Michael Kiske (* 24. ledna 1968 Hamburk) je německý hudebník a skladatel, který se nejvíce proslavil jako hlavní zpěvák německé speed/powermetalové skupiny Helloween. Po odchodu ze skupiny v roce 1993 Kiske nahrál několik sólových alb, podílel se na různých hardrockových či heavymetalových projektech jako Avantasia, Place Vendome nebo Kiske/Somerville a také spolupracoval jako zpěvák s několika kapelami. Na konci roku 2009 založil hard rock/heavy metalovou skupinu Unisonic a po 17 letech se vydal na tour. V říjnu 2017 se Kiske s Hansenem vrátili do Helloween v rámci turné jménem Pumpkins United World Tour, která pokračovala během roku 2018. Živá nahrávka skupiny Helloween pořízená během tour nazvaná United Alive,vyšla v roce 2019 a nové album Helloween s Kiskem a Hansenem bylo nahráno v roce 2021 18. června jménem Helloween.
Biografie
Hudební začátky V devíti letech objevil Elvise Presleyho. Jeho sestra k narozeninám dostala jeho desku, ale předala ji Michaelovi, protože sama poslouchala jinou muziku. Deska Michaela uchvátila natolik, že se začal věnovat muzice. Ve dvanácti letech dostal od rodičů k Vánocům akustickou kytaru. Na ni vybrnkával Elvisovy klasiky. Rodiče z něj chtěli mít především pilného studenta, ne muzikanta. V pubertě začal poslouchat Iron Maiden, ve čtrnácti letech založil školní kapelu, se kterou hrál právě skladby Maidenů. V roce 1985 se spolužákem Karstenem Nagelem založil skupinu Ill Prophecy. V roce 1986 natočili pětiskladbové demo, které sice oficiálně nevyšlo, ale pár skladeb se v budoucnu objeví na deskách Kiskeho budoucí kapely Helloween.
Helloween (1986-1993, 2017 - Současnost) V osmnácti letech dostal Kiske nabídku od frontmana Helloween Kaie Hansena a dalšího zakladatele Michaela Weikatha na pozici zpěváka. Hansen po albu Walls of Jericho už nadále nechtěl zpívat, chtěl se věnovat pouze kytaře. Kiskeho už dříve slyšel zpívat a o novém frontmanovi neměl pochyby. Kiske první nabídku odmítl, hudba se mu na jeho vkus zdála až moc tvrdá. Na druhou nabídku už ale kývnul, i proto, že Hansen byl ochoten přepsat skladby tak, aby Kiskemu seděly. Vzniklo z toho dvojalbum s názvem Keeper of the Seven Keys, které je považováno za nejlepší album od Helloween a vůbec za jednoho z průkopníků v power metalu. První část vyšla v roce 1987. Nesla název Keeper of the Seven Keys Part I. Na tomto albu figuruje i Kiskeho starší skladba A Little Time. Album dalo kapele možnost uskutečnit světové turné a vystupovat na slavných festivalech. Rok nato vyšla druhá část „Strážců“ Keeper of The Seven Keys Part II, které je ještě úspěšnější než album první. Zazní zde dvě Kiskeho skladby – We Got The Right a You Always Walk Alone. Po vydání koncertního alba Live in the U.K. se ovšem Kai Hansen nepohodl se společností Noise Records. Navíc prosil Weikatha, aby se zkrátilo jejich turné. Weikath nesouhlasil a po osobní rozepři Hansen z kapely odešel. To naruší celý její chod a jak se Kiske v budoucnu nechal slyšet, následující 4 roky byly noční můrou. V kapele už skoro nic nefungovalo, na místo Hansena přišel Roland Grapow ze skupiny Rampage. Po změně nahrávací společnosti vydala kapela v roce 1991 album Pink Bubbles Go Ape. Na albu se objevují Kiskeho skladby Kids Of The Century, Goin' Home nebo Your Turn. V roce 1993 vyšlo album Chameleon, které ovšem fanoušky nebylo přijato kladně. Kiske zde byl plodným autorem, napsal 4 skladby – When The Sinner, In The Night, I Believe, Longing. Kiskeho smýšlení je úplně rozdílné od ostatních členů. Po těchto dvou albech kapela ztratila úspěch, což se samozřejmě nelíbilo nahrávací společnosti. Navíc se kapela rozdělila na dva tábory. Michael Kiske spolu s Ingem Schwichtenbergem a Michael Weikath s Rolandem Grapowem. Markus Grosskopf stál uprostřed a snažil se usmířit tyto dva tábory. Stejně jako Hansen, i Kiske měl osobní a hudební rozepře s Weikathem. V roce 1993 byla situace natolik vyhrocená, že byl Kiske z kapely vyhozen. Záhy byl oficiálně z kapely vyhozen i Ingo, kterého kapela v podstatě vyhodila rok před tím, oficiálně byl ale vyhozen ve stejný měsíc jako Kiske. Hlavně kvůli drogové a alkoholové závislosti, se kterou nebyl schopný bojovat, přestože mu Hansen po vyhazovu z Helloween nabídl pomocnou ruku. V roce 1995 spáchal sebevraždu skokem pod vlak. Kiske byl nahrazen Andim Derisem a nešťastně tak skončila jeho éra v kapele, ve které se proslavil a ve které si ho zřejmě nejvíce ztotožňujeme.
O Kiskem se mluvilo jako o nástupci Bruce Dickinsona v Iron Maiden, ale byly to jen čiré spekulace, navíc Kiske jakékoliv zmínky o něm, jakožto frontmanovi Iron Maiden, razantně odmítal.
V roce 2016 ovšem Kiske překvapil a potěšil všechny fanoušky i odpůrce, když oznámil, že se vrátí na pódia jako člen „Dýní“ a absolvuje koncert společně se všemi bývalými i současnými členy, kromě Rolanda Grapowa, který podle jeho slov nabídku ani nedostal. Reunion dostal název Pumpkins United a od října 2017 objíždí svět se svou tříhodinovou show pojmenovanou Pumpkins United World Tour, kde zazní všechny pecky od Helloween, převážně z éry Keeperů. Uskupení těsně před začátkem turné vydalo singl Pumpkins United a na rok 2020 plánují vydat společné album.
Sólová kariéra (1996–2008) náhled|Michael Kiske živě s Pumpkins United 16. srpna 1996 vydal své první sólové album Instant Clarity. Kiske si zde vybral několik slavných spolupracovníků, jako je Adrian Smith z Iron Maiden, Kai Hansen z Gamma Ray nebo Ciriaco Taraxes. Kiske do alba zahrnul skladby mnoha stylů. Sám prozradil, že toto album nemělo uspokojit očekávání fanoušků, ale jeho samotného. Deska vyšla u japonského vydavatele Victor.
V roce 2006 vyšlo album znovu, tentokráte s doplňkovými čtyřmi skladbami. Album jako takové moc velký ohlas nemělo, byť zde najdeme plno zajímavých skladeb. Skladba Always i s videoklipem zasazeným do New Yorku byla věnována na památku Inga Schwichtenberga. Asi nejúspěšnější skladba z alba je New Horizons. Ve stejném roce napsal Kiske knihu „Kunst Und Materialismus“, která je bohužel dostupná pouze v němčině.
7. dubna 1999 Kiske vydal své druhé sólové album Readiness to Sacrifice. Album vyšlo v Japonsku a Jižní Koreji, v Evropě ovšem až v roce 2001. Deska byla hodnocena ještě hůře než Instant Clarity. Kiske se úplně odklonil od metalových kořenů, album obsahuje i dvě symfonické skladby. Michael chtěl zkrátka skládat muziku podle svého. Je pro něj důležité, aby jej vlastní muzika nadchla. Když ho nenadchne, raději ji nesloží, nedá do ní totiž vše.
V roce 2002 založil rockovou skupinu SupaRed. V lednu 2003 vydali stejnojmenné album. Skladby měly nádech moderního rocku a strukturu odlišnou od Kiskeho sólových alb. Kapela měla uspořádat turné, ale Michael měl v té době zdravotní komplikace a turné se nakonec neuskutečnilo. Deska moc úspěšná nebyla a SupaRed se záhy rozpadl.
Roku 2006 vydal Michael svou třetí sólovou desku s názvem Kiske. Toto album bylo úplně jiné. Skladby měly akustický nádech. Podle jeho slov je na album hrdý, je to „volné“ album, které je vyjádřením jeho pocitů a názorů.
Jeho zatím poslední sólová deska se datuje do roku 2008, kdy vydal album Past in Different Ways. Deska obsahuje jeho staré skladby z dob Helloweenů předělané do akustického kabátu a jednu novou skladbu. Podle Kiskeho je na jednu stranu album důkazem, že neodmítl svou minulost jen proto, že už je jiný člověk, a na stranu druhou může poskytnout lidem, kteří byli součástí oné minulosti, jiný pohled na skladby.
Place Vendome (2005–2017) V roce 2005 se Kiske připojil k projektu zakladatele hudebního vydavatelství Frontier Records Serafina Perugina s názvem Place Vendome. Na tomto projektu se podíleli i Dennis Ward (který byl zároveň baskytarista, producent a skladatel), Kosta Zafiriou (bicí) a Uwe Reitenauer (kytara) z Pink Cream 69 a Gunther Werno (klávesy) z Vanden Plas. Stejnojmenné debutní album Place Vendome byla směs melodické hard rocku a AOR (srovnatelné s kapelami jako Journey nebo Foreigner).
V roce 2009 vyšlo druhé album Streets of Fire. Ke skladbě Guardian Angel vznikl i videoklip. Jedná se o první videoklip od roku 1996, který Michael natočil. Skladatelé v tomto albu byli Magnus Karlsson z Primal Fear, Torsti Spoof z Leverage, Ronnie Milianowicz ze Saint Daemon a Robert Sall z Work of Art.
Třetí album Thunder in the Distance vyšlo v roce 2013. Skladba Talk To Me dostala i videoklip. Textařsky se na něm podíleli Alessandro Del Vecchio (Hardline), Timo Tolkki (ex-Stratovarius), Brett Jones, Tommy Denander (Radioactive), Magnus Karlsson (Primal Fear), Sören Kronqvist (Sunstorm), Roberto Tiranti a Andrea Cantarelli (Labyrinth).
Zatím poslední album projektu Place Vendome se datuje do roku 2017. Album Close to the Sun bylo také první, kde se na kytarových sólech podíleli různí hosté. Například Kai Hansen (Gamma Ray, Unisonic), Gus G (Firewind, Ozzy Osbourne), Alfred Koffler (Pink Cream 69), Mandy Meyer (Unisonic, Krokus), Simone Mularoni, Michal Klein nebo Magnus Karlsson. Početná byla i skupina skladatelů. Magnus Karlsson, Alessandro Del Vecchio, Jani Liimatainen (Cain's Offering, ex-Sonata Arctica), Olaf Thorsen (Vision Divine, Labyrinth), Fabio Lione (Vision Divine, Angra, ex-Rhapsody of Fire), Simone Mularoni (DGM), Aldo Lonobile (Secret Sphere) and Mike Palace.
Kiske/Somerville (2009–2015) 24. září 2010 vydává Frontier Records album Kiske/Somerville. Jak už z názvu vypovídá, Michael Kiske začal spolupracovat s americkou zpěvačkou Amandou Somerville. Oba dva nahráli videoklipy ke goticko-symfonické skladbě Silence a skladbě If I Had A Wish. Na projektu opět spolupracoval Magnus Karlsson, k němu se nově přidali Mat Sinner, Sander Gommans, Martin Schmidt a Jimmy Kresic.
Druhé album nazvané City of Heroes bylo vydáno 17. dubna 2015. Matt Sinner a Jacob Hansen se ujali produkce, zatímco hudební doprovod poskytli Magnus Karlsson, Matt Sinner a česká bubenice Veronika Lukešová. Ke skladbám City of Heroes a Walk on Water byly natočeny videoklipy.
Avantasia (od roku 2000) náhled|Michael Kiske (vpravo) s Tobiasem Sammetem V roce 2000 tvořil Tobias Sammet metalovou operu Avantasia. Přizval ke spolupráci i Michaela. Ten měl mít roli Lugaida Vandroiye. Kiske souhlasil pod podmínkou, že ho Tobias uvede pod přezdívkou Ernie. Důvod byl ten, že v té době Michael už nadále nechtěl být spojován s heavy metalem, hlavně kvůli trpké zkušenosti z Helloween. V prvním albu The Metal Opera tomu tak skutečně bylo, ovšem ve druhém albu The Metal Opera Part II už bylo uvedeno jeho skutečné jméno. Michael v příběhu opery dostal hlavní roli a ve dvojalbu se objevil hned v sedmi skladbách – Reach Out for the Light, Farewell, Avantasia, Breaking Away, The Tower, The Seven Angels a No Return. Michael po pár letech uvedl, že kdyby nebylo Tobiho, možná by se ani nevrátil, takže z velké části vděčí právě jemu. Tobiasovi se zase splnil dětský sen, Michael je jeho velký vzor a v podstatě on ho inspiroval ke zpívání a muzice.
V průběhu roku 2007 se objevil ve dvou skladbách Promised Land a Lost in Space [Extended Version], které byly nahrané pro kompilační album Lost in Space Part I & Part II.
V albu The Scarecrow z roku 2008 si Michael zazpíval ve skladbě Shelter From The Rain a ve skladbě What Kind of Love poskytl doprovodné vokály.
Během roku 2010 vyšla dvě alba The Wicked Symphony a Angel of Babylon, kde se Kiske objevil ve skladbách Wastelands, Runaway Train a Stargazers. V listopadu a prosinci se zúčastnil turné The Metal Opera Comes to Town Tour, kde vystoupil společně se Sammetem, Hansenem, Jornem Lande, Bobem Catleym, Amandou Somerville, Saschou Paethem a Oliverem Hartmannem.
6. srpna 2011 Michael vystoupil společně s Avantasií na festivalu Wacken, vystoupení na stejném festivalu si zopakoval 2. srpna 2014.