Emanuel Frynta (3. ledna 1923 Slapy – 11. října 1975 Praha) byl český překladatel z ruštiny a básník. Překládal především A. S. Puškina, M. J. Lermontova a A. P. Čechova, ve vlastním díle byl zejména představitel nonsensové poezie.
Život Byl syn Emanuela Frynty staršího (1888–1949), učitele, bibliofila, publicisty a nakladatelského redaktoraDatabáze NK ČR: Frynta Emanuel st. (autoritní záznam) a matky Augustiny, rozené Růžičkové (1900–??).Matrika oddaných, Slapy, 1912-1936, snímek 76, Záznam o sňatku Emanuela Frynty st. a Augustiny Růžičkové
V roce 1943 maturoval na klasickém gymnáziu v Praze. Do konce druhé světové války byl zaměstnán jako pomocný dělník. V letech 1945 až 1948 studoval rusistiku na FF UK. Po zbytek života pracoval jako překladatel z povolání, především z ruštiny.
7. ledna 2023 byla Emanuelu Fryntovi odhalena pamětní deska na budově základní školy ve Slapech.
Rodina V roce 1947 se seznámil s herečkou a pedagožkou Vítězslavou (Adou) Waldovou (1928–2015), se kterou se po deseti letech známosti oženil. Jejich syn prof. RNDr. Daniel Frynta, Ph.D. (* 1963) je český sociobiolog a vysokoškolský pedagog.
Dílo Debutoval v roce 1945 v Akordu. Dále publikoval v Kytici, Světové literatuře, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Mladé frontě, Hostu do domu, Tváři a Obrodě.
V prvopočátcích svého literárního účinkování byl zahrnován do stejné básnické skupiny jako Josef Suchý, tedy do autorského okruhu kolem katolického časopisu Vyšehrad, preferujícího ideály křesťanského humanismu. Podobně jako u jeho druhů (Slavík, Vokolek) byla po únoru 1948 Fryntova cesta k publikování velmi komplikovaná.
Věnoval se překladatelství (jako jeden z prvních k nám uváděl Christiana Morgensterna), zajímal se o editorství (sestavil např. oblíbenou čítanku českého a světového humoru Moudří blázni) a spolupracoval s rozhlasem. Patřil k průkopníkům naší konkrétní a nesmyslné poezie.
Dominantní částí díla Emanuela Frynty byly překlady z ruštiny (básně A. S. Puškina a M. J. Lermontova). Věnoval se překladům i z dalších jazyků. Součástí jeho literárněvědné činnosti byly i publikace určené zahraničním čtenářům. Působil až do konce života jako překladatel, ale před koncem života téměř celé své dílo (tedy překlady i vlastní autorská nevydaná díla) spálil.
Spolupracoval s dětmi, což ovlivnilo jeho tvorbu (1966). Řadu jeho textů zhudebnil Petr Skoumal, vyšly na albech Kdyby prase mělo křídla (Bonton, 1991) a Pečivo (Bonton, 1995).
Překlady Listy nevěstě a ženě Natalii Nikolajevně (autor Alexandr Sergejevič Puškin ; Praha, Václav Pour, 1949) Michail Jurjevič Lermontov: Výbor z díla (přeložili Emanuel Frynta et al.; Praha, Svoboda, 1951) Anton Pavlovič Čechov: Výbor z díla (Povídky a Lyrika ve třech dílech, přeložili Emanuel Frynta et al.; Praha, Svoboda, 1951, SNKLHU 1955, 1956) Edgar Lee Masters: Spoonriverská anthologie (přeložili Jiří Kolář, Zdeněk Urbánek, Emanuel Frynta; Praha, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění 1957, Cylindr 2000) Anton Pavlovič Čechov: Sachalin; Ze Sibiře (přeložili Emanuel Frynta a František Musil; Praha, SNKLHU, 1959) Alexandr Sergejevič Puškin: Vyšel jsem dřív než hvězda ranní (přeložili Emanuel Frynta et al.; Praha, SNKLU, 1962 ) Lope de Vega: Zahradníkův pes (Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1962) Michail Jurjevič Lermontov: Maškaráda (drama ve verších, ve čtyřech dějstvích; Praha, Orbis, 1963) Anton Pavlovič Čechov: Melancholický dekameron (ilustrace Stanislav Kolíbal; Praha, Svět sovětů, 1964) Navštívení krásy (italská renesanční lyrika, přeložili Emanuel Frynta, Jaroslav Pokorný a Jan Vladislav, kresby Václav Sivko; Praha, Mladá fronta, 1964) Sergej Alexandrovič Jesenin: Modravá Rus (překlad Emanuel Frynta et al.; Praha, Mladá fronta, 1965) Rozmarné povídky staré Rusi (volně podle různých sbírek přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta; Praha, Odeon, 1966) Jiří Suchý: Sto povídek aneb nesplněný plán (verše Christiana Morgensterna přeložil Emanuel Frynta; Praha: Československý spisovatel, 1966) Modří husaři (z díla děkabristů (vybrali, uspořádali a medailónky o autorech napsali Emanuel Frynta, Ervína Moisejenková a Vladimír Svatoň; Praha, Odeon, 1967) Proměny Démona (vnitřní obraz básníkova osudu v zrcadle jeho lyriky; ze souborného vydání Lermontovových spisů vybral, doprovodil dokumentárním materiálem, úvodní studii a životopisnou poznámku napsal Emanuel Frynta; Praha, Československý spisovatel, 1967) Balagán (ukázky z chystaného slovníku ruských zajímavostí a starožitností, uspořádal Emanuel Frynta; Praha, Svět sovětů, 1968) Anton Pavlovič Čechov: Srdce nechodí samo (přeložili Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák a Anna Zahradníčková; Praha, Odeon, 1968) Meč a píseň (hrdinské báje staré Evropy vypravují Vladimír Hulpach, Emanuel Frynta, Václav Cibula, ilustroval Miloslav Troup; Praha, Artia, 1970) Michal Jurijevič Lermontov: Maškaráda; Dva bratři (přeložili Zdenka Bergrová a Emanuel Frynta; Praha, Odeon, 1971, 1972) Iraklij Andronikov: Záhadná N.F.I. (z ruských originálů a z ukázek z díla M.J. Lermontova uspořádali a přeložili Emanuel Frynta a Jiří Barbaš; Praha, Lidové nakladatelství, 1974) Alexander Sergejevič Puškin: V bouři zrál můj hlas (přeložili Emanuel Frynta, Bohumil Mathesius a Hana Vrbová; Praha, Mladá fronta, 1975) Anton Pavlovič Čechov: Melancholický dekameron (z povídek A. P. Čechova uspořádal a doslov napsal Emanuel Frynta, přeložili Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák, Anna Zahradníčková, ilustrace Stanislav Kolíbal; Praha, Lidové nakladatelství, 1976) Anton Pavlovič Čechov: O lásce (přeložili Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák a Anna Zahradníčková; Praha, Odeon 1976, Academia 2002) Anton Pavlovič Čechov et al.: Příběhy mladých lékařů (přeložili Alena Morávková, Vladimír Pravda, Emanuel Frynta; Praha, Práce, 1977) Slavko Janevski: Tanečnice na dlani (z makedonských originálů přeložili Pando Kolevski, Emanuel Frynta a Jaroslav Kabíček; Praha, Odeon, 1979) Anton Pavlovič Čechov: Čtyři osudy (přeložili Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák; Praha, Odeon; Moskva, Chudožestvennaja literatura, 1984) Rozmarné povídky staré Rusi (přeložil a parafrázoval Emanuel Frynta; Praha, Vyšehrad, 1985) Anton Pavlovič Čechov: Případy z praxe (přeložil Emanuel Frynta et al.; Praha, Svoboda, 1987) Anton Pavlovič Čechov: Povídky (přeložili Emanuel Frynta, Jaroslav Hulák, Anna Zahradníčková; Praha, Odeon, 1988 ) Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Něžná (Praha, Melantrich, 1989) Anton Pavlovič Čechov: Černý mnich a jiné povídky (přeložili Hana Zahradníčková a Emanuel Frynta; Praha, Slovart, 1997) Anton Pavlovič Čechov: Anna na krku a jiné povídky (přeložili Jaroslav Hulák, Emanuel Frynta a Zdeňka Psůtková; Academia, 2000) Srdce ve mně sténá (výbor z poezie trobadorů, přeložili Emanuel Frynta a Petr Kopta; Praha, BB art, 2004) Alexandr Sergejevič Puškin: Boris Godunov (Praha, Artur, 2016) Anton Pavlovič Čechov: Černý mnich (Praha, Radioservis, 2017) Anton Pavlovič Čechov: Povídky o lásce (přeložili E. Frynta, J. Hulák a A. Zahradníčková; Praha, Garamond, 2017) Michal Jurjevič Lermontov: Bratr smutek (přeložili Emanuel Frynta a Josef Hora; Praha, Garamond, 2018)
Vlastní díla Eva Fuková (monografie; Praha, Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963) Moudří blázni (knížka historek, pohádek, povídek a veršů o moudrém bláznovství a bláznivé moudrosti, uspořádal, rozpravy a vysvětlivky napsal Emanuel Frynta; Praha, Albatros 1973, 1976, 1981, 1984, 1987) Nová knížka pro děti o chvástavém štěněti (fotografie Jan Lukas, Praha, Státní nakladatelství dětské knihy 1964, Aurora 1998) Písničky bez muziky (pro děti od 5 let, ilustrace Markéta Prachatická; Praha, Albatros 1988, 1997, Argo 2010) Zastřená tvář poezie (soubor esejistických rozhlasových přednášek, uspořádal a k vydání připravil Jiří Honzík, doslov napsal Ivan Vyskočil, ilustrace Karel Nepraš; Praha, Nakladatelství Franze Kafky, 1993) Závratné pomyšlení (povídky a básně z pozůstalosti, uspořádala, k vydání připravila a úvod napsala Marta Železná, ilustroval Jiří Šalamoun; Praha, Český spisovatel, 1993) Kdyby prase mělo křídla (písničky Petra Skoumala s texty Pavla Šruta, Emanuela Frynty, Jana Vodňanského ; ilustrace Markéta Prachatická; Praha, Egmont, 1999) Praha - domovské město Franze Kafky (texty Emanuel Frynta, fotografie Jan Lukas; Praha, Nakladatelství Franze Kafky, 2000) Když tygr jede do Paříže (zpěvník Petra Skoumala , texty písní Emanuel Frynta, Petr Skoumal, Zdeněk Svěrák aj., ilustrovala Helena Rosová; Praha, Mladá fronta, 2006) Eseje (Praha, Torst, 2013) Nehraje se (Praha, Galén, 2016)
Vzpomínky manželky
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Spisovatel, který se nepodbízel pořad Českého rozhlasu, obsahuje podrobné informace o životě Emanuela Frynty, ukázky z díla, vzpomínky přátel, unikátní záznam jeho hlasu z rozhlasového vysílání z roku 1969.
Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z ruštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Českojazyční textaři Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:Narození 3. ledna Kategorie:Narození v roce 1923 Kategorie:Úmrtí 11. října Kategorie:Úmrtí v roce 1975 Kategorie:Muži