náhled|Logo radioamatérství Radioamatérství je volnočasová aktivita spočívající v používání radioprostředků pro zábavu. Příznivec radioamatérství se nazývá radioamatér.

Pojem HAM V raných radioamatérských dobách (zhruba do začátku 30. let 20. století), kdy ještě neexistoval dnes zažitý systém přidělování volacích značek, experimentovali v USA s pokusy na krátkých vlnách společně tři pánové, kteří své společné (dnes bychom asi řekli „klubové“) stanici dali volací znak sestavený z prvních písmen svých křestních jmen – a vyšla jim zkratka HAM. Dnes, po takřka sto letech, je pojem HAM (čtený foneticky „ham“), plnohodnotným synonymem pro slovo radioamatér.

Dělení radioamatérů

Základní dělení Radioamatéři posluchači Skutečně jen poslouchají, do svých deníků si zapisují odposlouchaná spojení mezi jinými stanicemi a mezi jejich úlovky může patřit i zachycené vysílání velmi vzdálených rozhlasových či televizních stanic.

Radioamatéři vysílači Vlastní radioamatérskou licenci (lidově též „vysílací koncesi“) a radioamatérskou značku vydanou státem, a krom poslechu i vysílají. Vysílat však mohou jen v přesně vymezených a celosvětově koordinovaných segmentech kmitočtového spektra (takzvaných radioamatérských pásmech), povolenými druhy provozu (příklady viz níže), schváleným výkonem atp. Každý radioamatér obdrží spolu s koncesí od úřadů vlastní země i volací značku, která je v rámci celého světa unikátní. Všichni radioamatéři z České republiky tak mají kupříkladu značky, začínající písmeny OK, výjimečně OL.

Unlisáci (z jisté anglické zkratky UN-LIS, čili ne-licencovaný) Nevlastní vysílací koncesi, přesto na pásmech vysílají. Někdy záměrně provokují, bývají dříve či později odhaleni a výjimečně i úředně trestáni.

Radioamatéři-vysílači se dále dělí na Vékávisti (pracující na VKV – velmi krátkých vlnách) Tito lidé se rozhodli pohybovat se převážně na kmitočtech nad 50 MHz – zprvu nejčastěji na vysoce oblíbeném pásmu 144 MHz a na kmitočtech vyšších. Kvůli tomu, že radiové vlny nejsou na těchto kmitočtech ohýbány zpět k zemskému povrchu díky odrazu od ionosféry, musí vékávisti pro uskutečnění svých spojení do zařízení a antén v průměru investovat mnohem větší částky než je tomu u zařízení na pásmech do 30 MHz. Přestože běžný dosah spojení je sice obvykle jen do 1000 km, na VKV se „jezdí“ velké celoevropské závody a dělají se speciální spojení po celém světě různými odrazy od meteorických stop, od Měsíce, od polární záře apod. (viz níže). Těmto jedincům se také někdy říká "žížalkáři".

Kávisti (pracující na KV – krátkých vlnách) Tito radioamatéři vysílají na pásmech pod 30 MHz. Ta mají obrovskou výhodu v tom, že umožňují uskutečnit bez větších problémů spojení prakticky s kterýmkoliv místem na Zemi i s poměrně primitivním zařízením a náhražkovými anténami. Vše je ale zahaleno do alchymie takzvaných podmínek šíření měnících se s ročními obdobími, denní či noční dobou, počasím apod. Na krátkých vlnách se „jezdí“ velké množství celosvětových závodů, kterých se účastní na celém světě tisíce či desetitisíce radioamatérů, protože ve srovnání s radioamatérským provozem na pásmech VKV je to relativně snadné. Snem každého „kávisty“ je uskutečnit spojení do všech zemí na světě. Není to však až natolik jednoduché, protože některé (zvláště nedemokratické) země vysílání ze svého teritoria prakticky nedovolují.

Podle upřednostňovaného druhu provozu (módu)

Toto členění není výhradní – leckdo je jaksi multifunkční, neboli nevyhraněný.

Fónisti Při fonickém provozu je přenášené mluvené slovo. Fonicky lze provozovat opravdový radioamatérský sport stejně, jako jinými druhy provozu. Při dálkovém provozu, tzv. DX, je někdy jednodušší přijímat protistanice telegraficky, někdy fónicky, záleží na řadě aspektů, jako je charakter signálu a rušení, šíření vln a řada jiných. Poslouchat velmi slabý signál fonicky, při rušení a ještě v cizí řeči je podmíněno jazykovými znalostmi a zkušenostmi operátora, přijímat jeho telegrafní provoz znalostí telegrafie. Pro usnadnění činnosti ve fonických závodech se často používají automatické hlasové dávače, analogické automatickým dávačům telegrafním.

Telegrafisti Ti používají vyspělejší metodu – telegrafii. Byť se tato metoda dnes nemusí na první pohled jevit jako vhodná, sám Marconi použil cosi, co předcházelo dnešní Morseově abecedě, když vysílal přes oceán z Evropy do Ameriky jakousi sérii teček. Jinými slovy – telegrafie je technicky tou nejjednodušší a nejprimitivnější metodou, jak někam dopravit nějakou informaci, ale zároveň také nejprůraznější na proniknutí do velké vzdálenosti a přesto čitelná obyčejným lidským uchem i přes silné rušení.

Digimódisti Název pochází od slova DIGI-mód, neboli digitální metoda. Jde o jedince, kteří pro vysílání a příjem používají obyčejných vysílacích zařízení, ale namísto mluveného slova dopravují k protistanici jakýsi shluk signálů, vyrobený počítačem – a logicky protistanice musí tento shluk čehosi zase dekódovat počítačem. Používaných DIGI-módů je hned několik, v podstatě jde o jakési všeobecně uznané „protokoly“ (čili předpisy, jak se onen signál vyrábí a jak dekóduje). Je jich několik (a stále se objevují další), protože pro různé účely je vhodný různý DIGI-mód (některé jsou pomalé a vysoce spolehlivé i při rušení či obrovské vzdálenosti, jiné jsou rychlejší, některé pracují hluboko pod hranicí šumu, takže nejdou na běžné ucho slyšet atd.).

Packetisti Jedinci, kteří podlehli kouzlu čehosi, co až nápadně připomíná předchůdce internetu – tzv. Packet radio (PR). To jest metoda, kterak lze pomocí sítě tisíců stanic a počítačů po celém světě (vybudované jinými stejně trhlými nadšenci), dopravovat např. různé textové zprávy pro konkrétního uživatele-radioamatéra, nebo zprávy určené kterémukoliv z případných zájemců a roztříděné podle témat (tzv. bulletiny). Tyto stanice si jsou schopny textovou zprávu postupně na radioamatérských pásmech vzduchem automaticky předat z Brna třeba až do Ameriky, kde si ji příjemce vyzvedne (obdoba e-mailu). PR tu bylo dříve než Internet, první pokusy v Česku probíhaly ještě za starého režimu. Oni šílenci v době vzniku sítí PR neměli na vybranou a tak vybudovali celosvětovou síť. Takže E-mail je vlastně obdobou paketove zprávy. Přenášely se pouze texty a binární soubory, ne obrázky.

Amatérská televize – ATV Radioamatéři, kteří přenáší obraz.

Obory radioamatérství Závody Základním principem závodů je vždy snaha udělat v daném časovém úseku co nejvyšší počet regulérních spojení s co největším počtem protistanic. Pravidla různých závodů mívají různé specifické odchylky, díky kterým lze během závodu do jisté míry i taktizovat. Výsledky jsou sice známy s několikatýdenním zpožděním (kdy dojde k podrobnému vzájemnému porovnání všech závodních deníků, které závodníci pošlou vyhodnocovateli), ale to nikoho neodradí. Svoji roli hraje během závodů nejen umění vládnout různými druhy provozu (například telegrafie), ale i vlastnictví kvalitního vysílacího i přijímacího zařízení, antén, zesilovače vysílacího výkonu, vhodného umístění vysílacího pracoviště (např. na kopci), nejrůznějších podpůrných pomůcek (technických i organizačních) apod. Závody bývají různě dlouhé – od několikahodinových malých místních závodů až po 24hodinové celoevropské závody (na VKV) či 48hodinové celosvětové závody (na KV).

DXing, DX Odvozeno od pojmu „Distance unknown, Distance X“. Touha radioamatéra učinit co nejdelší spojení se zařízením, které má k dispozici, v případě posluchačů touha slyšet co nejvzdálenější a nejkurióznější vysílání. Zatímco na krátkých vlnách je možné s obvyklým výkonem a vybavením dělat spojení bez větších problémů prakticky s libovolným místem na zeměkouli, na VKV a mikrovlnách se mnohdy DX počítá v desítkách kilometrů. A tak je DXing na KV soustředěn spíš na zvláštní, exotické stanice v dálkách, na opravdových mikrovlnách ale může být rekordním DXem i spojení napříč republikou. V každém případě opravdový DXing představuje obrovský objem trpělivosti a prostředků, vložených do vybavení stanice. Zajímavou alternativou VKV DXingu je EME (tj. spojení odrazem od Měsíce) a spojení odrazem i od jiných kosmických těles.

QRP Tento obor, jehož název vychází z radioamatérské zkratky (podobných zkratek je mnoho) značící malý vysílací výkon, inspiruje ty radioamatéry, kteří se z nejrůznějších pohnutek rozhodli dosahovat dobrých výsledků (pěkných a dalekých spojení) i bez použití vysokých výkonů. Používají tedy mnohonásobně menší výkony, než mnohé jiné BIG-GUN stanice (z angličtiny: velká zbraň – značí stanice vybavené opravdu špičkovým zařízením), ale díky jiným okolnostem (trpělivost, dlouholeté laborování s anténami apod.) jsou schopni uskutečnit stejná či srovnatelná spojení. Názvem QRP jsou označeny například i speciální (nízkovýkonové) závodní kategorie v mnoha závodech. (Zkratka QRP patří mezi tzv. Q kódy.)

EME Pojem EME bývá pro mnohé začínající radioamatéry jakousi zbožnou modlou a stejnojmenný obor příkladem technické vyspělosti. Zkratka totiž vychází ze slov Earth-Moon-Earth, čili Země-Měsíc-Země a označuje spojení, uskutečněná odrazem od Měsíce. Měsíc totiž dokáže za příznivých podmínek odrazit několik procent energie, resp. signálu (max cca 7 %), čímž je možné učinit spojení se stanicí velmi daleko za horizontem – typicky na protilehlé polokouli (tedy i na vzdálenost přes 10 000 km). To vše na pásmu, kde je za normálních podmínek možné udělat standardní spojení (povrchovou vlnou) max 800–900 km. Nejde o typ provozu podmíněný totální technickou vyspělostí, ale vyžaduje přinejmenším nadprůměrné vybavení i zájem. Technickým předpokladem je pak dobrý anténní systém, otáčený nejen v horizontálním směru (azimut), ale též ve směru svislém (elevace). Systém je pak nejlépe řídit počítačem a další počítač používat jako podpůrný prostředek při spojení. No a též dobře umět telegrafii a mít trpělivost. Vyslaný signál dorazí po odrazu od Měsíce k protistanici za neuvěřitelně dlouhé 2,5 sekundy a na kmitočtu se pak tedy s tímto zpožděním slyší i sama vysílající stanice.

OSCAR