Rudolf Kundera, křtěný Rudof Josef (9. března 1911 Tuřany – 9. ledna 2005 Cassis) byl moravský malíř, vyhledávaný portrétista. Většinu života prožil v emigraci ve Francii.
Život Vyučil se písmomalířem a pozlacovačem. V letech 1927–1930 studoval na Škole uměleckých řemesel v Brně, poté – z podnětu Alfonse Muchy – Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem Franze Thieleho. Absolvoval ji v roce 1936. Když během studia pomáhal Muchovi s restaurováním Slovanské epopeje a dalšími zakázkami, seznámil se s jeho synem Jiřím Muchou. Časem se stal rodinným přítelem Muchů. V roce 1935 namaloval Kundera pro Husův sbor v rodných Tuřanech obraz Světlo pravdy o rozměrech 7 x 5 metrů, který je tam umístěný stále. Získal za něj Římskou cenu a dvouleté stipendium v Itálii, kde mu po určitou dobu dělal společnost Alfons Mucha. Během římského pobytu namaloval obrazy pro místní kostely a portréty československých diplomatů. Měl výstavu v římské galerii Jandolo, která byla příznivě přijata. Po návratu do Brna se jeho ateliér na dnešním Moravském náměstí stal místem setkávání uměleckých kruhů. Hosty zde byli mj. Rudolf Firkušný a Rafael Kubelík. Před vypuknutím války stihl Kundera ještě navštívit Pobaltí a Skandinávii a v roce 1937 uskutečnit první samostatnou výstavu v Československu.
Když začínalo být zřejmé, že Československo bude obsazeno Hitlerem, rozhodl se Kundera emigrovat. Stihl jeden z posledních přímých vlaků a 9. března 1939 přijel do Paříže. Setkal se tam se svým přítelem Jiřím Muchou. Společně si pronajali bývalý ateliér Alfonse Muchy na adrese 6 Rue du Val de Grâce.V citované Muchově knize je množství podrobností o životě obou umělců v ateliéru i okruhu jeho návštěvníků, a to jak Čechů, tak Francouzů, viz: Zde se seznámil s Bohuslavem Martinů, setkávali se zde i Hugo Haas, František Langer či Maxim Kopf, z Francouzů herečka Sylvia Bataille a spisovatel Claude Mauriac. Kundera zde vytvořil několik portrétů návštěvníků ateliéru. (Dále jen Mihule 2002). Kromě nich trávil Kundera první pařížské měsíce své emigrace v blízkosti Firkušného a Vítězslavy Kaprálové, k jeho tehdejším přátelům patřil také Paul Valéry.
Po obsazení Paříže nacisty v létě 1940 se Kundera usadil v Montredonu, dnes součásti Marseille. V pavilonu, sousedícím se zámkem Château Pastré, mohl díky jeho majitelce, mecenášce Lily Pastré (1891-1974), pobývat tři roky. Zámek byl kulturním centrem. Hrály se zde skladby Bohuslava Martinů, Marcela Mihaloviciho či Arthura Honeggera. Koncertovali zde mj. i Pablo Casals a Monique Haasová. Kunderovy obrazy, zachycující atmosféru zámku a jeho návštěvníky, jsou uložené v Musée Cantini v Marseille.Mihule 2002, s. 310–311.
Do vlasti se Kundera přijel podívat v roce 1946. V Praze U Topičů, v Brně, v Ostravě a ve Zlíně mu v té době byly uspořádány výstavy. Ještě před komunistickým převratem v únoru 1948 se vrátil do Francie a natrvalo se usadil v Cassis. Postupně získal mezinárodní renomé; jeho výstavy hostila města Marseille, Aix-en-Provence, Paříž, Luzern, Štrasburk, Filadelfie, Le Havre. V roce 1991 byl Kundera jmenovaný členem Académie de Marseille, což je společnost, kam jsou přijímáni významní umělci a učenci. V tomto městě mu byla také roku 1995 uspořádána retrospektivní výstava. O rok později k tomu došlo i v jeho rodném Brně, v Moravském zemském muzeu. Při této příležitosti obdržel čestné občanství.
Jeho první manželkou byla Holanďanka Maud Blankenberg, s níž měl dvě děti. Roku 1964 uzavřel druhé manželství, a to s Francouzskou Claude Fanel. Jejich dva synové zahynuli o Vánocích 1975 poblíž Brna při automobilové nehodě.
Kundera byl malíř se širokou paletou témat a stylů. Maloval zátiší, krajiny, pohledy na přístavy, moravský folklór, obyčejně ve světlých a jasných barevných tónech. Nejvíc se ale proslavil jako portrétista – ze známých osobností to jsou mj. Bohuslav Martinů, Rudolf Firkušný, Pablo Casals, Paul Valéry, Jan Kubelík, Svjatoslav Richtěr, Vítězslava Kaprálová.
Kundera a Martinů Podle Kunderových vzpomínek přivedla Martinů k němu do pařížského ateliéru na jaře 1939 Vítězslava Kaprálová. Tento dokumentární film zachycuje Kunderu ve věku 87 let. Přátelství, které oba umělci navázali, bylo celoživotní. Dokládají to jak svědectví současníků, tak částečně dochovaná korespondence, kterou vedli, když Martinů žil v USA. Když v lednu 1941 odjížděli manželé Martinů z Marseille do Ameriky, strávili poslední večer právě s Kunderou. Při svých poválečných návštěvách Evropy obyčejně Martinů svého přítele v Cassis navštívil. 27. května 1952 přijel Martinů shodou okolností právě v den, kdy se Kunderům narodila dcera Natalie.Mihule 2002, s. 442. Kundera si hudbu Martinů velmi oblíbil. Na vernisážích jeho výstav se často hrávaly některé ze skladatelových violoncellových sonát Mihule 2002, s. 306. V letech 1952–1958 trávil Martinů často část léta u Kundery v Cassis. Při jednom z takových pobytů ukázal Kundera skladateli reprodukce obrazů Piera della Francesca. To Martinů inspirovalo ke skladbě Fresky Piera della Francesca.Mihule 2002, s. 477.
Ohlas V roce 1996 o něm Vlasta Svobodová natočila dokumentární film Rudolf Kundera – český malíř v Provence.
Odkazy
Reference
Literatura Jirků, Irena, Rendez-vous s Rudolfem Kunderou, Listen, Jihlava 1999, 117 str., ISBN 80-902360-2-2. Mucha, Jiří, Podivné lásky, Mladá fronta, Praha 1988, 445 str.
Externí odkazy Kunderovy obrazy v Galerii Platýz
Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Čeští malíři 21. století Kategorie:Francouzští malíři Kategorie:Čeští emigranti a exulanti Kategorie:Absolventi střední uměleckoprůmyslové školy v Brně Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození 9. března Kategorie:Narození v Tuřanech (Brno) Kategorie:Úmrtí v roce 2005 Kategorie:Úmrtí 9. ledna Kategorie:Úmrtí ve Francii Kategorie:Muži Kategorie:Žáci Franze Thieleho