Eleonora hraběnka Kounicová, rozená Voračická-Bissingen z Paběnic (26. ledna 1809 Praha-Nové MěstoMatriční záznam o narození a křtu Eleonory hraběnky Voračické-Bissingen z Paběnic farnosti při kostele sv. Jindřicha na Novém Městě pražském – 10. ledna 1898 Praha-Nové Město), byla česká šlechtična, spolková činovnice, sufražetka a feministka, mecenáška umění a podporovatelka ženských spolků v českých zemích. Podporovala přední osobnosti českého ženského emancipačního hnutí, jako byly například Marie Riegrová-Palacká, Karolina Světlá, Sofie Podlipská nebo Božena Němcová, která ji uvedla ve věnování svého románu Babička.
Život
Mládí Narodila se jako Eleonora Marie Alžběta v paláci Voračických na Novém Městě v Praze do česky mluvící šlechtické rodiny, která se pohybovala v českém vlasteneckém a intelektuálním prostředí. Jejími rodiči byli Jáchym Jindřich Voračický z Paběnic a jeho manželka Alžběta, rozená Vratislavová z Mitrovic. Mládí strávila na rodovém panství v Choustníku u Tábora.
Dne 28. srpna 1828 se v Praze provdala za velkostatkáře a politika, hraběte Michaela Karla z Kounic. Po sňatku s manželem přechodně pobývali ve Vídni, kde Michael Karel působil jako c. k. komoří. Kromě toho vlastnili rodové statky Zahrádky, Housku, Českou Lípu, Březno v Čechách ad. Byla dámou Řádu hvězdového kříže.
Veřejná činnost vlevo|náhled|Kounický palác v Panské ulici, sídlo Eleonory Kounicové v Praze na Novém Městě. Soustavně se věnovala dobročinným a mecenášským aktivitám, zejména pak po smrti manžela, který zemřel r. 1852 ve 49 letech. V napjatém společenském prostředí 40. let 19. století a následného nástupu neoabsolutismu se aktivně účastnila dámských společenských salonů, které spoluorganizovala a jež začaly být po Říjnovém diplomu roku 1860 přeměňovány do nově povolených občanských spolků.
Pojilo ji osobní přátelství s Boženou Němcovou, kterou opakovaně finančně podpořila. Jako poděkování jí Němcová věnovala své stěžejní dílo Babička. V Babičce je Kounicová zpodobněna v postavě hraběnky Březenské. Stejně tak pomohla k vydání a realizaci děl Karoliny Světlé, Sofie Podlipské a dalších českých umělců a umělkyň.
Zapojovala se do aktivit okolo Amerického klubu dam, prvního českého ženského spolku vzniknuvšího z iniciativy mecenáše Vojty Náprstka, který se scházel v jeho domě U Halánků. Svůj rodný dům, palác Voračických, později věnovala ve prospěch českého Národního muzea, sama žila v Kounickém paláci v Panské ulici na Novém Městě.
Finančně podporovala např. Ústřední matici školskou, ženský spolek Vesna v Brně, Ženský výrobní spolek, Národní jednotu pošumavskou a mnohé další, stejně jako např. dostavbu a výzdobu interiérů Národního divadla.
Úmrtí Hraběnka Eleonora Kounicová zemřela 10. ledna 1898 v novoměstském Kounickém paláci v Praze. Dle svého přání nebyla pohřbena do rodinné hrobky, ale na Vyšehradském hřbitově, místě tradičního odpočinku českých národních elit.
Potomci Spolu s manželem měli deset dětí:
Albrecht Vincenc z Kounic (1829–1897) – politik, c. k. komoří, člen Panské sněmovny Říšské rady Kristina Paulina (1830–1875) Rudolf Karel z Kounic (1831–1889) Jindřich z Kounic (1832–1912) Ferdinand z Kounic (1833–1885) Jiří Eugen z Kounic (1835–1909) Alžběta (1836–1903) Emanuel z Kounic (1839–1859) Evžen z Kounic (1841–1919) – poslední mužský potomek rodu Kouniců Václav Robert Kounic (1848–1913) – politik a mecenáš
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Diplomová práce
Eleonora Kounicová Eleonora Kounicová Kategorie:České šlechtičny Kategorie:České sufražetky Kategorie:České feministky Kategorie:České mecenášky Kategorie:Narození v roce 1809 Kategorie:Narození 26. ledna Kategorie:Narození na Novém Městě (Praha 2) Kategorie:Úmrtí v roce 1898 Kategorie:Úmrtí 10. ledna Kategorie:Úmrtí na Novém Městě (Praha 1) Kategorie:Pohřbení na Vyšehradě Kategorie:Ženy