Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz, také z Lobkovic (23. ledna 1858 Praha-Hradčany – 22. prosince 1938 Nelahozeves), celým jménem německy Ferdinand Zdenko Maria Fürst von Lobkowitz, byl český šlechtic a 10. kníže z Lobkowicz z roudnické primogenitury.Ottův slovník naučný, díl XVI.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 227 ISBN 80-7185-237-6 Po vzniku Československa se musel vypořádat se zrušením šlechtických titulů a záborovým zákonem č. 215/1919 Sb. Jeho synové mu přinesli problémy v následnictví.
Původ a kariéra náhled|vlevo|Kníže Ferdinand Zdeněk z Lobkowicz s rodinou (1904) Narodil se jako prvorozený syn Mořice Aloise z Lobkowicz (1831–1903), 9. knížete z Lobkowicz, a jeho manželky Marie Anny z Öttingen-Wallersteinu (1839–1912).
Studoval práva na Karlově univerzitě (1878–1883) a v roce 1884 byl jmenován císařským komorníkem.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1886; Vídeň, 1885; s. 289 dostupné online Po otci se v roce 1904 stal dědičným členem rakouské Panské sněmovny a téhož roku obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1906; Vídeň, 1905; s. 222 dostupné online V letech 1905–1907 byl zároveň poslancem českého zemského sněmu za Stranu ústavověrného velkostatku. Ferdinand Zdeněk Lobkowicz na webu Rakouského parlamentu dostupné online V roce 1908 byl dekorován prestižním Řádem zlatého rouna.LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých; Praha, 1991; s. 274 Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna ve 20. století dostupné online V roce 1918 došlo k rozpadu Rakousko-Uherska, vyhlášení samostatného Československa a následnému zrušení šlechtických titulů. Dne 19. ledna 1919 se Ferdinand Zdeněk rozhodl změnit příjmení na staročeskou formu Lobkowicz. Německá verze Lobkowitz se přestala používat. Další ranou pro rodinu byla pozemková reforma, po jejímž provedení se značně zmenšila rozloha vlastněných nemovitostí.Kolektiv: Šlechta bez monarchie. Staré elity posthabsburské střední Evropy 1918–1938; Praha, 2025; s. 158–162 ISBN 978-80-86781-48-8
náhled|vlevo|Zámek Roudnice nad Labem Protože se jeho dědic Maxmilián Ervín oženil v roce 1923 s rozvedenou šlechtičnou anglikánské víry, a tak porušil rodinná pravidla o sňatcích, přešel po smrti Ferdinanda Zdeňka v roce 1938 titul panujícího knížete z Lobkowicz a roudnického vévody na Jaroslava Aloise z Lobkowicz (1877–1953) z křimické větve rodu.
Byl jako poslední pohřben v rodové hrobce v kostele svatého Václava v Roudnici nad Labem.Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 66
Majetek Po smrti otce v roce 1903 zdědil majoráty Roudnice nad Labem, Jezeří a Bílina. Dále vlastnil panství Libčeves a Vysoký Chlumec a původní rodové sídlo Lobkovice. Celková rozloha velkostatků činila přes 28 000 hektarů půdy s rozsáhlými zemědělskými pozemky, průmyslovými provozy a několika zámky.Přehled majetku roudnické linie Lobkowiczů in PROCHÁZKA, Johann: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen 1891; Praha, 1891; s. 357–367 dostupné online Dne 21. října 1920 na základě tzv. Londýnské rodinné dohody postoupil užívací práva k majorátům druhorozenému synovi Maxmiliánovi. Prvorozený syn Ferdinand Josef se práv vzdal a v roce 1921 se oženil s neurozenou ženou. V roce 1927 došlo k vyrovnání nároků pro pozdějšího jazzového hudebníka, Zdeňka Hyacinta (1924–1964), syna Ferdinanda Josefa. Bylo mu přiznáno odškodnění dvacet milionů korun a právo doživotně pobývat v Lobkovickém paláci na Pražském hradě a v létě na zámku Jezeří.Lobkowiczové. Popel jsem a popel budu, s. 70
Rodina náhled|vlevo|Anna Berta z Lobkowicz, rozená z Neippergu (1918) náhled|vlevo|Nejstarší syn Ferdinand Josef (1885–1953) (Sport und Salon, 1913) Dne 4. září 1884 se v Vídni oženil s hraběnkou Annou Bertou z Neippergu (7. 8. 1857 Praha – 9. 4. 1932 Chomutov) pocházející ze staré říšské šlechty, dcerou hraběte Ervína Františka z Neippergu (1813–1897) a jeho manželky Růženy (Rosy) z Lobkowicz (1832–1905).Rodokmen Neippergů dostupné online Sňatek se konal ve vídeňském Votivním kostele za účasti významných hostů z řad přední šlechty (Windischgrätzové, Esterházyové, Kinští), mezi hosty byl také císařský nejvyšší komoří hrabě Ferdinand Trauttmansdorff, ministr války Artur Bylandt-Rheidt nebo kníže Jan Schwarzenberg. Svatební obřad celebroval kardinál a pražský arcibiskup Bedřich ze Schwarzenbergu.Wiener Salonblatt 7.9.1884 dostupné online Anna Berta se později stala dámou Řádu Hvězdového kříže, c. k. palácovou dámou, čestnou dámou Maltézského řádu a v roce 1910 nositelkou Alžbětina řádu I. třídy.Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 218 ISBN 978-80-85955-53-8 Narodilo se jim deset dětí (čtyři synové a šest dcer):
1. Ferdinand Josef (27. 12. 1885 Bílina – 16. 1. 1953 Praha, pohřben v Břevnově), vzdal se svých nástupnických práv v roce 1920 ∞ (5. 2. 1921 Praha) Klotilda Leopoldina Volková (6. 12. 1888 Vídeň – 23. 1. 1970 Mnichov) 2. Marie Rosa Josefa (9. 10. 1887 Jezeří – 3. 2. 1967 Capellen bei Euskirchen) ∞ (30. 9. 1907 Praha) Adam-Ferdinand z Schall-Riaucouru (28. 7. 1883 Gaussig – 29. 4. 1949 Heimerzheim) 3. Maxmilián Ervín (29. 12. 1888 Bílina – 1. 4. 1967 Dover, Massachusetts), dědic ∞ (civilně 1. 12. 1924 Londýn) Gillian Margaret Hope Somerville (16. 10. 1890 Londýn – 2. 3. 1982 Dover, Massachusetts) 4. Anna Marie Josefína (20. 7. 1890 Košťany – 31. 3. 1964 Tutzing) ∞ (7. 1. 1911 Praha) Hubert Maria ze Stolberg-Stolbergu (24. 2. 1881 Vídeň – 11. 4. 1963 Tutzing) 5. Leopoldina Marie Josefina (21. 8. 1891 Košťany – 15. 1. 1981 Praha) ∞ (10. 1. 1922 Praha) Rembert z Korffu, zv. Schmising-Kerssenbrock (30. 6. 1887 Líšťany – 8. 2. 1958 Praha) 6. Karel Borromeus (13. 2. 1893 Bílina – 15. 6. 1916 Rudnia, Volyň, padl), c. k. nadporučík hulánského pluku č. 2 7. Hedvika Marie Josefa (25. 6. 1894 Košťany – 7. 10. 1966 Klagenfurt) ∞ (15. 2. 1917 Vídeň) František z Auerspergu (8. 4. 1887 Vídeň – 10. 5. 1953 St. Martin bei Lofer) 8. Gabriela Marie Josefa (18. 10. 1895 Bílína – 25. 9. 1969 Starnberg) ∞ (11. 5. 1922 Bílina) Karel z Almeidy (27. 6. 1885 Starnberg – 27. 8. 1975 Starnberg) 9. Josefína Marie Anna (25. 7. 1897 Košťany – 5. 3. 1972 Řezno) ∞ (4. 9. 1920 Jezeří) Ondřej z Schall-Riaucouru (18. 9. 1884 Gaussig – 21. 2. 1958 Wernberg) 10. Jiří Kristián (3. 6. 1902 Košťany – 30. 3. 1928 Cannes, autonehoda)
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Rodokmen Lobkowiczů na genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Ferdinand Zdeněk Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Poslanci českého zemského sněmu Kategorie:Narození v roce 1858 Kategorie:Narození 23. ledna Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1938 Kategorie:Úmrtí 22. prosince Kategorie:Úmrtí v Nelahozevsi Kategorie:Pohřbení v kostele sv. Václava v Roudnici nad Labem Kategorie:Muži