Bajadéra (rusky: Баядерка) je velký balet, který byl poprvé uveden v Petrohradu v roce 1877. Hudbu složil Ludwig Minkus, libreto napsali choreografové Marius Petipa a Sergej Chuděkov. Příběh, který se odehrává ve starověké Indii, kombinuje exotickou a romantickou poezii, a proto je také známý jako „Giselle Orientu“.
Mezi znalci má téměř legendární postavení a někdy je považován za „posvátný balet“. Nejznámější částí je „Království stínů“ ve 3. dějství, které je tradičně uváděno jako balet blanc.Balet blanc je termín pro choreografie bez zápletky nebo libreta, zaměřený na pohyby a technické dovednosti tanečníků. Většinou se tančí v bílém tutu (krátká baletní sukénka).
Velmi působivá a melodická baletní hudba Minkuse je považována za jeho mistrovské dílo. Orchestrální partitura nebyla zveřejněna a původní rukopis našli v archivech Mariinského baletu až Sergej Vicharev (Вихарев, Сергей Геннадьевич) a Pavel Guerchenzon v roce 2002.
Literární předlohou je drama „Šakuntala“ indického básníka Kálidásy a balada „Bůh a bajadera“ (Der Gott und die Bajadere)Леуччи Т. Наследие романтизма и ориентализма в балетах Мариуса Петипа с индийским мотивом: «Баядерка» (1877) и «Талисман» (1889) // Věstník Akademie ruského baletu („ Академии Русского балета им. А. Я. Вагановой") : časopis. — 2019. — č. 6 (65). — S. 22—32. Johanna Wolfgang von Goetha. Děj je založen na romantické orientální legendě o nešťastné lásce bajadéry a statečného válečníka.
Česká premiéra: 11. duben 2003 v Brně.
Osoby Nikiya, bajadéra Solor, ušlechtilý válečník Madhavaya, fakír Nejvyšší bráhman Dugmanta, rádža Gamzatti, rádžova dcera, Solorova snoubenka Tři stíny Od 20. století také: zlatý nebo bronzový idol, sólový tanečník
Chrámové tanečnice, fakíři, jogíni, poutníci, Gamzattiny přítelkyně, sloužící, otroci a otrokyně, stíny, svatebčané a další.
Děj a struktura Děj se odehrává ve starověké Indii. Důraz je kladen na lásku mezi bajadérou Nikiyou a válečníkem Solorem. Následující obsah vychází z původního libreta, publikovaného společností Marius Petipa Society. Mnoho moderních produkcí končí po slavném „Království stínů" (3. dějství)! Čtvrté dějství se v uvedené podobě dává pouze ojediněle.
První dějství
Svátek ohně 1. scéna: Před indickým chrámem uprostřed lesa; v pozadí Himálaje
Vznešený kšatrija (bojovník), Solor, je se svými kamarády na lovu tygrů. Když ostatní lovci zmizeli, zůstává sám před chrámem a žádá fakíra Madhavana, aby mu zprostředkoval setkání s chrámovou tanečnicí Nikiyou.
Poté, co Solor odejde, objeví se nejvyšší bráhman s doprovodem mnichů, věštců, kněží a guru, aby uspořádali slavnostní obřady na počest svatého ohně. Po vystoupení devadasis (chrámových tanečnic) se objeví zahalená Nikiya, nejposvátnější z chrámových tanečnic. Začne tančit kolem posvátného ohně.
Bráhman tajně vyznává svou lásku Nikiyi, ale ona ho odmítne. Když pak Nikiya dává fakírovi Madhavanovi napít vody ze svaté studny, ten jí sdělí zprávu od Solora.
Po ukončení posvátných rituálů se všichni stáhnou do chrámu. V měsíčním světle se setkají Solor a Nikiya a před posvátným ohněm si přísahají věčnou lásku. Tajně je sleduje Nejvyšší bráhman a žárlivě slibuje Solorovi pomstu.
2. scéna: V sálu rádžova paláce
Rádža Dugmanta sděluje své dceři Gamzatti a Solorovi, že svatba, plánovaná jim už od jejich dětství, se brzy uskuteční. Solor se snaží odporovat, ale proti příkazům rádži nic nemůže. Když mu představí Gamzatti a zvedne jí závoj, Solora její krása zaujme, ale zároveň myslí na Nikiyu a na svou přísahu.
Solor se stáhne když se objeví nejvyšší bráhman. Ten pak říká rádžovi, že Solor miluje svatou bajadèru Nikiyu, a tajně se s ní v noci setkává. Rádža je pobouřen a zamýšlí Nikiyu z cesty odstranit. Když se o tom bráhman dozví, je zděšen a pokouší se přesvědčit Dugmantu o tom, že když zabijí chrámovou tanečnici, bohové se proti nim obrátí. Rádža je však již rozhodnut.
Gamzatti je tajně vyslechla. Pošle pro Nikiyu a konfrontuje ji s obrazem svého budoucího manžela. Když bajadéra vidí obrázek svého Solora, přizná se princezně, že ho miluje a že on jí přísahal věčnou lásku. Mezi ženami vznikne hádka, během níž Nikiya v afektu ohrožuje princeznu dýkou. Ve velkém zoufalství pak prchá.
Druhé dějství náhled|290x290pixelů|Scéna ze druhého dějství (1900)
Dvě rivalky a bajadéřina smrt 3. scéna: Palácová zahrada s pagodou, v pozadí Himálaje.
Během nádherné zásnubní slavnosti Gamzatti a Solora se Nejvyšší bráhman objeví se zahalenou Nikiyou. Tanec bajadéry je plný velkého smutku a zoufalství nad Solorovým porušením slibu věrnosti. Gamzattina služebná dává Nikiyi košík s květinami, které údajně poslal Solor. V košíku je však ukrytý had! Nic netušící Nikiya je uprostřed radostného tance nad darem od Solora hadem uštknuta a zhroutí se. Ve snaze ji zachránit jí bráhman podá protijed, ale tanečnice to odmítne. Umírá v Solorově náručí a znovu mu připomene jeho přísahu lásky.
Třetí dějství
Zjevení stínu, Království stínů a Solorovo probuzení 4. scéna: Solorův pokoj
Solor je celý bez sebe bolestí z Nikiyiny smrti. Pokusy fakíra a Gamzatti rozveselit ho, selhaly. Omámí se opiem. náhled|Království stínů 5. scéna: Království stínů
Ve vizi potkává Nikiyu v říši stínů. Tančí spolu navzájem. Nikiya mu připomíná jeho posvátnou přísahu lásky a říká, že když slib dodrží, bude s ní v posmrtném životě šťastný.
V mnoha moderních produkcích zde balet končí!
6. scéna: Solorův pokoj
Když se Solor ze svého omámení probudí a rádžovi služebníci mu přinášejí svatební dary, sleduje je jako v transu.
Čtvrté dějství
Hněv bohů 7. scéna: Ve chrámu
Začíná svatební hostina pro Solora a Gamzatti. Během tanců uvidí Solor ducha Nikiye. Když čtyři dívky nabídnou nevěstě jako dárek košík s květinami, zachvěje se Gamzatti. Vzpomněla si na vraždu Nikiye, která se jí rovněž okamžitě zjevila. Gamzatti s hrůzou prchá do náruče svého otce, který dává rozkaz zahájit obřad. Když Nejvyšší bráhman vezme ruce nevěsty a ženicha k provedení svatebního obřadu, obloha se zatemní, nastanou blesky a hromy. Při strašlivém zemětřesení, kdy se vybíjí hněv bohů, se chrám zhroutí a všechny pod sutinami pohřbí.
Apoteoza
Po zemětřesení se duše Nikiye a Solora znovu setkají a v obraze věčného světla se vznášejí k vrcholům Himálají do nirvány (stav absolutní blaženosti).
Obsazení při premiéře OsobaPremièra 23. leden 1877NikiyaJekaterina VazemSolorLev IvanovGamzattiM. N. GoršenkovaNejvyšší bráhmanNikolai GoltsMadhavayaDugmantaChristian Johansson
Historie náhled|138x138pixelů|Marius Petipa náhled|Léon Minkus
Vznik a premiéra V romantické éře byl Orient a exotická postava indických chrámových tanečnic, „bajadér“ oblíbeným tématem, s nímž se již před Petipou a Minkusem zabýval Filippo Taglioni, jehož balet Le Dieu et la Bayadère (Bůh a bajadéra) měl v Paříži premiéru v roce 1830. Fascinace tímto tématem nabrala na síle poté, co v Paříži byla roku 1838 skupina skutečných tanečnic z Indie se sólovou tanečnicí Amani, a její hostování popsal Théophile Gautier.Podle Guesta to bylo roku 1839. Ivor Guest: La Bayadère, text brožury, s. 16, k nahrávce na CD: Léon Minkus: La Bayadère (orchestrace: John Lanchbery), Anglický komorní orchestr, dirigent: Richard Bonynge (1994 / 2012; Decca). Možným přímým modelem pro balet Bajadéra se někdy předpokládá balet Sacountalâ, který v pařížské opeře uvedl 14. července 1858 Petipův bratr Lucien Petipa a který byl založen na hře indického básníka Kálidásy.
Bajadéra měla původně čtyři dějství a sedm obrazů s apoteózou. Petipa na tuto nákladnou produkci potřeboval téměř šest měsíců, kvůli čemuž se zvýšilo vstupné (bylo vyšší než u italské opery, která už byla velmi drahá!).
Balet měl premiéru 23. ledna 1877 (podle juliánského kalendáře) v císařském petrohradském Velkém divadle (Большой театр Санкт-Петербург) – jen pár týdnů před moskevskou premiérou Čajkovského, tehdy méně známého, Labutího jezera. náhled|173x173pixelů|Jekaterina Vazem jako Nikiya v baletu Bajadèra, 1877 Titulní role chrámové tanečnice Nikiye byla vytvořena pro primabalerínu Jekaterinu Vazem (Екатери́на О́ттовна Ва́зем). Patřil jí také i příjem z premiéry. V dalších hlavních rolích tančil Lev Ivanov (Иванов, Лев Иванович) jako Solor, Maria Goršenkova (Горшенкова, Мария Николаевна) jako Gamsatti, Nikolai Goltz (Гольц, Николай Осипович) jako nejvyšší bráhman a Christian Johansson (Иогансон, Христиан Петрович) jako rádža. V zásnubní scéně druhého dějství vystoupilo 230 tanečníků a kompars.Ivor Guest: La Bayadère, text brožury, s. 17, k CD nahrávce: Léon Minkus: La Bayadère (orchestr: John Lanchbery), Anglický komorní orchestr, dirigent: Richard Bonynge (1994/2012; Decca) Ve známé scéně „království stínů" ve třetím dějství vystoupilo 64 tanečníků.
Balet měl velký úspěch, závěrečný potlesk prý trval přes půl hodiny. Představitelka hlavní role Jekaterina Vazem byla poctěna darem brože s rubíny a diamanty a od slavné operní zpěvačky Adeliny Patti dostala kytici květin. Bajadéra se stala jejím oblíbeným baletem. Později uvedla:Poslední revizi baletu uvedl Petipa 3. prosince 1900 (podle Juliánského kalendáře) v Mariinském divadle. Provedl několik důležitých změn, včetně změny názvu rádžovy dcery z původního „Hamsatti“ na Gamzatti; a v „království stínů" snížil počet tanečníků z původních 64 na 48. V premiéře této nové verze tančila Matylda Krzesiňská jako Nikiya, Pavel Gerd (Гердт, Павел Андреевич) jako Solor a Olga Preobraženská (Преображенская, Ольга Ивановна) jako Gamzatti, dále Felix Krzesiňský (nejvyšší bráhman), Nikolai Aistov (rádža) a při pas de trois (tanec ve třech) v „království stínů" také Vera Trefilova (Трефилова, Вера Александровна), Varvara Rychliakova a Anna Pavlova (Павлова, Анна Павловна). Tato poslední původní produkce Petipovy Bajadéry byla naposledy provedena v roce 1916.
Petipova choreografie Bajadéry byla kolem roku 1905 zaznamenána Stěpanovou metodou (Владимир Иванович Степанов) a později se dostala do významné Sergějevovy sbírky (Sergeyev Collection) na Harvardově univerzitě.
Inscenace v Rusku
Mariinské divadlo 1900 – autorská obnova a nové vydání Mariuse Petipy (Nikia – Matilda Krzesinská, Solor – Pavel Gerdt) 1941 – nové vydání Vachtanga Čabukiani (Вахтанг Чабукиани) a Vladimíra Ponomarjova (Владимир Пономарёв) 2002 – revize Sergěje Vichareva (Вихарев, Сергей Геннадьевич). 31. května 2002 vydal Sergěj Vicharev rekonstrukci Bajadèry v Mariinském divadle podle taneční partitury ze Sergějevovy sbírky s dlouho ztraceným čtvrtým dějstvím. Tančily Daria Pavlenko (Nikiya), Igor Kolb (Solor) a Elvira Tarasova (Gamzatti).
Velké divadlo 1904 – choreografie Alexandra Gorského (Александр Горский) podle představení Mariuse Petipy. Nikiya – Jekaterina Geltser (Екатерина Гельцер), Solor – Michail Mordkin (ихаил Мордкин .) 1917 – choreografie Alexander Gorský. Nikiya – Jekaterina Geltser (Екатерина Гельцер), Solor – Vasilij Tichomirov (Василий Тихомиров) 1923 – choreografové Alexandr Gorsky a Vasilij Tichomirov (obnova provedení „Království stínů", podle choreografie Mariuse Petipy) 1991 – inscenace Jurije Grigoroviče (Григорович, Юрий Николаевич). Verze Mariuse Petipy.
Další divadla 2003 – Krasnodarské hudební divadlo (libreto Marius Petipa a Sergěj Chudekov, editoval Jurij Grigorovič, umělec – Mikola Šaranov (Микола Шаранов), dirigent – Alexandr Lavreňuk (Олександр Лавренюк) 2007 – Novosibiřské divadlo opery a baletu. Nikiya – Polina Semjonova (Поліна Семионова), Solor – Igor Zelensky) 2007 – Tatarské divadlo opery a baletu Муси Джаліля, podle choreografie Mariusa Petipy (s fragmenty choreografie Vladimíra Ponomarjova a Vachtanga Čabukiani), Konstantina Sergejeva a Mykoly Zubkovského, obraz „Stíny“ – upravila Olga Jordanová (Ольгa Йордан) a Fedor Lopuchov (Федор Лопухов). 2011 – Jekatěrinburské divadlo opery a baletu (Єкатеринбурзький театр опери та балету) 2012 – Samarské divadlo opery a baletu (Самарський театр опери та балету), inscenace Gabriely Komlevy (Комлева, Габриэла Трофимовна)