní hodnoty venkovského člověka jako způsob uchování ukrajinské národní kultury a identity.СОКОЛОВА Олександра Максимівна. МАКСЮТА Микола Єгорович. Ідеї “листів з хутора” Пантелеймона Куліша в контексті хліборобських мотивів вітчизняного історико-філософського дискурсу. In Пантелеймон Куліш – громадянин, науковець, перекладач. Міжнародна науково-практична конференція. Національний університет біоресурсів і природокористування України. Київ 2919. C. 213-215. Dostupné onlině Hledači štěstí (Искатели счастья), utopický román napsaný v padesátých letech a vydaný až roku 1903. Juliš v románu vytváří představu harmonické „aristokraticko-demokratické rodiny“ spující své evropské vzdělání a kulturu s přirozeným, patriarchálním způsobem života na ukrajinském statku.Пантелеймон Куліш Iсторія української літератури XIX століття. Dostupné online
Poezie thumb|První vydání Kulišovy poemy Ukrajina Ukrajina (1843, Україна), poema, básnický pokus o vytvoření jakéhosi ukrajinského eposu, o něhož chtěl ve formě lidových dum vtělit národní dějiny od Kyjevské Rusi a jejího knížete Vladimíra až po Bohdana Chmelnického. Víde se mu nepodařilo skloubit dohromady historickou a uměleckou linii. Nastusja (1861, Настуся), poema. Velké vyprovázení (1862, Великі проводи, poema. Dosvitky: dumy a poémy (1862, Досвиткы: думи и поэми), básnická sbírka. Poezie ze samoty (1862, Хуторна поезія), básnická sbírka. Mohamed a Chadídža (1863, Магомет і Хадиза), poema. Uljana Klíčnice (1880, Уляна-ключниця), poema. Hrycko Skovoroda (1891, Грицько Сковорода, poema. Zvon: staroruské písně a zpěvy (1893, Дзвін: староруські думи й співи), básnická sbírka. Vypůjčená kobza (1897, Позычена кобза), básnická sbírka. Marusja Bohuslavka (1899, Marusja Bohuslavka), poema Divadelní hry Herodova temnota (1868, Іродова морока), biblické dramatické mystérium jehož děj byl přenesen na Ukrajinu. Dílo je zároveň hněvivým odsouzením ruské autokracie a má otevřenou protimoskevskou orientaci , Herodes je ve hře moskevský král, který nařídil zabytí všech kozáckých dětí.Іродова морока. Літературне Місто. Dostupné online Chutorjanka, aneb Zpívaná chvála nevěsty před svatebními hosty (1878, Хуторянка, або співана хвала молодої перед весільними гостьми), veršované dramatické mystérium na motivy Písně písní. Dramatická trilogie (1885-1893, Драмована трилогія), trilogie historických dramat s tragickým koncem, poprve vyšla v celku až roku 1900. Kuliš na ní pracoval především v letech 1882–1885, ale text dále přepracovával. Konečnou redakci dokončil až roku 1893. Hry nejsou propojeny jedním příběhem ani stejnými postavami. Spojuje je především Kulišova filozofie ukrajinských dějin. K vytoření trilogie jej inspirovaly jeho překlady Shakespeara. Trilogie se skládá z naásedujícíh dramat:ЗАКАЛЮЖНИЙ, Леонід. Драмована трилогія Пантелеймона Куліша як спроба реконструкції жанру історичної драми-хроніки в українській літературі. In Волинь філологічна. Луцьк, 2008. Dostupné online Bajda, kníže Vyšněveckyj (1885, Байда, князь Вишневецький), jediná část trilogie, která vyšla za autorova života. Odehrává se v letech 1553–1564 a jejím hlavním hrdinou je kníže Vyšněveckyj, jeden z organizátorů záporožských kozáků, nazývaný v ukrajinském folkloru Bajda.