Dustin Lee Hoffman (* 8. srpna 1937 Los Angeles) je americký filmový, televizní a divadelní herec, režisér a producent židovského původu. Patří k významným představitelům generace herců, která v 60. a 70. letech 20. století formovala éru tzv. Nového Hollywoodu. Získal dva Oscary pro nejlepšího herce v hlavní roli za snímky Kramerová versus Kramer a Rain Man, sedmkrát byl na Oscara nominován. Mezi jeho četná další ocenění patří, čtyři ceny BAFTA, pět Zlatých glóbů a dvě ceny Emmy. V roce 1999 obdržel cenu AFI za celoživotní dílo.
Jeho filmovým debutem se v roce 1967 stal snímek Absolvent. Často hraje psychologicky složité, emocionálně zranitelné a nekonvenční postavy. Výrazné role ztvárnil například ve filmech Motýlek, Jak ukrást bizona, Malý velký muž, Koule, Smrtící epidemie, Maratónec, Všichni prezidentovi muži, Tootsie nebo Město šílenců.
Mládí a studia Dustin Hoffman se narodil jako druhý syn Harryho Hoffmana (1908–1987) a jeho manželky Lillian (1909–1982). Hoffmanovi předci byli aškenázští Židé pocházející z Ukrajiny a Rumunska, původní rodinné příjmení znělo Gojchman (Гойхман). Otec pracoval jako vedoucí scénograf ve společnosti Columbia Pictures a později se stal prodejcem nábytku. Matka byla jazzovou klavíristkou.
Dustin dostal jméno po divadelním a filmovém herci Dustinu Farnumovi. Rodina nebyla nábožensky založena, Hoffman sám uvedl, že si nevzpomíná na to, že by v dětství slavili židovské svátky, a že si uvědomil, že je Žid, asi ve věku 10 let.
Od dětství se věnoval hře na klavír a chtěl se stát klavírním virtuosem. Na Santa Monica City College studoval medicínu a hudbu a zapsal se také do hereckého kurzu. Nakonec se rozhodl pro herectví.
Profesní život
Začátky u divadla (1960–1966) Hoffmanova první herecká role byla v divadle Pasadena Playhouse, kde hrál po boku svého přítele a budoucího držitele Oscara Genea Hackmana. Po dvou letech v divadle se Hackman vydal do New Yorku a Hoffman ho brzy následoval. Studoval u Lee Strasberga v Actors Studiu. Hoffman, Hackman a Robert Duvall bydleli v 60. letech 20. století společně a všichni tři se soustředili na hledání hereckých rolí. Jako začínající herec strávil Hoffman následujících 10 let vykonáváním příležitostných prací, byl nezaměstnaný a snažil se získat jakoukoli dostupnou roli. Během tohoto období dostával příležitostné malé role v televizi, včetně reklam, ale protože potřeboval peníze na živobytí, na krátkou dobu herectví opustil a věnoval se učení.
Absolvent a první úspěchy (1967–1969) vlevo|náhled|315x315pixelů|Dustin Hoffman na natáčení filmu Půlnoční kovboj V roce 1966 se účastnil konkurzu na hlavní roli v broadwayském muzikálu The Apple Tree, ale režisér Mike Nichols ho odmítl, protože neuměl dostatečně dobře zpívat. Hoffman nicméně udělal na Nicholse velký dojem, který mu zajistil hlavní mužskou roli ve filmu Absolvent (1967). Hoffman hrál nejistého absolventa vysoké školy Benjamina Braddocka, kterého svede starší žena. Byla to jeho první velká filmová role a získal za ni nominaci na Oscara. Jeho honorář byl 20 000 dolarů, ale po odečtení daní a životních nákladů mu zbylo pouhých 4 000 dolarů. Když tyto peníze utratil, požádal si o podporu v nezaměstnanosti od státu New York a pobíral 55 dolarů týdně. Později dostal nabídku na hlavní roli ve filmu Půlnoční kovboj (1969), kterou přijal částečně proto, aby dokázal, že se mnozí kritici mýlili ohledně hereckého rozsahu a rozmanitosti postav, které dokáže ztvárnit. Za svůj herecký výkon získal druhou nominaci na Oscara a film vyhrál cenu za nejlepší film.
Ve stejném roce si Hoffman zahrál po boku Mii Farrow v romantickém dramatu Petera Yatese John a Mary (1969). Za svůj výkon získal v roce 1970 cenu Britské filmové akademie za nejlepší mužský herecký výkon, ale samotný film sklidil smíšené recenze. Hoffman byl také nominován na Zlatý glóbus za nejlepší mužský herecký výkon v muzikálu nebo komedii.
Filmová sláva a uznání (1970–1979) vlevo|náhled|Hoffman (vlevo) při natáčení filmu Lenny Následovala role ve filmu Malý velký muž (1970), kde jeho postava Jacka Crabba stárne od dospívajícího chlapce až po 121letého muže. Film sklidil široké uznání kritiky, ale nezískal žádnou cenu. V následujících letech se Hoffman objevil ve významných filmech jako Strašáci (1971) či Motýlek (1973). V roce 1974 se vrátil na Broadway, kde režíroval hru All Over Town. Poté ztvárnil hlavní roli ve filmu Lenny (1974), za který byl opět nominován na Oscara pro nejlepšího herce. Film byl založen na životě stand-up komika Lennyho Bruce, který zemřel ve věku 40 let a byl známý svou otevřenou, volnou a kritickou formou komedie, která propojovala politiku, náboženství, sex a vulgárnost.
Film Všichni prezidentovi muži (1976) vznikl necelé dva roky po aféře Watergate a v hlavní roli se v něm vedle Hoffmana objevil Robert Redford. Snímek vychází ze skutečných událostí a Hoffman s Redfordem v něm ztvárňují reportéry deníku Washington Post, kteří odhalí vloupání do hotelu Watergate a nakonec vyšetřují politickou aféru sahající až k samotnému prezidentovi. Stejně jako v předchozích filmech ztvárnil Hoffman i zde postavu, která se dramaticky lišila od té předchozí (Lenny Bruce). Nicméně oba muži, Bruce i Bernstein, vystupovali proti zneužívání institucionální moci a proti tendenci společnosti takové zneužívání ignorovat.
Další hlavní roli si zahrál po boku Laurence Oliviera a Roye Scheidera ve filmu Maratónec (1976), který vycházel ze stejnojmenného románu Williama Goldmana. Režisér John Schlesinger režíroval Hoffmana již v roce 1969 ve filmu Půlnoční kovboj. Hoffman ztvárnil Babe Levyho, příležitostného vytrvalostního běžce a postgraduálního studenta, kterého začne náhle pronásledovat uprchlý nacista. Kvůli natáčení Hoffman několik dní nespal, aby se vžil do role člověka v silném emocionálním stresu.
Hoffmanovy rodinné i pracovní problémy pomohla překonat role ve filmu Kramerová versus Kramer (1979), v němž si zahrál po boku Meryl Streep. Film vypráví o rozvodu manželského páru a jeho dopadu na všechny zúčastněné, včetně jejich malého syna. Hoffman za roli obdržel svého prvního Oscara. Film získal také Oscara za nejlepší film, za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (Streep), nejlepší režii a nejlepší adaptovaný scénář. Role ve filmu vyžadovala, aby se Hoffman poté, co ho manželka spolu s jejich šestiletým synem Billym opustila, změnil z „otupělého uměleckého ředitele v reklamě“ v „citlivého a starostlivého otce“. Hoffman během natáčení filmu sám procházel po deseti letech prvního manželství rozvodem. náhled|328x328pixelů|Dustin Hoffman na červeném koberci na udílení Oscarů v roce 1989
Pokračování úspěšné kariéry (1980–1989) Na tři roky si dal hereckou pauzu a pak se k filmu vrátil v komedii Tootsie (1982) v roli Michaela Dorseyho, muže, který se teprve v dámském převleku jako Dorothy Michaels dokáže prosadit v showbusinnesu. Film měl deset nominací na Oscara, včetně páté Hoffmanovy nominace, a vynesl Hoffmanovi cenu BAFTA za nejlepšího herce v hlavní roli.
V roce 1984 ztvárnil roli Willyho Lomana v broadwayské obnovené inscenaci hry Arthura Millera Smrt obchodního cestujícího. Tuto roli zopakoval ve stejnojmenném televizním filmu, za který v roce 1985 získal cenu Emmy za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli a také Zlatý glóbus.
Ve filmu Rain Man (1988) ztvárnil po boku Toma Cruise autistického génia. Režisér Barry Levinson, Hoffman a Cruise na filmu pracovali dva roky a Hoffmanův herecký výkon mu vynesl druhého Oscara. Při ztvárnění autistické postavy Raymonda Babbitta využil Hoffman svou zkušenost z mládí, kdy ve svých 21 letech pracoval v Newyorském psychiatrickém ústavu při Kolumbijské univerzitě. Při přípravě na roli strávil dva roky navazováním přátelství s autisty, mimo jiné je brával na bowling a do restaurací s rychlým občerstvením. Film získal čtyři Oscary, včetně ocenění za nejlepší film, nejlepšího herece pro Hoffmana a nejlepšího režiséra pro Barryho Levinsona.
Období 1990–1999 Ve filmu Stevena Spielberga Hook (1991) si zahrál titulní roli kapitána Hooka, za níž získal nominaci na Zlatý glóbus. Hlavní roli ztvárnil i ve filmu Smrtící epidemie (1995) po boku Rene Russo, Kevina Spaceyho, Morgana Freemana, Cuba Goodinga Jr. a Donalda Sutherlanda. Ve filmu hrál vojenského lékaře, který pracuje v Ústavu pro lékařský výzkum infekčních nemocí americké armády (USAMRIID) a odhalí nově objevený virus podobný ebole, který se do USA dostal z Afriky prostřednictvím nakažené opice. Hoffman se snaží co nejrychleji zastavit šíření viru a najít vakcínu, než se rozvine celosvětová pandemie. Byl to jeden z filmů, které vyprodukovala Hoffmanova produkční společnost Punch Productions.
V právnickém thrilleru Spáči (1996) si zahrál po boku Roberta De Nira, Brada Pitta, Jasona Patrica a Kevina Bacona. V polovině 90. let 20. století ztvárnil hlavní roli ve filmu Davida Mameta Jak ukrást bizona (1996), na jehož produkci se také významně podílel. V roce 1997 si zahrál po boku Johna Travolty ve filmu Město šílenců režiséra Costy Gavrase. Za svůj výkon v černé komedii Vrtěti psem (1997), kde se objevil po boku Roberta De Nira a Denisa Learyho, získal Hoffman svou sedmou nominaci na Oscara. Film produkoval a režíroval Barry Levinson, s nímž Hoffman natáčel v roce 1988 snímek Rain Man. Děj se odehrává několik dní před prezidentskými volbami, kdy washingtonský tiskový mluvčí (De Niro) odvádí pozornost voličů od sexuálního skandálu tím, že najme hollywoodského filmového producenta (Hoffman), aby zinscenoval falešnou válku s Albánií. Poté se objevil v dalším filmu Barryho Levinsona, psychologickém sci-fi thrilleru Koule (1998), kde hrál po boku Sharon Stone. V roce 1999 obdržel cenu Amerického filmového institutu za celoživotní dílo.
Nové tisíciletí Hoffman pokračoval v úspěšné kariéře i v novém tisíciletí rolemi ve filmech Půlnoční míle (2002) a Chladnokrevně (2003), kde hrál po boku Edwarda Burnse, Andyho Garcíi a Rachel Weisz. V adaptaci bestsellerového románu Johna Grishama Porota (2003) se nakonec dočkal spolupráce s Genem Hackmanem. V historickém fantasy filmu Hledání Země Nezemě (2004) ztvárnil roli majitele divadla Charlese Frohmana a zahrál si po boku Johnnyho Deppa a Kate Winslet. náhled|Dustin Hoffman s manželkou na pařížské premiéře filmu Kvartet v roce 2013 Sedm let po oscarové nominaci za roli ve filmu Vrtěti psem si Hoffman znovu zahrál s Robertem De Nirem spolu s Barbrou Streisand a Benem Stillerem v komedii Jeho fotr, to je lotr! (2004), která navazovala na snímek Fotr je lotr (2000). Menší roli si zahrál i v dalším pokračování Fotři jsou lotři (2010). V roce 2005 získal cenu MTV Movie Award za nejlepší komediální výkon. V animované sérii Kung Fu Panda propůjčil svůj hlas mistru Šifu (2008–2024).
V roce 2012 debutoval jako režisér filmem Kvartet, v němž hráli Maggie Smith, Tom Courtenay, Pauline Collins, Billy Connolly a Michael Gambon. Komediálně-dramatický snímek BBC měl premiéru na filmovém festivalu v Torontu v roce 2012, kde si vysloužil uznání od kritiků. Maggie Smith byla za svůj herecký výkon nominována na Zlatý glóbus.
V roce 2017 si zahrál po boku Adama Sandlera, Bena Stillera, Elizabeth Marvel a Emmy Thompson ve filmu Noaha Baumbacha Meyerowitzovic historky, který byl natočen pro Netflix. Film měl premiéru na filmovém festivalu v Cannes, kde byl odměněn čtyřminutovým potleskem ve stoje.
V říjnu 2022 dostal Hoffman roli ve snímku Francise Forda Coppoly Megalopolis. Při natáčení se znovu setkal s Jonem Voightem, s nímž hrál ve filmu Půlnoční kovboj. Premiéra filmu se odehrála v roce 2024 na filmovém festivalu v Cannes.
V roce 2026 byl hostem 60. ročníku karlovarského filmového festivalu, kde obdržel Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. vlevo|náhled|322x322pixelů|S manželkou a synem Jakem v roce 2007
Osobní život