Vratěnín () je městys v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji na státní hranici s Rakouskem a hraničním přechodu Vratěnín / Drosendorf. Na východě sousedí s Uherčicemi, na severu s Mešovicemi, na rakouské straně ze západu s obcí Schaditz a z jihu s Oberthürnau. Žije zde obyvatel.
Uspořádání obce a až do roku 1945 mluvený „Ui“ dialekt němčiny (bavorsko-rakouský) poukazuje na osídlení bavorskými německými kmeny kolem roku 1050, ale především na německou kolonizaci z jihovýchodu ve 12./13. století. Vratěnín je poprvé zmiňován v roce 1251 Wichardem de Tyrna jako ecclesia Wratingen, kdy se stal součástí premonstrátského kláštera v Gerasu, pod který spadal až do konce druhé světové války. V roce 1325 obdržela ves od Jana Lucemburského městská práva, která byla při nástupu nových zeměpánů pravidelně obnovována. V roce 1498 přibylo ke starým výsadám ještě právo výročního trhu.
Za Krajířů z Krajku městečko získalo oprávnění uzavírat manželské smlouvy a právo vlastního soudu. Vratěnínem vedla císařská silnice z Vídně do Prahy. Přepřahovací poštovní budova s ubytováním a hostincem byla v roce 1723 povýšena na hlavní poštovní stanici. Městečko ztratilo na svém významu po odklonění nové císařské cesty přes Znojmo na Moravské Budějovice. Neblahý vliv pro rozvoj města mělo i rozhodnutí císaře Josefa II. zrušit zdejší klášter. Po první světové válce připadla obec s převahou německého obyvatelstva k Československu, což vedlo později ke značnému národnostnímu napětí. Po Mnichovu byla obec připojena k Německu a po skončení druhé světové války patřila k prvním obcím, které v obnoveném Československu vysídlily své německé obyvatelstvo.
Po nastolení komunistické diktatury, kolektivizaci zemědělství a vzniku železné opony byla obec vedena jako zániková se stavební uzávěrou. Důsledkem bylo zrušení zdravotního střediska a později i školy. Obrat ve vývoji nastal až po sametové revoluci, kdy bylo zrušeno zakázané a hraniční pásmo i a byl opět otevřen hraniční přechod do Rakouska. V roce 1995 obdržela obec modrou stuhu za rozvoj společenského života a v roce 1996 titul Vesnice roku. Urbanistické jádro, lidová venkovská architektura a několik zachovalých kulturních památek vedlo v roce 1995 na podkladě vyhlášky ministerstva kultury k prohlášení obce vesnickou památkovou zónou. V roce 2014 získala obec i starosta obce v krajském kole Vesnice roku další ocenění. K 9. únoru 2021 byl Vratěnínu navrácen status městyse.
Poloha Katastrální území Vratěnína se rozprostírá na jihozápadním okraji okresu Znojmo, od jehož města je městys vzdálena 45 kilometrů a na půli této trasy leží městys Vranov nad Dyjí. Území Vranovska tvoří spolu s Vratěnínem jednadvacet obcí rozprostřených kolem Vranovské přehrady. Z jihu kopíruje katastr obce hranici s Rakouskem, čímž na jihovýchodě území zasahuje do chráněných meandrů řeky Dyje – do Národního parku Podyjí. Malebnost okolní krajiny prostoupené lesy, polnostmi a rybníky dokresluje na české straně zřícenina hradu Frejštejn, zámek Uherčice, hrad Bítov, zřícenina hradu Cornštejn, zámek Vranov nad Dyjí a na rakouské hrad Hardegg, zámek Drosendorf, hrad Raabs a premonstrátský klášter v Gerasu. Vratěnín je vnímán i jako vstupní brána do jindřichohradeckého okresu, kde se nachází 22 kilometrů vzdálené město Slavonice – městská památková rezervace. Ze severu zasahuje do vranovské oblasti výspa třebíčského okresu 16 km vzdálené město Jemnice, bývalé středověké královské a hornické město.
Rancířov Mešovice Uherčice Schaditz 150 px|větrná růžice Podhradí nad Dyjí Rabesreith Oberthürnau Stálky
Etymologie Název obce Nejstarší doklady jména vsi ze 13. a 14. století jsou německé (Fredingen, Freting, Vrating, Vreting), nicméně německé varianty jména vycházejí z českého Vratěnín, třebaže to je písemně doloženo až z 15. století. Jeho základem bylo osobní jméno Vratěna, domácká podoba některého jména začínajícího na Vrati- (např. Vratislav). Význam místního jména byl "Vratěnův majetek".Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 743. Založení vsi podle německého práva dokládají názvy tratí jako například Liess, Loos, Hofließ, Baumließ (vylosovaná půda),Im Bayerischen Dialekt finden sich jede Menge lateinische Ausdrücke. Der Luß, Mehrzahl die Lüß, bedeutet einen durch das Los zugefallenen Ackeranteil. Bei der Landvergebung wurden die Gründe nach dem Lose verteilt. Der Name eines Lusses blieb dann später auch auf dem zum Acker oder Weingarten umgeschaffenen Grundstück haften. Citace z Blätter des Vereines für Landeskunde von Niederösterreich: Sicher ist jedoch, dass Eibenstein zur Pernegger Grafschaft (comitia bernek) gehörte, und Herzog Friedrich sagt, dass Ulrich von Pernegg allen seinen Edlen, Rittern und Lehensmännern gestattet habe, aus ihren Gütern und Besitzungen, die sie von der Grafschaft zu Lehen trugen, den beiden Klöstern Geras und Pernegg Schenkungen zu machen (nobilibus suis militibtts siue clientibus potestatem tribuit, ut de bonis suis siue possessionibus, que ab ipsa comüia btrnek habere dinoscerentur, ad ipsa claustra Jerus scilicet et bernek erogandi et testandi plenam haberent et liberam faculatem). Dieselbe lehensherrliche Erlaubnis erteilten auch die Grafen Leutold und Heinrich von Hardegg ihren Lehensmannen. ale také vlastní půdorys a historické jádro obce. V názvech tratí se také dochovala památka na nářečí bavorských osadníků a až do roku 1945 mluvený „ui” dialekt německých Jihomoravanů.MZA Brno, Císařské otisky – D9 Indikační skici – Morava a Slezsko – 3476-1 Vratěnín – původně Fratting – mapováno 1824.Leopold Kleindienst: Die Siedlungsformen, bäuerliche Bau- und Sachkultur Südmährens, 1989, s. 9
Názvy tratí Po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 upadly německé názvy tratí v zapomnění. Novým osídlencům z českého a moravského území názvy v krajině jednak nic neříkaly, ale hlavně se do utváření nových pomístních názvů promítla poválečná nenávist ke všemu německému.Matějka Ondřej: Vysídlení Němců z Československa 2013, VIII. ročník studentské konference VYHNÁNÍ, VYSÍDLENÍ, ODSUN?, VIII. ročník studentské konference, Gymnázium Olgy Havlové v Ostravě Porubě, 2013 Do roku 1945 používalo původní obyvatelstvo pomístní jména – Schanowitz, Scheibließ, Langließ, Türkitz, Steinviertel, Tiebsgraben (Diebsgraben), Rabotacker, Galgenberg, Rauchenwarth, Liess, Loos, Hofließ, Baumließ, Ferngrad, Ober Vornhart, Unter Vornhart, Hartgraben, Neureith, Goldbrunn, Mühlweg, Zwischenwegacker, Zuließ, Königreith.Historická katastrální mapa Vratěnín – Císařské otisky. Po roce 1945 pracovali hlavní představitelé obce na tvorbě nového označení honů – U celnice, Paseky, U královy studánky, Zlatá studánka, Vratěnínská, Na dlouhých, Michalkovo, U vepřína, Smýkalovo, Šanovice, U hluboké, Pod donátem, U Rancířova, Pod silnicí, Mokré vrchy, Sahara, U nového dvora, U kola, Na daleké, U Ludně.Katastrální mapa Vratěnín.
Nejstarší historie náhled|Premonstrátský klášter v Gerasu (Jeruši) byl založen v roce 1153 Ekbertem a Ulrichem z Perneka a osazen mnichy z dceřiného kláštera Želiv. Klášter byl z části vystavěn na starém slovanském pohřebišti a jeho název pochází ze slovanského jméno Jeroš. Po vymření hrabat z Perneggu připadl klášter pod diecézi pasovskou, u které zůstal až do vlády císaře Josefa II, kdy byl přiřazen diecézi v St. Pöltenu. V roce 1251 byl vratěnínským plebánem Konrád, který svědčil i na darovací listině vdovy Wulfhildy. Fara byla od počátku obsazována mnichy z Gerasu. V roce 1303 je zmíněn další vratěnínský plebán Dluhomil svědčící na darovací listině opata z Gerasu, který věnoval faře ve Vratěníně ves Spetice
Území po obou stranách dnešní hranice mezi Českou republikou a Rakouskem bylo v roce 1188 přenecháno biskupem z Pasova Theobaldem hrabětem z Bergu s petičním právem nad třemi kostely vsí Waltchirchen (Waldkirchen an der Thaya), Chirchperch (Niklasberg an der Thaya) a Fistriz (Nová Bystřice)“ Wichardu z Wichartslagu z rodu Kueringů. Kuenringové ze Zöbingu-Weikertschlagu byli ministeriálové hrabat z Perneggu-Drossendorfu. Jejich úkolem bylo podporovat misijní práci a získávání půdy západním a severním směrem. Prvním krokem mělo být nejprve zřízení farního kostela na předkřesťanských oltářních místech. Klášteru v Gerasu a ženskému v Perneggu byla svěřena oblast jistého kněze Bertholda, jehož farnost sahala od vsi Rappolz přes Weikertschlag až ke Grossau. V roce 1251 přibylo území farnosti Wratingen (Vratěnín) darované Wichardem z Tyrnau,Wichard, Edler von Tyrna, einverleibt dem Stifte die Pfarre Fratting pravděpodobně rodinným pokračovatelem kueringské kolonizace.Urkunden des Prämonstratenser- Stiftes Geras, Zusammengestellt und erläutert, Melk, Archiv, Jahrg. 1849Niklassberg
Páni z Trnavy Páni z Trnavy, ministeriálové hrabat z Perneku, si vybudovali nad vsí Dolní Trnávka (Unter-Thürnau) hradní sídlo. Z hradu jednak střežili brod přes Dyji na zemské stezce z Dolních Rakous přes jihozápadní Moravu do jihovýchodních Čech, ale také od 1. poloviny 12. století kolonizovali v Podyjí.Z pánů z Trnavy je písemně doložen v roce 1157 Ekkihard de Tirnua (s dvěma bratry), později roku 1175 Oldřich de Tiernahc. Wernhard de Trnowa si od moravského markraběte Vladislava Jindřicha (1192–1222) vysloužil právo kolonizovat na sever od rodového hradu moravské území při rakouské hranici a oblast na jih od Jemnice.Kacetl, Jiří – Lazárek, Petr – Molík, David: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem / Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Vyd. 1. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě ve spolupráci s Městským muzeem v Recu. 80 s. . Heilwida, sestra či blízká Wernhardova příbuzná, se za markraběte Vladislava Jindřicha provdala. Během vlády krále Přemysla Otakara II. (1247–1278) posílilo postavení Vikarta z Trnavy. Jeho statky se rozkládaly nejen na rakouském, ale i českém a moravském území. Připomínán je také jako purkrabí znojemský a vranovský, mincmistr vídeňský. Ve Vratěníně si vybudovali páni z Trnavy tvrz a psali se s přídomkem na Vratěníně (německy Herren von Thürnau zu Fratting).Geras, Stiftsarchiv (AT-StiAGe), Nr. 219, 1616 – Drei Urkunden, betreffend die Stiftung der Herren von Thürnau zu Fratting. Übersetzung der lateinischen Urkunde in böhmische Sprache. Jeho příbuzní Oldřich (Ulrich) Frei a jeho syn Gaytmar Vreyensteyn, též mezi svědky na patronační listině, sídlili na hradě Frejštejn. Po jeho smrti darovala vdova Wolfhilda klášteru Zwettl ves Ezelenschlag s mlýnem (1265), na které svědčí Walther z Tyrny, Wernhard jeho bratr, Wolfhard a Walther, Waltherovi synové z Tyrny.Urkunde – - Witwe Wulfhild de Tyrna schenkt das Dorf Ezelenslage mit einer Mühle dem Konvent von Zwettl.Vikartova dcera Jutta se provdala za pána Jana z Dobřan.Urkunde - Wichard, Edler von Tyrna einverleibt dem Stifte die Pfarre Fratting. Hrad Thyrnu pak držel bratranec Wernhard, který vystavěl své sídlo na Budči u Jemnice.Kacetl Jiří – Lazárek Petr – Molík David: Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí. Ves Vratěnín je sice poprvé písemně zmíněna ve spojení s patronací premonstrátům v Gerasu v roce 1251, ale pravděpodobně byl kostel založen mnohem dříve, při stavbě nového kostela v roce 1771–1773 byl nalezen základní kámen datovaný letopočtem 1115. Wolný Gregor: Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866. Fratiing str. 328. Založení zaniklého ženského kláštera Augustiánů u Moravských Budějovic se v topografii uvádí ve spojitosti se šlechticem z rodu Tyrna a vlastníkem Myslibořic (1271).V roce 1257 připojil ke klášteru v Jeruši Smil z Bílkova ves Rancířov.
Povýšení na městečko