Doba kamenná na území moderního Polska se dělí na období paleolitu, mezolitu a neolitu. Paleolit se do oblasti moderního Polska rozšířil okolo roku 500 000 př. n. l. a přetrval přibližně do roku 8 000 př. n. l. Toto období se dělí na nejstarší paleolit od 500 000 do 350 000 př. n. l., na střední paleolit od 350 000 do 40 000 př. n. l. a na mladý paleolit od 40 000 do 8 000 př. n. l. Období mezolitu zde trvalo od roku 8 000 do 5 500 př. n. l. a neolit od 5 500 do 2 300 př. n. l. Neolit se dále dělí na vlastní neolit od 5 500 do 2 900 př. n. l. a na eneolit od 2 900 do 2 300 př. n. l.

Doba kamenná trvala 800 000 let a zahrnovala tři různé lidské druhy: Homo erectus, Homo neanderthalensis a Homo sapiens. Kultury doby kamenné sahaly od raných lidských skupin s primitivními nástroji až po vyspělé zemědělské společnosti, které používaly důmyslné kamenné nástroje, stavěly opevněné osady a rozvíjely metalurgii mědi. Podobně jako v dalších částech východní a střední Evropy prošly i zde pravěké kultury fázemi známými jako paleolit, mezolit a neolit, kdy v každém období došlo k vylepšení techniky výroby kamenných nástrojů. Lidská činnost v období paleolitu byla opakovaně přerušována vracejícím se obdobím zalednění. S recesí posledního zalednění se obecně klima oteplilo, což vyústilo ve zvýšení ekologické diverzity charakteristické pro období mezolitu (9 000 až 8 000 př. n. l.). V neolitu se objevili první usedle žijící zemědělské komunity, jejichž příslušníci do této oblasti přicházeli přibližně od roku 5 500 př. n. l. z podunajské oblasti. Místní pozdější mezolitické populace také přijímaly a dále rozvíjely zemědělský způsob života.ed. Marek Derwich, Adam Żurek. U źródeł Polski (do roku 1038). Wydawnictwo Dolnośląskie. Wrocław 2002. s. 8–53

Paleolit

Zalednění Pleistocenní střídání chladnějších (glaciálních) a teplejších (interglaciálních) období v Polsku začalo jihopolskou dobou ledovou (či zaledněním řeky San, které trvalo přibližně do roku 450 000 př. n. l.). To bylo následováno mazovskou dobou meziledovou (450 000 – 370 000 př. n. l.), středopolskou dobou ledovou (370 000–128 000 př. n. l.), eemský interglaciálem (128 000–115 000 př. n. l.) a poslední dobou ledovou (115 000–10 000 př. n. l.).

Homo erectus Lidské osídlení v polských zemích se objevila později než v klimaticky příznivějších oblastech jižní a západní Evropy a bylo závislé na střídání glaciálních a interglaciálních epizod. Tábory lovců a sběračů Homo erectus spolu s primitivní kamennou industrií, například mikrolity, a s kostmi velkých savců a ryb byly nalezeny u města Trzebnica pod sedimenty zalednění řeky San a jsou staré okolo 500 000 let. Mladší lokality spojené s Homo erectus byly nalezeny poblíž města Strzegom. Obě lokality se nachází v Dolním Slezsku.U źródeł Polski, s. 10-25

Homo neanderthalensis Vyhynulý druh Homo neanderthalensis, neboli neandrtálci, který byl odlišným druhem od Homo sapiens, žil v jižní polovině Polska během středního paleolitu, tedy v období mezi lety 300 000  až 40 000 př. n. l. Byla nalezena řada artefaktů a rozlišeny různé neandrtálské kultury. Mezi starší kamenné nástroje patří pěstní klíny spadající do Acheuléenu (před 200 000 až 180 000 lety), které byly nalezeny ve Slezsku. Sporadické lovečsko-sběračské neandrtálské skupiny pronikaly do Polska během eemského interglaciálu (asi 128 000 až 115 000 př. n. l.).Kalendarium dziejów Polski. s. 7 Průzkum lokalit datovaných do období mezi lety 85 000 až 70 000 př. n. l. a patřících kultuře Micoquien-Prądnik (východní miciquienský kulturní komplex), které leží v údolí řeky Prądnik severně od Krakova a ve Zwoleńu nedaleko Radomu ukázal, že někteří neandrtálci byli zkušenými kolektivními lovci, schopnými zabít mnoho velkých savců, které byly typickou faunou chladného pleistocenního podnebí. Z kořisti zpracovávali maso, kůži a kosti pomocí specializovaných nástrojů.Kaczanowski (1998). s. 43, 61 a 381

Homo sapiens Homo sapiens, přesněji Kromaňonci, se v oblasti objevil v mladém paleolitu (40 000 až 9 000 př. n. l.). Během nejchladnějších obdobích této doby ledové, a to mezi lety 20 000 až 15 000 př. n. l. lidé oblast moderního Polska neobývali. Poté v teplejší části po klimatické diskontinuitě se do dané oblasti lidé opět vrátili.U źródeł Polski, s. 18–19

Lidé v mladém paleolitu se specializovali na skupinový lov velkých savců. Někdy tak pronásledovali a naháněli celá stáda do připravených pastí. Jejich výživové potřeby byly do značné míry uspokojovány konzumací masa, neboť v té době území tvořila tundra a stepi a půda byla po dlouhou dobu pokryta ledem a sněhem. Sofistikovanější metody zpracování kamene vedly k výrobě dlouhých, úzkých a ostrých pazourkových čepelí. V jeskyni nedaleko města Nowy Targ byl nalezen třicet tisíc let starý bumerang, patřící do archeologické kultury gravettienu. Jedná se o nejstarší nález tohoto druhu na světě. Jde o 70 cm dlouhý půlměsíčitý předmět s jemnou povrchovou úpravou vyrobený z mamutího klu. Lov mamutů byl v krakovské oblasti rozšířen v období mezi lety 25 000 až 20 000 př. n. l. Ve Wierzchowie byly nalezeny třicet tisíc let staré čepele tzv. mladečského typu spadající do mladopaleotické kultury Aurignacienu.U źródeł Polski, s. 19–23

V jeskyni Borsuk nedaleko Krakova (jižní oblast Krakovsko-čenstochovské jury) byl nalezen 27 500 let starý pohřeb osmnáctiměsíčního dítěte s pohřební výbavou sestávající z přívěsků a článků náhrdelníku ze zubů velkých kopytníků. Je tak nejstarším nalezeným zamýšleným pohřbem na území Polska.W jaskini koło Krakowa odkryto najstarszy pochówek w Polsce. Nauka w Polsce, Polish Press Agency

Rydno je komplex archeologických nalezišť ležících podél údolí řeky Kamiennna táhnoucí se mezi městem Skarżysko-Kamienna a městem Wąchock. Bylo zde nalezeno několik stovek paleolitických táborů, což z něho činí největší akumulaci nálezů tohoto typu na světě. Časově tato dočasná sídla spadají do obdobích počínajíce neandrtálskou kulturou Moustérienu, následujíce hamburskou kulturou lovců sobů. Konec paleolitu je zde reprezentován komornickou kulturou, která dostala jméno podle vesnice Komornica v okrese Legionowo. Nejznámější paleolitické tábory z tohoto období, včetně několika vyhloubených chat, patřily lidem, kteří se zabývali těžbou hematitu, ze kterého vyráběli okrový pigment používaný pro malbu na tělo. S červeným barvivem se hojně obchodovalo, a proto se v Rydnu nachází horniny a minerály pocházející ze vzdálených oblastí v Polsku, na Slovensku a v Maďarsku. Kousky „čokoládově“ zbarveného pazourku byly do této oblasti dopraveny za účelem zpracování, byly skladovány vždy v množství, které bylo násobkem tří. Díky tomuto zjištění existují hypotézy, že paleolitičtí lidé vyvinuli systém počítání založený na čísle tři. V blízkosti vsi Olbrachcice nedaleko města Wschowa byla nalezena osada patřící lidu hamburské kultury datovaná do roku 12 600 př. n. l. Našly se zde stany, táborové ohniště a kámen na pečení masa.

Bohatým zdrojem nálezů archeologické kultury Magdalénienu je údolí řeky Prądnik. V jeskyni Maszycka byly nalezeny pozůstatky typické sociální jednotky, kterou tvořilo několik rodin, dohromady přibližně dvacet až třicet lidí. Nalezeno bylo i mnoho artefaktů této kultury, včetně zdobených kostěných nástrojů. Zbytky obydlí této kultury staré 15 000 až 17 000 let byly nalezeny v Ćmielówe ve Svatokřížském vojvodství. Byla zde objevena zahloubená chata se stopami podpůrných sloupků, ohništěm a importovaný materiál. Doklady mladších archeologické kultur Swiderianu, federmesserské kultury a Ahrensburgienu byly objeveny u vesnice Stare Marzy nedaleko města Świecie.Wojciech Chudziak. Archaeological Rescue Excavations. Archeologia Żywa

Mezolit Mezolit trval přibližně od roku 9 000 př. n. l., kdy došlo k rapidnímu oteplení, přibližně do roku 5 500 př. n. l., kdy do oblasti přišli první skupiny zemědělců z Podunají. Jedná se o poslední období, kdy strategie získávání potravy byla zcela oportunistická, založená na asimilaci rostlinného a živočišného materiálu, který se nacházel v okolní přírodě. Strategie byla tedy založena na lovu a sběru. Díky vyšším teplotám se rozvinuly komplexní lesní ekosystémy a mokřady a změna prostředí si vyžádala i použití nových strategií při lovu a rybolovu. V době, kdy se na toto území dostávaly nové populace ze západu, lovci a rybáři pracovali samostatně nebo v malých skupinách při lovu jednotlivých velkých zvířat. Pro lov malých zvířat používaly pasti, oštěpy, luky, čluny a rybářské náčiní. Při lovu byli používáni i domestikovaní psi.Kalendarium dziejów Polski. s. 9

Ženy se zabývaly sběrem surovin, jako byly kořínky, bylinky, ořechy, ptačí vejce, měkkýši, ovoce a med. Tato činnost byla možná ještě důležitější než lov. Mezolitická lidská sídla byla poměrně početná a na konci tohoto období byla ekonomika vytěžující přírodu na velmi rozvinuté úrovni. Nástroje byly vyráběny z materiálů jako byl kámen (z této doby existují nálezy dolů na pazourek v severním cípu Svatokřížských hor), kost, dřevo, rohovina či rostlinný materiál, z kterého se splétaly provazy a pletly koše. Lidé v té době používali i tak drobné předměty jako byly rybářské háčky či jehly na šití. Z této doby pochází i figurky vyrobené z jantaru. Přinejmenším v pozdním mezolitu byli mrtví rituálně pohřbíváni s pohřební výbavou sestávající z běžných předmětů každodenní potřeby. Jeden dobře zachovalý hrob byl nalezen v Janisławicích nedaleko města Skierniewice. Byl datován do období kolem roku 5 500 př. n. l. Šlo pravděpodobně o hrob výrobce nástrojů o čemž svědčila jeho hrobová výbava.U źródeł Polski, s. 26–31

Neolit

Zavádění zemědělství – podunajská kultura náhled|Keramika kultury s lineární keramikou, Wieliczka Neolit v této oblasti začal okolo roku 5 500 př. n. l. s příchodem lidí ze středního Podunají, kteří chovali dobytek, pěstovali obilí, vyráběli keramiku a nástroje s hladkým povrchem. Jejich předci obdělávající půdu přicházeli na Balkán a poté do Podunají z Malé Asie přibližně od roku 6 500 př. n. l. Po svém příchodu zde vytvářeli první trvalé venkovské osady.U źródeł Polski, s. 32–33

První zemědělci, kteří přišli na polské území, patřili ke kultuře s lineární keramikou. Jejich jednotná kultura zde přežila ve své původní podobě přibližně do roku 4 600 př. n. l. Navzdory velkému dopadu, který jejich příchod znamenal pro tuto oblast, nejdříve přicházeli v malých vlnách čítajících několik stovek, nanejvýš několik tisíc lidí. Jejich počty jsou odhadnuty na základě velikosti nalezených osad. Po svém příchodu osídlili především úrodnou půdu vysočin ležících na jihu a severněji položených říčních údolí až k Baltskému moři. Žili po boku početnějších starousedlíků, kteří se i nadále drželi mezolitického způsobu života. V té době však nedocházelo k velké interakci mezi oběma skupinami, protože obě populace obývaly rozdílné prostředí. Osada kultury s lineární keramikou se skládala z několika obdélných dlouhých domů, kterých v několika případech bylo až dvanáct. Tyto domy mohly být dlouhé i přes třicet metrů a byly podepřeny dřevěnými sloupy. Nejstarší tyto nálezy pochází z Dolního Slezska. Jedna z takovýchto osad datovaná do roku kolem 5 000 př. n. l. byla objevena v krakovské čtvrti Olszanica.U źródeł Polski, s. 33–34

Velké podunajské komplexy byly vykopány v oblasti vesnic Targowisko a Szarów ležících v okrese Wieliczka v oblasti úrodných sprašových kopců. Sídliště, která zahrnovala i mohutné stavby dlouhé více než 50 metrů a řemeslné dílny, se rozkládala na pozemku dlouhém tři kilometry. Některé sídelní struktury fungovaly jako samostatné jednotky, kdy byly jednotlivé budovy propojeny nádvořími a chráněny společným plotem.Archaeological Motorway by Ryszard Naglik, Archeologia Żywa