Ústřední spolek českých žen byl český ženský vzdělávací, politický a dobročinný spolek působící v letech 1897–1918 v českých zemích. Vznikl s ambicí sjednotit české ženské a feministické spolky v Rakousku-Uhersku pod jednu organizaci. Stal se tak prvním ústředním ženským orgánem českých žen a následně se pak zabýval hájením jejich zájmů na rovnoprávnost, včetně rovných společenských příležitostí, dostupnějšího vzdělání či volebního práva.
Historie Dámské spolky začaly v Rakouském císařství vznikat po roce 1848, prvním v českých zemích byl Spolek svaté Ludmily roku 1851. První český ženský spolek Amerického klubu dam vzniknuvší z iniciativy mecenáše Vojty Náprstka, který se scházel v jeho domě U Halánků na Starém Městě, rozsáhlejší vzdělávací a dobročinné činnosti ve prospěch žen a matek vykonával od roku 1871 Ženský výrobní spolek. Další ženské spolky se dále formovaly například v Brně (Vesna), Olomouci či Plzni. Roku 1890 bylo pak v Praze zřízeno dívčí gymnázium Minerva. S postupujícím procesem emancipace českých žen následně rostla potřeba vytvoření jednotného jednacího orgánu, který by sdružil české ženské organizace a zasazoval se o naplňování jejich požadavků.
I. sjezd českoslovanských žen Spolek byl založen na I. sjezdu českoslovanských žen ve dnech 15. až 17. května 1897 na Staroměstské radnici, kterého se zúčastnila přibližně tisícovka delegátek z Čech, Moravy, Slezska či Slovenska. V rámci spolku byly utvořeny čtyři odbory dělených dle agendy: vzdělávací a školský, charitativní, zdravotnický a národohospodářský. Jeho první starostkou byla zvolena Pavlína Klenková z Vlastimilu, mj. manželka architekta Richarda Klenky z Vlastimilu. Dalšími představitelkami spolku byly například Teréza Nováková, Věnceslava Lužická či Eliška Krásnohorská. V rámci projevů vybízejících k větší rovnoprávnosti mužů a žen zde poprvé zazněl požadavek na volební právo žen v Rakousku-Uhersku.
Agenda Dále se spolek zasazoval např. o zrušení celibátu učitelek, prosazování české historie do osnov hodin dějepisu (oficiálně pojednaných dle rakouského výkladu dějin) či zapojení žen do politické soutěže. Rovněž pořádal řadu dobročinných, vzdělávacích a společenských akcí. 10. září 1902 byl založen Ženský klub český, specializovaný vzdělávací odbor. Roku 1908 vehementně podporoval kandidaturu Karly Máchové, Boženy Zelinkové a Marie Tůmové na posty poslankyň do rakouské Říšské rady. Rovněž měl spolek svůj abstinentský odbor poukazující na škodlivost alkoholu a zabývající se myšlenkou prohibice. jehož členkou byla mj. lékařka Eliška Vozábová.
Činnost spolku byla zároveň částí, především mužské, společnosti kritizována jako zbytečná a směšná. Posléze se v rámci organizace začaly rozvíjet dva proudy ženských iniciativ dle sociálních vrstev: měšťanský a dělnický.
Útulný domov osamělých žen V Ústředním spolku českých žen se v roce 1922 zrodila myšlenka založit neziskovou družstevně charitativní organizaci nazvanou „Útulný domov osamělým ženám“. Organizace měla pomoci Praze s řešením bytové krize vzniklé po první světové válce. Myšlenku spolku prosazovala především poslankyně Národního shromáždění Eliška Purkyňová (první ředitelka Domova osamělých žen). Spisovatelka Eliška Krásnohorská a spisovatelka a sběratelka staropražských pověstí paní Popelka Biliánová patřily mezi další osobnosti, které stály u zrodu Domova osamělých žen.
Objekty v Šolínově ulici Celou myšlenku podpořil tehdejší poslanec Národního shromáždění ČSR JUDr. Karel Kramář. Díky jeho vlivu se podařilo od Pražské obce získat vhodný pozemek při Velvarské silici (dnešní Evropská ulice). V roce 1923 začala stavba domu v Šolínově ulici. Celý objekt Domova osamělých žen byl tvořen trojicí vnitřně propojených domů. Některé z nich navrhovala architektka Petříková, jiné architekt Miroslav Purkyně (* 17. března 1895, syn Elišky Purkyňové). Dne 28. září 1924 byl „Útulný Domov osamělým ženám“ slavnostně otevřen.
Objekty v Thákurově ulici V Sadové ulici (dnešní Thákurova ulice) byly zakoupeny další pozemky původně vlastněné velkostatkem Starých Dejvic (pozemky vlastnilo hlavní město). Stavba čtveřice domů započala v roce 1927 podle projektu architekta Miroslava Purkyně a domy byly dokončeny v letech 1931 až 1932.
Po únoru 1948 Valná hromada družstva schválila v roce 1951 vstup družstva do „Ústředního lidového bytového družstva v Praze v Bolzanově ulici“ a národní výbor následně proměnil Útulný Domov osamělým ženám na Domov důchodců. Až do roku 2013 sídlil Domov seniorů Elišky Purkyňové na dvou místech v Dejvicích: v Šolínově a Thákurově ulici. V roce 2013 se z objektu v Šolínově ulici přestěhovali obyvatelé Domova do nově postaveného objektu Eliška v ulici Cvičebná v pražském Břevnově. Domov v Thákurově ulici je i nadále využíván.
Ženský svět Již na konci roku 1896 začala skupina jeho budoucích členek vydávat u vydavatelství Jana Otty čtrnáctideník Ženský svět, jedno z prvních tištěných periodik zaměřených na ženy. Prvními šéfredaktorkami byly Věnceslava Lužická a Teréza Nováková, později pak např. Pavla Maternová, rada členek spolku se pak zapojovala do redakční práce. List zároveň přednostně informoval o aktivitách a stanoviscích spolku, zároveň byl až do svého zániku roku 1930 možná nejrozšířenějším tištěných médií určených ženám.
Zánik Spolek zanikl roku 1918 v době vzniku Československa. Podstatná změna v legislativě tzv. První republiky ve prospěch občanských práv ženám pak vedla ke vzniku nástupnických organizací, jako například Československý svaz žen či Ženská národní rada.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy Zmínka v Ottově slovníku naučném Zmínka v diplomové práci České ženské hnutí 19. století
Kategorie:Organizace založené roku 1897 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1918 Kategorie:Ženské organizace v Česku Kategorie:Zaniklé organizace v Praze Kategorie:Spolky v Praze