Historie Belize sahá tisíce let do minulosti. Mayská civilizace se na území Belize rozšířila v letech 1500 až 1200 př. n. l. a vzkvétala až do roku okolo 1000 n. l. Několik ruin mayských památek, včetně Cahal Pech, Caracolu, Lamanai, Lubaantunu, Altun Ha a Xunantunichu, dokládá vyspělou civilizaci a větší hustotu osídlení. Prvními Evropany podnikajícími výpravy do této oblasti byli v 16. století španělští conquistadoři a misionáři, kterým se však nepodařilo nastolit koloniální vládu. V 17. století byla oblast zřídka navštěvována anglickými dřevorubci a piráty. První anglické osady zde byly založeny kolem roku 1716. V 18. století byla oblast Belize poznamenána častými konflikty mezi Brity a Španěly i příchodem afrických otroků.
Až roku 1862 se území dnešního státu Belize stalo britskou kolonií pojmenovanou Britský Honduras. Roku 1871 se Belize stalo korunní kolonií. Následně bylo přijato několik změn ústavy, které rozšiřovaly pravomoci zastupitelské vlády. Vnitřní samospráva byla kolonii udělena v lednu 1964 a v červnu 1973 se oficiální název kolonie změnil na Belize. Stát získal nezávislost 21. září 1981.
Mayská civilizace náhled|272x272pixelů|Mayský chrám v Altuh Ha Mayská civilizace se objevila nejméně před třemi tisíci lety v nížinné oblasti Yucatánského poloostrova a ve výšinných oblastech na jihu, na území dnešního jihovýchodního Mexika, Guatemaly, západního Hondurasu a Belize. Mnoho aspektů této kultury přetrvává do současnosti, i přes více než 500 let evropské nadvlády. Přibližně před rokem 2500 př. n. l. se v této oblasti usadili skupiny lovců a sběračů žijící v malých zemědělských usedlostech. Tito lidé domestikovali některé plodiny, jako kukuřici, fazole, tykev a chilli papričky. V období mezi lety 2500 př. n. l. až 250 n. l. se objevily základní prvky Mayské civilizace. Vrchol této společnosti nastal během klasického období, které začíná okolo roku 250 n. l.
Centrální a jižní oblasti dominoval Caracol. Nápisy na místních monumentech jsou v nížinném mayském aristokratickém jazyce Ch'olti'.Houston, Stephen D.; John Robertson; David Stuart (2000). "The Language of Classic Maya Inscriptions". Current Anthropology. 41 (3): 321–356. doi:10.1086/300142. ISSN 0011-3204. PMID 10768879. S2CID 741601.
Mayští zemědělci užívali různých zemědělských technik, včetně budování zavlažovacích systémů, vyvýšených polí a metody žďáření. Museli vyprodukovat dostatek potravin nejen pro sebe, ale i pro ostatní skupiny obyvatelstva, jako byli řemeslníci, obchodníci, válečníci a kněží. Kněží-astronomové koordinovali zemědělské a jiné sezónní aktivity s rituály pořádanými v ceremoniálních centrech. Kněží sledovali pohyby slunce, měsíce, planet a hvězd a vyvinuli složitý matematický a kalendářní systém pro koordinaci různých cyklů a k zaznamenávání konkrétních událostí na tesané stély. vlevo|náhled|280x280pixelů|Pozůstatky Xunantunichu Mayové byli zručnými hrnčíři. Zpracovávali také jadeit, opracovávali pazourek a vyráběli komplikované kostýmy z peří. Budovali rozsáhlé chrámy a paláce seskupované kolem náměstí. Tyto stavby byly postaveny z kamene, pokryty štukem a zdobeny komplikovanými motivy. Stylizované řezby a malby spolu s bohatě tvarovanými stélami a geometrickými vzory na budovách představují vysoce rozvinutý styl mayského umění.
Na území Belize se nachází důležité mayské osady z nejstaršího období, majestátní ruiny z klasické periody a příklady pozdně klasických ceremoniálních budov. Asi pět kilometrů západně od Orange Walk Townu se nachází Cuello, naleziště datované do období 2500 př. n. l. Sklenice, mísy a další nádoby, které zde byly nalezeny, patří k nejstarší keramice objevené na území dnešního Mexika a střední Ameriky. Cerros nacházející se v Chetumalském zálivu, bylo v letech 300 př. n. l. až 100 n. l. vzkvétající obchodní a obřadní centrum. Jeden z nejvýznamnějších vyřezávaných jadeitových artefaktů, hlava připisovaná slunečnímu bohu Kinich Ahau, byla nalezena v hrobce na sídlišti z klasického období Altun Ha, které se nachází třicet kilometrů severozápadně od Belize City. Dalšími mayskými centry nacházejícími se na území dnešního Belize byly Xunantunich a Baking Pot v distriktu Cayo, Lubaantun a Nimli Punit v distriktu Toledo a Lamanai distriktu Orange Walk.
Počet obyvatel žijících v oblasti dnešního Belize v klasickém období se odhaduje na 400 000 až 1 000 000. Lidé obdělávali téměř všechny kousky země, včetně pobřežních bažinatých oblastí. V 10. století došlo k zhroucení mayské společnosti. Přestala výstavba veřejných budov, administrativní centra ztratila svou moc a jak ekonomický i sociální systém ztrácel svou soudržnost snižoval se počet obyvatel. Někteří lidé i nadále obývali, či znovu osídlili místa jako Altun Ha, Xunantunich a Lamanai. Tato místa však přestala být obřadními a občanskými centry. Úpadek mayské civilizace není stále zcela vysvětlen. Více archeologů se dnes přiklání, že za úpadkem civilizace byl více než jediný faktor a také že k tomuto úpadku docházelo v jednotlivých regionech v různou dobu.
Conquista a rané koloniální období
Předkolumbovská mayská společnost a conquista Když do oblasti v 16. a 17. století dorazili Evropané, žilo na území dnešní Belize stále mnoho Mayů. Archeologické a etnohistorické výzkumy potvrdily, že několik skupin Mayů žilo v Belize ještě v 16. století.
Španělé brzy po objevu nového území vyslali výpravy do Guatemaly a Hondurasu a v roce 1527 započali s conquistou Yucatánského poloostrova. Ačkoliv se Mayové postavili proti dobyvatelům na odpor, nemoci, které mezi ně zavlekli Španělé, zdevastovaly počty domorodého obyvatelstva a oslabily jeho obranyschopnost. V 17. století začali španělští misionáři s výstavbou křesťanských kostelů v mayských osadách s úmyslem obrátit místní obyvatelstvo na novou víru.
V 17. století se také rozmohlo pirátství v pobřežních oblastech. V roce 1642 a opět v roce 1648 piráti vyplenili sídlo španělské správy v oblasti jižního Yucatánu, Salamancu de Bacalar. Opuštění Bacalaru ukončilo španělskou kontrolu nad mayskými provinciemi v Chetumalu a Dzulunicobu. Až do roku 1729 zůstal Bacalar opuštěn.
Mezi lety 1638 až 1695 se Mayové žijící v oblasti Tipu těšili autonomii na španělské vládě. Ale v roce 1696 použili španělští vojáci Tipu jako základnu pro zpacifikování oblasti a podporovali zdejší misijní činnost. V roce 1697 Španělé dobyli Itzá, a roku 1707 násilně přesídlili obyvatele Tipu do oblasti poblíž jezera Petén Itzá. V době kdy se o oblast začali zajímat Britové, zaniklo politické centrum mayské provincie Dzuluinicob.
Koloniální rivalita mezi Španělskem a Britským impériem V 16. a 17. století se Španělsko pokoušelo o udržení monopolu v oblasti obchodu a kolonizace Nového světa, ale evropské mocnosti se o oblasti s potenciálem obchodu a nového osídlení začaly více zajímat. Tyto mocnosti se zapojily do pašování, pirátství a válek se snahou rozbít španělský monopol. V 17. století se o to pokoušelo především Nizozemsko, Anglie a Francie.
Na počátku 17. století začali angličtí korzáři s těžbou kampeškového dřeva v oblasti jihovýchodního Mexika a Yucatánského poloostrova, které se používalo na výrobu textilního barviva. Korzáři také začali používat pobřeží jako svou základnu pro útoky na španělské lodi. V 50. a 60. letech 17. století přestali korzáři s drancováním španělských lodí a začali s těžbou dřeva. Přesto korzáři nezakládali trvalé osídlení. Tento přechod k těžbě podpořila ještě více smlouva z roku 1667, ve které se mocnosti dohodly na potlačování pirátství.
První trvalé britské osídlení na území dnešní Belize bylo založeno v 10. letech 18. století v Cayo Cosina. V zimě 1717 až 1718 v belizských vodách operoval známý pirát Černovous, který v dubnu 1718 zajal šalupu Adventure s nákladem dřeva a donutil jejího kapitána Davida Herriota, aby se k němu připojil. Černovous poté jmenoval kapitánem Adventure Israela Handse, který poté započal s plavbou do Severní Karolíny.
Konflikt mezi Španělskem a Británii o právo na kácení dřeva a osídlení oblasti i nadále pokračoval. Během 18. století španělské síly útočily na britské osadníky kdykoliv byly obě mocnosti ve válce. Španělé však nikdy oblast trvale neosídlili a Britové se vždy po útocích do svých sídel vrátili. Pařížská smlouva z roku 1763 přiznala Britům právo na těžbu dřeva, ale zároveň prosazovala španělskou suverenitu nad touto oblastí. Když roku 1779 vypukla válka, byly britské osady opuštěny a to až do podpisu Versaillské smlouvy v roce 1783, která opětovně umožňovala Britům těžbu dřeva v této oblasti. Nicméně v té době již obchod s kampeškovým dřevem upadal a do popředí se dostával obchod s honduraským mahagonem (Swietenia macrophylla).
Počátky samosprávy náhled|Mapa Belize od Daniela Lizarse z roku 1831 Britové přesto z obav ze španělské reakce zde nezřídili svou formální vládu. Osadníci si začali volit soudce ze své vlastní iniciativy, aby již roku 1738 ustanovili zvykové právo. V roce 1765 byla tato nařízení kodifikována a rozšířena do tzv. Burnabyho zákoníku. Když se roku 1784 začali osadníci vracet do této oblasti, byl plukovník Edward Marcus Despard jmenován superintendantem, který dohlížel na osídlení v Belize v oblasti Honduraském zálivu. Londýnská úmluva z roku 1786 umožnila britským osadníkům těžit dřevo. Španělsko si i nadále zachovalo územní suverenitu.
Poslední útok Španělů na britské osídlení, bitva u St. George's Caye, se udála roku 1796. Britové španělský útok odrazili a tak skončil poslední pokus Španělska ovládnout toto území či vytlačit britské osadníky.
Přes smlouvy zakazující místní samosprávu a plantážnictví, obě činnosti zde vzkvétaly. Na konci 18. století relativně bohatá oligarchie mezi osadníky kontrolovala politicko-ekonomický chod britských osad. Tito osadníci vlastnili asi čtyři pětiny dostupné půdy a vlastnili také asi polovinu otroků, kontrolovali vývoz i dovoz, velkoobchod i maloobchod. Určovali také výši daní. Skupinu soudců, kterou si zvolili ze svých řad, měla výkonnou i soudní pravomoc.
Situace se změnila v okamžiku, kdy dřívější španělská území okolo Belize se stala nezávislými státy, a to Mexikem a Federativní republikou Střední Ameriky. Mexiko bylo Británií oficiálně uznáno roku 1825 a roku 1826 se vzdalo jakýchkoliv svých nároků vůči Belize. Krátce poté belizská kreolská elita přišla s legendou, která podporovala údajnou britskou minulost Belize. Podle ní korzár skotského původu Peter Wallace založil nejpozději roku 1638 v Belize osadu a pojmenoval ji Belize River.
Otroctví v Belize (1794–1838) Nejstarší zmínka o afrických otrocích v britských osadách se objevila ve zprávách španělského misionáře z roku 1724. Tato zpráva uvádí, že Britové v nedávné době začali s dovozem otroků z Jamajky, Bermud a středoamerických britských koloniích. O sto let později čítala populace otroku přibližně 2 300 lidí. Mnoho z těchto otroků se narodilo v Africe a mnozí z nich si zpočátku udržovali etnickou identitu a své kulturní zvyky. Postupně se však otroci asimilovali a vytvořili novo kreolskou kulturu.
Otroctví bylo nejdříve spojeno s těžbou dřeva, neboť smlouvy mezi mocnostmi zakazovaly plantážnictví. Osadníci tak potřebovali pouze jedno či dva otroky na kácení stromů, ale jak se obchod se dřevem postupně v 18. století soustředil na honduraský mahagon, osadníci potřebovali více peněz, půdy i otroků, které využívali pro více druhů práce. Další otroci pracovali jako domácí sluhové, námořníci, kováři. zdravotní sestry a pekaři. I když zde otroci zpočátku nepracovali na plantážích, i zde s nimi bylo často hrubě zacházeno. V 18. století mnoho otroků uprchlo na Yucatánský poloostrov, a na počátku 19. století utíkali do Guatemaly a Hondurasu.