náhled|Vlajka RAF Činnost příslušníků československého letectva v jednotkách britské Royal Air Force během druhé světové války hrála důležitou roli v boji proti německému nacismu. Mnozí z těchto vojáků byli posléze v komunistickém Československu pronásledováni a uznání se jim dostalo až po roce 1989. Celkem československými perutěmi RAF prošlo 2500 mužů.http://www.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/v-britanii-bojovali-za-ceskoslovensko--a-to-je-pak-pronasledovalo-57719/

Odchod do odboje Odchod do zahraničního odboje nebyl jednoduchý. Mnozí letci byli iritováni počátečním sklonem části velení pozitivně reagovat na nabídku maršála Hermanna Göringa k převzetí asi 1 500 pilotů a jiných specialistů do německého letectva po zřízení protektorátu (podle některých pramenů mělo dokonce dojít k prvním převodům strojů a posádek do NěmeckaTyto prameny cituje i Ministerstvo obrany, aniž by je dementovalo; viz www.army.cz). Druhým důvodem bylo provedení útěku. Mnoho letců odešlo nejprve do Polska, ovšem polské úřady nejevily ochotu případ řešit (většina vojáků byla pak převedena do Francie, kde vstoupili do cizinecké legie, aby mohli být přijati do francouzské armádyPramen druhá.svetova.cz uvádí, že jen 26. a 29. července 1939 bylo dvěma transporty přesunuto kolem 700 vojáků.). Počátkem srpna 1939 si i polská vláda uvědomovala nebezpečí, které jí hrozilo od nacistického Německa, proto byla část pilotů, která dosud neodešla do Francie, přijata do polského letectva. Avšak jejich bojové vystoupení bylo velmi krátké, rychlá porážka Polska znamenala brzké ukončení jejich činnosti. Někteří piloti ustoupili se svými polskými kolegy do Rumunska, odtud se dostali na Střední východ a dále do Francie, jiní se dostali do Sovětského svazu, kde byli nejdříve internováni, ovšem po intervenci československých orgánů v zahraničí byli přesunováni k jednotkám ve Francii, později ve Velké Británii. Po obsazení Polska zůstala jedinou cestou pro české emigranty na západ trasa z Protektorátu přes Slovensko a Maďarsko, kde však při jejich dopadení hrozilo vydání Němcům. Do bezpečí se čeští letci i vojáci dostali až při překročení hranic tehdejší Jugoslávie, kde působil československý konzul, který zajišťoval jejich převoz do Bejrútu a Libanonu, odkud pokračovali směrem do Francie a posléze do Velké Británie.

Francie 1939–1940 náhled|220px|Morane Saulnier MS.406, na kterém bojovali čs. piloti ve Francii Vznik leteckých jednotek ve Francii byl doprovázen řadou byrokratických průtahů, a to i po vstupu Francie do 2. světové války. Teprve až v prosinci 1939 bylo několik československých letců včleněno do francouzských jednotek. V únoru 1940 byl přijat projekt, v němž se počítalo s výstavbou samostatných československých stíhacích a bombardovacích jednotek. Vpádem Wehrmachtu do zemí Beneluxu dne 10. května 1940 skončilo období tzv. podivné války. Německé jednotky vtrhly do Francie a situace začínala být vážná. Jednou z leteckých jednotek ve Francii byla 5. stíhací eskadra, ve které sloužilo 18 československých letců, mimo jiné kapitán Alois Vašátko a poručík František Peřina. 1. června 1940 byla podepsána československo-francouzská letecká dohoda o zřízení samostatného československého letectva ve Francii, ovšem rychlá kapitulace Francie její realizaci znemožnila. Povedlo se zřídit pouze 1. československou stíhací letku u GC I/6, pod vedením kapitána Kulhánka. Celkem se do bojů zapojilo více než 130 československých stíhačů. Českoslovenští letci byli přesunuti k dalším bojům do Velké Británie.

Začlenění do Královského letectva náhled|Znak RAF na letadlech Ve Velké Británii začaly rychle vznikat útvary československých letců, a to ještě před podepsáním příslušné smlouvy s vládou Spojeného království.Dohoda o zřízení československých útvarů byla podepsána až 25. října 1940; k ní přináležející příloha s podrobnostmi je datována 16. prosince 1941. Viz text obou dokumentů na Wikisource: :s:Dohoda mezi vládou Československou a vládou Spojeného království o československé branné moci a :s:Příloha I., jednající o československém letectvu. Jednalo se přitom o útvary v rámci RAF, přičemž v jistých případech v těchto útvarech sloužili i britští příslušníci, a naopak, někteří českoslovenští letci a příslušníci posádky sloužili v čistě britských útvarech. 25. října 1940 byla podepsána československo-britská dohoda o československé branné moci, která kromě postavení a organizace československých vojenských jednotek ve Velké Británii upravovala také způsob jejich financování.Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, , str. 69 Následně byla uzavřena Finanční smlouva mezi vládou Velké Británie a Československou prozatímní vládou o poskytnutí válečného úvěru, který následně sloužil k financování všech československých příslušníků branné moci ve Velké Británii.

Perutě Během krátké doby zde československá vláda (se svolením vlády Spojeného království) sestavila tyto útvary: 310. československá stíhací peruť RAF (№ 310 Fighter Squadron), založena 12. července 1940, Duxford 311. československá bombardovací peruť RAF (№ 311 Bombing Squadron), založena 29. července 1940, Honington 312. československá stíhací peruť RAF (№ 312 Fighter Squadron), založena 5. září 1940, Duxford 313. československá stíhací peruť RAF(№ 313 Fighter Squadron), založena 10. května 1941, Catterick Později (3. května 1942) bylo ze stávajících stíhacích perutí (310, 312 a 313) v Exeteru vytvořeno vlastní stíhací křídlo (Czechoslovak Fighter Wing).

Mimo těchto československých perutí sloužili českoslovenští vojáci mimo jiné i v následujících britských a jedné polské peruti:Přehled podle www.ryna.cz 1. stíhací peruť RAF (№ 1 Fighter Squadron), používající většinou stroje Hawker Hurricane; v peruti se vystřídalo na 30 československých letců, mimo jiné proslavený Karel Kuttelwascher (18 sestřelů, 5 dalších pravděpodobných). 68. noční stíhací peruť RAF (№ 68 Night Fighter Squadron), založena 7. ledna 1941 na základně Catterick, byla již dle čísla britskou perutí, jedna z jejich dvou letek (flight) měla však československé letce, kteří vybrali znak perutě (sovu jako symbol nočního lovu a heslo „Vždy připraven“) a z jejichž řad pocházel i první velitel kapitán Veselý; československá letka B vznikla 20. ledna 1942 111. stíhací peruť RAF (№ 111 Fighter Squadron) byla ve Skotsku působící peruť, vyzbrojená letouny Hawker Hurricane. V peruti se proslavili mimo jiné letci J. Mansfeld, O. Kučera a další. 122. stíhací peruť RAF (№ 122 Fighter Squadron), působící z letiště Hornchurch (Essex), měla za úkol se svými Spitfiry mimo jiné doprovázet britské a americké bombardéry při náletech ve Francii, Belgii a Nizozemí. Ke známých letcům zde patřili i Otto Smik, T. Kruml a František Fajtl (1942 velitel perutě). 138. (výsadková) peruť RAF (№ 138 Special duties Squadron), založená již roku 1918, roku 1941 (po založení oddělení SOE – Special Operations Executive) byla v Newmarket přeformována na jednotku s účelem provádět záškodnické akce v zázemí nepřítele;Srovnej zde raf.mod.uk - Royal Air Force History peruť s mezinárodní posádkou létala stroji Whitley, Lysander, Halifax a Stirling. Byla to tato peruť, která provedla výsadek československých parašutistů do Československa v prosinci 1941 s účelem atentátu na Heydricha. náhled|Spitfire IIa 222. stíhací peruť RAF (№ 222 Fighter Squadron), kde působil i O. Smik s dalšími československými letci. 303. (polská) stíhací peruť RAF (№ 303 Fighter Squadron), zřízená na letišti Northolt 1940 jako polská jednotka RAF, byla na začátku Bitvy o Anglii nejúspěšnější perutí RAF; zde bojoval Josef František, který s počtem 17 jistých sestřelů německých letadel a jednoho pravděpodobného se stal nejlepším spojeneckým pilotem celé Bitvy o Británii. 255. noční stíhací peruť RAF (№ 255 Night Fighter Squadron) 96. noční stíhací peruť RAF (№ 96 Night Fighter Squadron) 601. stíhací peruť RAF (№ 601 Fighter Squadron) známá také jako County of London. Po určitou dobu u ní sloužil Jiří Maňák. 198. stíhací peruť RAF (№ 198 Fighter Squadron) sloužil u ní např. Jiří Maňák, jednotka létala na strojích Hawker Typhoon.

Někteří další letci sloužili v jednotkách Maintenance unit a Ferry Pool, jejich úkolem bylo přelétávat s opravenými letadly z dílen k jednotkám. Sloužil tam například Karel Šeda a Jaroslav Doktor. Ve velitelství Ferry Command, jehož úkolem bylo přelétávat s letadly z Kanady a USA sloužilo jako létající personál 10 československých pilotů, navigátorů a telegrafistů.

Bitva o Británii Stíhací perutě a bombardovací peruť zasáhly krátce po svém založení do bojů, zejména pak do bitvy o Británii. Na rozdíl od jiných letců českoslovenští letci nebyli pokládáni za válečné zajatce, ale jako příslušníci Německem ovládaného Protektorátu za velezrádce – to se týkalo pak v zesílené míře posádek 311. bombardovací perutě, která podnikala dálkové nálety na německé vnitrozemí (částečně až do Itálie).

Stíhací letci náhled|Odznak 310. perutě Dne 25. října 1940 byla uzavřena československo-britská dohoda, která se zabývala vojenským působením československých pozemních jednotek i letectva. Letci vytvořili samostatné jednotky, stali se součástí tzv. Dobrovolnické zálohy RAF. V srpnu 1940 bylo ve Velké Británii téměř tisíc československých letců, kteří byli ihned postupně zapojováni do výcviku na britských letounech. Mezitím se již rozhořela bitva o Británii, do níž zasáhla čs. 310. stíhací peruť. Dne 2. října zahájila operační činnost i čs. 312. stíhací peruť. Někteří čs. piloti byli zařazeni i v britských a polských perutích. Jedním z nejúspěšnějších spojeneckých stíhačů v bitvě o Británii byl četař Josef František, který bojoval v polské 303. peruti, a během září 1940 sestřelil 17 nepřátelských letadel. Do 31. října 1940 sestřelili českoslovenští piloti 56 letadel, 14. letadel sestřelili pravděpodobně a 6 poškodili.V květnu 1942 vznikla první československá vyšší stíhací letecká formace, zvaná „wing“ (křídlo). Její první významnou bojovou akcí byla účast na Dieppské výsadkové operaci v srpnu 1942. 8. listopadu 1943 byla československá stíhací skupina zařazena do nově zřízeného britského taktického letectva a dostala označení „134. československé letiště.“ Od té doby se československé perutě zúčastňovaly nepřetržitých akcí spojeneckého letectva, které byly předehrou k invazi do Francie. Dne 6. června 1944 v „den D“ českoslovenští stíhači podporovali vylodění 1. kanadské armády. Do 28. června se účastnili bojů v Normandii, ovšem z důvodu absence záloh byli z fronty odvoláni a 3. července byli přiděleni k velitelství Protivzdušné obrany Velké Británie. Odtud vykonávali přepady německých lodí, vlaků a bojové techniky ve Francii a Nizozemí, doprovázeli bombardovací svazy, zjišťovali a ničili létající střely V-1. Ve dnech 17. – 26. září 1944 se letadla 310. a 312. stíhací perutě účastnily ochrany výsadkové operace v prostoru Arnhemu a Eindhovenu v Nizozemí. Poslední velkou akcí československých stíhacích perutí byla účast na výsadkové operace v prostoru Weselu dne 24. března 1945. Dne 13. srpna 1945 přistálo na pražském letišti 54 spitfirů Čs. stíhací skupiny, příslušníci 311. československé bombardovací perutě byli přivítáni v Praze o týden později.

Bombardovací letci náhled|Odznak 311. perutě V září 1940 zahájila činnost československá 311. bombardovací peruť. Prováděla noční nálety na střediska německého průmyslu, 23. září 1940 zaútočila poprvé na Berlín. Svoji činnost prováděla až do dubna 1942, kdy pro ztráty a nedostatek záloh byla z bombardování stažena a pověřena hlídkovou činností nad Atlantikem, při níž napadala a ničila německé lodě a ponorky, vykonávala doprovod dopravních plavidel. Největšího úspěchu dosáhla v závěru prosince 1943, kdy se osádce jednoho Liberatoru GR.Mk.V podařilo potopit německou loď Alsterufer s důležitým nákladem surovin z Dálného východu.

Boje a ztráty