Skeptické hnutí je moderní společenské hnutí založené na myšlence vědeckého skepticismu (nazývaného také racionální skepticismus). Vědecký skepticismus zahrnuje aplikování skeptické filozofie, dovedností kritického myšlení, znalostí vědy a jejích metod na empirická tvrzení, přičemž k neempirickým tvrzením (s výjimkou těch, která mají přímý dopad na vědeckou praxi) zůstává agnostický nebo neutrální. Cílem hnutí je zkoumat tvrzení o okrajových tématech a zjišťovat, zda jsou podložena empirickým výzkumem a zda jsou reprodukovatelná, což je součástí metodologické normy usilující o „rozšíření certifikovaného poznání.“ Sledovaný proces se někdy označuje jako skeptické zkoumání.
Kořeny tohoto hnutí sahají přinejmenším do 19. století, kdy lidé začali veřejně vznášet otázky týkající se nezpochybnitelného přijímání tvrzení o spiritismu, různých rozšířených pověr a pseudovědy. Publikace, jako například publikace nizozemské Vereniging tegen de Kwakzalverij (Sdružení proti šarlatánství) (1881), se zaměřovaly také na lékařské šarlatánství.
Na základě vzoru belgické organizace Comité Para (Komitétu Paranormálních jevů), založené v roce 1949, založili Američané Paul Kurtz a Marcello Truzzi v roce 1976 v Amherstu ve státě New York Committee for the Scientific Investigation of Claims of the Paranormal (CSICOP). Tato organizace, nyní známá jako Committee for Skeptical Inquiry (CSI), inspirovala další organizace k zakládání podobných skupin po celém světě.
Vědecký skepticismus
Vědecký skepticismus nebo racionální skepticismus, někdy označovaný jako skeptické zkoumání, je epistemologický postoj, při němž se zpochybňuje pravdivost tvrzení, pro která chybí empirické důkazy. V praxi tento termín nejčastěji odkazuje na zkoumání tvrzení a teorií, které se zdají být mimo hlavní vědecký proud, spíše než na běžné diskuse a zpochybňování mezi vědci. Vědecký skepticismus se liší od filosofického skepticismu, který zpochybňuje schopnost člověka nárokovat si jakékoli poznání o povaze světa a jeho vnímání, a od podobného, ale odlišného metodologického skepticismu, který představuje systematický proces skepse (nebo pochybování) o pravdivosti vlastních přesvědčení.
Nový skepticismus, který v roce 1992 popsal Paul Kurtz, je vědecký skepticismus. Například Robert K. Merton tvrdí, že všechny myšlenky musí být testovány a podléhají přísnému, strukturovanému zkoumání společnosti (jak je popsáno v Mertonových normách).
Následující citáty se týkají vědeckého skepticismu: vpravo|náhled|Kendrick Frazier v kanceláři, 2018 (s Darwinem).
vpravo|náhled|Ray Hyman, Paul Kurtz, James Randi a Kendrick Frazier
Pokud jde o skeptické společenské hnutí, Loxton se odvolává na jiná hnutí, která již dříve propagovala „humanismus, ateismus, racionalismus, vědecké vzdělávání a dokonce i kritické myšlení.“ Poptávku po novém hnutí, hnutí lidí nazývaných „skeptici“, spatřoval v nezájmu vědecké komunity zabývat se paranormálními a okrajovými vědeckými tvrzeními. V souladu s Kendrickem Frazierem popisuje hnutí jako náhražku v této oblasti za institucionální vědu. Hnutí vytvořilo samostatný obor a poskytlo organizační strukturu, zatímco „dlouholetý žánr individuálního skeptického psaní“ takovou komunitu a zázemí postrádal. Skeptické organizace mají obvykle mezi svými cíli vzdělávání a propagaci vědy.
Přehled Vědecký skeptik tvrdí, že empirické zkoumání skutečnosti vede k nejspolehlivějšímu empirickému poznání, a navrhuje vědeckou metodu jako nejvhodnější k ověřování výsledků. Vědecký skeptik se snaží hodnotit tvrzení na základě ověřitelnosti a falzifikovatelnosti; odrazuje od přijímání tvrzení, která se opírají o víru nebo anekdotické důkazy.
Skeptici se často zaměřují na kritiku tvrzení, která považují za nevěrohodná, pochybná nebo zjevně odporující obecně uznávaným vědeckým poznatkům. Vědečtí skeptici netvrdí, že neobvyklá tvrzení by měla být automaticky a priori odmítána – spíše tvrdí, že je třeba kriticky zkoumat tvrzení o paranormálních nebo anomálních jevech a že mimořádná tvrzení by vyžadovala mimořádné důkazy ve svůj prospěch, než by mohla být přijata jako platná. Z vědeckého hlediska skeptici posuzují myšlenky podle mnoha kritérií, včetně falzifikovatelnosti, Occamovy břitvy a Morganova kánonu, jakož i podle toho, do jaké míry jejich předpovědi odpovídají experimentálním výsledkům.
Skepticismus obecně lze považovat za součást vědecké metody; například experimentální výsledek se nepovažuje za prokázaný, dokud se neprokáže, že je nezávisle opakovatelný.
Ron Lindsay tvrdil, že i když se některá nevědecká tvrzení zdají být neškodná nebo jako „měkké cíle“, je důležité se jimi a základními myšlenkovými návyky, které k nim vedou, nadále zabývat, abychom neměli „mnohem více lidí, kteří věří, že 11. září bylo inside job (zločin spáchaný samotnými Američany), že změna klimatu je podvod, že naši vládu ovládají mimozemšťané a tak dále - a tato přesvědčení zdaleka nejsou neškodná.“
vpravo|náhled|Rebecca Watsonová na konferenci NECSS 2011 Skeptické hnutí mělo problémy s obviněními ze sexismu. Mary Coulmanová v jednom skeptickém bulletinu z roku 1985 identifikovala nepoměr mezi ženami a muži v hnutí Skeptické hnutí bylo obecně tvořeno muži; na konferenci v roce 1987 tamní členové diskutovali o tom, že účastníky byli převážně starší bílí muži, a v seznamu 50 členů CSICOP z roku 1991 byly uvedeny čtyři ženy. Po konferenci v roce 2011 vznesla Rebecca Watsonová, významná skeptička, otázku způsobu, jakým jsou ženy skeptičky terčem online obtěžování včetně výhrůžek sexuálním násilím ze strany odpůrců hnutí, a také vznesla otázku sexismu v samotném hnutí. Ačkoli se jí v reakci na její diskusi o sexismu v rámci hnutí dostalo určité podpory, později se stala terčem zuřivého online obtěžování, a to i ze strany kolegů skeptiků, poté, co zveřejnila online video, v němž hovořila o svém nepohodlí z toho, že jí někdo dělá návrhy v uzavřeném prostoru. Toto video se stalo známým jako „Elevatorgate“ (Výtahová kauza) na základě diskuse Watsonové o tom, že ji někdo požádal o ruku v hotelovém výtahu brzy ráno po jedné skeptické akci.
Vyvracení a racionální zkoumání Sloveso vyvracet (angl. debunk) se používá k popisu úsilí skeptiků odhalit nebo zdiskreditovat tvrzení, která jsou považována za nepravdivá, přehnaná nebo předstíraná. Je úzce spojeno se skeptickým zkoumáním nebo racionálním zkoumáním kontroverzních témat, jako jsou UFO, údajné paranormální jevy, kryptidi, konspirační teorie, alternativní medicína, náboženství či okrajové oblasti vědeckého či pseudovědeckého výzkumu.
Mezi další témata, která vědecky skeptická literatura zpochybňuje, patří zdravotní tvrzení týkající se určitých potravin, postupů a alternativní medicíny; věrohodnost a existence nadpřirozených schopností (např. čtení tarotu) nebo entit (např. poltergeist, andělé, bohové – včetně Dia); kryptozoologické příšery (např. lochnesská příšera); a také kreacionismus/inteligentní plán, proutkaření, konspirační teorie a další tvrzení, která skeptik považuje z vědeckého hlediska za nepravděpodobná.
Skeptici jako James Randi se proslavili vyvracením tvrzení souvisejících s některými z nich. Badatel paranormálních jevů Joe Nickell však varuje, že „vyvraceči“ musí být opatrní, aby se paranormálními tvrzeními zabývali seriózně a nezaujatě. Vysvětluje, že otevřené vyšetřování má větší šanci poučit a změnit myšlení než vyvracení.
Pozoruhodnou charakteristikou skeptického hnutí je skutečnost, že ačkoli většina jevů, jimiž se zabývá, jako je astrologie a homeopatie, byla opakovaně vyvrácena, zůstává populární. Frazier v roce 2018 znovu zdůraznil, že „v současnosti potřebujeme nezávislé, na důkazech založené, vědecky podložené kritické zkoumání a bádání více než možná kdykoli jindy v naší historii.“
Komunita vědeckých skeptiků se tradičně zaměřuje spíše na to, čemu lidé věří, než na to, proč věří – mohou existovat psychologické, kognitivní nebo instinktivní důvody pro víru, když pro takovou víru existuje jen málo důkazů. Podle Hammera většina literatury skeptického hnutí pracuje s implicitním modelem, že víra v iracionální věci je založena na vědecké negramotnosti nebo kognitivních iluzích. Poukazuje na skeptickou diskusi o astrologii: skeptické pojetí astrologie jako „neúspěšné hypotézy“ se nezabývá základními antropologickými předpoklady o astrologii jako formě ritualizovaného věštění. Zatímco antropologický přístup se pokouší vysvětlit činnost astrologů a jejich klientů, zájem skeptického hnutí o kulturní aspekty těchto věšteb je utlumen.
Podle sociologa Davida J. Hesse má skeptický diskurz tendenci oddělovat vědu a skeptický projekt od sociální a ekonomické oblasti. Z tohoto pohledu podle něj skepticismus nabývá některých aspektů posvátného diskurzu, podobně jako v Elementary Forms of the Religious Life (Elementárních formách náboženského života) Emila Durkheima – věda, vnímaná jako čistá a posvátná (motivovaná hodnotami rozumu a mysli), je oddělena od lidového nakládání s paranormálními jevy, vnímaného jako profánní (prostoupené ekonomickými a sociálními aspekty); tím se zastírá konfrontace mezi vědou a náboženstvím. Hess rovněž konstatuje silnou tendenci k jinakosti: jak skeptici, tak jejich odpůrci vidí v druhém člověku hnací sílu materialistické filosofie a materiálního zisku a sami předpokládají, že mají čistší motivy.
Nebezpečí pseudovědy
vlevo|náhled|Leo Igwe na konferenci The Amaz!ng Meeting 2012 Ačkoli ne všechny pseudovědecké názory jsou nutně nebezpečné, některé mohou být potenciálně škodlivé. Platón věřil, že osvobodit druhé od nevědomosti navzdory jejich počátečnímu odporu je velká a ušlechtilá věc. Moderní skeptičtí autoři se touto otázkou zabývají různými způsoby. Bertrand Russell tvrdil, že některé individuální činy založené na přesvědčeních, pro něž neexistují důkazy o účinnosti, mohou vést k destruktivním činům. James Randi často psal o problematice podvodů ze strany senzibilů a léčitelů vírou. Nekvalifikovaná lékařská praxe a alternativní medicína mohou vést k vážným zraněním a smrti. Skeptický aktivista Tim Farley, jehož cílem je vytvořit katalog škodlivých pseudovědeckých praktik a případů škod jimi způsobených, odhaduje zdokumentovaný počet mrtvých nebo zraněných na více než 600 000. Richard Dawkins poukazuje na náboženství jako na zdroj násilí (zejména v knize Boží blud) a kreacionismus považuje za hrozbu pro biologii. Někteří skeptici, například členové podcastu The Skeptics' Guide to the Universe, vystupují proti některým novým náboženským hnutím kvůli jejich sektářskému chování.
vpravo|náhled|Susan Blackmoreová, Kolínská konference Budoucnost, Wallraf-Richartz-Museum, 2014 Leo Igwe, humanista a vědecký pracovník Mezinárodní školy afrických studií v Bayreuthu a bývalý výzkumný pracovník James Randi Educational Foundation (JREF), napsal Manifest pro skeptickou Afriku, který podpořilo mnoho veřejných aktivistů v Africe i skeptických podporovatelů po celém světě. Igwe je nigerijským obhájcem lidských práv a bojovníkem proti dopadům obvinění dětí z čarodějnictví. Díky své činnosti se dostal do konfliktu s vysoce postavenými vyznavači čarodějnictví, což vedlo k útokům na jeho osobu a rodinu.
V roce 2018 poskytl Amardeo Sarma určitý pohled na stav skeptického hnutí, když se zabýval „podstatou současného skepticismu a zdůraznil zásadní nestrannou a vědecky podloženou roli skeptiků při prevenci podvodů a škod.“ Zdůraznil nebezpečí pseudovědy jako důvod pro upřednostnění skeptické práce.
Pseudoskepticismus vpravo|náhled|The SkepDoc, Dr. Harriet Hallová, U.S. Air Force chirurgyně v důchodu. Píše o alternativní medicíně a šarlatánství pro Skeptic and Skeptical Inquirer.