náhled|Fotografie v žánru „skrytá matka“ (2. polovina 19. století)
Skrytá matka je moderní výraz pro žánr rané fotografie, která vznikla při jejím vzniku a zmizela ve 20. letech 20. století: fotografie dítěte s matkou ukrytou za drapérií nebo jiným předmětem. Podle moderních historiků umění byl vznik takového žánru způsoben nedokonalostí technické stránky fotografického procesu a představami Britů v dobách viktoriánské éry o smrti a společenském postavení člověka.
Na fotografiích tohoto typu matka (nebo méně často jiný dospělý) držela dítě během dlouhé expozice ve stabilní poloze, protože jakýkoli pohyb jeho těla by mohl způsobit rozmazání obrazu. Přesto se v této době očekávalo, že matka skryje jakékoli známky toho, že je v rámu. Některé z matek na obrázcích jsou pokryty květovaným chintzem a předstírají, že jsou křesla, jiné se schovávají za pohovkou, takže jsou vidět pouze jejich ruce, které ukazují dítě jako loutku, jiné odvracejí hlavu od fotoaparátu a ještě další mají upravené vlasy tak, aby jim padaly na obličej a zakrývaly je jako závěs, na některých fotografiích byly tváře matek úplně seškrábnuty, jedna žena byla jednoduše zakryla bílou plachtou.Starší děti byly drženy na jednom místě a v jedné poloze pomocí speciální svorky připevněné k židli.
Práce britských a amerických historiků fotografie se věnují studiu fenoménu tohoto žánru, konaly se výstavy věnované obrazům „skrytých matek“, velká anglická média na ně přitahovala zájem široké čtenářské veřejnosti, a vznikl komerční trh s podobnými fotografiemi.
Historie vzniku problému existence žánru a jeho studium Spisovatelka a fotoreportérka Bella Bathurstová napsala, že tento žánr existoval od doby fotografování až do 20. let 20. století. Po roce 2010 začal růst zájem o podobné fotografie, stejně jako vznikl trh pro jejich nákup a prodej. V posledních několika letech si prodejci účtovali 5 až 20 dolarů z afotografii na internetových obchodech, jako je například eBay. Některé kopie byly prodány za stovky dolarů. Obrázky v dobrém stavu jsou vzácné. Některé fotografie byly uloženy v ochranných pouzdrech nebo rámečcích, zatímco jiné byly dokonce uloženy v kapsách oděvů, a proto byly vážně poškozeny. Sběratelka Linda Naglerová však napsala, že v době, kdy byly takové fotografie pořízeny, „byly považovány za jakýsi breviář“. Zvažovala to v důsledku zejména malé velikosti významné části obrazů a ohraničení daguerrotypií z poloviny 19. století v případech vyrobených z kůže, mosazi, sametu nebo gutaperče. Podle jejího názoru to ukazuje, že pro majitele měli velkou duchovní hodnotu.
Kniha Lee Markse a Johna K. Desprese mladšího – začátek studia žánru vlevo|náhled|Giovanni Bellini: Madona s dítětem, 1470–1475 náhled|Vzácný snímek „skryté matky“ v zahradě, nikoli ve studiu. Sbírka Lindy Naglerové, 12,5 x 8 cm
V roce 2000 na fotografie „skrytých matek“ upozornil historik fotografie Lee Marks. V létě roku 1991 vstoupil Marks ve známost jako obchodník a konzultant ve fotografickém umění, spoluzaložil soukromou galerii a po určitou dobu působil jako její prezident. On a novinář John C. Despres junior, navštívili starožitnictví v severní Indianě, kde viděli fotografii dítěte ležící na židli. Jeho baculaté tváře odpovídaly baculaté postavě ženy za židlí. Tato postava podle Markse mohla patřit pouze matce dítěte, ale její hlava byla odříznuta na úrovni krku. Portrét vyvolal od Markse mnoho otázek. Zejména: „Proč je matka pouhým pozadím pro dítě?“, „Proč byl ženský obličej odstraněn z obrázku?“ V Marksově paměti se objevily obrazy „Madony s dítětem“, velmi odlišné od této fotografie. Neobvyklou fotografii koupil a začal hledat další podobné fotografie.
V roce 2005 v Paříži vyšla v angličtině knížka Johna Despresa a Lee Markse The Hidden Presence (Skrytá přítomnost), která představila problém existence zvláštního žánru rané fotografie, který zobrazuje dítě a drží ho, ale před divákem se žena stojící vedle něj skrývá. Vědci shromažďovali celou sbírku podobných snímků (jejich práce zabrala téměř patnáct let) a nabídli vysvětlení fenoménu „skryté matky“. Podle jejich názoru matka dítě pevně držela nebo bránila tomu, aby se dítě během fotografování hýbalo, kvůli dlouhému expozičnímu času fotoaparátu v druhé polovině 19. století. Marks a Despres se také pokusili vytvořit klasifikaci možností, které fotograf použil k zakrytí skutečnosti o přítomnosti ženy na snímku: mohla být skryta za oponou nebo sedět na židli pod přikrývkou a někdy byla na dosah za rámem, o čemž svědčí fakt, že se často dostává mimo záběr a dítěte se dotýká pouze její ruka. V některých případech fotografové eliminovali nežádoucí obraz dospělých na fotografii jejich ztmavením a sladěním s tmavým pozadím místnosti nebo obraz dospělého z pozitivu seškrábli nožem. Marks a Despres si pro budoucí badatele tohoto žánru položili řadu otázek a v souvislosti s nimi předložili řadu hypotéz :
Patřily do tohoto žánru první fotografie novorozeného dítěte? Byly to obrázky mrtvého nebo nemocného dítěte, které by se nedožilo dospělosti ? Možná v tomto případě sloužily jako důkaz jeho existence samotným rodičům. Proč je matka (nebo otec) skryta na fotografii a není zachycen a drží své dítě s pýchou a něhou v náručí? Jak tento žánr odráží úlohu žen v 19. století? Proč fotografové, kteří znají techniku speciálních efektů, ignorují nešikovné maskování rodičů? Byly postavy schované na fotografiích skutečně matkami dětí, nebo to byly chůvy, zdravotní sestry, otcové, sluhové nebo pomocníci ve studiu?
Marks uspořádal výstavu sbírky svých fotografií v muzeu Columbus Museum of Art.
Kniha Lindy Naglerové a největší sbírka fotografií žánru
Díla (výběr, externí odkazy) Skrytá matka ve zdobné paspartě, 1890–1900 Skrytá matka v pozlaceném rámu, 1860–1870 Výstava sbírky Lindy Nagler, Benátky, 2013 Kniha Lindy Naglerové
Sběratelka a archivářka Linda Fregni Nagler publikovala v roce 2013 vlastní sbírku fotografií „skrytých matek“. Poprvé na toto téma upozornila, když si přečetla na eBay inzerát na prodej fotografie s titulkem „legrační dítě se skrytou matkou“. Trvalo jí deset let, než vytvořila sbírku a analyzovala fotografie, dalších pět měsíců – připravila výstavu na 55. bienále v Benátkách v roce 2013 v Arsenalu, kde se stala součástí výstavy uměleckého kritika Massimiliano Gioni v Encyklopedickém paláci (Il Palazzo Enciclopedico). Tato výstava představovala 997 fotografií. Vitrína s nimi byla dlouhá devět metrů a vysoká jeden a půl metru (fotografie byly uspořádány v několika řadách nad sebou). Byla vyrobena speciálně pro výstavu. Byly představeny daguerrotypie, ambrotypie, ferotypie, albuminové tisky a později polaroidy, z nichž většina byla vytvořena mezi 40. a 20. lety 20. století. Organizátoři vypočítali, že fotografie seřazené vedle sebe v jedné řadě zaberou 57 metrů. Katalog výstavy Skrytá matka vydal Mack, obsahuje nejrozsáhlejší v té době soubor fotografií „skrytých matek“ – 1002 fotografií, které zachytily 1930 dětí a jejich matek. Nagler do publikace zahrnul také několik vědeckých článků, které se pokoušely interpretovat žánr, který je v knize někdy označován jako „podžánr“.
Kniha a výstava upoutaly pozornost tak významných publikací v anglickém jazyce, jako jsou The Washington Post, The Daily Telegraph, Daily Mail, The Independent, The Guardian, italská La Repubblica, švédská Dagens Nyheter. BBC na tento žánr také upozornila své diváky. Články se objevily v ruštině v mediálních publikacích a v populárně vědeckém časopise.
Práce Laury Larsonové o Skrytých matkách V roce 2017 americká fotografka Laura Larson, která vystavovala své práce na národní i mezinárodní úrovni, mimo jiné v Музее искусств Бронкса The Metropolitan Museum of Art, Houston Museum of Fine Arts, publikoval Skrytá matka. Je to hybrid esejů o historii fotografie, pamětech a beletrii. Myšlenka na knihu se zrodila během adopčního procesu čtyřleté černé dívky z Etiopie jménem Gadissa (trvalo to sedm měsíců). Larson byl poté seznámen s fotografiemi „skryté matky“ přítelem fotografa. Podle autora knihy viděla na těchto fotografiích „její rostoucí pocit náklonnosti k její dceři“. V rozhovoru Larson uvedla, že v knize přemýšlela o souvislostech mezi fotografem a jeho objektem, mezi subjektem a divákem, a dotkla se také materiální stránky vytvoření fotografie a pózování pro ni. Během psaní knihy se autor setkal s Lee Marks a John C. Despresem mladším. Umožnili jí pracovat s její sbírkou fotografií a také poskytli díla od ní ke zveřejnění v knize a k vystavení na výstavě fotografií „Skrytá matka“, kterou organizoval Larson. Výstava se konala v umělecké galerii Blue Sky (Anglicky) v Portlandu v Oregonu v muzeu Palmer Museum of Art a v muzeu Allen Memorial Art Museum na Ohio University. Larson se seznámila se sbírkou Lindy Naglerové a sama shromáždila sbírku fotografií souvisejících s tímto žánrem.
Laura Larson v rozhovoru pro indický web tvrdil, že se nechala inspirovat ideály feminismu. Na svých fotografiích se pokusila zprostředkovat komplexní zkušenosti žen, aniž by líčila samotné ženy („panenky v domech pro panenky chybí, aby se zaměřily na miniaturní prostory a příběhy, které tyto malé místnosti nabízejí“). Kniha „Skrytá matka“ nastoluje podle Larsona problém nepřítomné ženy doslova.
Díla (výběr, externí odkazy) Jennifer Combe: Skrytá matka Megan Jacobs: Fotografie ze série Skrytá matka, 2017 Samantha Rickner: Fotografie ze série Skrytá matka Joshua Erkman: Skrytá matka, 2019
Skryté matky v moderním vědeckém výzkumu a umění Problém existence takových fotografií nastolil doktor historie, australský vědec a spisovatel Ron Sutern v knize „Oak on Maiden's Mountain, 1850–1900“ (2015) a profesor filozofie na De Paul University Peter H. Steves v knize „Krásná, jasná a oslnivá: fenomenologická estetika a život umění“ (2017).
Linda Nagler vytvořila fotografii „skryté matky“ ve svém vlastním ateliéru pomocí technologie a vybavení z druhé poloviny 19. století. Modelem byla malá dcera jejího přítele, který při fotografování působil jako asistent. Sběratel přemýšlel o tom, že ji zahrne do expozice výstavy a do katalogu originálních obrazů jako žert pro diváky a čtenáře. Dívčin otec v poslední chvíli Naglera od tohoto kroku zastavil a vysvětlil, že nedokáže snést pohled na svou vlastní dceru „mezi tolika mrtvými“
Docent umění na Университете Монтаны (Angličtina) v roce 2017 vytvořila fotografii, na které se svou dcerou vystupovala jako „skrytá matka“. Fotografie v roce 2019 byla představena na výstavě „Příběhy ženy“ v roce . Profesor umění v University of New Mexico a renomovaná fotografka Megan Jacobs vytvořila sérii Hidden Mothers. Akce se v nich odehrává v současné době. Matky jsou zabaleny do povlečení zdobených květinami, což podle fotografa odpovídá tradičním představám o ženskosti a domácím prostoru. Série fotografií Megan Jacobs byla představena na řadě výstav a obdržela mediální recenze. Důvodem pro vytvoření projektu bylo seznámení fotografa s matkou, která přišla o jedno ze svých dětí. „Než jsem ji vyfotografoval, neznal jsem ji ani to, že jedno z jejích dětí zemřelo,“ připustil Jacobs. Fotografka do svých fotografií začlenila také prvky své vlastní biografie. Některé ložní prádlo kdysi patřilo její babičce a Jacobsovy vlastní děti byly často přítomny na scéně. Tuto sérii fotografií vytvořil absolvent Миннеаполисского колледжа искусства и дизайна Samantha Rikner, která prezentovala své fotografie na mezinárodních výstavách ve Výmaru, Erfurtu a Erlangenu.
V roce 2019 režíroval vítěz a kandidát na mezinárodní filmové festivaly režiséra Joshuy Erkmana krátkometrážní celovečerní film Skrytá matka. V souladu se zápletkou filmu dostává nově ovdovělá matka od svého přítele jako dárek starou fotografii v žánru „skryté matky“, která obsahuje zlého ducha, který unese děti od majitelů obrazu.
Současní historici fotografie o problémech vzniku a vývoje žánru
Důvody pro vznik žánru náhled|Skrytá matka se psem (CUSIAC Artist Photographe) ze sbírky Lindy Naglerové (č. 0722, 10 x 6 cm)