Firmu Oskar Pischinger založil v roce 1884 rakouský továrník s cukrovinkami Oskar Pischinger (* 28. srpen 1863 Vídeň, † 7. leden 1919 Vídeň 8, Schmidgasse 14), vynálezce Pischingerova dortu (r. 1883), jehož novou vylepšenou variantu představil v roce 1909. Po kratším intermezzu ve firmě L. Pischinger & Sohn, kterou nakonec odprodal, se vrátil k výrobě pod značkou Oskar Pischinger, přičemž se mu podařilo svou firmu zdárně provést první světovou válkou. Po smrti Oskara Pischingera vedli firmu od roku 1919 jeho synové Jacques a Oskar (junior). Jacques Pischinger v roce 1928 firmu odprodal a novou majitelkou se stala Klara Peschek, která ji vlastnila až do roku 1939, kdy jí byl veškerý majetek arizován.
Po druhé světové válce obnovil ve Vídni rodinnou tradici výroby Pischingerova dortu a řezů syn Oskar Pischinger junior se svým synem Kurtem. Ten také v roce 1953 založil komanditní společnost Kurt Pischinger, kterou provozoval v 7. vídeňském okrese na Schottenfeldgasse až do roku 1982. Ve svých 63 letech firmu odprodal čokoládovnám Victor Schmidt & Söhne. Čokoládovny se v roce 1994 staly součástí koncernu Nestlé a Stefan Gaudernak firmu Kurt Pischinger GmbH oddělil a v roce 1995 se stal jejím jediným majitelem. V roce 2006 firmu odprodal cukrářské firmě Walter Heindl.
Historie firmy Pischinger náhled|Pischingerův dort (Pischinger-Torte)
Cukrář Leopold Pischinger založil cukrářskou firmu pod názvem „Leopold Pischinger” v roce 1842. Z té postupem času vybudoval prosperující továrnu na cukrovinky se sídlem v 6. vídeňském okrese na Stiegengasse 3 a později přikoupil na protější straně ulice dům čp. 8. Po založení nové obchodní společnosti L. Pischinger & Sohn se synem Norbertem přikoupila firma vedlejší dům čp. 10 (Stiegengasse), kam byla cukrářská výroba převedena. Firma Leopold Pischinger byla tímto z obchodního rejstříku vymazána, otec Leopold Pischinger z nové společnosti vystoupil a tu pak vedl syn Norbert se společníkem jménem Franz Bossa, majitelem c.k. privilegované továrny na cukrovinky a čokoládu. V roce 1885 se Franz Bossa stal jediným majitelem a firma se za jeho vedení dostala do dluhů.Mährisch-schlesischer Correspondent. Brünn: Albin Müller, 09.05.1893, 33(106). s. 5. V roce 1902 syn Oskar Pischinger firmu prodal a novým majitelem se stal Hans Jerié' a po něm Berthold Allina. Posledním majitelem byl od roku 1915 Adolf Grünberger. V roce 1934 šla celá pozůstalost po A. Grünbergerovi do soudní dražby a v roce 1935 bylo započato s demolicí továrních objektů na Rauchfangkehrergasse 34.
Oskar Pischinger
Výroba (Wintergasse/Hartlgasse 21) Syn Oskar Pischinger si nechal 16. září 1884 u c. k. Obchodního soudu ve Vídni zaprotokolovat firmu: „Oscar Pischinger” se sídlem ve 2. vídeňském okrese (nyní Brigittenau) na Wintergasse (nyní Hartlgasse) čp. 21. Majitelem firmy byl sám Oskar Pischinger a se svou ženou Marií Pischinger (rozenou Neumann) uzavřel ohledně majetkového vyrovnání 19. března 1883 manželskou smlouvu.
V listopadu 1885 uvedl Oskar Pischinger na trh specialitu Pischinger Torte (česky Pischingrův dort) a 23. prosince 1886 mu byla u Obchodní a živnostenské komory ve Vídni zaprotokolována kulatá obchodní značka č. 4761 s nápisem: „Pischinger Torte - Die beste Torte der Welt. Specialität.” (Pischingrův dort – nejlepší dort na světě) a 29. května 1886 ochranná značka č. 4550.
Jen do Vánoc 1885 exportovala firma více než 10 000 balení do všech koutů světa. Jedno balení zaslala také císařovně na rezidenci do Gödöllő. Pischingrův dort sestával z karlovarských oplatek spojených čokoládovo-oříškovou náplní, které byly zalité čokoládovou polevou. Firmu proslavil prakticky hned po celém území bývalého Rakouska-Uherska.
Výroba (Burggasse 31) V roce 1888 se Oskar Pischinger s rodinou přestěhoval do nového domu, který pro něj navrhl architekt Wilhelm Jelinek. Dvoupatrový dům se nacházel v 7. vídeňském okrese na Burggasse 31. Do přízemí byla umístěna výrobna, obchod a kancelář, bytové prostory do prvního a druhého patra. Další prodejny se ve Vídni nacházely v centru na Kärntnerstraße 48 a Taborstraße 22 (Leopoldstadt).
V dubnu roku 1888 si Oskar Pischinger nechal ochránit pečicí formu (opětovně pak v roce 1890) a ve stejném roce uvedl na trh oplatkový dort „Kronprinzessin Stefanie-Torte” (Dort korunní princezna Stefanie), který nazval podle belgické princezny Stefanie, manželky korunního prince Rudolfa. Na konci roku 1888 uvedl na trh další novinku „Pischinger-Haselnuss-Chocolade” (Pischingrovu oříškovou čokoládu/(Chocolade de Noisette), která byla k dostání buď jako zmrzlina (Eis) nebo nápoj (Trink-Chocolate).
V roce 1889 vstoupil syn Oskar opět do bývalé otcovy firmy „L. Pischinger & Sohn”, která stála již na pokraji úpadku, přičemž veškerý movitý i nemovitý otcův majetek byl obstaven. Dne 15. července 1889 byla u c. k. obchodního soudu ve Vídni zaprotokolována firma: L. Pischinger & Sohn, veřejná společnost od 1. července 1889. Jejími veřejnými společníky se stali: Franz Bossa, majitel továrny na čokoládu a cukrovinky ve Vídni na Stiegengasse 8 a 10, Oskar Pischinger, cukrář, oba bytem ve Vídni. V lednu 1890 převedl Oskar Pischinger jako jediný majitel firmy „L. Pischinger & Sohn” její sídlo do Burggasse 31. Následně byla firma „Oskar Pischinger” vymazána z obchodního rejstříku.
S obchodníkem Salingem z Vídně založil obchodní společnost s názvem: „Bisquit-Fabrik Vindobona Oskar Pischingec & Co” k výrobě cukrářských výrobků, jejímiž společníky se od 1. července 1890 stali: 1. cukrář Oskar Pischinger a 2. obchodník Theodor Saling. V lednu roku 1892 byla obchodní společnost zrušena a Theodor Saling se stal jediným majitelem firmy s názvem: „Bisquit-, Chocolade- und Zuckerwaaren-Fabrik Vindobona Theodor Saling” k provozování tovární výroby biskvitů, čokolády a cukrovinek se sídlem na Burggasse 31.
Dne 28. února 1893 si nechal Oskar Pischinger zaprotokolovat firmu „Oskar Pischinger” se sídlem v 7. vídeňském okrese na Burggasse 31 a na podzim 1894 byla firma Theodora Salinga (Bisquit-, Chocolade- und Zuckerwaaren-Fabrik Vindobona) vymazána z obchodního rejstříku. Po úmrtí otce v dubnu 1894 převedl 29. května 1894 sídlo firmy L. Pischinger & syn opět do Stiegengasse 8-10 a svou firmu Oskar Pischinger převedl na manželku. Firma se sídlem v Burggasse 31 pak nesla název M. Pischinger. Majitelkou firmy byla Marie Pischinger a její manžel Oskar držel prokuru.
Výroba (Stiegengasse 8-10) Po úmrtí otce Leopolda Pischingera si nechal Oskar Pischinger 29. května 1894 zaprotokolovat firmu „L. Pischinger & Sohn” v 6. vídeňském okrese na Stiegengasse 8-10. Ve stejný den vyhlásil c. k. obchodní soud ve Vídni na tuto firmu konkurs věřitelů, který po nuceném vyrovnání věřitelů v roce 1896 uzavřel.
Podle vídeňského obchodního rejstříku byl Oskar Pischinger od 16. července 1889 do 10. ledna 1890 veřejným společníkem firmy „L. Pischinger & Sohn”, od 10. ledna 1890 do 13. listopadu 1900 jediným majitelem a od 13. listopadu 1900 do 30. září 1902 veřejným společníkem.
Po jeho vystoupení se stal novým majitelem firmy Hans Jerié a nesla název „L. Pischinger & Sohn Nachf. Schokolade- und Zuckerwaren-Fabrikation” (L. Pischinger a syn, následník, tovární výroba čokoládových a cukrovinkových výrobků), po změně na obchodní společnost přistoupil společník Berthold Allina a název firmy byl upraven na: „L. Pischinger & Sohn Nachf. Jerié & Co. Schokolade- und Zuckerwaren-Fabrikation”, jejímiž společníky byli: 1. Berthold Allina, 2. Hans Jerié (manželská smlouva s Anna Marie Jerié, rozená Schaureck). Nakonec se stal v roce 1904 jediným majitelem firmy Berthold Allina a firma se vrátila k názvu: „L. Pischinger & Sohn Nachf.”. Až do roku 1907 zastával Oskar Pischinger ve firmě post technického ředitele.
Výroba (Schaumburgergasse 11) V lednu 1909 založil Oskar Pischinger opět svoji vlastní firmu (tentokrát neprotokolovanou) „Oskar Pischinger, Torten- u. Spezialitäten-Fabrik” (Oskar Pischinger, továrna na dorty a speciality) se sídlem ve 4. vídeňském okrese na Schaumburgergasse 11. Druhá továrna se nacházela v Berlíně na Prinzen-Allee 68. Syn Jaques Pischinger působil jako obchodní zasilatel v Bukovině. Zasilatelství sídlilo ve městě Czernowitz na Pruthgasse 6. V roce 1910 avizoval v tisku také celou řadu novinek:
Marrons Espagnoles (tekuté jedlé kaštany) Mocca Turque (kávový krém) Kolibri Roulards (čokoláda) Figues Noisette (krém z lískových oříšků) Grenoble Nüsse (oříškový krém) Ananas-Erdbeeren (jahodový krém) Orangenspalten (pomerančový krém) Schaumburger Hippes (Schaumburger oplatkové trubičky) Wiener Rathhausteller-Bonbons (Vídeňské radniční bonbony s vinnou náplňí) Cremeschnitten (Krémové řezy s 8 druhy náplní) Desert Mixi (vafle s náplní: krokant, káva, ovoce) Echte Pischinger-Torte neu (Právý Pischingrův dort nový)
Časté napodobování pischingrového dortu a řezů, zejména ze strany obdobně znějící vídeňské firmy, vedlo Oskara Pischingra k tomu, že se prostřednictvím tisku obrátil na spotřebitele, které tímto poprosil, aby kupovali pouze pravé Pischingrovy výrobky, které opatřoval jak na obalu tak samotném produktu slovy: „Vom Erfinder Oskar Pischinger” (Od vynálezce Oskara Pischingera). Dne 8. března 1910 nechal do obchodního rejstříku zapsat změnu názvu firmy: Ur Pischinger Oskar Pischinger, Erzeugung von Zuckerbäckerwaren (Tradiční Pischinger Oskar Pischinger, výroba cukrářského zboží). a 20. dubna 1910 se vrátil k původnímu názvu Oskar Pischinger. Dne 10. června 1910 změnil název na Oskar Pischinger, výroba cukrářského zboží na tovární výrobu cukrovinek, čokoládových výrobků a dortů
V dubnu 1910 obdržel Oskar Pischinger ze zámku Konopiště povolení prodávat svoji novou vanilkovou specialitu pod názvem Herzogin-Sophie-Krapfen (Koblihy vévodkyně Sofie), kterou tak nazval na počest povýšení Žofie Chotkové, manželky následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este, na vévodkyni z Hohenbergu. V dubnu 1911 podal žádost o udělení občanství, které bylo vyhověno.
V listopadu 1913 zaslal Oskar Pischinger císaři Františku Josefovi I. svůj pravděpodobně jeden z posledních vynálezů Pischinger Nockerltorte (Pischingrův nokový dort). Tato nová specialita byla Jeho Veličenstvu servírována 24. listopadu 1913, o čemž byl autor zpětně informován c.k. dvorní hospodářskou kanceláří.
Výroba (Rotenhofgasse 29) V lednu 1914 se vrátil z Bukoviny syn Jacques, kde působil jako disponent, a otec mu udělil ve firmě prokuru. Po vypuknutí 1. světové války se Oskar Pischinger skrze inzerci v tisku znovu obracel na zákazníky a upozorňoval na skutečnost, že na trhu jsou v oběhu Pischingerovy dorty s názvy «Original» (originální), «Ur» (tradiční) a «Echt» (pravé)« od firmy «L. Pischinger & Sohn, Nachf.» se sídlem v 15. okrese na Rauchfangkehrergasse 34 (majitele A. Grünbergera) a že c. k. Správní soudní dvůr 10. července 1914 rozhodl ve prospěch Oskara Pischingera s tím, že takové tvrzení se nezakládá na pravdě.
V této době již Oskar Pischinger přesunul hlavní výrobu do továrny v 10. vídeňském okrese, kde koupil v dubnu 1914 od Adalberta a Amalie Reissových na Jagdgasse dům čp. 43 a na rohu Jagdgasse a Rotenhofgasse dům čp. 41. V prosinci 1916 odkoupil na Rothenhofgasse od Johanna a Josefiny Bulderových dům čp. 27. Po stavebních úpravách pak přeložil sídlo firmy na Rothenhofgasse, část výroby se nacházela ve filiálce v 1. okrese na Giselastraße 1 (nyní Bösendorferstraße) a krátce ještě ve 4. okrese na Schaumburgergasse 11, v lednu 1918 přibyla filiálka v 1. vídeňském okrese na Kolowratstraße 12 (Kolowratring, od r. 1928 Schubertring).