Incká říše (, novějším přepisem Tawantinsuyu („Čtyři země“); ) byl státní útvar v Jižní Americe, rozkládající se v hornatých andských oblastech na území dnešních států Kolumbie, Ekvádoru, Peru, Bolívie, Chile a Argentiny. Byla to ve své době největší indiánská říše amerického kontinentu. Zanikla v 1. třetině 16. století pod náporem španělských dobyvatelů, vedených conquistadorem Franciskem Pizarrem. Ti využili rozepří ve vládnoucí rodině Inků (z tohoto panovnického titulu je i odvozeno jméno státu) i vážných vnitřních rozporů jejich mnohonárodnostní, kulturně různorodé říše a během jednoho roku ji vojensky rozdrtili – pomohla jim k tomu i nadřazenost evropské výzbroje a taktiky, spolu s působením do incké populace přivlečených smrtelných nakažlivých nemocí.
Nepatrný zbytek říše pod vládou boční linie Inků vydržel v horách okolo pevnosti Vilcabamba až do roku 1572, kdy byl rovněž dobyt Španěly. Noví koloniální páni systematicky zničili většinu hmotných i duchovních pozůstatků po Incích, kromě mity, systému nucených prací, který ponechali a ještě zpřísnili. Ve vědomí kečuánských Indiánů však určité pozitivní povědomí o incké státnosti přetrvalo a bylo znovu oživeno po rozpadu španělské koloniální říše. K odkazu Incké říše se dnes silně hlásí zejména Peru, na jehož území leželo jádro tohoto útvaru a kde žijí i potomci těch, kdo jej založili.
Historie Založení říše náhled|vlevo|upright=0.7|Manco Capac Inca. Ilustrace kronikáře kečuánského původu F. Huamána Pomy de Ayala k jeho rukopisu Primer Nueva Corónica y Buen Gobierno z roku 1615 Zpočátku byla říše omezena pouze na město Cuzco („Pupek světa“) a jeho bezprostřední okolí. Manco Capac, zakladatel tohoto městského státu a po něm dalších osm Inků vládli jen nad touto malou oblastí. Postupně obsazovali inčtí panovníci okolní údolí. Rozpínavost malého inckého království se znelíbila sousední velké říši Chanků, kteří také rozšiřovali své království, ovšem ve větším měřítku než Inkové. Chankové začali sestavovat armádu proti malému, úrodnému království. Vítězství se zdálo jasné, tím spíše, že Inků bylo málo a byli slabí a politicky rozdělení. V té době Inkům panoval starý Viracocha Inca. Místo boje raději uprchl z města, ukryl se v pevnosti a v podstatě se vzdal svého království. Vlády se chopil jeden z jeho synů, Cusi Yupanqui. V rychlosti uzavřel spojenectví s okolními kmeny a společně s nimi sestavil armádu a odvážně se vydal proti armádě Chanků. V lítém boji Inkové Chanky porazili.
Vrcholné období Roku 1438 byl princ Cusi Yupanqui korunován a toto datum je prvním historicky ověřeným datem incké historie. Vládl pak pod jménem Pachacútec Yupanqui. Byl to výborný panovník, který proměnil malé incké království v prosperující stát. Některé kmeny vyhlazoval, jiné připojoval pomocí tzv. politiky reciprocity, což znamená, že nárokované kmeny uplatil a poskytoval jim například vzácné zboží a látky, aby se k němu připojily a získaly tím různé politické výhody. Mnoho kmenů této nabídky využilo, a tak se rozrůstala incká říše. Navíc vládnoucí rodiny jednotlivých kmenů posílaly do hlavního města své potomky, aby se naučili správnému vzdělání, a poté mohli pod inckou nadvládou vládnout svým kmenům. Pachacútec Yupanqui si tak zajišťoval jednotu a soudržnost své říše. Brzy podnikal takové výboje, o jakých si mohli jeho předchůdci jen nechat zdát. Říši z království Cuzco transformoval na Tahuantintsuyo (v překladu „čtveřice zemí“). Všechny země se sbíhaly v Cuzcu, které bylo rovněž rozděleno na čtyři části, z kterých byly příslušné země spravovány. Za vlády Pachacútecova syna Túpaca Yupanquiho říše dosáhla svého vrcholu a její rozpínavost byla téměř u konce. Nyní se táhla od dnešní jižní Kolumbie až po střední Chile a od Tichého oceánu až po amazonskou džungli.
Příchod Španělů do Jižní Ameriky upright=0.7|vpravo|náhled|Francisco Pizarro Již na konci panování dalšího Inky Huayna Capaka, jenž sídlil většinou v severním Quitu, přistáli na pobřeží první Španělé, kteří sem zavlekli zkázonosnou epidemii pravých neštovic, jež zdecimovala indiánskou populaci a jíž podlehl i samotný Huayna Cápac i jeho syn a designovaný nástupce Ninan Cuyochi. Jeho další synové Huáscar a Atahualpa se dostali do několikaletého bratrovražedného boje o trůn. Triumfující Atahualpa, který vyvraždil s Huáscarem většinu cuzcoské šlechty, si však své vítězství ani nemohl pořádně vychutnat. 16. listopadu 1532 se dostavil se svým neozbrojeným několikatisícovým doprovodem na pozvání Španělů na náměstí v Cajamarce, kde se stal obětí zrádného útoku pouhé stovky conquistadorů vedených Franciskem Pizarrem. Šokovaní Indiáni se vůbec nepostavili na odpor a byli většinou pobiti; Atahualpa byl zajat. Přestože zajatý Atahualpa splnil svůj slib a jeho poddaní naplnili zlatem až ke stropu určenou místnost (místnost, ve které byl vězněn) a přidali ještě dvojnásobný objem stříbra, Španělé ho nepropustili. V červenci roku 1533 byl obviněn ze spiknutí a usmrcen.
Zánik říše Pizarro potom vytáhl na Cuzco. Při cestě do Cuzca potkal Pizarro družinu Manca, jednoho z Huyana Capacových synů. Manco byl již dlouho pronásledován Atahualpou, protože byl jeho nástupnický konkurent. Pizarro měl, pokud šlo o moc a sílu, dobrou intuici. Proto se pokusil předejít možnému odporu proti španělské nadvládě tím, že naoko udělil Mancovi naprostou suverenitu. Byl si však dobře vědom toho, že na to, aby si podrobil a vládl tak rozsáhlé říši, má málo vojáků, a proto tlačil na Manca, aby sestavoval armádu. Manco velice rád Pizzarovi vyhověl, a to proto, že se chtěl pomstít generálu Quisquisovi, jenž dal vyvraždit téměř celou jeho rodinu. Poté se Pizzarův společník Hernando de Soto vydal s armádou 50 španělských jezdců a 10 000 inckými bojovníky na tažení proti generálu Quisquisovi. Společnými silami donutili generála k ústupu a cesta do Cuzca byla volná. Když Pizzaro dorazil do Cuzca, začali ho jeho muži plenit, ničili chrámy, domy běžných indiánů i paláce zesnulých Inků, což spolu s mnoha dalšími hrůzami, které Španělé páchali v Incké říši, udělalo nemalý dojem na Manca. Ten se vzbouřil proti Pizzarovi, svému dosavadnímu ochránci, a vyvolal celonárodní povstání. Podařilo se mu oblehnout Cuzco a málem pobít Španěly, kteří v něm zůstali, těm však přišla pomoc z Limy a prorazila incké obklíčení.
Vilcabamba
Vilcabamba byla původně provincie na okraji říše Inků. Po svém neúspěšném povstání se sem uchýlil Inka Manco. Provincie se odtrhla od španělské Nové Kastilie a vytvořila vlastní stát, v němž se ujal vlády Inka Manco. Inkové jej nazývali stejně jako svou původní říši, tedy „Čtyři země“ (), ale historikové ho označují jako Novoincký stát, protože navázal na původní Inckou říši, či zkrátka jako Vilcabamba podle jejího hlavního města. To leží v jedné z nejméně přístupných oblastí Peru, proto si jej Manco zvolil za své útočiště. Podmínky zde však nebyly pro Inky příznivé. Vilcabamba leží nad hranicí deštného pralesa o několik set výškových metrů níže než Cuzcanská oblast, proto se zde šířilo velké množství nemocí, zejména kvůli bodavému hmyzu. Navzdory těmto potížím zde část obyvatelstva Inků, které sem uprchlo s Mancem, žila poklidně a daleko od španělského útlaku. Španělé však nehodlali nezávislost Vilcabamby tolerovat a spatřovali v ní hrozbu. V roce 1539 proto vyrazil Gonzalo Pizzaro (mladší bratr Francisca) s ozbrojenou výpravou, aby si Vilcabambu podrobil. To se mu téměř podařilo, avšak Inka Manco uprchl a později se vrátil a Vilcabambu opět obnovil. Španělé se jí již znovu nepokusili získat, protože věděli, že Manco již nedisponuje srovnatelnou vojenskou sílou a tudíž ani nepředstavuje hrozbu, ani o bohatství Vilcabamby nebyly žádné zprávy. Manco zemřel v roce 1544 zavražděn španělskými přeběhlíky, kteří u něj přebývali a doufali, že díky tomuto činu budou opět přijati mezi Španěle žijící ve zbytku Peru. Byli však chyceni a popraveni Mancovými vojáky. Po Mancovi se Inkou stal jeho nejstarší syn Sayri Tupac. Ten však podlehl španělským nabídkám opustit Vilcabambu a příchodu do Cuzca, kde ho mohli mít pod svou kontrolou. Ve Vilcabambě se vlády ujal jeho mladší bratr Titu Cusi Yupanquí. Sayri Tupac však brzo zemřel a zhatil Španělům plány, protože do té doby se stále nedařilo vyjednat podmínky připojení Vilcabamby ke španělskému Peru. Titu Cusi pokračoval v korespondenci se Španěly z bezpečí Vilcabamby. Celý svůj život strávil snahou o udržení Vilcabamby coby samostatného státu. Titu Cusi zesnul v roce 1571, po něm nastoupil jeho bratr Tupac Amarú, místo Titu Cusiova nedospělého syna Quispeho Titu. Tupac Amarú byl posledním Inkou, který kdy vládl. Po svém nástupu přerušil korespondenci se Španěly a tím izoloval Vilcabambu před okolním světem. Jeho lidé též zavraždili španělské vyslance, které k němu poslal místokrál Francisco de Toledo. Když Vilcabamba nereagovala na nabídky a Španělé se dozvěděli o osudu vyslanců, Toledo vyhlásil všeobecnou mobilizaci. V roce 1572 tak začala poslední válka na území Peru. Velká španělská armáda zničila Tupac Amaruovu armádu a podmanila si Vilcabambu, Tupac Amarú uprchl se svou ženou a skrovným doprovodem do bažin, kde ho však Španělé nalezli a odvedli do Cuzca. Zde pak byl 24. září 1572 triumfálně popraven.
Vládci Inků Inkové měli pevně stanovená pravidla pro výběr panovníka. Panovník – na rozdíl od prostého lidu – měl prakticky neomezené množství manželek a milenek, avšak dědic a budoucí panovník vzešel z úplně jiného svazku. Inka si jako jediný bral za ženu svoji vlastní sestru. Syn vzešlý z takového incestního svazku pak byl právoplatným dědicem. Jedině tak byla zachována „čistota krve“. To mu ale vládu nezaručovalo, spíše to z něj udělalo hlavní terč v boji o trůn. Dalo by se říci, že bratrovražedné boje byly nutností. Inka tím dokazoval, že je nejsilnější a jen on může vládnout. Inkové neznali písmo a jména jejich předků se uchovávala po generace pouze v ústím podání. Těla mrtvých inckých panovníků se nepohřbívala, ale uchovávala se, aby byla dále uctívána, jakoby by byla živá.
náhled|vlevo|upright|Manco Cápac II. +Vládcové Inků v období před conquistouInkaobdobí vládyManco Capac1200–1230Sinchi Roca1230–1260Lloque Yupanquí1260–1290Mayta Capac1290–1320Capac Yupanquí1320–1350Inca Roca1350–1380Yahuar Huacac1380–1410Viracocha1410–1438Pachacuti1438–1471Tupac Inca Yupanquí1471–1493Huyana Capac1493–1527Huascar1527–1532Atahualpa1532–1533 +Vládcové Inků v období po conquistěInkaobdobí vládypoznámkaTupac Huallpa1533Dosazen Franciscem PizzaremManco Inca Yupanquí1533–1544Dosazen Franciscem Pizzarem, vzbouřil se, poté vládl ve Vilcabambě.Paullu Inca1533–1549Dosazen Španěly poté co se Manco vzbouříl, vládl v Cuzcu.Sayri Tupac1544–1560Vládl nejdříve ve Vilcabambě, od roku 1557 pak v Cuzcu.Titu Cusi Yupanquí1560–1571Vládl ve Vilcabambě.Tupac Amarú1571–1572Vládl ve Vilcabambě, poslední Inka. V tabulce uvedené období vlády Inků Manco Capac – Yahuar Huarac jsou jen přibližné, přesné údaje se nedochovaly.
Zemědělství Jako každá velká říše i ta incká potřebovala rozvinuté zemědělství. Avšak Inkům ztěžovalo pěstování plodin rozložení jejich říše, která se rozkládala převážně v horách. Bylo proto nutné vybudovat zavlažovací kanály a terasy, a to za použití jednoduchých nástrojů, jako byla například dřevěná sekerka. Nejdůležitější plodinou byly brambory, ze kterých se skládala převážná část jídelníčku. Další důležitou plodinou byla kukuřice, ze které se, mimochodem, vařilo i pivo. Dále pěstovali merlík, fazole, tykve, rajče jedlé, arašídy, papriky a melouny. Orná půda se dělila na tři části a to podle vlastníků: jedna část byla majetkem Boha slunce (= kněžstva), druhá panovníka a třetí část byla rozdělena mezi rolníky.
Vojenství náhled|190px|Inčtí zemědělci