Spřežka je spojení dvou nebo několika písmen (grafémů) na označení jedné hlásky. Jedná se o rozšířený způsob, jak se pravopis různých jazyků vyrovnává s nedostatkem grafémů (písmen) k vyjádření všech potřebných fonémů (hlásek). V češtině se dlouhou dobu používaly různé varianty spřežkového pravopisu, přestože Jan Hus navrhl již na začátku 15. století diakritický pravopis. V současné češtině je nejpoužívanější spřežkou ch; spřežka dž se až na výjimky (džbán) používá pro psaní přejatých slov (z nichž některá však již tvoří pevnou součást slovní zásoby – džem, džus, džíny, džungle aj.); spřežka dz se vyskytuje ojediněle (Dzbel, rendzina), zejména v cizích vlastních jménech.
Použití Protože latina měla poměrně chudý repertoár souhlásek, pravopisy jazyků, které používají latinku, používají různé metody, jak zapsat potřebné hlásky:
spřežky slitky (Æ, W je slitek VV, německé ostré s je slitkem sz v gotickém písmu) diakritická znaménka výpůjčky z jiných písem (dokonce i Y a Z jsou výpůjčky z řeckého písma) – Þ a ð v islandštině nově vytvořená písmena U, J
Příklady spřežek v různých jazycích čeština ch slovenština dz, dž, ch němčina např. ch, sch, tsch angličtina např. sh, ch, ng, "th" polština ch, cz, sz, rz, dz, dż maďarština gy, ly, ny, ty, cs, dz, dzs, sz, zs nizozemština se vyznačuje množstvím samohláskových spřežek jako oe, aa, ee, atd. ch, sj, tsj, apod.
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Spřežkový pravopis
Externí odkazy
Kategorie:Digrafy