Adolf Szczyzycki (1895 Velký Újezd – 8. ledna 1940 Prostějov) byl československý automobilový závodník, který závodil jako tovární jezdec na automobilech Wikov (1928–1934).

Životopis Adolf Szczyzycki se narodil v roce 1895 ve Velkém Újezdu u Olomouce. Jméno "zdědil" po svém polském dědečkovi. On polsky však nikdy neuměl. Svůj profesní život spojil s prostějovskou firmou, akciovou společností Wikov (Wichterle a Kovářík), československého výrobce hospodářských strojů, traktorů, lokomotiv, stabilních spalovacích i elektrických motorů a také automobilů. Jeho jméno činilo velké potíže redaktorům novin a časopisů, protože se vyskytovalo ve zprávách v mnoha, zpravidla nesprávných variantách.

Po ukončení výroby automobilů v továrně Wikov (1937) si nejúspěšnější závodník a soutěžní jezdec s vozy Wikov Adolf Szczyzycki zřídil vlastní podnik, servis a prodejnu automobilů Praga — ve Valašském Meziříčí, ve Vsetínské 669. V té době byla Praga v Československu jednou z mála společností, která ještě neukončila výrobu osobních automobilů, jako to ostatně učinily automobilky Walter a Zbrojovka Brno.

Adolf Szczyzycki zemřel po dlouhé a těžké chorobě na vážnou nemoc žaludku v poměrně mladém věku 45 let v pondělí 8. ledna 1940. náhled|Wikov 7/28 Sport (1928)

Největší úspěchy Na brněnském Masarykově okruhu obsadil 6. místo v třídě "Voiturette" do 1500 cm³ na Wikov 7/28 Sport (1932) a 7. místo (1934) Vítězství v třídě vozů do 2000 cm³ na Wikovu 40 v závodě 1000 mil československých (1934) Vítězství v třídě do 1,5 l na závodu do vrchu Ecce Homo (1929, 1930) Vítězství v třídě do 1,5 l na závodu do vrchu v Tatrách (ME v závodech do vrchu), Lysá Poľana–Morskie Oko (1931) Absolutní vítězství v závodních vozech na Ostravském okruhu v Bělském lese (1932–1933) Absolutní vítězství v mezinárodní hvězdicové jízdě, Auto-Moto rallye do Vysokých Tater na voze Wikov 35 (1930–1931)

Ocenění 3× Stříbrný odznak Sportovní komise Autoklubu Republiky Československé (1932–1934)

Závodní kariéra náhled|Wikov 7/28 Sport (SS) v NTM Praha Automobilka moravských akciových továren Wichterle & Kovářík považovala za největší přednost svých vozů vysokou provozní spolehlivost a velký výkon, kterého dosahovaly zásluhou pokrokového konstrukčního řešení motorů. Tyto oceňované a tehdy výjimečné vlastnosti prokazovala dosaženými vítězstvími a předními umístěními v řadě soutěží spolehlivosti, v závodech do vrchu a na okruzích, pořádaných v Čechách, na Moravě i na Slovensku, ale i v zahraničí. Szczyzycki závodil v podstatě na všech typech prostějovské automobilky: čtyřválce OHC Wikov 7/28, Wikov 35, Wikov 40 i osmiválec OHC Wikov 70.

Sportovně-závodní Wikov 7/28 (objem válců 1478 cm³, vrtání 66 mm, zdvih 108 mm) byl vyroben celkem v 6 kusech a to ve dvou variantách, jako sportovní vůz pod označením Wikov 7/28 Sport a jako čistě závodní vůz jako Wikov 7/28 Sport (Super Sport, SS). Obě varianty se lišily minimálně. První "Sport" z nich byl roadster s dvířky a se svislým chladičem a "useknutou" zádí s náhradním kolem nebo později s člunkovitou zádí jako u verze SS. Druhý "Super Sport" (SS) neměl dvířka a vyznačoval se mírně skloněným chladičem a člunkovitou zádí. Výkonnější SS se lišil nejenom vnějším vzhledem, ale také karoserií z hliníkových plechů, sníženou hmotností a zvýšeným výkonem na 40–45 k/29,4–33,1 kW (odlehčení rámu se zkráceným rozvorem, setrvačníku a zvýšení kompresního poměru). Verze z roku 1930 měla už hydraulické brzdy. Všemi těmito opatřeními byla hmotnost snížena o ca 200 kg na 700 kg. Vůz dosahoval rychlosti až 140 km/h. Zvláště v letech 1930–1934 byla účast Szczyzyckého na závodech (soutěže, vrchy, okruhy) díky obchodní strategii Wikovu velmi čilá.

1928

S dvousedadlovým otevřeným sportovním roadsterem Wikov 7/28 Sport (1478 cm³) bylo dosaženo řady sportovních úspěchů. První nasazení "syrového" automobilu na III. ročníku mezinárodního závodu automobilů a motocyklů na Pradědském okruhu (15 kol/336 km) nebylo úspěšné. Tovární jezdci Adolf Szczyzycki ani Jaroslav Konečník na závodě konaném 3. června 1928 v Karlově Studánce nedokončili ani první kolo, neboť uvázli někde na trati okruhu dlouhého nezvyklých 22,4 km.

1929

V druhém nasazení vozu Wikov 7/28 Sport Adolf Szczyzycki již zvítězil. V září 1929 na závodě automobilů do vrchu, na 9. ročníku Ecce Homo v kategorii sportovních vozů do 1500 cm³ vyhrál v čase 7:18,4 min, ve skupině sportovních vozů byl 3. a celkově v automobilech obsadil 8. místo. V samotném závodě 22. září zvítězil v novém traťovém rekordu král vrchů Hans Stuck von Villiez na závodním automobilu Austro-Daimler ADMR, v sajdkárách zvítězil v rekordu kategorie jistý Hermann Lang na stroji Standard, pozdější závodník na Mercedes-Benz a Stuckův (Auto Union) velký soupeř v soubojích "stříbrných šípů". Závod byl poznamenám tragickou nehodou. Vladimír Horák a jeho spolujezdec-mechanik Fröhlich na voze Bugatti T35B narazili během tréninku 21. září do motocyklového jezdce Edmunda Müllera. Müller zemřel na místě, Horák zemřel později, Fröhlich přežil.

1930

náhled|Trasa vítěze hvězdicové jízdy do Vysokých Tater (1930) V 1. ročníku mezinárodní hvězdicové jízdy, Auto-Moto rallye do Vysokých Tater (1930), kterou pořádal Slovenský Motorklub Bratislava za účasti 70 startujících (dojelo 60), zvítězil Adolf Szczyzycki se spolujezdcem Ing. Quido Weissem na novém, sériovém faetonu Wikov 35 (1743 cm³, kat. přes 1,5 l) se zaplombovaným motorem a "chráněnými" dalšími částmi vozu. Soutěž byla ukončena 5. července v Tatranské Lomnici. Szczyzycki absolvoval nejdelší trať – oficiálních 8687 km (tj. 8687 bodů) za 14 dnů devíti státy Evropy. Ve skutečnosti kvůli různým zajížďkám ujetá vzdálenost činila téměř 10 000 km. Stal se absolutním vítězem této jízdy, držitelem velkého křišťálového poháru, putovní ceny (bronzová socha Jana Žižky) a ceny společnosti (zlatý zapalovač) Vacuum Oil Company (nyní ExxonMobil) za nejlepší výkon. Szczyzycki absolvoval soutěž ve voze se svojí oblíbenou registrační značkou PIV 453, kterou jeho vozy nesly i v následujících letech. náhled|Szczyzycki-Weiss na Štrbském plese, Wikov 35, I. mezinárodní Auto-Moto rallye (1930) Ve Šternberku (7. září) se jezdců sjelo o něco méně než v roce 1929, ale diváky však byl závod do vrchu, 10. ročník Ecce Homo, dobře navštíven. V důsledku špatné viditelnosti – déšť, mlha – museli jezdci použít reflektorů, ale trénink i závod proběhly bez nehody. V kategorii automobilů zvítězil Josef Veřmiřovský na Tatře 52 (do 2000 cm³) s kompresorem časem 6:07,1 min před Florianem Schmidtem na Amilcaru. V kategorii sportovních vozů do 1,5 l na supersportu Wikov 7/28 Sport opět zvítězil Szczyzycki a v kategorii sportovních vozů skončil opět na 3. místě a celkově v automobilech obsadil rovněž 3. místo. Svůj čas z roku 1929 zlepšil o téměř 20 vteřin na 6:59,6 min a dostal se tak dosaženým časem pod sedm minut. Současně dosáhl nejlepšího času ze všech automobilů bez kompresoru. Úspěch továrny Wikov podtrhl Georg Kremel z Bratislavy (v pozdějších letech jmenován jako Jiří Kreml) vítězstvím v třídě cestovních automobilů do 1500 cm³ a celkovým 2. místem v kategorii cestovních vozů. náhled|Adolf Szczyzycki s Wikovem 7/28 Sport (SS) na IV. mezinárodním závodu do vrchu v Tatrách (srpen 1931) Až čtyři vozy tohoto typu startovaly v letech 1930,1932–1934 na brněnském Masarykově okruhu ve slabší kategorii Voiturette (do 1500 cm³). Ve všech ročnících pořádaných Československým Autoklubem pro Moravu a Slezsko (ČAMS) slabší vozy jely na 15 kol v celkové délce 437,1 km. V roce 1930 na I. ročníku tohoto závodu (28. září) to byli tovární jezdci Adolf Szczyzycki (st. č. 46) a Jaroslav Konečník (st. č. 44) a dále soukromí jezdci ing. Jiří Weinfurter z Prahy a Jiří Kreml z Bratislavy. Szczyzycki měl hned v druhém kole těžkou havárii v ostrovačických serpentinách. Dostal smyk a vyletěl s vozem z dráhy, srazil vysoký patník a zmizel pod náspem vice jak 2 m vysokém. Diváci strnuli — vtom však již znovu se ozval motor a chladnokrevný Szczyzycki dostal vůz zpět na závodní dráhu. Pokračoval v jízdě až do 12. kola, kdy na následek havárie z 2. kola musel odstoupit. Ze 4 wikovů nebyl ani jeden klasifikován, byť Konečník a Kreml dojeli do cíle, ale až po časovém limitu.

1931 Závodní sezónu zahájil na 14. ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště, který se konal 31. května jako součást seriálu Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. V kategorii sportovních vozů do 1,5 l obsadil 3. místo (když před ním skončily dva vozy Bugatti), ve sportovních vozech 11. místo a celkově byl na 31. Startoval v kategorii sportovních vozů v hlavním závodě (ME), ale bylo to na cestovním Wikovu. V hlavním závodě sportovních vozů neměl šanci, ale jeho čas 4:17,48 min by v národním závodě této třídy (cestovní vozy) stačil na vítězství, protože Vaníček na Bugatti jel závod téměř o 5 vteřin pomaleji. Za svůj výkon obdržel Szczyzycki stříbrnou medaili pořadatele AKRČs.

Na závodu o Velkou cenu města Lvova (I GRAND PRIX MIASTA LWOWA) na okruhu ve Lvově (tehdy Lwów patřil Polsku) konaném 7. června obsadil Szczyzycki 2. místo v třídě do 1,5 l a celkově skončil na 4. místě. Závod se jel na 50 kol/3,041 km ulicemi města v celkové délce závodu 152,05 km. Celkovým vítězem se stal Hans Stuck na voze Mercedes-Benz SSK.

V červnu 1931 si tovární jezdec Adolf Szczyzycki na cestovním faetonu Wikov 35 vítězství na II. ročníku mezinárodní Auto-Moto rallye do Vysokých Tater zopakoval. Za 17 dnů šestkrát projel Československo křížem krážem a celkem ujel 12 737 km (opět kvůli různým objížďkám ujel podstatně více, uvádí se až 15000 km). Jeho zvolená trasa procházela nejen Čechami a Moravou, ale i Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, kde – jak bylo známo – byly silnice v nezáviděníhodném stavu. V cíli po závěrečné etapě ukončené 28. června (z Bratislavy na Štrbské pleso) zaslouženě získal putovní 1. cenu, a to do trvalého užívání, neboť zopakoval vítězství z I. ročníku této rallye a splnil tak podmínku pořadatelů. Socha Jana Žižky, věnovaná prof. dr. J. Brdlíkem, mu zůstala definitivně natrvalo. Mimo to získal I. cenu Slovenského Motorklubu, cenu Lidových novin (socha Vítěz od akademického sochaře Dvořáka) a stříbrný pohár firmy Bosch za nejlepší výkon domácího vozidla s Boschovým osvětlením. V porovnání s rokem 1930, kdy dálkovou jízdu absolvoval po devíti evropských státech a měl při cestě 5 defektů pneumatik, tak při cestování jen po Československu v roce 1931 měl defektů 34.

V srpnu 1931 startoval Szczyzycki na Wikovu 7/28 Sport, označeném jako Wikov SS (super sport) na mezinárodních závodech do vrchu v polské části Tater (IV Międzynarodowy Wyścig Tatrzański, Krakowski Klub Automobilowy), podniku započítaném do evropského mistrovství v závodech do vrchu. S časem 7:14,07 min překonal 16. srpna na trati s převýšením přes 330 m a 7,5 km dlouhé mezi Lysou Poľanou a Mořským okem (Włosienica) rekord třídy a zvítězil v této třídě do 1,5 l, obsadil 6. místo ve sportovních vozech a celkově skončil na 15. místě. Celkovým vítězem tohoto závodu se stal Rudolf Caracciola na voze Mercedes-Benz SSKL. náhled|Adolf Szczyzycki před závodem na Masarykově okruhu (1932) náhled|Wikov 7/28 Sport (SS), Adolf Szczyzycki (P IV 453) a Jaroslav Konečník (P IV 454) před odjezdem do Brna (Masarykův okruh 1932) náhled|Wikov 7/28 Sport (SS), Adolf Szczyzycki nad Žebětínem (Masarykův okruh 1932)

1932