Svatba (v srbsko-anglickém originále – ) je opera srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolovićové z roku 2010. Libreto sestavila skladatelka z tradičních lidových srbských textů doprovázejících svatební obřady; opera je komponována pro šest ženských hlasů a cappella. Premiéru měla 24. června 2011 v torontském divadle Berkeley Street Theatre Downstairs v podání divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre.

Vznik, charakteristika a historie Hudební skladatelka Ana Sokolovićová pochází ze Srbska. V mládí emigrovala do Kanady, avšak v jejích kompozicích se moderní styl často obohacuje o balkánské folklórní prvky. Nejsoustavněji se k nim obrátila ve své třetí opeře s názvem Svatba (první dvě byly Půlnoční soud – The Midnight Court z roku 2005 podle slavné irské komické básně Briana Merrimana a Milostné písně – Love Songs z roku 2008).

Stejně jako předchozí dvě opery vznikla Svatba na zakázku torontské divadelní společnosti Queen of Puddings Music Theatre. Zakázka zněla na operu pro šest ženských hlasů, námět a zpracování jsou dílem skladatelky.

Libreto je z největší části sestaveno z textů srbských lidových písní a říkadel souvisejících se svatbou, ty jsou však „představeny v novém kontextu pro naši současnou kulturu“. Opera nemá děj ve vlastním slova smyslu: zachycuje přípravu nevěsty Milici – za škádlení, povzbuzování a utěšování jejích pěti družiček – na svatbu od bujarého předsvatebního večera přes obřad koupele po ranní přípravu na cestu k oltáři, zahrnující definitivní rozloučení s dosavadní rodinou a přáteli. Textově a hudebně jsou popisovány různé nálady, „[o]bavy, pochybnosti, nejistota – ale i radostné očekávání, milostná touha a naděje“. Sokolovićová o svém záměru napsala: „Svatba je důležitým předělem v životě každé ženy, který je obvykle ponořen do tradic a vždy představuje změnu a rozcestí. Milicin rituál přechodu je do univerzální, je to archetyp lidské zkušenosti. Svatba nabízí možnost pohroužit se do kvality a bohatosti tohoto krátkého, ale rozhodujícího okamžiku.“ Při kompozici se inspirovala srbskou lidovou hudbou, ale také výšivkami, tapisériemi, zvukem srbského jazyka a historickými a mytickými postavami. I když jde o předsvatební noc, je zde láska adresována jen nepřímo – oproti skladatelčině předchozí opeře Milostné písně, jíž byla láska hlavním tématem. Sokolovićová věnovala tuto operu svým rodičům.

I když lze v hudbě Svatby zaznamenat vliv srbského folklóru, zdůrazňuje Sokolovićová , že „má opera Svatba […] není novou lidovou hudbou“. Slovy českého kritika v Ostravanu Milana Bátory se nejedná o „pseudofolklorní halekačku s nostalgickou atmosférou“; podle něj Sokolovičová ve Svatbě „projektovala svou osobní vizi, která je absolutně přítomná, impulzivní a poctivá“ a „elegantně [se] vyhnula jakémukoli stereotypu“. Operní recenzentka Helena Havlíková na OperaPlus sice řadí Svatbu k neofolklorismu, ale připomíná, že skladatelka „balkánský hudební kolorit modifikuje dnešním „rozpomínáním“ a zkušeností pobytu daleko od původního domova“. Šimon Kořený v HISVoice v hudbě této opery shledává „divokou směsí starodávných tanců, rytmů popové hudby, balkánských melodií i klasické harmonie, sylabických částí atd.“ Z hudebních vlivů Sokolovićové lze poukázat na Igora Stravinského, Luciana Beria nebo György Ligetiho.

Šest postav opery (tři soprány a tři mezzosoprány anebo čtyři soprány a dva mezzosoprány) zpívá a cappella formou „rytmického a melodického vrstvení jednotlivých linií v pestrém tkanivu rytmů pracujících s polyfonickým vedením, ozvěnou i interlockingem čili vzájemným doplňováním oddělených partů“. Jde o vokálně náročné party jako co do intonace a vzájemné koordinace, tak co do interpretačních technik včetně ječení, halekání, nestandardního nasazování tónu, šepotu a dalších efektů, které skladatelka zčásti odvozuje od tradiční hudby balkánského okruhu. Výraznou roli hraje zvuková stránka srbského jazyka: „Přeložit tuto operu do jiného jazyka nelze, srbský text je záminkou pro samotnou hudbu, jíž tento text prošívám. Využila jsem přirozenou hudebnost tohoto jazyka a jeho příznačnost pro hudební tvorbu,“ tvrdí Sokolovićová. Jen vedlejší úlohu, spíše navození zvukové atmosféry než doprovodu, mají hudební nástroje, které představitelky během hry používají – dešťová hůl, tibetská mísa, flétnička, okarína či bubínek, ale i předměty každodenní potřeby jako plastové kelímky a příborové nože.

Kanadský divácký i kritický ohlas na Svatbu byl velmi příznivý. Její přínos vyzdvihl například hudební kritik Jean-Jacques Nattier: „V tom spočívá zásadní příspěvek Sokolovićové: dokázala znovu začlenit zpěv do současných diskusí o opeře. A to nikoli provedením „návratu“, za nímž se příliš často skrývá neotonalita, ale naopak začleněním melodické kontinuity neočekávaných vokálních sonorit, vokálního souboje vymyšlených slov a fonetických her se srbskou abecedou. Tím obnovuje způsob, jakým se píše opera.“ Svatba v Kanadě získala šest nominací na Dora Mavor Moore Awards a vyhrála cenu Vynikající nový muzikál/opera.

Premiéru ve Spojených státech amerických uvedla Peabody Chamber Opear v Baltimore roku 2013. Evropa se seznámila s tímto dílem v inscenaci vytvořené pro festival v Aix-en-Provence roku 2015. Tato inscenace se hrála i na jiných místech, například v Montpellieru, Nantes, Angers, Lublani a Lucemburku. Roku 2016 ji hrála s velkým ohlasem experimentální scéna San Francisco Opera (SF Opera Lab), roku 2017 studenti Hudební konzervatoře Brooklyn College v New Yorku. V roce 2018 Svatbu nastudoval L’Atelier lyrique montrealské opery – tuto inscenaci ocenila Hudební rada Quebecu jako hudební událost roku. – a také Milwaukee Opera Theatre, Bard College v Annandale a Vysoká škola pro hudbu, divadlo a média v Hannoveru. V témže roce byla rovněž koncertně provedena v Permu.

Svatba byla po monoopeře Milostné písně (Love Songs) v roce 2018 druhá opera Any Sokolovićové, která byla provedena v Česku. V rámci bienále Dny nové opery Ostrava (NODO) byla uvedena 28. srpna 2020 na jevišti Divadla Antonína Dvořáka; v rámci celovečerního programu jí předcházela opera Hibiki, hibiki, vzhmoť! Marka Keprta. Šest rolí ve Svatbě ztvárnily členky sboru Národního divadla moravskoslezského. Inscenace byla diváky přijata s nadšením a i čeští recenzenti dílo uvítali a vysoce ocenili hudební nastudování a výkony představitelek. Ostravská inscenace byla zpřístupněna rovněž prostřednictvím livestreamu a zaznamenával ji Český rozhlas.

Osoby a první obsazení osoba hlasový obor světová premiéra (24. června 2011) česká premiéra (28. srpna 2020)Milica, nevěsta soprán Jacqueline Woodley Markéta SchaffartzikDanica, družička soprán Laura Albino Patrícia SmoľákováLena, družička soprán Carla Huhtanen Eva Maria KořenáZora, družička soprán / mezzosoprán Andrea Ludwig Ivana AmbrúsováNađa, družička mezzosoprán Shannon Mercer Lucie HubenáLjubica, družička mezzosoprán Krisztina Szabó Tetiana Hryha Hudební nastudování: Dáirine Ní Mheadhra Jurij Galatenko Režie: Michael Cavanagh Jiří Nekvasil Scéna: Michael Gianfresco David Bazika Kostýmy: … Marta Roszkopfová

Odkazy Reference

Externí odkazy Koncertní provedení opery Svatba v podání opery v Permu z roku 2018.

Kategorie:Opery Any Sokolovićové Kategorie:Opery v srbštině Kategorie:Opery z roku 2011 Kategorie:Opery poprvé uvedené v Torontu