Katedrála svatých apoštolů Petra a Pavla se nachází v Poznani, na Tumském ostrově, je nejstarší polskou katedrálou (z roku 968) a je také jedním z nejstarších polských kostelů. Nachází se zde pohřebiště prvních polských panovníků a domnělé místo křtu Měška I. Dnešní gotická katedrála byla postavena ve 14.–15. století, částečně zničena během 2. světové války a zrekonstruována po jejím skončení. V roce 1962 obdržela čestný titul basilica minor a tvoří jednu z památek a pamětihodností tzv. Královsko-císařské cesty v Poznani.

Historie vlevo|náhled|Poznaňská katedrála v roce 1798 vlevo|náhled|Poznaňská katedrála a most Boleslava Chrabrého (kolem roku 1929) náhled|Poznaňská katedrála - interiér vlevo|náhled|Poznaňská katedrála - pohled z východní strany vlevo|náhled|Poznaňská katedrála - pohled z jihu, 2006 náhled|Klenba v hlavní lodi náhled|Gotický hlavní oltář vlevo|náhled|Kazatelna náhled|Epitaf Karla Ponińského erbu Łodzia náhled|Varhany vlevo|náhled|Náhrobek Michała Sławińského, nad ním kopie meče sv. Petra vlevo|náhled|Plánek Poznaňské katedrály: 1. Kaple svatého Martina 2. Kaple svatého Josefa 3. Kaple svaté Cecílie 4. Kaple Panny Marie a Františka Xaverského 5. Kaple svatého Kříže (Górków) 6. Zlatá Kaple 7. Kaple Panny Marie Čenstochovské 8. Kaple Srdce Ježíšova 9. Kaple Panny Marie Andělské (Szołdrskich) 10. Kaple svaté Trojice 11. Kaple svatého Jana Kanty 12. Jižní kruchta 13. Kaple svatého Stanislava Biskupa 14. Jižní věž 15. Severní věž 16. Ambit 17. Presbytář 18. Boční lodě 19. Prelátská sakristie 20. Vikářská (klerická) sakristie náhled|Kaple sv. Martina:Příjezd sv. Martina do Amiens náhled|Kaple svaté Cecílie:Epitaf Zygmunta Raczyńského a Jana Wąglikowského náhled|Zlatá kaple - čelní pohled náhled|Zlatá kaple - strop náhled|Zlatá kaple:Sarkofág Měška I. a Boleslava Chrabrého vlevo|náhled|Zlatá kaple:Pomník Měška I. a Boleslava Chrabrého vlevo|náhled|Zlatá kaple:Mieczysław I. ničí pohanské bůžky vlevo|náhled|Kaple svatého kříže (s votivními dary) náhled|Kaple svatého kříže:Gotický náhrobek vojvody Lukáše I. Górka vlevo|náhled|Kaple Panny Marie Andělské:Nebeský Jeruzalém náhled|Kaple Panny Marie Andělské:Náhrobek biskupa Andrzeje Szoldrského vlevo|náhled|Kaple sv. Stanislava:Epitaf Přemysla II. (uprostřed), Přemysla I. a Rixi náhled|Kaple Panny Marie Andělské:Modrý Jeruzalém

968 – založení poznaňské diecéze (první biskupství v Polsku, sídlo prvního misionářského biskupa Jordana) 80. léta 10. století – stavba katedrály (patronem byl svatý Petr, první biskupství získalo význačné právo na stejného patrona jako sídlo papeže v Římě). První katedrálou byla trojlodní bazilika, dlouhá asi 40 m, s jedinou věží, ze západní strany se rozšiřující v dolní části. Byla vyzdobena předrománským stylem (karolínské umění, vzorem klášterní kostel v Memlebenu). Ve věži byla dvojpodlažní empora vysunuta hluboko do kostela, od kterého byla oddělena dvouarkádovou galerií nesenou jediným sloupem. Pravděpodobně to byla knížecí lóže. 1038 nebo 1039 – invaze Břetislava I., pád diecéze, byly ukradeny cenné církevní památky, které pak pražský biskup Severus, který se expedice zúčastnil, uložil v katedrále sv. Víta v Praze 1075 – obnova poznaňské diecéze za vlády Boleslava II. Smělého. 11. století – románská katedrála, trojlodní bazilika se dvěma věžemi na západní straně, vystavěná z kamenných bloků, financovaná knížetem Kazimírem I. Obnovitelem. 1244–1245 – z důvodu hrozícího zřícení provedena demolice presbytáře, místo ní začal biskup Bogufał II. stavět cihlový, raně gotický presbytář 1262 – dokončení přestavby presbytáře biskupem Bogufałem III. polovina 14. století – rekonstrukce katedrály v gotickém slohu 29. září 1341 – svatba Kazimíra III. Velikého s Adélou Hesenskou a její korunovace na královnu Polska 1360 – Kazimír III. Veliký zafinancoval sarkofág Boleslava I. Chrabrého 1399–1406 – přestavba lodě a presbytáře, kolem presbytáře je vytvořen ambit a galérie s triforiem 14. a 15. století – gotická katedrála s věncem kaplí a třemi kupolemi nad ambitem 1509–1513 – rekonstrukce věží v gotickém stylu, přidáno jejich stanové zakončení 1622 – helmice věží a střecha jsou zničeny ohněm 1636–1650 – barokní přestavba, původně pod dohledem Krzysztofa Bonadury Staršího, poté bratří Antonio a Pompeo Ferrarichů 1725 – hurikán strhává střechu a ničí věže 1772 – velký požár ničí střechy, klenby a vybavení interiéru 1787 – rekonstrukce západní fasády v klasicistním stylu dle návrhu Efraima Schrögera 1790 – zhroucení jižní věže, zničení sousedních kaplí a portálu 1790–1795 – rekonstrukce západní fasády dle projektu Efraima Schrögera, opraveno Bonawenturou Solari 1807 (5. listopadu) – svatba Jana Henryka Dąbrowského s Barbarou Chłapowskou 1821 – založení arcikatedrály a přidání druhého patrona – svatého apoštola Pavla (od papeže Pia VII.) 3. května 1927 – první veřejné vysílání mše v historii polského rozhlasu (se souhlasem kardinála Augusta Hlonda) 1939–1945 – Němci vykrádají pokladnici, odvážejí pět bronzových náhrobků, strhávají měděnou střechu a z katedrály dělají skladiště 15. února 1945 – během bojů o Poznaň je katedrála pod dělostřeleckou palbou. Přežily pouze kaple, vypálený interiér odhaluje zbytky z gotického období. 1946–1956 – rekonstrukce do gotické podoby z přelomu 14. a 15. století podle projektu Franciszka Morawského. Současně prováděný archeologický výzkum odhalil zbytky předrománské a románské katedrály. 29. června 1956 – katedrála je předána do užívání věřícím 1956–1960 – obnova kaplí 1962 – katedrála obdržela titul basilica minor od papeže Jana XXIII. 1983 – návštěva katedrály papežem Janem Pavlem II.

Katedrála - místo odpočinku panovníků z dynastie Piastovců a hierarchů Katedrála je pohřebištěm prvních vládců Polska, až po Kazimíra I. Obnovitele, a také členů rodu Piastovců z Velkopolska:

992 – kníže Měšek I. (pravděpodobně) 1025 – král Boleslav I. Chrabrý 1034 – kníže Měšek II. Lambert 1058 – kníže Kazimír I. Obnovitel 1194 – Odon Mieszkowic 1239 – Władysław Odonic 1257 – Přemysl I. Velkopolský 1279 – kníže Boleslav V. Stydlivý 1296 – král Přemysl II. Velkopolský

V chrámu jsou pochováni biskupové a arcibiskupové z Poznaně, mezi nimi: biskup Jan Łodzia, biskup Jan z Lutogniew, biskup Mikołaj z Kórnik, biskup Piotr Wysz, biskup Andrzej Łaskarz, biskup Uriel Górka, biskup Jan Lubrański, arcibiskup Walenty Dymek, arcibiskup Antoni Baraniak a arcibiskup Jerzy Stroba, jakož i primasové Polska, arcibiskupové z Hnězdna a Poznaně z let personální unie těchto dvou hlavních měst, mezi jinými: Tymoteusz Gorzeński, Marcin Dunin, Leon Michał Przyłuski, kardinál Mieczysław Halka-Ledóchowski a Florian Stablewski. Katedrála se také stala pohřebištěm kardinálů: Bolesława Filipiaka – děkanaTribunálu Římské roty a Zenona Grocholewského – prefekt Kongregace pro katolické vzdělávání.

Popis

Exteriér Dnešní podoba katedrály pochází z období rekonstrukce v letech 1948–1956 vedeného Franciszkem Morawieckým. Na základě nálezů, objevených po požáru v roce 1945, byla obnovena gotická podoba stavby z přelomu 14. a 15. století. Helmice věží jsou naproti tomu klasicistní, dle původních z let 1725–1729. Osa chrámu má orientaci východo-západní, s kněžištěm na východní straně. Jedná se o trojlodní baziliku, na půdorysu kříže, obklopenou věncem dvanácti kaplí (z nichž dvě tvoří ramena transeptu, dvě tvoří sakristie a nad jižní je chór. Neobvyklým prvkem polské architektury jsou opěrné oblouky napnuté mezi stěnami lodi a věžemi.

Hlavní vchod je na západní straně, jedná se o lomený portál z 15. století s bronzovými dveřmi z roku 1979 od Kazimierze Bieńkowského. Z vnější strany zobrazují scény ze života svatého Petra, a zevnitř svatého Pavla. Z vnějšku je viditelný latinský nápis: PRIMA SEDES EPISCOPORUM POLONIAE (první sídlo polských biskupů).

Nad portálem se nachází vysoké, gotické okno s bohatou síťovou kružbou, a ještě výše je stupňovitý štít s bílými slepými okny.

Na vnější straně katedrály, na úrovni Zlaté kaple, jsou v ose katedrály kamenné plastiky zobrazující Jordana, Měška I., Doubravky a Boleslava Chrabrého od sochaře Czesława Woźniaka z let 1974–1976.

Interiér Katedrála je dlouhá 72 metrů a je široká 36 metrů (včetně kaplí).

V presbytáři se nachází polyptych z přelomu 15. a 16. století (dokončený v roce 1512), vyrobený ve vratislavské dílně, zakoupený církevními úřady a přenesený z Góry Śląské v roce 1952. Ve středním panelu jsou postavy Nejsvětější Panny Marie, svaté Barbory a svaté Kateřiny. Ve vnitřních stranách křídel je dvanáct svatých žen, seskupených vždy po třech:

v levém horním kvadrantu: svaté Dorota, Anežka a Markéta v levém dolním kvadrantu: svaté Kunhuta, Anna Samotřetí a Klára v pravém horním kvadrantu: svaté Máří Magdaléna, Otýlie a Helena v pravém dolním kvadrantu: svaté Uršula, Hedvika a Apoléna

Poté, co jsou křídla složena, je zobrazeno osm obrazů pašijových scén, vystavovaných během postní doby:

v levé horní části: Modlitba Ježíše v Getsemanské zahradě v levé horní prostřední části: Polibek Jidáše v levé dolní části: Korunování trnovou korunou v levé dolní prostřední části: Ecce Homo v pravé horní části: Bičování v pravé horní prostřední části: Kristus před Pilátem v pravé dolní části: Ukřižování v pravé dolní prostřední části: Pád Ježíše Krista pod křížem

Po uzavření oltáře, je na vnější straně křídel dvanáct obrazů, namalovaných umělcem, podepisujícím se Joh. Veh. Zobrazují čtyři světce: Jana Evangelistu na ostrově Patmos, Jana Křtitele na poušti, Jeronýma a Kryštofa.

Na predelle je scéna Poslední večeře.

Lavice v presbytáři pocházejí ze 15.–16. století a pocházejí ze Zhořelce. Za biskupským trůnem je vlámská tapiserie ze 17. století.

Na stěnách presbytáře jsou pozdně gotické sochy: svatý Petr, svatý Pavel, dva neidentifikovaní evangelisté a Matka Boží s dítětem v oblacích.

Kazatelna z 18. století a křtitelnice (z roku 1720) byly přivezeny z bývalého evangelického kostela ve městě Milicz. Na kazatelně je pět reliéfů zobrazujících scény ze života Krista a na vrchlíku jsou čtyři evangelisté a Kristus Spasitel. Křestní mísa je podepřena andělem a víko je zdobeno vyobrazením Boha Otce a volutou.

Prvních pět vitrážových oken v presbytáři, počítaje od jihu, vytvořilo studio Stanisława Powalisze a Marie Powalisz-Bardońské, dle návrhu Wacława Taranczewského, v letech 1967–1968, zatímco zbývající dvě okna navrhla Maria Powalisz-Bardońska v letech 1974–1977.

Na pravém sloupu presbytáře vedle lodi se nachází pamětní deska připomínající návštěvu katedrály Janem Pavlem II. a jeho setkání s duchovními z Poznaně.

Na západní konci se nachází empora, na které jsou mohutné varhany z roku 2001, ověnčené erbem arcibiskupa Juliusze Paetze. Pod emporou se nachází náhrobky Jana Przecławského (zemřel 1540), Janusze Przecławského (zemřel 1595) a Anny ze Sadů Przecławských (zemřela 1598), přenesené z kostela z dnes již neexistující vsi Chojnice (nyní zřícenina na cvičišti v Biedrusku) a epitaf Piotra Przecławského (zemřel 1555). Nad nimi je vitrážové okno navržené Wacławem Taranczewským, vyrobené Zygmuntem Kośmickim v roce 1966, zobrazující předání klíčů svatému Petrovi. Na severní boční lodi, na jejím západním konci, je náhrobek děkana poznańské kapituly Adama Dąbrowského (zemřel 1494), zapuštěný do zdi, dále na východ je náhrobek učitele Wawrzynieca Kierského (zemřel 1595). Další náhrobní kámen, který se nachází ještě více na východ, patří kanovníku a generálnímu vikáři Michału Sławińskému (zemřel 1605). Nad ním je kopie meče svatého Petra, jehož originál je uložen v Arcidiecézním muzeu. Severně od meče, nad vchodem do sakristie, se nachází sbírka portrétů zemřelých z 18. století. V ambitu, vedle sakristie, je náhrobek Benedykta Izdbieńského, vytvořený kolem roku 1560 polským renesančním sochařem Janem Michałowiczem z Urzędowa.