Velbloud divoký (Camelus ferus) je ohroženým druhem velblouda, který byl donedávna považován za divokého předchůdce nebo zdivočelou formu velblouda dvouhrbého domácího. Genetické studie potvrzují, že se jedná o dva různé druhy, které se od sebe oddělily zhruba před 0,7–1,1 miliony let. Velbloud divoký se vyskytuje v pouštích Číny a Mongolska v počtu okolo 1 000 jedinců.

Názvy Velbloud divoký byl vědecky popsán polsko-ruským průzkumníkem a geografem Nikolajem Převalským roku 1878 jako Camelus bactrianus ferus a tradičně byl ztotožňován s domestikovaným velbloudem dvouhrbým (Camelus bactrianus) jako jeho divoce žijící poddruh. V češtině se pro oba používalo souhrnné označení ‚velbloud dvouhrbý‘ s případným přídomkem ‚divoký‘, respektive ‚domácí‘, před či za jménem.https://www.researchgate.net/publication/39947633_Ceske_nazvy_zivocichu_II_Savci_Mammalia Po uznání za samostatný druh bylo vědecké jméno velblouda divokého změněno na Camelus ferus (ferus = lat. divoký), zatímco C. bactrianus zůstalo velbloudu dvouhrbému domácímu, jehož divoký předek v přírodě již vyhynul.

Nejednotnost v názvosloví, která dosud přetrvává v řadě institucí (některé zoologické zahrady, mezinárodní databáze…), však komplikuje osvětu a ochranu, pro něž je důležité jasné odlišení obou druhů při komunikaci s veřejností nebo obyvateli v místech výskytu velbloudů. Mongolština kupříkladu oba druhy rozlišuje: тэмээ [temee] = domestikovaný velbloud, хавтгай [chavtgaj] = velbloud divoký.

Základní charakteristika Velbloud divoký v současnosti zbytkově obývá pouště Taklamakan a Gobi ve Střední Asii. Areál výskytu se nachází v nadmořské výšce 1400 až 2000 m n. m. a teploty zde vystupují k 50 °C v létě a v zimě klesají na −40 °C.

Stejně jako ostatní velbloudovití je velbloud divoký životu v nehostinných podmínkách dobře přizpůsoben. K jeho adaptacím patří hrby sloužící jako zásobárna tuku, hustá zimní srst, dlouhé oční řasy chránící oči před sluncem a prachem, plochá rozložitá kopyta s rohovitými mozoly usnadňující pohyb na sypkém i drsném podkladě. Je dokonce schopný přijímat vodu slanější než mořská.

Od velblouda dvouhrbého se velbloud divoký odlišuje štíhlejší postavou, kuželovitými hrby, které jsou asi o polovinu menší než u domestikovaného druhu, a plošší lebkou. Výzkumy mitochondriální DNA odhalily divergenci okolo 2–3 % mezi oběma druhy. Divoký předek domestikovaného velblouda dvouhrbého z přírody vymizel, buďto vyhubením nebo splynutím se zdomácnělou formou. Totéž platí pro velblouda jednohrbého, který dnes existuje pouze ve zdomácnělé formě (místy opětovně zdivočelé – ferální). Velbloud divoký je tak posledním skutečně divokým druhem velblouda na světě.náhled|Stádo velbloudů v národním parku v Mongolsku

Ohrožení a ochrana Velbloudy divoké ohrožuje především ztráta přirozeného prostředí, lov, kompetice o prostor s člověkem a jeho dobytkem, křížení s domácími velbloudy a rozdrobení populací, mezi nimiž tak nemůže docházet k migraci (například vlivem vzdálenosti nebo hraničního oplocení mezi Čínou a Mongolskem).

V současnosti druh přežívá ve čtyřech populacích, tři jsou v Číně (Lobnor, Taklamakan, Altyn-tag), kde žije úhrnem asi 600 jedinců, a jedna v Mongolsku s asi 650 jedinci v poušti Gobi.

Populaci v okolí jezera Lobnor, kde Čína v minulosti prováděla jaderné testy, se paradoxně dařilo dobře. Radiace jim neuškodila, naopak byli díky uzavřené vojenské zóně chráněni před pytláky. Její zrušení následně vedlo k propadu početnosti populace. V současnosti je zde zřízena velbloudí rezervace.

V roce 2018 se do ochrany velbloudů divokých zapojila Zoo Praha, a to v návaznosti na své in situ aktivity v Mongolsku. Uzavřela partnerství s organizací Wild Camel Protection Foundation, která již v roce 2004 založila v Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A chovné centrum Zakhyn us. V roce 2024 bylo díky většinovému financování Zoo Praha dostavěno druhé chovné centrum Toli bulag v nárazníkové zóně Přísně chráněné oblasti Velká Gobi A na jihu Mongolska. V září 2024 sem bylo přepraveno sedm velbloudů divokých a první tři mláďata se zde narodila na jaře 2025. Další spolupráce na ochraně velblouda divokého byla podepsána v březnu 2025. Zoo Praha se stala hlavním partnerem Ministerstva pro životní prostředí a klimatickou změnu Mongolska při záchraně tohoto ohroženého druhu. Obě strany začnou společně spolupracovat na záměru vytvořit jeho záložní populaci v evropských zoologických zahradách.

V říjnu 2025 byl velbloud divoký přeřazen z kategorie kriticky ohrožený (CR) do kategorie ohrožený (EN). Kritériem pro zařazení do stupně CR je nejméně 80% pokles populace během tří generací, který se od poslední evaluace v roce 2008 nepotvrdil. Velbloud divoký však nadále zůstává druhem vysoce ohroženým.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Velbloudovití Kategorie:Fauna Asie