Jubilejní výstava v Praze roku 1891 byla hospodářská, kulturní a společenská výstava, která se konala od 15. května do 18. října 1891 na oslavu stého výročí první průmyslové výstavy konané v pražském Klementinu roku 1791.Průmyslová výstava roku 1791 Původně byla plánována jako všeobecná zemská výstava, avšak pro bojkot německých podnikatelů v Čechách se stala přehlídkou rozvoje a vyspělosti českého průmyslu a české podnikavosti. Konala se na nově vybudovaném výstavišti těsně za okrajem tehdejší Prahy, které existuje dosud.
Společenské a politické pozadí V roce 1885 se v Budapešti konala uherská všeobecná výstava, o kterou byl v Čechách mimořádný zájem a po jejím skončení se projevily snahy o uspořádání obdobné výstavy v Praze. Průmyslník a předseda pražské obchodní komory Bohumil Bondy v roce 1887 inicioval ustavení zvláštní komise pro zřízení stálé výstavní budovy v Praze. Výsledkem činnosti práce komise bylo memorandum z 26. října 1887 o zřízení stálé výstavní budovy v bubenečském parku pro konání průmyslové a zemědělské výstavy, které bylo předloženo Vysokému sněmu Království českého.Jubilejní výstava 1891, s. 6 Memorandum bylo ve sněmu přijato kontroverzně. Němečtí poslanci většinou myšlenku všeobecné zemské výstavy odmítali s odůvodněním, že by přinesla užitek jen Čechům.Jubilejní výstava 1891, s. 7 V listopadu 1888 byl ustaven výbor pro přípravu výstavy ve složení Richard Jahn, František Křižík, Emil Kubinzky, Václav Nekvasil, Carl Umrath, Josef Wohanka a hrabě Karl Max Zedtwitz.Jubilejní výstava 1891, s. 10 Bylo přijato rozhodnutí, že výstava se bude konat v roce 1891, na paměť stého výročí první průmyslové výstavy a bude tedy nazývána „jubilejní“.
Začátkem roku 1890 němečtí podnikatelé začali požadovat, aby se výstava posunula až na rok 1892. Zdůvodňovali to údajnou nemožností včas připravit výstaviště do roku 1891, skutečným důvodem však bylo, že by výstava přestala být jubilejní. V létě a na podzim roku 1890 dosáhly rozpory mezi českými a německými poslanci zemského sněmu vrcholu. Němečtí zástupci vystoupili ze všech výstavních výborů a němečtí podnikatelé odřekli svoji účast na výstavě.Sto let práce, s.61Jubilejní výstava 1891, s. 21
Vystoupení Němců z účasti na výstavě však mělo opačný efekt, než v který doufali. Nejenže tím nebyly přípravy výstavy narušeny, naopak, české úsilí o zdárné zahájení výstavy zesílilo. Neúčast Němců tak umožnila zorganizovat výstavu jako českou národní akci, demonstrující českou hospodářskou zdatnost a dovednost.
Příprava výstaviště Za místo výstaviště byla vybrána Královská obora v Bubenči. Hlavními projektanty výstavy se stali Bedřich Münzberger a Antonín Wiehl, sadovou úpravu garantoval František Thomayer. 15. února 1890 se konala schůze Výkonného výboru , kde byl schválen vyrovnaný rozpočet výstavy s příjmy a výdaji ve výši 1 132 000 zl.Sto let práce, s.46
Vyměřovací práce začaly v březnu 1890. Současně byl císař František Josef I. požádán, aby nad výstavou přijal protektorát. Císař protektorát nad výstavou 12. května 1890 přijal a přislíbil účast na výstavě.Sto let práce, s. 46 V květnu 1890 započala stavba výstavních budov. Začala se stavět Strojovna a vyrůstat konstrukce Průmyslového paláce.
V září 1890 postihla Království české rozsáhlá povodeň, která měla těžký dopad na přípravné práce. Mohutná povodeň, která strhla v Praze i část Karlova mostu, způsobila značné škody na výstavišti. Dvě třetiny výstaviště byly zatopeny a stavební práce byly přerušeny.Sto let práce, s. 59 11. září se zřítily čtyři oblouky železné konstrukce Průmyslového paláce.Sto let práce, s. 135
Živelní katastrofa však ještě více podnítila úsilí ke zdárnému zahájení výstavy v nadcházejícím roce. V říjnu 1890 se přihlásila cementárna Max Hergett s tím, že za cenu pouhých 6 000 zl., což byla cena o polovinu nižší, než byla rozpočtová, provede celou betonovou Křižíkovu fontánu.Sto let práce, s. 137 V té době již byla rozpracována či dokončena stavba některých budov a pavilónů jako např. pavilónu zemského výboru, restaurace plzeňského pivovaru či pavilón českých papíren.Sto let práce, s. 138 Vzhledem k rozsahu naplánovaných prací a požadovanému termínu otevření výstavy v květnu 1891 bylo rozhodnuto, že stavební práce budou probíhat i v zimě. Stavební výbor zakoupil množství mrazuvzdorného vápna a kotel na ohřev vody pro výrobu malty.Sto let práce, s. 140
náhled|vlevo|Rudolf Bruner-Dvořák: Císař František Josef I. na Jubilejní výstavě v roce 1891
Otevření výstaviště Dne 15. května 1891 byla výstava slavnostně zahájena za zvuků Dvořákových fanfár. Úvodní projev měl arcivévoda Karel Ludvík. Slavnostního otevření se zúčastnili ministři vídeňské vlády Gautsche, Pražák, Bacquehem, Záleský, místodržitel hrabě František Thun, maršálek kníže Jiří Lobkovic, poslanci zemského a říšského sněmu, představitelé české šlechty a podnikatelů. Císař František Josef I. se zahájení výstavy nezúčastnil, přijel do Prahy až 25. září a vedle Prahy navštívil i Liberec.
náhled|130px|Karel Max hrabě Zedtwitz, předseda Výkonného výboru náhled|130px|Bohumil Bondy, první český předseda pražské obchodní komory a předseda Výboru finančního
Organizace a řízení výstavy Veškerou organizační a pracovní činnost na výstavě řídil Výkonný výbor, který reprezentoval výstavu navenek – vůči úřadům a jiným osobám. Předsedou Výkonného výboru byl Karel Max hrabě Zedtwitz. Výkonný výbor se v průběhu výstavy pracovně sešel 158krát a vyřídil za tu dobu 21 300 podání. V organizačně kritických obdobích a při významných událostech během výstavy zasedal výbor permanentně.Sto let práce, s.66
Výkonnému výboru podléhalo několik dalších výborů: Výbor stavební řídil a organizoval veškeré stavební práce, odsouhlasoval stavební rozpočty, dohlížel na statické výpočty ocelových konstrukcí a na stavební práce, na zřízení vodovodu, údržbu cest a výplaty mezd stavebních dělníků. Výbor finanční zajišťoval kompletní financování průběhu výstavy včetně odpovědnosti za smlouvu o financování výstavy, uzavřenou se Zemskou bankou království českého.Sto let práce, s. 67 Výbor instalační evidoval a rozhodoval o přihláškách vystavovatelů, dohlížel na rovnoměrné zastoupení vystavovaných expozic na výstavě.Sto let práce, s. 68 Výbor redakční měl dozor nad novinářskou kanceláří výstavy a zajišťoval všeobecné povědomí o výstavě pomocí novin a jiných sdělovacích prostředků. Výbor dopravní zajišťoval péči o hromadné návštěvy, organizoval výstavní vlaky, vystavní slavnosti a různé zábavní podniky. Vedle výše uvedených celovýstavních výborů působilo během jubilejní výstavy množství výborů skupinových, zaobírajících se jednotlivými výstavními odvětvími a zajišťujícími instalace exponátů. Ke skupinovým výborům patřil především Ústřední hospodářský výbor, jemuž předsedal kníže Karel Schwarzenberg a dále pak více než dvacet dalších výborů. Výboru pro výstavu uměleckou jubilejní předsedal Josef MyslbekSto let práce, s. 106. Výboru pro výstavu retrospektivní předsedal rytíř Vojtěch Lanna mladší a po jeho rezignaci hrabě Zdeněk Thun.
Financování výstavy K financování výstavy byly zřízeny dva finanční fondy: fond základní a fond zárukový.Sto let práce, s. 91 Fond základní sloužil k zabezpečení krytí výloh v souvislosti s provedením jubilejní výstavy. Fond zárukový byl zřízen k vyrovnání případného schodku financí pozávěrečném vyúčtování výstavy. Základní příjmy do obou fondů plynuly z příspěvků vystavovatelů. Výše příspěvků vystavovatelů závisela na ročním obratu vystavovatele. Například továrny mající obrat vyšší než 1 000 000 zl. přispívaly do základního fondu částkou 1 000 až 2 000 zl. a do záručního fondu částkou 2 000 až 4 000 zl. Dalšími zdroji financí byla subvence ve výše 100 000 zl. poskytnutá výstavě sněmem Království českého a množství finančních sbírek.Sto let práce, s. 125 Celkové náklady na stavební činnosti na výstavišti činily 921 194 zl., z čehož největší část připadla na stavbu průmyslového paláce, v celkové výši 474 690 zl.Sto let práce, s. 151
Zaměření a rozsah Návštěvníci jubilejní výstavy měli možnost seznámit se uceleně se stavem české průmyslové, zemědělské (rostlinné i živočišné) a lesnické výroby, s ovocnářstvím, vinařstvím, pivovarnictvím, včelařstvím a dalšími odvětvími českého hospodářství. Výstava obsahovala průmyslové expozice strojírenské, hornické, sklářské, keramické i průmyslové chemie. Část výstavy byla zaměřena na společenskou stránku života v Čechách: na zdravotnictví, zemské korporace a spolky, na výtvarné umění i archeologické vykopávky.
Budovy, pavilóny, atrakce a jiné objekty na výstavě náhled|Rudolf Bruner-Dvořák: Vstupní brána na Jubilejní výstavu 1891 Vstupní brána se dvěma věžemi byla 18 metrů vysoká, ozdobená znaky čtyřiceti českých měst. Byla navržená architektem Antonínem Wiehlem. Dřevěná brána stála do roku 1952, kdy byla z bezpečnostních důvodů stržena. Areál čítal 106 číslovaných pavilonů a 4 nečíslovanéHynkův průvodce po Praze ve výstavě. Praha 1891, str.120-142.. Průmyslový palác čelně uzavírající hlavní výstavní třídu byl největší a nejnákladnější budovou výstaviště. Byl vyprojektován architekty Bedřichem Münzbergerem a Františkem Prášilem. K jeho stavbě bylo poprvé v dějinách české architektury použito montovaných železných konstrukcí. Stavbu provedla První českomoravská strojírna na stroje ve spolupráci se stavební firmou architekta Františka Víšky za 5 měsíců, a to během velmi nepříznivých povětrnostních podmínek. Železná konstrukce Průmyslového paláce vážila 800 tun. Ocelové oblouky měly rozpětí 38 m. Průmyslový palác byl otevřen 15. března 1891. Náklady na palác dosáhly 474690 zlatých. Strojovna, čili objekt pro výstavu strojních expozic, byla také dílem architekta Bedřicha Münzbergera. Nalézala se v zadní části výstaviště, oddělené od přední části cestou se stromořadím. Měla železnou příhradovou konstrukci, na rozdíl od Průmyslového paláce ovšem bez větších zděných dekorativních částí. Montáž provedla mostárna Pražské akciové strojírny. Náklady na stavbu dosáhly 100 000 zlatých. Strojní expozice ve Strojovně se hlavní měrou podílely na slávě jubilejní výstavy za hranicemi monarchie. Hlavními vystavovateli byly firmy Emil Škoda, Plzeň, Akciová strojírna (dříve Breitfeld), Daněk a spol., František Ringhoffer, První českomoravská továrna na stroje, Pražská akciová strojírna, dříve Ruston a spol. a elektrotechnický závod Františka Křižíka. V roce 1893 byla Strojovna rozebrána a prodána do Innsbrucku, kde je používána jako Veletržní hala B. Pavilón Zemského výboru Království českého s balustrádami a sochou Nadšení od Fr. Hergessela navrhl arch. Bělský. náhled|Pavilón českých papírníků Pavilón pěti českých železáren ve stylu francouzské renesance, vystavovaly Poldina a Heřmanova huť v Kladně, válcovna teplická, huť Bessemerova a Rudolfova z Teplic, Montanní společnost a cementárna Králův Dvůr. Pavilón českých papírníků, ve stylu staroegyptského chrámu, nacházející se východně od pravého křídla Průmyslového paláce. Cukrovarnický pavilón se nacházel napravo od Strojovny, vedle kaštanového stromořadí. Obsahoval klasickou oborovou expozici výrobních zařízení cukrovarnického průmyslu včetně výstavy konečných produktů. Před pavilónem byl několik metrů vysoký dřevěný model homole cukru.