Společnost Vril (německy Vril-Gesellschaft) je jméno fiktivní tajné společnosti, která údajně působila v první polovině 20. století v Německu. Podle mnoha konspiračně-teoretických a pseudohistorických textů hrála zásadní roli ve vzestupu nacismu a nadpřirozenými prostředky se v nacistické éře podílela na vývoji inovativních leteckých technologií (viz Haunebu). Pro existenci tajné společnosti tohoto jména ani pro aktivity, které jsou jí připisovány, nejsou žádné historické důkazy.

Pozadí

Román Budoucí lidstvo a pojem vril náhled|vlevo|Obraz Pandemonium (asi 1825) od Johna Martina; architektura Vril-ya je v románu Budoucí lidstvo přirovnávána k obrazům Johna Martina

Výraz vril pochází z románu Budoucí lidstvo (The Coming Race, 1871) anglického spisovatele Edwarda Bulwera-Lyttona a je pravděpodobně odvozen z latinského virilis („mužný“ nebo „silný“).Goodrick-Clarke, 2002, s. 113. Günther Jürgensmeier: Anmerkungen. In: Edward Bulwer-Lytton: Das kommende Geschlecht. dtv, München, 1999, s. 228. Vypravěč tohoto románu se setkává s Vril-ya, lidmi žijícími v podzemí, kteří disponují psychickou energií jménem vril a jejichž schopnosti vysoce předčí schopnosti lidstva. Vril jim umožňuje telepatii a telekineziNicholas Goodrick-Clarke: Die okkulten Wurzeln des Nationalsozialismus, marixverlag GmbH 2009. S. 187., ovlivňují pomocí něj všechny živé nebo neživé objekty, mohou léčit, křísit mrtvé nebo ničit. Vril-ya byli původně lidé, kteří žili na zemském povrchu, ale byli od zbytku lidstva odděleni přírodní katastrofou a byli nuceni se uchýlit do podzemního jeskynního systému, který se jim stal novým domovem. Během historie poznamenané mnoha válkami a společenskými nepokoji se díky objevu síly vril přetvořili v egalitářskou, eugeniku praktikující společnost nadřazenou všem rasám. Díky vypravěči románu se Vril-ya dozvědí o lidstvu žijícím na zemském povrchu a podrobně se ho ptají na lidskou společnost. Vypravěči se podaří z říše Vril-ya uprchnout a v závěru románu varuje čtenáře před nebezpečím, které by Vril-ya představovali pro lidstvo, pokud by se znovu vrátili na povrch.

Vril v teosofii náhled|vpravo|Anglický spisovatel Edward Bulwer-Lytton Ačkoli soudobá kritika považovala román Budoucí lidstvo za pouhou satiruDavid Seed: Introduction. In: Edward Bulwer-Lytton: The Coming Race. Wesleyan University Press, 2005, S. xiii., někteří čtenáři jej považovali za okultní roman à clef. Tito čtenáři zastávali názor, že Bulwer-Lytton je rosenkrucián a vril je skutečně existující univerzální životní síla. Podle tohoto postoje byl román nástroj, kterým chtěl Bulwer-Lytton sdělit skutečné okultní poznání pod rouškou anonymity.Cfr. Günther Jürgensmeier: Nachwort. In: Edward Bulwer-Lytton: Das kommende Geschlecht. dtv, München 1999, S. 185–213, s. 186.

Helena Petrovna Blavatská a jiní okultní autoři užívali pojem vril jako synonymum pro tajemnou přírodní sílu, s níž lze pracovat pouze magií.Marco Frenschkowski: Die Geheimbünde. Eine kulturgeschichtliche Analyse. Marixverlag, Wiesbaden 2007, ISBN 978-3-86539-926-7. S. 168–172. V prvním díle Blavatské Odhalená Isis (1877) se o vrilu hovoří jako o reálné, nezávisle působící síle. Strube, 2013, s. 65–69. Ve své další knize, Tajné nauce (1888), popisuje, jak obyvatelé Atlantidy užívali vril k budování kolosálních staveb. Po pádu Atlantidy malá skupinka přeživších kněží zachovala tuto znalost a předávala ji vyvoleným.Goodrick-Clarke, 2004, s. 24–25. Tato údajná psychická energie umožňuje ovládnutí celé přírody.Goodrick-Clarke, 2002, s. 113 Podle několika publikací byl v Londýně v roce 1904 založen Vril-ya Club, který se touto tematikou zabýval.David Seed: Introduction. In: Edward Bulwer-Lytton: The Coming Race. Wesleyan University Press, 2005, s. xl–xli. Dílo Bulwera-Lyttona ovlivnilo také Nové myšlení.Strube, 2013, s. 71–74.

Obzvláštní význam pro rozšíření pojmu vril mimo fikci měla kniha Williama Scotta-Elliota Příběh Atlantidy (The Story of Atlantis, 1896; česky vydáno spolu s jinou autorovou publikací jako Atlantida a Ztracená Lemurie, Praha: Aurora, 1997), v níž hovoří o tom, že vril je síla, která poháněla létající stroje. Tato vlastnost vrilu, která je zmíněna už v Budoucím lidstvu, ovlivnila spolu s explicitním odkazem na Atlantidu vývoj představ o vrilu po druhé světové válce.Strube, 2013, především s. 69 a následující.

Další recepce Již v polovině 90. let 19. století se pod vlivem nových vědeckých objevů (například rentgenového záření) rozšířil názor, a to i mezi intelektuály, že přírodní vědy nemohou poskytnout definitivní odpovědi na záhady světa a že mimo vědecky poznatelných sil existují i další, skryté síly.Strube, 2013, s. 85f. Okultismus nebyl pouze protiváhou přírodní vědy, existovaly i tematické styčné body.Priska Pytlik: Okkultismus und Moderne. Ferdinand Schöningh, Paderborn 2005, s. 9–11; cf. také Strube, 2013, s. 86–97. Mnohé okultní kruhy čelily nechuti vyvolané moderním materialismem tím, že se snažily formulovat nauku o ovládání pozemských i kosmických sil, která by se vyrovnala přírodním vědám.Sabine Doering-Manteuffel: Das Okkulte. Eine Erfolgsgeschichte im Schatten der Aufklärung. Siedler-Verlag, München 2008, s. 183–184.

Kolem roku 1900 prožil okultismus a mysticismus obrovský rozmach, který trval až do 30. let.Priska Pytlik: Okkultismus und Moderne. Ferdinand Schöningh, Paderborn 2005, s. 9. V důsledku rozšíření teosofie v tomto období se pojem vril rozšířil i mezi širší okultní kruhy.Cis van Heertum: Exploring alchemy in the early 20th century Prasíla, o níž Bulwer-Lytton hovořil, se vyskytovala zejména v kontextu hledání magické techniky, které bylo výslovně motivováno touhou sjednotit vědu a náboženstvím. Strube, 2013, především s. 85–97, 193–197. V Německu byly mezi lety 1874 a 1924 publikovány čtyři překlady Budoucího lidstva, z nichž jeden pořídil antroposof Guenther Wachsmuth na přání Rudolfa Steinera. Pojem vril byl tedy již ve 20. letech v Německu znám širšímu publiku.

Rozvoj a obsah legend o Společnosti Vril

Historické předobrazy Před druhou světovou válkou byl v Berlíně aspoň jeden soukromý kroužek, jehož členové se výslovně zabývali sílou vril. Několik pramenů, které prokazují existenci této skupinky, se později stalo východiskem pro vývoj legendy o Společnosti Vril.Strube, 2013, především s. 98–143.

Tzv. Společnost pravdy (Wahrheitsgesellschaft) náhled|Popularizátor vědy Willy Ley s Wernherem von Braunem a fyzikem Heinzem Haberem

Jeden ze zdrojů důkazů pro existenci takové skupinky je článek německého popularizátora vědy Willyho Leye, který po nástupu nacismu emigroval do Velké Británie a později do Spojených států. Ley svůj článek publikoval v roce 1947 v americkém vědeckofantastickém magazínu Astounding Science Fiction. V tomto článku se pokouší vysvětlit, proč našel nacismus v Německu tak úrodnou půdu, a jeho rozmach připisuje velké popularitě iracionálních názorů v předválečném Německu. Popisuje různé pseudovědecké a esoterické směry a zejména upozorňuje na jednu skupinku, která se mu zdála obzvlášť podivná: náhled|vlevo|Podle Willyho Leye členové Společnosti pravdy objevili tajemství energie vril rozjímáním o struktuře napůl rozkrojeného jablkaWilly Ley: Pseudoscience in Naziland. In: Astounding Science Fiction. 39/3, květen 1947, s. 90–98.

Říšská pracovní skupina „Budoucí Německo“ náhled|Brožura „Vril“. Die kosmische Urkraft, publikovaná pod jménem Johannes Täufer v roce 1930 V roce 1930 vydal okultní kroužek nazvaný Reichsarbeitsgemeinschaft ‚Das kommende Deutschland’ (Říšská pracovní skupina „Budoucí Německo“; zkratkou RAG) dvě malé brožurky nazvané Weltdynamismus (Světová dynamika) a „Vril“. Die kosmische Urkraft (Vril. Kosmická prasíla). Strube, 2013, s. 98–123.

RAG v těchto textech tvrdila, že má rozvinutou technologii k využívání síly vril. Stavba a princip fungování zmíněného stroje i náčrt politického programu jsou téměř identické náčrtu perpetua mobile, údajně založeného na myšlenkách rakouského excentrického vynálezce Carla Schappellera, který v roce 1928 publikovali dva rakouští autoři.F. Wetzel, L. Gföllner: Raumkraft. Ihre Erschließung und Auswertung durch Karl Schappeller. Herold Verlag, München 1928. Plány zveřejněné RAG se lišily jen v detailech, celkově mělo jít o vylepšenou verzi Schappellerova stroje, který však není založen na (pseudo)fyzikálním, ale na okultním principu. V jednom z těchto textů je obrázek napůl rozkrojeného jablka jako model struktury Země a jejího spojení s „vesmírnou silou“ (Raumkraft). Tyto a další příspěvky zmíněných Schappellerových následovníků svědčí o tom, že publikace RAG jsou založeny na práci následovníků tohoto rakouského vynálezce. Strube, 2013, s. 109–123.

Podle jiné publikace RAG, Zeitschrift für Weltdynamismus (Časopis pro světovou dynamiku), byla RAG založena v roce 1930 jistým Johannesem Täuferem, který je také podepsán pod brožurou „Vril“. Die kosmische Urkraft. Jméno je však evidentně pseudonym Bahn & Gehring, 1997, s. 91. (Johannes der Täufer je německé označení pro biblickou postavu Jana Křtitele) a nic dalšího o něm není známo. Byla vyjádřena domněnka, že se za tímto jménem skrýval okultní nakladatel Otto Wilhelm Barth, který vydal další dvě publikace RAG. Dalším možným kandidátem byl Schappellerův stoupenec Fritz Klein.Strube, 2013, s.111–114.

Shrnutí stavu poznání Porovnání Leyovy vzpomínky s texty RAG ukazuje, že Leyova „Společnost pravdy“ a RAG mohla být různá označení téže skupiny.Goodrick-Clarke, 2004, s. 166. Zdá se však, že na dobové okultní scéně měla jen krátkodobý a marginální význam.Töpfer, 1998 RAG není uvedena v oficiálních seznamech a v archivech nakladatelství Otto-Wilhelm-Barth-Verlag se nenacházejí zmínky o jejich dalších publikacích.Bahn & Gehring, 1997, s. 105. Ani Zeitschrift für Weltdynamismus, ani zároveň publikovaný Archiv für Alchemistische Forschung neměly další vydání. Po roce 1930 nejsou žádné dokumenty dokazující existenci RAG nebo její vliv na jiné spolky. Tvrzení RAG o tom, že mají k dispozici technologii užívající vril, nedokazuje, že ji skutečně dokázaly užívat. Pro vznik legendy o Společnosti Vril po roce 1945 je ovšem irelevantní, zda Willy Ley měl skutečně na mysli RAG; jak je uvedeno níže, smyšlenky pozdějších autorů byly inspirovány Leyovými vzpomínkami. Strube, 2013, především s. 131–134. Tato skupina je nicméně hlavním prvkem v ospravedlnění legend o tajném působení Společnosti Vril v Německu mezi 20. a 40. lety 20. století.

Zrod legendy V době po druhé světové válce se objevilo množství konspiračně-teoretických a pseudohistorických interpretací Třetí říše, v nichž hrály ústřední roli okultní prvky. V tomto kontextu byl zmiňován jako důkaz také koncept vrilu a výše zmíněné souvislosti s okultními skupinami. Nejstarší zmínka o údajné tajné společnosti označované jako Vril-Gesellschaft pochází z roku 1960. Následně bylo toto téma znovu zpracováváno v konspiračně-teoretické a esoterické literatuře. Zatímco první varianty legendy stále odmítaly nacismus, některé novější interpretace přímo nebo nepřímo usilují o reinterpretaci Třetí říše v pozitivním světle.

Louis Pauwels a Jacques Bergier PrvníGoodrick-Clarke, 2004, s. 187–189; Hakl, 2004, s. 194; Strube, 2013, s. 126–142. zmínka o existenci Vril-Gesellschaft se nachází v knize Jitro kouzelníků (Le Matin des magiciens, 1960, česky 1963) francouzských autorů Louise Pauwelse a Jacquese Bergiera, kde hájí tezi, že nacistické vedení usilovalo o spojení s nadpřirozenými mocnostmi. Hlavní roli v těchto snahách hrála tajná okultní společnost. Autoři s odvoláním na Leye a neupřesněný vlastní výzkum tvrdí, že tato společnost se nazývala Společnost Vril (Vril-Gesellschaft) nebo Lóže bratří světla a měla úzké kontakty na Teosofickou společnost a rosekruciány, zvláště na okultistickou Společnost Thule.

Kritika