Prometheus (vznik asi 1784, tiskem 1785) je báseň německého básníka Johanna Wolfganga Goetha.GLOSÍKOVÁ, Viera; TVRDÍK, Milan a kol. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. 1. vyd. Praha: Libri, 2018. 808 s. ISBN 978-80-7277-560-6. S. 243. Často je označovaná za hymnus. Princip chvalozpěvu je zde ale obrácen, protože postava mytického Promethea bohy nikterak nechválí, ale vzpurně i pohrdavě oslovuje Dia i ostatní bohy, ve kterých vidí nelítostné a parazitující postavy, závislé na obětech důvěřivých lidí. Sám se také staví bohům na roveň.
Báseň byla několikrát zhudebněna, například Johannem Friedrichem Reichardtem roku 1809, Franzem Schubertem roku 1819, Hugo Wolfem roku 1889 nebo F. M. Einheitem roku 1993.
Česky byla báseň vydána v překladu Otokara Fischera roku 1916, 1927, 1949, 1955, 1973 a 1979.
Vznik a význam básně Báseň, napsaná bez rýmů a volným rytmem, vznikla v letech 1772–1774 na základě stejnojmenné nedokončené divadelní hry a je velice významná pro hnutí Sturm und Drang, jehož představitelé chápali génia jako osobu, která žije zcela v souladu se sebou, je nad světem a přírodou, má téměř božské schopnosti a překonává tradiční autority. Poprvé byla vydána anonymně a bez Goethova vědomí roku 1785 Friedrichen Heinrichem Jacobim v jeho polemickém spise týkajícím se nizozemského filosofa Spinozy.
Samotný Goethe vydal hymnus až roku 1789 společně s básní Ganymed, která vznikla ve stejném období. Obě básně je třeba chápat ve společných souvislostech, protože vyjadřují dva aspekty člověka. Prometheus je vzpurný tvůrčí duch, který, Bohem odmítnutý, ho napadá a prosazuje se proti němu, zatímco Ganymed je chlapec zbožňovaný a svedený Bohem a je jeho věrným služebníkem.KIEFER, Steven. Johann Wolfgang Goethe - "Prometheus" und "Ganymed". GRIN Publishing 2009, S. 6-22.
Obsah básně thumb|Goethův rukopis básně Obsahem básně je Prometheův monolog, ve kterém v šesti slokách Prométheus promlouvá k Diovi, uráží ho a napadá také ostatní bohy.
Hned v první sloce zesměšňuje Diův hněv jeho připodobněním k chlapci, který stíná květ bodláčí.
Své nebe, Die, zahalujv kouř mraků, par, a tak, jako stíná hochkvět bodláčí, do dubů třískej a v horstvech hřbet.
V následující druhé sloce oslovuje pohrdavě ostatní bohy slovyJá pod sluncem neznám nic chudšího, než jste vy, bozi!
a zdůrazňuje, že jejich stravou jsou oběti a modlitby lidía bláznovské důvěry nebýt žebráků a dětí,vy mřeli byste hladem.
Ve třetí sloce Prometheus vzpomíná na dětství, kdy se obracel k nebi a k bohům,
Když jsem byl dítěa v světě dosud se neznal. já těkavým bloudil zrakemtam k slunci, jako by nad ním bděl sluch, jenž slyší můj nářek,či srdce jak mé, jež mělo by s bědným slitování.
ale ve čtvrté konstatuje, že nikdy od bohů žádnou pomoc nezískal.Kdo mne od smrti spasil. od poroby, kdo?
Proto se v předposlední páté sloce Dia ptá:Já tebe uctívat? Zač? Zda jsi kdy nadnášel břímětomu, jejž tíží bol? Zda jsi kdy konejšil slzytomu, hrůzou jenž lká? Zda mne v muže neukovalyvšemohoucí čas a věčný osud – dvě pánů,již vládnou mně jako tobě?
V závěrečné šesté sloce Prometheus zdůrazňuje, že na základě svého rozhodnutí nerespektovat bohy získal moc formovat lidi k obrazu svému.
Zde sedím, hnětu lidik obrazu svému, tvořím rod, aby mně byl roven:aby strádal a plakal, měl rozkoš, měl slast –a tebe, tebe by nedbal, ''jak já!Veškeré citace jsou převzaty z překladu Otokara Fischera vydaného v knize Básně; Západovýchodní díván, Praha: SNKLHU 1955. S. 28-29
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Básnická díla německé literatury Kategorie:Knihy z roku 1785 Kategorie:Preromantická literární díla Kategorie:Díla Johanna Wolfganga von Goetha