Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR (německy Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei in der Tschechoslowakischen Republik (DSAP), tzv. německo-česká sociální demokracie) byla sociálnědemokratická strana československých Němců v období První republiky.
Vznik strany náhled|Josef Seliger
Německá sociálně demokratická strana v Československu oficiálně vznikla na přelomu srpna a září 1919 na zakládacím sjezdu v Teplicích z bývalých zemských svazů Čech, Moravy a Slezska rakouské sociálnědemokratické strany. V čele strany stanul Josef Seliger, jenž se již na podzim 1918 jakožto bývalý poslanec rakouské Říšské rady velmi angažoval při zakládání sudetoněmeckých provincií a při vyjednávání s československými představiteli. Programově strana navazovala na brněnský program z roku 1899 (požadavek národnostní autonomie) a hlásila se k austromarxismu (opuštění ideje třídního boje).
V dubnu 1920 získala strana ve volbách do poslanecké sněmovny i senátu přes 11 % hlasů, což z ní činilo nejsilnější německou stranu. Josef Seliger pak na jednom z úvodních jednání poslanecké sněmovny vystoupil s projevem, v němž se o poválečném uspořádání (a tedy i o vzniku Československa) vyjádřil jako o „dohodovém imperialismu“, zároveň však vyjádřil vůli německé sociální demokracie angažovat se na parlamentní půdě nového státu a bojovat zde za práva dělnictva a za právo na sebeurčení německého národa.
náhled|Ludwig Czech
Již v říjnu 1920 Josef Seliger zemřel. V čele strany jej nahradil Ludwig Czech, jenž v této funkci působil až do března 1938.Tóth – Novotný – Stehlík, Národnostní menšiny..., s. 51–52.
Secese komunistů, sjednocovací pokusy s českou sociální demokracií Stejně jako česká sociální demokracie doplatila na rozkol ve straně. Komunistické křídlo opustilo stranu v lednu roku 1921, poté co prohrálo boj o vedení strany. Z tohoto proudu poté vznikla tzv. německá sekce KSČ, která se poté stala součástí sjednocené komunistické strany. Na to doplatila strana při druhých volbách roku 1925. Volební výsledek činil pouhých 6 % a 17 mandátů. Sama strana se pro nedostatek ochoty ke kompromisům na obou stranách sjednotit se svým českým protějškem do jednotné sociálnědemokratické strany nedokázala. V období panské koalice se tedy dostaly všechny socialistické strany do opozice, což je přimělo k postupnému sbližování se. Ve dnech 28. a 29. října 1928 proběhl společný sjezd ČSDSD všech národností žijících na území ČSR. Tímto se strana zařadila mezi aktivistické strany a participovala na politice „Hradu“.
Koaliční strana, pokles hlasů ve 30. letech Po třetích volbách (1929), kdy strana obdržela zisk 7 % a 21 mandátů, obsadil Ludwig Czech křeslo ministra sociální péče. Strana stála v opozici vůči rostoucímu německému nacionalismu, ale pozice vládní strany a neschopnost získat od Čechů potřebné ústupky (rovnost obou jazyků, konec údajné diskriminace, pomoc těžce krizí zasaženým oblastem) jí ale přineslo naprostý pokles preferencí, když část jejího elektorátu přešla nakonec k volbě SdP, která těžila ze své opoziční pozice radikálního kritika systému. Při čtvrtých volbách (1935) klesla na 3,6 % a 11 mandátů. Přesto zůstala ve vládě, což jí dále škodilo. Strana pokračovala ve své činnosti až do jara roku 1938, kdy obhajovala existenci ČSR jako „poslední demokratické bašty“.
Rok 1938 a názorové rozštěpení strany doma i v exilu
Pravicové křídlo strany, vedené Wenzelem Jakschem a navazující na Seligerův všeněmecký nacionalismus, se částečně přiblížilo pozicím levého křídla SdP. Byl to také Jaksch, kdo svrhl z vedení strany na jaře 1938 Ludwiga Czecha. Jakschovy pangermánské úvahy rovněž velmi těžce poškodily jednání mezi Jakschem a Benešem v britském exilu, kdy se Jaksch dlouho odmítal rozhodně a bezvýhradně postavit na půdu republiky a kalkuloval s možností, že by tzv. Sudety mohly zůstat v Německu nebo se v nějaké podobě jinak emancipovat od Československa. Tento postoj vedl mj. k utvrzení Beneše v radikálním řešení nacionální čistky. Sám Ludwig Czech se do exilu včas nedostal a státuvěrná sociální demokracie tak byla silně oslabena. Czech zahynul roku 1942 v Terezíně. Poněkud marginalizováno v exilu zůstalo středové a levé křídlo, skupina okolo mladších poslanců Zinnera a Zischky, která naopak představovala autentickou sociální demokracii bezpodmínečně věrnou Československu a pokračující v Czechově politickém kurzu.
Pronásledování sociálních demokratů začalo bezprostředně po vstupu nacistických vojsk. Od října do prosince 1938 bylo zatčeno 20 000 členů strany; jen do koncentračního tábora Dachau bylo posláno 2 500 protinacistických sudetských Němců. Přibližně 30 000 lidí se podařilo uprchnout na Západ. Dne 22. února 1939 se vedení DSAP rozhodlo ukončit veškerou činnost v Československu a pokračovat v práci v zahraničí pod názvem Treuegemeinschaft sudetendeutscher Sozialdemokraten (Spolek loajálních sudetoněmeckých sociálních demokratů). Skupina začala v Oslu vydávat měsíčník Sudeten-Freiheit.Labour and Socialist International. The Socialist Press - The press of the parties affiliated to the Labour and Socialist International. Series 4 - No. 2. Brussels, August 1939. p. 61
Poválečné skupiny
Uvedené rozdělení zůstalo i po válce, kdy se na jedné straně mezi odsunutými lidmi v Německu a exilem zůstalým v Británii organizovala Seliger-Gemeinde, podmínečně spolupracující se Sudetendeutsche Landsmannschaft (obě podporovány vládními a zemskými financemi), a na druhé straně ve skromných podmínkách fungující a marginalizovaný Zinnerův okruh, který politiku a existenci Sudetendeutsche Landsmannschaftu ostře odmítal a odmítá dodnes. Část bývalých členů strany zůstala v Československu, kde dodnes žije a kde žijí jejich potomci. Mezi nimi našla Zinnerova skupina mnoho sympatizantů. Část členů strany se po válce tváří v tvář velmi hostilní a extrémně šovinistické atmosféře v Československu (1945–1949) dobrovolně vystěhovala převážně do sovětské okupační zóny, resp. do pozdějšího Východního Německa.
Volební výsledky
Poslanecká sněmovna VolbyHlasyMandátyPozicePostaveníAbs.%Abs.± 1920 689,589 11.1 3. Opozice 1925 411,010 5.8 14 8. Opozice 1929 506,761 6.9 4 5. Vláda 1935 299,945 3.6 10 10. Vláda
Senát VolbyHlasyMandátyPoziceAbs.%Abs.± 1920 593,344 11.4 3. 1925 363,310 6.0 7 8. 1929 446,840 6.9 2 6. 1935 271,097 3.7 5 10.
Přehled získaných německých hlasů zdroj Město 1920 1925 1929 1935Pardubice37 %19 %30 %22 %Hradec Králové43 %27 %34 %18 %Mladá Boleslav45 %15 %23 %7 %Česká Lípa49 %31 %33 %16 %Louny56 %33 %47 %20 %Karlovy Vary51 %34 %40 %18 %Plzeň44 %31 %34 %16 %České Budějovice50 %20 %27 %16 %Jihlava19 %14 %14 %8 %Brno32 %25 %31 %22 %Olomouc37 %24 %27 %17 %Ostrava35 %18 %25 %14 %
Reference
Literatura MERRIWETHER WINGFIELD, Nancy: Minority Politics in a Multinational State. The German Social Democrats in Czechoslovakia, 1918–1938. Boulder 1989. . ŠEBEK, Jaroslav: Německé politické strany v ČSR 1918-1938. In MAREK, Pavel a kol: Přehled politického stranictví na území českých zemí a Československa v letech 1861-1998. Rosice u Brna 2000, s. 266–278. .
Související články Sociální demokracie (Česko) Sociální demokracie Ludwig Czech Leopold Pölzl
Externí odkazy
Katalog výstavy Zapomenutí hrdinové / Vergessene Helden Informace
Kategorie:Zaniklé politické strany Kategorie:Německé strany v Československu Kategorie:Politické strany v Československu Kategorie:Politické strany za první republiky Kategorie:Sociálnědemokratické strany v Evropě Kategorie:Politické strany založené roku 1919 Kategorie:Politické strany zaniklé roku 1938