Čap (resp. čapový kolík) nebo čep je zařízení pro vypouštění rybníka, které se používalo hlavně v minulosti (v současné době se používá většinou požerák).
Celé zařízení se skládá z vodorovně uložené dřevěné trubky, která je položena na dně rybníka v jeho nejnižším bodě. Do této trubky je jako zátka svisle shora zaražena kuželovitá dřevěná zátka, zvaná čep nebo čap, upevněná na dlouhém táhlu, aby mohla být ovládána přímo z hráze nebo z vazby. Když byla vytažena, voda mohla trubkou odtékat. Menší trouby se místo čepem uzavíraly pokličkami. Čep obstupovala a chránila „hranice“ ze tří nebo čtyř kůlů zaberaněných do dna a nahoře sroubených, k ní vedla z hráze lávka. Vstup do trouby chránilo laťkové brlení.Iva Procházková: Revitalizační studie pro konkrétní historické vodohospodářské dílo, diplomová práce, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zemědělská fakulta, 2015, strana 17Josef Hons: Když měřičkové, rybníkáři a trhani krajem táhli., Mladá fronta, Praha, 1961Alois Míka (text), Sláva Štochl (fotografie): Naše rybníky a přehradní jezera. Orbis, Praha, 1963
Název Čap je jihozápadočeská nářeční modifikace slova čep; na obdobném území se např. slova čelo a kačer vyskytovala v podobách čalo a kačar. Předpokládá se, že obě podoby slova (čep i čap) existovaly vedle sebe již v praslovanštině, na českém území se však podoba „čap“ rozvíjela z podoby „čep“. V několika málo lokalitách bylo zaznamenáno významové rozlišení (čep v sudu, čap v rybníku),čep, čelo, kačer, Český jazykový atlas, 5. díl, mapka 60 např. na Chodsku je podoba „čap“ používaná i pro strojní součást („kolo se votáčí na čapu“) nebo dřevěný spojovací kolík („dřevo v čapu drží lepčí, než di se přibjíje“).čep m. (čep, čap), Slovník nářečí českého jazyka, ÚJČ AVČR
Po čapu byl pojmenován geologický útvar zvaný Čap (čapská palice je vodorovný skalní výběžek se svislým útvarem na konci).
Reference
Kategorie:Rybníkářství Kategorie:Vodní díla