Jindřich Josef Rudolf Gottfried hrabě Lützow ( Heinrich Josef Rudolf Gottfried Graf Lützow zu Dreylützow und Seedorf) (11. září 1852, Baden – 8. listopadu 1935, Vídeň) byl rakousko-uherský diplomat ze šlechtické rodiny usazené v Čechách. Krátce sloužil v armádě, od roku 1874 byl diplomatem a zastával nižší funkce v různých evropských zemích. Byl rakousko-uherským vyslancem v Sasku (1895–1899), prvním sekčním šéfem na ministerstvu zahraničí (1901–1904) a nakonec velvyslancem v Itálii (1904–1910).Die Hochburg des Hochadels. Aristokratie und Diplomatisches Korps der Habsburger-monarchie im 19. und frühen 20. Jahrhundert in: Historia scribere 07/2015; Univerzita Innsbruck, 2015; s. 397 dostupné onlinePřehled diplomatických zastoupení Rakouska a Rakouska-Uherska in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 7–36 dostupné onlinedostupné online
Životopis náhled|vlevo|Erb rodu Lützowů Pocházel ze starého šlechtického rodu Lützowů, narodil se jako druhorozený syn rakouského diplomata Františka Lützowa (1814–1897),Rodina Františka Lützowa na webu geni.com dostupné online matka Lady Henriette Seymour (1822–1909) pocházela z anglického šlechtického rodu Seymourů v linii markýzů z Hertfordu.Henriette Seymour-Conway na webu geneanet.com dostupné online Studoval gymnázium ve Vídni a rozhodl se pro službu v c. k. armádě. V roce 1871 nastoupil k 1. hulánskému pluku v Krakově, kde dosáhl hodnosti poručíka.Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 411, 450 dostupné online V roce 1874 začal pracovat jako provizorní atašé ve Stuttgartu a později v Drážďanech. V roce 1877 byl v armádě převeden do stavu záloh, ke skutečnému vstupu do diplomatických služeb mu ale chybělo příslušné univerzitní vzdělání. S přímluvou vlivných příbuzných a po složení diplomatických zkoušek se nakonec v prosinci 1877 stal plnohodnotným zaměstnancem ministerstva zahraničí. Jako atašé působil v Bruselu (1877–1879) a Haagu (1879–1881). V roce 1881 se vrátil do Bruselu, kde se zúčastnil zásnub korunního prince Rudolfa s belgickou princeznou Štěpánkou. Poté byl legačním radou v Římě (1881–1886) a Londýně (1886–1891), následně pak velvyslaneckým radou v Paříži (1891–1895).Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 202 dostupné online
V letech 1895–1899 byl rakousko-uherským vyslancem v Drážďanech.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 213 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1897; Vídeň, 1897; s. 37 dostupné online Diplomatické zastoupení v Sasku nemělo v té době příliš důležitý význam z mezinárodně politického hlediska, ale za vlády Františka Josefa byla vyslanecká funkce v Drážďanech vnímána jako předstupeň k dalším vysokým postům. V roce 1897 byl rakousko-uherským delegátem na mezinárodní konferenci o zdravotnictví v Benátkách. V letech 1899–1904 působil ve Vídni na ministerstvu zahraničí,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 224 dostupné online kde od roku 1901 zastával hodnost prvního sekčního šéfa.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1902; Vídeň, 1902; s. 31 dostupné online V letech 1904–1910 byl rakousko-uherským velvyslancem v Římě, kde měl za úkol udržovat problematické vztahy s italským spojencem. V době okupace Bosny a Hercegoviny a následné bosenské krizi nabídl z vlastní iniciativy v jednání s italským ministrem zahraničí Tittonim ústupky v úpravě rakousko-italských hranic. Jako účastník italsko-britských diplomatických jednání pak dokonce kritizoval rakousko-uherskou zahraniční politiku vůči Srbsku a tím se dostal do trvalého konfliktu s ministrem zahraničí Aehrenthalem. V březnu 1910 byl Lützow z Říma odvolán a na ministerstvu zahraničí převeden do stavu disponibility, formálně byl penzionován v roce 1913. Nadále ale zůstával vyhledávaným konzultantem v oblasti mezinárodní politiky. Po Aehrenthalově smrti jej nový ministr zahraničí Leopold Berchtold pozval na svůj zámek v Buchlovicích k jednání s německým diplomatickým sborem,PEŠLOVÁ, Lucie, SYSLOVÁ, Veronika: Leopold II. Berchtold - ministr na přání císaře in: Ve znamení Merkura. Šlechta českých zemí v evropské diplomacii; Národní památkový ústav České Budějovice, 2020; s. 613, 616 ISBN 978-80-87890-31-8 v době červencové krize těsně před první světovou válkou vedl Lützow rozhovory s ruským velvyslancem ve Vídni Šebekovem.CLARK, Christopher: Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce (The Sleepwalkers. How Europe Went to War in 1914); Londýn, 2012 (Praha, 2014; český překlad Zdeněk Hron) s. 435 ISBN 978-80-906242-7-6
Jeho ručně psané poznámky byly v roce 1971 vydány ve Vídni tiskem (Im diplomatischen Dienst der k.u.k. Monarchie) a patří k důležitým zdrojům k tematice rakousko-uherské zahraniční politiky přelomu 19. a 20. století.
Tituly a ocenění Jako příslušník staré šlechtické rodiny byl v roce 1881 jmenován c. k. komořím.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 217 dostupné online Ve funkci prvního sekčního šéfa na ministerstvu zahraničí obdržel v roce 1900 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 214 dostupné online V roce 1909 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny. Během své diplomatické kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku a v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Lützowa in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1909; Vídeň, 1909; s. 49 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Heinricha Lützowa in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 276 dostupné online Mimo jiné zastával funkci viceprezidenta společnosti Severní dráhy císaře Ferdinanda.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 641 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1908) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy (1903) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1897) 60x60pixelů rytířský kříž Řádu Františka Josefa (1881)
Zahraničí 60x60pixelů rytíř Řádu bílého orla (Rusko) 60x60pixelů Řád červené orlice I. třídy (Německo) 60x60pixelů velkodůstojník Královského Viktoriina řádu (Spojené království) 60x60pixelů komandér Řádu čestné legie (Francie) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu italské koruny (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu polární hvězdy (Švédsko) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (Belgie) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů Řád Takova I. třídy (Srbsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (Sasko) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu siamské koruny (Siam) alt=|60x60pixelů Řád posvátného pokladu I. třídy (Japonsko) 60x60pixelů Řád Fridrichův I. třídy (Württembersko) 60x60pixelů Řád bílého sokola (Sasko-Výmarsko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko-Kobursko) 60x60pixelů Řád Gryfa (Meklenbursko-Zvěřínsko)
Majetek a rodina náhled|vlevo|Zámek Strelzhof (Dolní Rakousy), sídlo Jindřicha Lützowa do roku 1920 Jeho sídlem byl zámek Strelzhof v Dolním Rakousku, který musel být z finančních důvodů prodán v roce 1920.
V roce 1879 se v Haagu oženil s baronkou Eleonorou Tuyll van Serooskerken (1855–1934), která patřila k vlivné a bohaté šlechtě v Nizozemí, později se stala c. k. palácovou dámou.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1908; Gotha, 1908; s. 510 dostupné online Z manželství se narodily tři dcery.Rodina Heinricha Lützowa na webu geni.com dostupné online
1. Irena (1884–1980), manžel 1907 Adolf Osvald Dubský z Třebomyslic (1878–1953), c.k. komoří, diplomat 2. Elsa (1886–1974), manžel 1910 František Jan Douglas hrabě Thurn-Valsassina (1876–1939), c.k. komoří, poslanec dolnorakouského zemského sněmu 3. Nora (1891–1945), 1. manžel 1912 Ivan hrabě Drašković (1878–1963), dědičný člen uherské panské sněmovny, manželství rozvedeno, 2. manžel 1924 Karel hrabě Khuen-Belasi (1879–1963), poslanec moravského zemského sněmu, později se jménem Khuen-Lützow
Jindřichův starší bratr František Lützow (1849–1916) byl významnou osobnosti veřejného života v Čechách a bohemistou. Sestra Rosa (1850–1927), provdaná za prince Alfreda Salm-Salma, byla po Františkovi dědičkou českých velkostatků Žampach a Borohrádek.
Odkazy
Reference
Literatura Lützow, Heinrich: Im diplomatischen Dienst der k.u.k. Monarchie; Vídeň, 1971 (autobiografie s předmluvou Reinharda Wittrama) MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, díl I. A–M; Praha, 2008 ISBN 978-80-257-0027-3 KRÁLOVÁ, Hana: Ve službě monarchii. Rakouská a rakousko-uherská zahraniční služba v 19. století; Praha, 2012; 131 s. ISBN 978-80-86781-18-1 SKŘIVAN, Aleš: Císařská politika. Rakousko-Uhersko a Německo v evropské politice 1906–1914; Praha, 2022; 509 s. ISBN 978-80-278-0059-9 ŽUPANIČ, Jan a kolektiv: Na rozcestí. Rakousko-uherská zahraniční služba v posledních letech existence monarchie; Praha, 2010; 216 s. ISBN 978-80-86781-13-6
Externí odkazy
Historie rodu Lützowů dostupné online Jindřich Lützow na webu rakouského parlamentu dostupné online
Jindřich Lützow Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Rytíři Řádu bílého orla Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Rytíři Řádu čestné legie Kategorie:Nositelé Královského Viktoriina řádu Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu polární hvězdy Kategorie:Nositelé Řádu Takova Kategorie:Nositelé Řádu thajské koruny Kategorie:Nositelé Řádu posvátného pokladu Kategorie:Nositelé Řádu Fridrichova Kategorie:Nositelé Řádu gryfa Kategorie:Nositelé Řádu bílého sokola Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Narození 11. září Kategorie:Narození v roce 1852 Kategorie:Narození v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Úmrtí 8. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 1935 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži