Maria Nikolajevna Kuzněcovová-Benois (3. srpna 1880, Oděsa – 25. dubna 1966, Paříž) byla ruská operní zpěvačka (sopranistka) a tanečnice, v letech 1905–1917 sólistka Mariinského divadla. Účastnila se ruských sezón Sergeje Ďagileva. vlevo|náhled|392x392pixelů| N. D. Kuzněcov. Portrét Marie Nikolajevny Kuzněcovové-Benoisové – malířovy dcery. 1901, olej na plátně. Petrohradské muzeum divadla a hudby
Životopis Byla dcerou slavného malíře, akademika N. D. Kuzněcova a neteří biologa I. I. Mečnikova a pravnučkou publicisty a pedagoga L. N. Nevachoviče. Byla třikrát vdaná, poprvé za syna malíře A. N. Benoise, podruhé za jistého Karepanova, a potřetí za průmyslníka Alfreda Masseneta, synovce skladatele Julese Masseneta.
Od dětství vyrůstala v atmosféře blízké umění, hostem v jejich domě býval např. Petr Iljič Čajkovskij. Studovala na baletní škole, poté studovala zpěv v Petrohradě, nejprve u italského učitele Martiho, poté u Joachima Tartakova.
Na operním jevišti debutovala v roce 1904 v Petrohradě (s divadelní společností A. A. Cereteliho). V letech 1905–1915 a v letech 1916–1917 sólistkou petrohradského Mariinského divadla. Po bolševické revoluci opustila Rusko a od roku 1917 žila ve Francii, založila Ruskou soukromou operu v Paříži.
Z prvního manželství s Albertem Albertovičem Benoisem (1879, Petrohrad – 1930, Šanghaj) Акварелист, сын архитектора Альберта Николаевича Бенуа. В 1901—1903 учился на архитектурном отделении ИАХ. Участвовал в выставках Общества русских акварелистов (с 1903). Путешествовал в Скандинавию, в Альпы, на русский Север. С 1917 года в эмиграции, с женой. se narodil syn Michail Albertovič (2. října 1926). Дом-музей Марины Цветаевой — РОССИЙСКОЕ ЗАРУБЕЖЬЕ ВО ФРАНЦИИ
Tvorba Kuzněcovová zpívala premiéru v roli Fevronie v opeře N. A. Rimského-Korsakova „Pověst o neviditelném městě Kitěži a panně Fevronii“ a roli Kleopatry ve stejnojmenné opeře J. Masseneta.
Nejvýznamnější operní role:
Antonida („Život za cara“, M. I. Glinka, 23. listopadu 1906 s I. V. Jeršov a F. I. Šaljapin), Ludmila („Ruslan a Ludmila“, M. I. Glinka, 7. prosince 1908 a 30. 9. 1911 s F. A. Šaljapinem), Olga („Rusalka“, A. S. Dargomyžskij, 18. prosince 1906 s L. V. Sobinovem a F. A. Šaljapinem), Tamara („Démon“, A. G. Rubinštejn, 30. prosince 1905, 26. ledna 1907 a 18. prosince 1909 s F. A. Šaljapinem), Taťána („Evžen Oněgin“, P. I. Čajkovskij), Kupava („Sněhurka“, N. A. Rimskij-Korsakov), Julie („Romeo a Julie“, Ch. Gounod), Carmen („Carmen“, G. Bizet, podle kritiků jedna z nejlepších na ruské scéně), Manon Lescaut („Manon“, J. Massenet), Thaïs („Thaïs“, J. Massenet), Violetta („La traviata“, G. Verdi), Cio-Cio-san („Madame Butterfly“, G. Puccini), Elsa („Lohengrin“, R. Wagner).
M. N. Kuzněcovová také často koncertovala. V roce 1918 podnikla společné turné s G. Pozemkovským po Švédsku. Její komorní repertoár zahrnoval díla evropských, ruských, ukrajinských skladatelů, romance P. I. Čajkovského a S. V. Rachmaninova i lidové písně.
Jako tanečnice se účastnila „Ruských sezón“ Sergeje Ďagileva (Potifarova manželka v baletu Legenda o Josefovi / Josephslegende od M. M. Fokina na hudbu R. Strausse z roku 1914) a příležitostně se účastnila baletních představení v Petrohradě a Moskvě. Ve 20. letech 20. století v Paříži a Londýně pořádala úspěšné večery španělských tanců (tančila za vlastního doprovodu kastanět. Kostýmy si šila sama podle návrhů Léona Baksta).
Po ukončení jevištní kariéry se usadila v Barceloně, kde vyučovala hudbu a byla poradkyní tamní opery. Poslední roky života strávila v Paříži, kde 25. dubna 1966 zemřela.
Reference
Literatura P. Cr . M. N. Kuzněcovová a L. Cavalieri. – SPb.: Vyd. Vlk M.O., 1910; Kolosov N. M. N. Kuzněcovová ve španělských tancích // Divadlo a život (Berlín). – 1922. – č. 8: Stark E. (Siegfried) . Petrohrad Opera and its Masters. 1890–1910. – L. M., 1940. – S. 54–60; Pokhitonov D.I. Z minulosti ruské opery. – L., 1949. – S. 165–166; Ossovskij A.V. Hudební kritické články. (1894–1912). – L., 1971. – S. 92, 93, 118; Kolomiytsev V. Články a dopisy. – L., 1971. – S. 176, 177, 179; Gozenpud A.A. Ruská opera mezi dvěma revolucemi. 1905–1917. – L., 1975. – S. 182, 306; Stravinskij, I. Dialogy. – L.: Hudba. 1971. – S. 62; Rudenko V. Kuznětsova Maria Nikolajevna // Russian Abroad. Zlatá kniha emigrace. První třetina XX století. Encyklopedický životopisný slovník. – M.: ROSSPEN, 1997. – S. 317–320; Kuzněcovová A.S. Maria Nikolajevna Kuznětsova. – M.: Hudba, 1962.
Externí odkazy
http://artway.tv/2012/04/vystavka-krasavicy-russkogo-teatra-krasota-bez-photoshop/ Koncertní esej „M. N. Kuzněcov-Benoisův „cyklus M. Malkov "Coryphaeus ruské operní scény".
Kategorie:Sopranisté a sopranistky Kategorie:Ruští operní pěvci Kategorie:Francouzští operní pěvci Kategorie:Úmrtí v Paříži Kategorie:Úmrtí v roce 1966 Kategorie:Úmrtí 25. dubna Kategorie:Narození v Oděse Kategorie:Narození v roce 1880 Kategorie:Narození 3. srpna Kategorie:Ženy Kategorie:Pohřbení na hřbitově Sainte-Geneviève-des-Bois