Chairil Anwar (26. července 1922 Medan – 28. dubna 1949 Jakarta) byl indonéský básník, příslušník tzv. „generace roku 1945“. Jeho básně jsou často věnované tématu smrti. Používal v nich každodenní jazyk a novou syntaxi, především inovativní užití předpon a přípon, což napomohlo rozvoji indonéského jazyka.
Narodil se a vyrůstal na severní Sumatře. V roce 1940 se jeho rodiče rozvedli a on se přestěhoval se svou matkou do Batávie (Jakarty), kde vstoupil do místních literárních kruhů. V roce 1942 publikoval první báseň nazvanou Nisan (Hrob), která byla inspirovaná smrtí jeho babičky. Zaznamenala značný ohlas, nakladatele ale najít nemohl, byl odmítán s tím, že jeho poezie je příliš „individualistická“. Poté založil časopis Gema Gelanggang. Zemřel v pouhých 27 letech na neznámou nemoc, k obvyklým teoriím patří, že šlo o tyfus, syfilis, tuberkulózu nebo kombinaci těchto chorob. Poslední báseň se jmenovala Cemara Menderai Sampai Jauh (Jedle vymetají do dálky). Za svůj život napsal 71 básní, drtivá většina z nich byla v čase jeho smrti nevydaná. Časem byla shromážděna do několika sbírek a označena za základní kámen moderní indonéské literatury. Den jeho smrti je dnes v Indonésii slaven jako Den národní literatury. K nejslavnějším básním patří Aku (Já). Obecně je Anwar považován za autora pod evropským vlivem, díky čemuž byl kritizován indonéskou intelektuální levicí, což platí pro celou Generaci roku 1945.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Indonéští spisovatelé Kategorie:Úmrtí v Jakartě Kategorie:Narození v Medanu Kategorie:Narození 26. července Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Úmrtí 28. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Muži