Dne 15. srpna 2021 bylo hlavní město Afghánistánu Kábul dobyto Tálibánem po velké povstalecké ofenzívě, která začala v květnu 2021. Byla to poslední událost války v Afghánistánu a znamenala totální vítězství Tálibánu. Vedla ke svržení Afghánské islámské republiky a prezidenta Ašrafa Ghaního a obnovení Afghánského islámského emirátu pod kontrolou Tálibánu.

Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Tálibánem, podepsaná 29. února 2020, je považována za jeden z nejkritičtějších faktorů, které způsobily kolaps afghánských národních bezpečnostních sil (ANSF). Po dohodě USA dramaticky snížily počet leteckých útoků a připravily ANSF o rozhodující výhodu v boji proti povstání Tálibánu.

Měsíce před pádem mnozí ze Zpravodajské komunity Spojených států amerických odhadovali, že Kábul bude dobyt nejméně šest měsíců po dokončení stažení amerických jednotek z Afghánistánu. Počínaje květnem 2021, i když probíhalo stahování, se však Tálibánu během velké ofenzívy podařilo rychle za sebou dobýt většinu afghánských provincií. Během tohoto období se odhady toho, jak dlouho afghánský stát vydrží, výrazně snížily. Nakonec americký prezident Joe Biden 16. srpna připustil, že kolaps „se rozvinul rychleji, než předpokládali“.

Mezi 14. a 30. srpnem 2021 evakuovaly USA a jejich koaliční partneři z Afghánistánu více než 123 000 lidí pomocí letadel odlétajících z mezinárodního letiště v Kábulu (tehdy známého jako mezinárodní letiště Hámida Karzaje). Během evakuace zůstalo letiště pod vojenskou kontrolou NATO a USA i přes kolaps afghánské vlády. Mezi evakuovanými byli zahraniční diplomatičtí pracovníci a vojenský personál, civilisté ze třetích zemí, afghánští spojenci a zranitelní Afghánci, jako jsou novináři a aktivisté za lidská práva. Letecká přeprava byla největší nebojovou evakuační operací v historii americké armády, přičemž americký vojenský personál během 18denní mise přepravil 79 000 civilistů skrz letiště a pryč z Afghánistánu.

Po stažení Spojených států amerických 30. srpna zůstala v Kábulu stále uvězněna skupina asi 1 000 lidí, včetně občanů USA a Afghánců s americkými vízy. O dva týdny později ministr zahraničí Antony Blinken uvedl, že jde o několik tisíc obyvatel USA a sto občanů USA.

Pozadí

Dohoda mezi USA a Tálibánem

Dohoda mezi Spojenými státy americkými a Tálibánem, známá také jako „Dohoda pro nastolení míru v Afghánistánu“, byla mírová dohoda podepsaná Spojenými státy americkými a Tálibánem dne 29. února 2020 v Dauhá v Kataru. Dohoda měla ukončit válku v Afghánistánu. Je příznačné, že dohoda nezahrnovala tehdejší afghánskou vládu, což vedlo některé odborníky k jejímu přirovnání k Mnichovské dohodě z roku 1938.

Dohoda stanovila omezení boje pro USA i Tálibán, včetně stažení všech sil NATO z Afghánistánu výměnou za protiteroristické závazky ze strany Tálibánu. USA souhlasily s počátečním snížením úrovně svých sil z 13 000 na 8 600 osob do 135 dnů (tj. do července 2020), s následným úplným stažením do 14 měsíců (tj. do 1. května 2021), pokud Tálibán dodrží své závazky. USA se také zavázaly do 135 dnů uzavřít pět vojenských základen a vyjádřily svůj záměr do 27. srpna 2020 ukončit hospodářské sankce vůči Tálibánu.

Dohoda měla významný dopad na afghánské národní bezpečnostní síly. Americká podpora afghánské armádě byla výrazně omezena. A podle podmínek dohody nemohla americká vojenská letadla zaútočit na tálibánské skupiny čekající více než 500 metrů daleko, což dalo Tálibánu výhodu při zaměřování na afghánské vojenské jednotky.

Dohoda také prohloubila pokles morálky afghánské národní armády a afghánské národní policie, což vedlo k vyjednávání jejich členů s Tálibánem. Tálibán byl také schopen o dohodě šířit propagandu a dezinformace, a to kvůli nedostatku informací a tajných příloh v dohodě, které neznala ani tehdejší afghánská vláda. Tálibánská propaganda měla za cíl přesvědčit místní policii a vojenské jednotky, že USA již předaly území Tálibánu a že by také měly opustit své pozice.

Tálibánská ofenzíva 2021 vlevo|náhled|200x200pixelů|Bojovníci Tálibánu během ofenzívy v roce 2021 Týdny před ofenzivou, v dubnu 2021, americké ministerstvo zahraničí naléhalo na americké civilisty v Afghánistánu, aby „co nejdříve odjeli dostupnými komerčními lety“.

Dne 1. května 2021, krátce poté, co se významná část amerických jednotek stáhla z Afghánistánu, zahájil Tálibán a jeho spojenecké militantní skupiny rozsáhlou ofenzívu. Stahování spojeneckých vojsk ze země probíhalo pomaleji, mělo být původně dokončeno do 11. září 2021 (na dvacáté výročí útoků z 11. září 2001). Americké rozvědky varovaly před kolapsem afghánské armády. Během června a července se podařilo Tálibánu obsadit významnou část území včetně venkově a vzdálenějších měst. 6. srpnem zahájili tálibové rychlé dobývání hlavních měst provincií a dne 15. srpna nečekaně vstoupili do Kábulu. Během svého postupu se Tálibán prakticky nesetkal s významnějším odporem afghánské armády a zemi zcela ovládlo kromě údolí Pandžšír, které dobylo 5. září.

Po rychlé porážce v celé zemi zůstala afghánská národní armáda v chaosu a do poloviny srpna zůstaly v provozu pouze dvě jednotky: 201. sbor a 111. divize, obě se sídlem v Kábulu. Hlavní město zůstalo obklíčeno poté, co síly Tálibánu dobyly několik významných měst, včetně Mehtar Lámu, Šarany, Gardézu a Asadábádu, a další částí země na východě.

Projekce toho, jak dlouho afghánský stát vydrží se během ofenzívy výrazně snížily. V červenci 2021 americká zpravodajská komunita dospěla k závěru, že vláda Afghánistánu se zhroutí šest až dvanáct měsíců po odchodu amerických jednotek. Hodnocení z počátku srpna odhadovalo, že Kábul by mohl vydržet několik měsíců. Pouhých pět dní předtím, než se Tálibán dostal do Kábulu, jiný odhad naznačoval, že hlavní město vydrží „30 až 90 dní“. Nakonec, dva dny před pádem Kábulu, odhad naznačoval, že město padne do týdne.

Den před pádem ředitel Afghanistan Policy Lab Timor Šaran pro rádio Svobodná Evropa řekl, že „když jsem dnes ve městě nakupoval, cítil jsem, že lidé jsou uvězněni; uvízlí v nejisté budoucnosti, neschopní dál snít, toužit, myslet a věřit“.

Boje a kolaps afghánské vlády Dne 15. srpna 2021 velení Tálibánu nařídilo svým silám, aby zastavily svůj postup u bran Kábulu. Prohlásili, že se města nezmocní násilím, ačkoli jejich síly vstoupily na jeho předměstí. Místní prohlašovali, že bojovníci Tálibánu postupovali do města bez ohledu na oficiální prohlášení jejich vůdců. Po několika střetech povstalci dobyli vězení Pul-e-Charkhi a propustili všechny vězně, údajně včetně zajatých bojovníků ISIL a Al-Káidy. Bojovníci Tálibánu v několika částech města vztyčili svou vlajku a tlačili na některé policisty, aby odevzdali veškerou výzbroj. Leteckou základnu Bagrám a detenční zařízení Parwan, ve kterém bylo 5 000 vězňů, také dobyl Tálibán.

Do Uzbekistánu uprchlo nejméně 22 letounů a 24 vrtulníků afghánského letectva s 585 afghánskými vojáky na palubě. Jeden afghánský stroj havaroval po překročení hranic. Dvě afghánská vojenská letadla s více než 100 vojáky přistála také v tádžickém městě Bochtar.

Afghánské ministerstvo vnitra v prohlášení uvedlo, že se prezident Ašraf Ghaní rozhodl vzdát se moci a bude vytvořena prozatímní vláda vedená Tálibánem. Poté boje utichly, mnoho civilistů se však ve strachu schovalo ve svých domovech. Kolem 11:17 SEČ údajně vyjednavači Tálibánu dorazili do prezidentského paláce, aby zahájili převzetí moci. Přestože jednání byla napjatá, vláda deklarovala ochotu mírumilovně odstoupit Kábul rebelům a vyzvala civilisty, aby zůstali klidní. Al-Arabíja uvedla, že pod vedením bývalého ministra Aliho Jalaliho bude vytvořena přechodná vláda, což však později Tálibán popřel.

Později téhož dne afghánská a indická média tvrdily, že Ghaní opustil Afghánistán po boku viceprezidenta Amrulláha Sáliha; oba údajně odletěli do Tádžikistánu. Kábulský prezidentský palác byl evakuován vrtulníky. Mezitím spoluzakladatel Tálibánu Abdul Ghání Baradar přijel na kábulské letiště, aby připravil převzetí vlády.

Ve 20:55 hod. místního času Tálibán potvrdil, že převzali prezidentský palác, který dříve ten den uvolnil prezident Ghaní. Údajně všichni ostatní zaměstnanci paláce dostali rozkaz odejít poté, co Ghaní odešel. Reportéři z Al-Džazíry byli později vpuštěni do prezidentského paláce, kde mluvili s milicionáři Tálibánu.

Přibližně v 21:12 místního času bylo oznámeno, že Tálibán brzy vyhlásí z prezidentského paláce Afghánský islámský emirát, čímž se vrátí k oficiální symbolice vlády Tálibánu v letech 1996 až 2001. Kolem 11. hodiny místního času Ghaní na Facebook zveřejnil, že uprchl ve snaze vyhnout se krvavé bitvě a že „Tálibán vyhrál díky svým mečům a zbraním“.

Evakuace na letišti v Kábulu

Předchozí činnost náhled|Zaměstnanci americké ambasády přijíždějící na leteckou základnu Al Udeid v Kataru z Afghánistánu 15. srpna 2021. náhled|Letadlo C-17 evakuuje 15. srpna 823 cestujících z Kábulu. náhled|Vojáci 10. horské divize americké armády střežící silnici na letišti v Kábulu. V pozadí jsou vidět davy lidí. Protože Tálibán se zmocnil všech hraničních přechodů, tak letiště v Kábulu zůstalo jedinou bezpečnou cestou z Afghánistánu. Po pádu Herátu 12. srpna USA a Spojené království oznámily vyslání 3 000 a 600 svých vojáků na letiště v Kábulu, aby zajistily letecký transport svých státních příslušníků, zaměstnanců velvyslanectví a afghánských občanů, kteří pracovali s koaličními silami, mimo zemi. Američtí představitelé uvedli, že jejich první evakuační let proběhne v příštích 24 až 48 hodinách a že se očekává, že všechny jejich síly opustí Afghánistán do konce srpna 2021. Dne 13. srpna byli všichni zaměstnanci velvyslanectví požádání o zničení materiálů. V blízkosti střechy velvyslanectví byly vidět malé oblaky kouře. Diplomaté takto rychle ničili utajované dokumenty a další citlivé materiály. Mezi zničenými dokumenty byly pasy afghánských civilistů, kteří požádali o víza.

15. a 16. srpna Když Tálibán obklíčil a začal vstupovat do Kábulu, byly na americkém velvyslanectví viděny přistávající vrtulníky americké armády CH-47 Chinook, UH-60 Black Hawk a CH-46 Sea Knight, které evakuovaly zaměstnance velvyslanectví. Spolu s personálem velvyslanectví zůstalo ve městě 5 000 amerických vojáků a několik vojáků NATO. Americká vláda později povolila rozmístění 1 000 dalších vojáků z 82. výsadkové divize na letiště, aby se usnadnila evakuace, což vojenské síly v Kábulu posílilo na 6 000 osob.

Když se Tálibán začal zmocňovat hlavního města, mezi civilním obyvatelstvem se rozšířila panika. Mnoho občanů spěchalo do svých domovů nebo na letiště, které zůstalo po rozpuštění afghánské vlády pod kontrolou NATO. Tisíce prchajících afghánských civilistů spěchaly na letiště v Kábulu a stovky lidí se tísnily před letištěm ve snaze se dostat na lety ze země. Někteří přelézali letištní zdi, aby se dostali na přistávací dráhu. Američtí vojáci se nízko nad davem vznášeli helikoptérami, nasadili kouřové granáty a příležitostně vystřelili varovné výstřely do vzduchu, aby rozptýlili lidi pokoušející se násilně nastoupit do letadla. Objevil se videozáznam, na kterém bylo možné vidět stovky lidí běžících vedle amerického vojenského dopravního letadla C-17A, které popojíždělo po dráze; bylo vidět, jak se někteří lidé drží letadla, těsně pod křídlem. Minimálně dva lidé, ve zjevné snaze odletět na černo, „spadli z podvozku bezprostředně po vzletu“. Další tělo bylo později nalezeno v podvozku. Jedna z obětí byla identifikována jako Zaki Anwari, který hrál za afghánský národní mládežnický fotbalový tým. Tři těla, včetně těla ženy, byla také nalezena na zemi poblíž budovy terminálu pro cestující, ale příčina jejich smrti je nejasná, ačkoli někteří pozorovatelé mluvili o tom, že mohli zemřít ušlapáním. Americké ministerstvo obrany nakonec potvrdilo, že při evakuaci letiště zemřelo sedm lidí – včetně dvou ozbrojených mužů zastřelených po přiblížení se k americké námořní pěchotě. Vojáci nebyli zraněni a muži nebyli identifikováni.