8. benátsko-turecká válka se odehrála v letech 1714–1718. Tento konflikt bývá označován také jako benátsko-rakouská válka s Turky, 6. rakousko-turecká válka, či 1. turecká válka Karla VI. Jednalo se o pokus Osmanské říše o revizi podmínek Karlovického míru z roku 1699. Válka původně začala jako konflikt Turků s Benátskou republikou. Rakousko vstoupilo do války na straně Benátek až v roce 1716.

Pozadí Karlovický mír, který uzavřel konflikt mezi Osmanskou říší a Svatou ligou trvající od roku 1683 až do roku 1699, pro Osmanskou říši znamenal zlom. Osmanská říše musela postoupit všechna území severně od Dunaje (s výjimkou Banátu) Rakousku a uznat benátskou vládu nad Peloponésem (Moreou).

V následujících letech ale Osmanská říše opět začala usilovat o dobytí ztracených území. Konflikt s Ruskou říší (Prutské tažení) byl pro Osmany v roce 1711 výhodně ukončen mírem a velkovezír Silahdar Ali Paša začal plánovat revizi Karlovické smlouvy. Osmané se nejprve obrátili proti Benátské republice, kterou považovali za slabou; neočekávali rakouskou intervenci, protože Rakousko bylo stále oslabeno nedávno skončenou válkou o španělské dědictví (1701–1714).

Nový konflikt byl vyvolán obviněními Benátčanů z podpory srbských rebelů v Černé Hoře, kromě toho existovaly spory mezi benátskými a osmanskými obchodníky. Pod těmito záminkami Osmanská říše vyhlásila 9. prosince 1714 válku Benátské republice.

Průběh

Válka do vstupu Rakouska Ačkoli o osmanském vyzbrojování Benátčané věděli, přepokládali, že je namířeno proti Rakousku – to Osmané záměrně podporovali. Benátské pozemní síly a námořnictvo proto byly na boj špatně připraveny. Operace však začaly až následující léto. Teprve v červnu turecká flotila opustila Dardanely a 27. června 1715 vpadla na Peloponés armáda 40 000 mužů pod vedením Silahdara Aliho Paši osobně, zatímco flotila 80 lodí pod velením Kapudan Paši Canıma Hocy Mehmeda Paši se vylodila poblíž ostrova Cerigo. Benátčané se jim postavili s pouhými 10 000 muži a 19 loděmi – v podstatě bránili pouze své pevnosti na poloostrově, což Osmanům umožnilo do prosince 1715 dobýt celý Peloponés. Osmanům se také podařilo dobýt poslední benátské majetky na Krétě a dobýt ostrov Tinos.

Na Balkáně Osmané s pomocí bosenského paši zaútočili na benátské majetky v Dalmácii, které byli v předchozí válce nuceni postoupit. Od 8. do 15. srpna 1715 neúspěšně obléhali město Sinj.

Vstup Rakouska do konfliktu Benátky s odvoláním na Svatou ligu z roku 1684 naléhaly na Habsburky, aby do války zasáhli. Císař Karel VI., jehož armáda a finance se ještě nevzpamatovaly z války o španělské dědictví, váhal. Teprve když papež Klement XI. poskytl finanční prostředky a záruku ochrany italských majetků Habsburků před Francií, jejich úhlavním nepřítelem, Karel 13. dubna 1716 obnovil spojenectví s Benátkami. Následně Osmanská říše vyhlásila válku také Rakousku. Začala tak 6. rakousko-turecká válka, v níž byla turecká armáda 5. srpna 1716 poražena u Petrovaradínu, 12. října 1716 Rakušané dobyli Temešvár a po obléhání 28. července – 18. srpna 1717 Bělehrad. Císařským vojskům velel princ Evžen Savojský.

21. července 1718 byli Turci přinuceni uzavřít Požarevacký mír. Na základě této mírové smlouvy získaly Benátky části Dalmácie a dvou měst v Epiru výměnou za ztracený Peloponés a Krétu.

Operace ve Středomoří Kromě bojů na pevnině probíhala současně i námořní střetnutí. Po pádu Peloponésu a posledních benátských opevnění na Krétě se operace zaměřily na Jónské moře. Dne 8. července 1716 se u Korfu odehrála námořní bitva mezi 27 benátskými loděmi pod velením admirála Andrey Cornera a větší osmanskou flotilou (bitva o Korfu). Bitva skončila bez vítěze, ale uvolnila cestu pro vylodění přibližně 20 000 osmanských pěšáků a 2 000 jezdců a zahájit obléhání Korfu. Benátčanům se ale podařilo pevnost s přibližně 1 200 muži uhájit a odolat všem osmanským útokům. Osmanská vojska utrpěla těžké ztráty a nakonec se na konci srpna z ostrova stáhla. Benátské jednotky pod velením Matthiase von Schulenburga následně zahájily protiútok a dobyly Butrint.

V roce 1717 se benátská flotila (26 liniových lodí) a osmanské námořní síly (37 liniových lodí) poprvé střetly na začátku léta v bitvě u Imbrosu (12.–16. června 1717), jižně od Peloponésu. 19. července 1717 se flotily znovu střetly u mysu Matapan (bitva v Matapanské zátoce), kde se 33 benátských lodí postavilo proti 44 osmanským lodím. Obě skončily bez jasného vítěze, stejně jako v následujícím roce druhá bitva u mysu Matapan (20.–22. července 1718).

Uzavřením Požarevackého míru skončily i námořní operace 8. benátsko-turecké války.

Odkazy

Reference

Literatura TARABA, Luboš. Na Bělehrad! Rakousko turecká válka 1716–1718. Praha: Nakladatelství Epocha 2022.

Externí odkazy

Kategorie:Benátská republika Kategorie:Války 18. století Kategorie:Války Habsburské monarchie Kategorie:Války Osmanské říše Kategorie:Dějiny Evropy 18. století Kategorie:Války Itálie