William Blake (28. listopadu 1757 Londýn – 12. srpna 1827 Londýn) byl anglický malíř, básník a tiskař.G.E. Bentley, William Blake, British writer and artist — Encyclopaedia Britannica. Zatímco během svého života byl nepochopený a prakticky neznámý,Saving Blake. dnes je považován za významnou osobnost v historii poezie i výtvarného umění preromantismu.William Blake, Artist, Poet (1757–1827).William Blake.
Život
Mládí Narodil se v 28 Broad Street v londýnské čtvrti Soho do rodiny londýnského obchodníka s pánským prádlem a punčochovým zbožím Jamese Blakea.Poet William Blake.David Ross, William Blake, biography. Mnohé důkazy ukazují na to, že rodina alespoň v době Blakeova dětství netrpěla chudobou. Byl třetím ze sedmi dětí, z nichž dvě se nedožily dospělosti. Pokřtěn byl 11. prosince v kostele sv. Jakuba, Piccadilly.William Blake. Do školy chodil pouze tak dlouho, aby se naučil číst a psát, odešel v deseti letech, později ho učila doma jeho matka Catherine Blake (narozena Wright). Už jako dítě sbíral reprodukce děl Raffaela, Michelangela a Dürera a během učení se seznámil se středověkým uměním.
Téměř celý život prožil v londýnské části Lambeth – až na tříletý pobyt ve Felphamu, kde se mu příliš nedařilo, protože nedokázal vyjít s Williamem Haylem, který celý jeho pobyt financoval a přál si stát se Blakeovým patronem.William Hayley, English poet and biographer — Encyclopaedia Britannica.
Dne 18. srpna 1782 se ve svých dvaceti pěti letech oženil s dvacetiletou Catherine Boucher, dcerou zahradníka (v St Mary’s Church v Battersea). Catherine neuměla psát, proto je na oddacím listu podepsána: „X“. Blake ji naučil číst, psát a také kolorovat jeho kresby. Manželství zůstalo bezdětné, Blake Catherine ale označoval za svého anděla a mnohé zdroje uvádějí, že vztah mezi nimi byl velmi harmonický.BLAKE, William. Snoubení nebe a pekla. Přeložil Otto František BABLER, přeložil Jaroslav SKALICKÝ. Liberec: Dauphin, 1994. .
Myšlení a názory náhled|Autoportrét z roku 1802. náhled|William Blake, rytina od Johna Linnella. náhled|Blakeův hrob, Bunhill Fields, Londýn Blake byl silně věřící, neuznával ale anglikánskou církev a později ani žádnou jinou organizovanou formu křesťanství. Jednu dobu měl blízko ke katolicismu – obdivoval středověkou křesťanskou mystiku, ale postupně se názorově přiblížil manicheismu. Jeho velkým a celoživotním zdrojem inspirace byla Bible, zejména starozákonní proroci, ale i Nový zákon.
Během svého života měl finanční problémy. Jeho hlavním oborem bylo rytectví, ale rytiny byly koncem 18. století považovány za zastaralou formu umění. Ani tak se rytectví nechtěl vzdát a rozešel se kvůli tomu se spoustou ochotných mecenášů.BLAKE, William. Svět v zrnku písku. Přeložil Jiří VALJA, ilustroval Květa KRHÁNKOVÁ. Praha: Maťa, 2010. Bouře. .
V jeho staromilectví tkvěla obrovská rozporuplnost, protože v některých věcech byl naopak velmi inovátorský a revolucionářský. Podporoval Americkou revoluci a po určitou dobu života sympatizoval s myšlenkami Velké francouzské revoluce; chvíli se pohyboval v politických kruzích kolem radikálně smýšlejících osobností, včetně Josepha Johnsona (nakladatel), Williama Godwina, Thomase Paina a dalších.EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. . Str. 4–8. Nikdy nevstoupil do žádné politické strany.
Mysticismus Kromě rytectví psal a maloval, v čemž mu pomáhaly jeho bohaté vize, které sám popisoval jako nespecifické, ale jasné hypnagogické obrazy přicházející mezi spánkem a probuzením. Věci se mu ve vizích jevily v jiných podobách, například slunce jako hostitel velebeného Boha a tygr jako ztělesnění kreativní a zároveň destruktivní energie. Vedle vizí budoucnosti se mu zjevovali také mrtví přátelé a andělé.Biography William Blake. Jednoznačně ale odmítal být označován za jasnovidce nebo fantastu.EDITED BY NORTHROP FRYE. Selected poetry and prose of William Blake. New York: Modern Library, 1953. . Str. 3–18.
Ve zralém věku usiloval o vytvoření vlastní mystické filosofie navazující na Jakoba Böhma, Paracelsa a Emanuela Swedenborga. Zabýval se problémem zla a stal se manicheistou. Rytinu jeho „mystické svatby“ převzal na obálku svého zásadního díla o mystice Ohnivý keř český autor Karel Weinfurter.
Literární činnost
Literární význam Blake byl nepochopený za života, upozaďován po smrti, a nakonec zapomenut, až jeho životopis začal zpracovávat Alexander Gilchrist (asi 1860). Kniha Life of William Blake okamžitě změnila Blakeovu pověst. Skutečně doceňován začal být až ve 20. století. Zasloužili se o to zejména Geoffrey Keynes, Northrop Frye a S. Foster Damon.
Mnohé osobnosti uměleckých kruhů, například June Singer, tvrdily, že Blake předběhl svou dobu. Diana Hume George dokonce prohlašovala, že Blake může být považován za předchůdce Sigmunda Freuda.
V padesátých letech 20. století měla Blakeova tvorba obrovský vliv na beatníky a zejména na velikány, jakými byli Allen Ginsberg, Bob Dylan, Jim Morrison, Van Morrison a Aldous Huxley. Zpěvák Iron Maiden Bruce Dickinson je velkým obdivovatelem Williama Blakea, zhudebněnou báseň Jerusalem můžeme najít na albu The Chemical Wedding.
V roce 2002 se William Blake umístil na 32. místě v průzkumu BBC o 100 nejvlivnějších Britů.BBC – Great Britons – Top 100". Internet Archive. Archived from the original on 4 December 2002. Retrieved 12 April 2013.
Básnické dílo Mnohé z jeho prvotních literárních počinů provází pastorální motivy, jako třeba beránek v básni Beránek (Zpěvy nevinnosti – 1789, Zpěvy zkušenosti – 1794). Zpěvy nevinnosti bývají někdy kritiky označovány za až příliš naivní, Blake, kterému v době jejich vzniku bylo 30 let, se vrací do dětství a ve světě hledá, nachází a obdivuje krásu. V kontrastu k nim jsou právě Zpěvy zkušenosti, které zobrazují jakési rozčarování, uvědomění si zákonů, které lidskou duši svazují, a objevuje se zde mnohem více symbolů.
Významný je také Blakeova báseň Tiriel, kde se opět vrací k nevinnosti dítěte a příkazů, jež ho poutají, tentokrát ze strany rodičů, a také pozdější Kniha Thel, v níž se objevuje většina motivů vycházejících z Blakeových vizí. Nejznámější Blakeovou básní je ale bezesporu Tygr (The Tyger).The Tyger, poem by Blake - Encyclopaedia Britannica.
Bibliografie 170px|náhled|Snoubení nebe a pekla náhled|170px|Jerusalem The Emanation of the Giant Albion Knihy označeny hvězdičkou patří mezi takzvané Prorocké knihy (Prophetic Books), ve kterých Blake vytvořil vlastní mytologii vycházejí z jeho vizí. Poetical Sketches (1769–1777). An Island in the Moon (1784). There is No Natural Religion (1788). All Religions are One (1788, editováno 1795). Songs of Innocence (1789, Zpěvy nevinnosti). Tiriel* (1789). The Book of Thel* (1789–1790, Kniha Thel). The Marriage of Heaven and Hell (1790–1793, Snoubení nebe a pekla), próza obsahující radikální útok na uznávané hodnoty jako je osvícenský racionalismus, na pokrytectví církve i na samo Desatero, doplněná aforismy Proverbs of Hell (Pekelná přísloví). The French Revolution (1791), báseň, ve které básník popisuje rozklad zkorumpované francouzské monarchie a pokrytecké církve; vysvětluje, jak americká revoluce vyvolala revoluci francouzskou. Báseň měla mít sedm části, v korekturách se dochovala pouze její první část, ostatní jsou ztraceny. A Song of Liberty (1792). Visions of the Daughters of Albion* (1793). Songs of Innocence and of Experience (1794, Zpěvy nevinnosti a zkušenosti), součástí Zpěvů zkušenosti je Blakeova slavná báseň The Tyger (Tygr) známá i podle jejího prvního verše Tyger Tyger, burning bright (Tygře, tygře, žhavě žhneš). Continental prophecies* America a Prophecy* (1793, Amerika: Proroctví), Europe a Prophecy* (1794–1821, Evropa: proroctví), The Song of Los* (1795, Píseň Losova), The Book of Urizen* (1794, Kniha Urizenova). The Book of Los* (1795, Kniha Losova). The Book of Ahania* (1795, Kniha Ahanie). Vala, or The Four Zoas* (1795–1807, Vala aneb čtyři Zoa), nedokončeno. Milton* (1804–1810). Jerusalem. The Emanation of the Giant Albion* (1804–1820, Jeruzalém. Emanace gigantického Albionu).
Literární díla Williama Blakea
Odraz v kultuře Songs and Proverbs of William Blake (1965, Písně a přísloví Williama Blakea), cyklus písní anglického hudebního skladatele Benjamina Brittena na texty vybrané z Pekelných přísloví a Zpěvů zkušenosti.Texts to vocal works by Benjamin Britten - The LiederNet Archive. Songs of Innocence and of Experience (1967), folkrockové album amerického básníka Allena Ginsberga.MANN, James. Allen Ginsberg & William Blake. Ink 19 2017 Songs of Innocence a Experience (1984), cyklus písní pro sólisty, sbory a orchestr amerického hudebního skladatele a klavíristy Williama Bolcoma na Blakeovy texty.LESSNAU, Laura. Songs of Innocence wins four Grammy Awards. University of Michigan News 2006 Tiriel (1985, Тириэль), opera na vlastní anglické libreto ruského skladatele žijícího v Anglii Dmitrije Smirnova. Je založená na této Blakeově prorocké knize a na některých jeho dalších básních, především na Zpěvech nevinnosti a zkušenosti. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny. Thel (1986, Тэль), druhá opera na vlastní anglické libreto skladatele Dmitrije Smirnova založená na Blakeově prorocké knize. Libreto bylo později přeloženo do ruštiny. The Marriage of Heaven and Hell - Part I. (1995) a The Marriage of Heaven and Hell - Part II. (1996), alba americké power metalové skupiny Virgin Steele inspirované dílem Snoubení nebe a pekla.Virgin Steele – Encyclopaedia Metallum The Chemical Weddings (1998), album anglického hevymetalového zpěváka a skladatele Bruceho Dickinsona inspirované prorockými knihami a další poezií Williama Blakea. Songs of Innocence (2014) a Songs of Experience (2017), alba irské rockové skupiny U2 inspirované stejnojmennými Blakeovými díly. Zpěvák Bono si z nich vypůjčil nápad porovnávat osobu, kterou se člověk stane na základě zkušeností, s osobou ve věku nevinnosti. Mnoho textů obsahuje dialog mezi nevinností a zkušeností.
Česká vydání Překlady několika básní uveřejnil Jaroslav Vrchlický ve své knize Moderní básníci angličtí, Praha: Josef R. Vilímek (1898). Tiriel, Olomouc: Čeněk Beran (1927), přeložil Otto František Babler. Výbor básní, Praha: Jan Otto (1929), přeložil Jaroslav Skalický. Snoubení nebe a pekla, Olomouc: Čeněk Beran (1931), přeložil Otto František Babler. Tři prózy, Praha: Edice MDN (1935), přeložil Arnošt Vaněček. Kniha Thel, Svatý Kopeček (1935), přeložil Otto František Babler. Vidění dcer Albionových, Praha: Jaroslav Picka (1939), přeložil Arnošt Vaněček. Kniha Ahánie, Praha: Jaroslav Picka (1945), soukromá bibliofile. Svět v zrnku písku, Praha: Mladá fronta (1964), přeložil Jiří Valja, znovu Praha: Lubor Maťa (2010), ISBN 978-80-7287-057-8. Napíšu básně kytkám na listy, Praha: Československý spisovatel (1981), přeložil Zdeněk Hron, znovu Praha a Litomyšl: Paseka 1996 a Praha: Garamond 2017. ISBN 978-80-7407-395-3. Snoubení nebe a pekla, Liberec: Dauphin (1994), přeložil Jaroslav Skalický a Otto František Babler. Snoubení Nebe a Pekla, Praha a Litomyšl: Paseka (1999), přeložila Sylva Ficová, souběžný anglický text na reprodukcích originálních grafických listů. ISBN 80-7185-234-1. Písničky nevinnosti a zkušenosti, Praha: BB art (2001), přeložil Zdeněk Hron. ISBN 80-7257-444-2. Prorocké knihy, Praha: BB art (2002), přeložil Zdeněk Hron. Tygře, tygře, žhavě žhneš, Praha: Dokořán (2010), přeložil Zdeněk Hron. ISBN 978-80-7363-306-6. První z mých andělů: dopisy, Praha: Malvern (2014), přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic. ISBN 978-80-87580-96-7. Pohlavím: Brány ráje, Praha: Malvern (2014), přeložil Pavel Černovský, přebásnil Tomáš Vondrovic. ISBN 978-80-87580-78-3.
Výtvarné umění
Chronologie 1772–1779 se učil u rytce J. Basira, pro něhož kopíroval gotické obrazy ve Westminsterském opatství