náhled|Tollundský muž, 4. století př. n. l. Mumie z bažin jsou lidské pozůstatky, jenž byly přirozeně mumifikovány v rašeliništi. Nálezy takto zachovalých těl jsou geograficky i chronologicky rozšířené. Nejstarší z nich spadají do období 8000 př. n. l. a nejnovější do druhé světové války.Fischer, Christian (1998), "Bog bodies of Denmark and north-west Europe", Mummies, Disease & Ancient Cultures (second edition), Cambridge University Press, s. 237 Jednotícím prvkem mezi těmito mumiemi je, že byly nalezeny v rašelině a jsou částečně zachovány, ovšem stupeň zachování se velmi liší od dokonale zachovaných těl po pouhé kostry.Van der Sanden, Winand (1996), Through Nature to Eternity: The Bog Bodies of Northwest Europe, Batavian Lion International. s. 7
Na rozdíl od většiny starověkých lidských pozůstatků si těla z bažin díky specifickým podmínkám rašelinišť často uchovávají kůži i vnitřní orgány. Kombinace vysoce kyselé vody, nízké teploty a nedostatku kyslíku těla konzervuje, ale silně vyčiňuje jejich kůži. Zatímco kůže je dobře zachována, kosti obecně dobře zachovány nejsou, vzhledem k rozpuštění fosforečnanu vápenatého v kostech vlivem kyselé rašeliny. Kyselé podmínky umožňují zachování materiálů jako je kůže, vlasy, nehty a vlna, tedy všechny části těla, která obsahují keratin.
Nejstarší známým tělem z bažiny je kostra koelbjergského muže nalezená v Dánsku a datovaná do období mezolitu okolo roku 8000 př. n. l. Nejstarší nalezenou mumií se zachovalými tkáněmi je cashelský muž nalezený v Irsku a datovaný do doby bronzové okolo roku 2000 př. n. l.Hart, Edward, dir. "Ghosts of Murdered Kings". NOVA. Prod. Edward Hart and Dan McCabe. PBS. 29 Jan. 2014. Television. Naprostá většina nálezů tohoto typu, například tollundský muž, grauballský muž či lindowský muž, pochází z doby železné a byla nalezena v severozápadní Evropě, zejména v Dánsku, Nizozemsku, Spojeném království, Švédsku, Polsku a Irsku.Menotti, Francesco; O'Sullivan, Aidan (2012). The Oxford Handbook of Wetland Archaeology. OUP Oxford. Tato těla z doby železné obvykle vykazují řadu podobností, jako je násilná příčina smrti a nedostatečný oděv, což vedlo archeology k přesvědčení, že tito lidé byli zabiti a uloženi v rašeliništích v rámci rozšířené kulturní tradice lidských obětí nebo poprav zločinců.Randsborg, Klavs (2015). Roman Reflections: Iron Age to Viking Age in Northern Europe. Bloomsbury Publishing. s. 7–8. Novější teorie uvádí, že lidé pohřbení v bažinách byli vnímáni jako vyvrhelové společnosti nebo „čarodějnice“, jako rukojmí zabitá kvůli porušení dohody nebo jako oběti neobvyklé smrti, kteří byli nakonec pohřbeni v rašeliništích podle tradičních zvyklostí.
Německý archeolog Alfred Dieck vydal katalog s více než 1850 těly z bažin, které napočítal v letech 1939 až 1986,Dieck, Alfred (1965). Die europäischen Moorleichenfunde (Hominidenmoorfunde) (in German). Neumünster: Wachholtz. s. 136Glob, Peter Vilhelm (1969). The Bog People: Iron Age Man Preserved. London: Faber and Faber. s. 101. ale většina z nich nebyla ověřena dokumenty nebo archeologickými nálezy a analýza Dieckovy práce provedená v roce 2002 německými archeology dospěla k závěru, že velká část Dieckovy práce je nespolehlivá.Eisenbeiß, Sabine (2003). Bauerochse, Andreas (ed.). Bog-bodies in Lower Saxony – rumours and facts: an analysis of Alfred Dieck's sources of information. Peatlands: archaeological sites, archives of nature, nature conservation, wise use; proceedings of the Peatland Conference 2002 in Hannover, Germany. Rhaden/Westf.: Leidorf. s. 143–150 Podle novější studie bylo v rašeliništích objeveno 122 těl.Cockburn, Aidan; Cockburn, Eve; Reyman, Theodore A. (1998). Mummies, Disease and Ancient Cultures. Cambridge University Press. Nejnovější těla z bažin patří vojákům zabitým v mokřadech Sovětského svazu během druhé světové války.
Chemie v rašeliništích náhled|Některé nálezy, jako röstecká dívka, byly zničeny během druhé světové války Zachování lidských těl v rašeliništích je přirozený jev a nikoliv výsledek lidských mumifikačních procesů. Proces mumifikace zajišťuje unikátní fyzikální a biochemické složení bažin.Fischer (1998). s. 238
Pouze omezené množství bažin má správné podmínky pro uchování tkáně savců. Většina z nich se nachází v chladnějších klimatických podmínkách poblíž slané vody.Dente, Jenny (2005). Bog Bodies: Reluctant Time Travelers. El Paso: University of Texas. Například v Dánsku, v oblasti kde byla nalezena žena z Haraldskæru, vane přes jutské mokřady slaný vzduch ze Severního moře a poskytuje tak ideální prostředí pro růst rašeliny. Protože nová rašelina nahrazuje starou rašelinu, starší materiál pod novou hnije a uvolňuje huminové látky. Tyto látky, jejichž hladina pH je podobná octu, chrání lidská těla stejným způsobem, jakým je ovoce konzervováno během nakládání. Rašeliniště se navíc tvoří v oblastech bez drenáže, proto se vyznačují téměř anaerobními podmínkami. Toto prostředí, které je vysoce kyselé a zbavené kyslíku, odebírá všem podpovrchovým aerobním organismům příležitost zahájit rozklad. Podle výzkumů pro zachování těla je nutné jeho umístění do bažiny během zimy nebo brzy na jaře, kdy má voda méně než 4 °C. To umožňuje rašelinovým kyselinám nasytit tkáně, než může zažít dekompozice.
Chemické prostředí rašelinišť zahrnuje zcela nasycené kyselé prostředí, kde jsou přítomny značné koncentrace organických kyselin, které se nejvíce podílejí na nízkém pH bažinatých vod, a aldehydy. Vrstvy rašeliníku, které jsou zhutněnými vrstvami mechů a dalších rašelinových zbytků a rašelina pomáhá při ochraně mrtvých těl obalením tkáně chladnou imobilizující matricí, která brání cirkulaci vody a jakémukoliv okysličování.
Další vlastností anaerobní konzervace kyselými rašeliništi je schopnost zachovat vlasy, oděvy a kožené předměty. Moderní experimentátoři dokázali napodobit podmínky rašeliniště v laboratoři a úspěšně prokázali proces uchování, i když v kratším časovém rámci. Většina objevených těl z bažin vykazovala některé aspekty rozpadu, jiné nebyly řádně zakonzervovány po jejich nálezu. Když jsou tato těla vystavena normální atmosféře, mohou se začít rychle rozkládat. V důsledku toho bylo mnoho exemplářů zničeno. V roce 1979 byl počet exemplářů, které se zachovaly, 53.Gill-Frerking, Heather. "Bog Bodies-Preserved from Peat." Mummies of the World. Ed. Wilfried Rosendal and Alfried Wiczorec. 2009. 63. Print.Hajo Hayen: Die Moorleiche aus Husbäke 1931. In: Archäologische Mitteilungen aus Nordwestdeutschland. 2, 1979. s. 48–55
Historický kontext
Od mezolitu do doby bronzové Nejstarším nalezeným tělem v rašeliništích je koelbjergský muž z Dánska, který byl datován do mezolitu do období okolo roku 8000 př. n. l.
Kolem roku 3900 př. n. l. se do Dánska dostalo zemědělství a to buď prostřednictvím kulturní výměny nebo příchodem migrujících zemědělců. Tento okamžik znamenal začátek neolitu v této oblasti.Bennike, Pia (1999), "The Early Neolithic Danish bog finds: a strange group of people!", Bog Bodies, Sacred Sites and Wetland Archaeology, University of Exeter, s. 27 A právě do rané fáze neolitu spadá řada lidských pozůstatků nalezených v rašeliništích, který by mohl naznačovat odpor proti zavádění zemědělství v této oblasti. Pro nepřiměřený počet raně neolitických těl v dánských bažinách, kteří zemřeli ve věku mezi 16 až 20 lety, byly předloženy teorie o tom, že se stali lidskými oběťmi nebo že to byli zločinci popravení za jejich sociálně deviantní chování.Bennike (1999). s. 29
Doba železná náhled|Clonycavanský muž, okolo 4. až 3. století př. n. l., nyní Národní muzeum Irska Většina těl nalezených v rašeliništích pochází z doby železné. V té době rašeliniště pokrývala mnohem větší oblasti severní Evropy. Mnoho z těchto těl z doby železné nese řadu podobností, což naznačuje kulturní tradici v zabíjení a v posmrtném nakládání s těly určitým způsobem. Tito lidé z předřímské doby železné žili v usedlých komunitách, stavěli vesnice a jejich společnost byla hierarchická. Byli zemědělci, chovali domestikovaná zvířata a pěstovali plodiny. V některých částech severní Evropy také lovili ryby. Přestože byla tato oblast nezávislá na Římské říši, která v té době ovládala jižní Evropu, obchodovali s Římany.Glob (1969) s. 121–125
Pro tyto lidi měla rašeliniště nějaký význam pro styk s jiným světem a vkládali do nich votivní oběti určené pro jiný svět. Často se jednalo o nákrčníky, náramky nebo nákotníky z bronzu nebo vzácněji ze zlata. Archeolog Peter Glob věřil, že šlo o „oběti bohům plodnosti a štěstí“.Glob (1969). s. 136 Proto se o nalezených tělech široce spekuluje, že šlo o lidské oběti bohům.Vergano, Dan. "Bog bodies baffle scientists." USA Today. Ed. John Hillkirk. N.p., n.d. Web. 14 Dec. 2011. Dostupné online Výslovný odkaz na praxi utopení otroků, kteří nejdříve omyli modlu Nerthuse a poté byli rituálně utopeni je v Tacitově Germanii. Tato zmínka by mohla naznačovat, že těla v bažinách mohla být náboženskými lidskými oběťmi. Přesto je v rozporu s jinou zmínkou o tom, že oběti represivní popravy byly připoutány v rašeliništi.Miranda Green, "Humans as Ritual Victims in the Later Prehistory of Western Europe, Oxford Journal of Archaeology, 1998 Vol 17; No. 2, s. 169–190, [177, 179]. Dostupné online
Mnoho mumií z bažin vykazuje známky bodnutí, ubití, oběšení nebo uškrcení případně kombinace těchto metod. V některých případech byla jedinci sťata hlava. V případě muže z Osterby nalezeném v Kohlmooru nedaleko Osterby v Německu v roce 1948 byla hlava uložena do bažiny bez těla.Glob (1969). s. 116–117 vlevo|náhled|Dívka z Yde Mrtvoly byly obvykle nahé, někdy měly pokrývku hlavy či jiný kousek oblečení. Předpokládá se, že oděv se rozložil, neboť prostředí rašelinišť není vhodné pro konzervaci rostlinného materiálu jako například lněná tkanina.Glob (1969). s. 109 V mnoha případech byly větve, klacky nebo kameny umístěny na horní části těla, někdy v křížové formaci. Jindy byly do rašeliny zaraženy vidlicové tyče, aby držely mrtvé tělo v bažině.Glob (1969). s. 105 Některá těla vykazují známky mučení, například starocroghanský muž, který měl hluboké řezné rány pod bradavkami.
Některá těla z bažin, jako například tollundský muž z Dánska, byla nalezena se škrtící smyčkou kolem krku. Podobně byla nalezena i dívka z Yde, která byla nalezena v Nizozemsku. Té bylo v době smrti přibližně šestnáct let. Kolem krku měla stále uvázané vlněné lano s posuvným uzlem.van Beek, R; Candel, JHJ; Quik, C; Bos, JAA; Gouw-Bouman, MTIJ; Makaske, B; Maas, GJ (2019-07-01). "The landscape setting of bog bodies: Interdisciplinary research into the site location of Yde Girl, The Netherlands". The Holocene. 29 (7): 1206–1222. Bibcode:2019Holoc..29.1206V. doi:10.1177/0959683619838048. Dostupné online Její ostatky také naznačovaly, že před smrtí utrpěla zranění.Murray, Carrie Ann (2016). Diversity of Sacrifice: Form and Function of Sacrificial Practices in the Ancient World and Beyond. SUNY Press. Dívka podobně jako další irská těla z bažin měla oholenou polovinu hlavy. Tento jev však mohl být dán skutečností, že jedna strana jejich hlavy byla vystavena vlivu kyslíku po delší dobu než druhá. Některá z těl mohla patřit do vyšší třídy. Tato těla měla upravené nehty a testy na bílkoviny ze vzorku vlasů zjistily, že přijímali kvalitní stravu. Strabón zaznamenal, že Keltové cvičili augury na provádění věšteb z lidských vnitřností. U některých obětí, například na weerdingských mužích nalezených v Nizozemsku, byly jejich vnitřnosti částečně vytaženy pomocí řezů na těle.
Moderní techniky forenzní analýzy naznačují, že některá zranění, například zlomeniny kostí a rozdrcené lebky, nebyly výsledky mučení, ale vznikly spíše působením hmotnosti bažiny na mrtvé tělo. Například fraktura lebky grauballského muže byla dříve považována následek rány do hlavy. CT snímek tohoto muže však ukázal, že jeho lebka byla zlomena tlakem bažiny dlouho po jeho smrti.Karen E. Lange, "Tales from the Bog", National Geographic, September 2007
Severní Amerika